Termín cesty: 15. července 2000 – 15. srpna 2000.
O KANADĚ
Kanada se skládá z 10 provincií a 3 teritorií, každá provincie a teritorium má své hlavní město (uvedeno v závorkách) a jejich populace činí:
Alberta, 2,5 mil. (Edmonton);
British Columbia, 3,3 (Victoria);
Manitoba, 1,1 mil. (Winnipeg);
New Brunswick, 750 tis. (Fredericton);
Newfoundland and Labrador, 600 tis. (St. John’s);
Nova Scotia, 900 tis. (Halifax)
Ontario, 11 mil. (Toronto);
PrinceEdward Island, 130 tis. (Charlottetown);
Quebec, 6,9 mil. (Quebec City);
Sasketchwan, 1 mil. (Regina);
Northwest Territories, 58 tis. (Yellowknife);
Yukon Territory, 28 tis. (Whitehorse)
Nunavut, 9 tis. (Iqaluit).
Celkem má Kanada cca 27,5 milionů obyvatel.
Kanada pokrývá většinu severní části severoamerického kontinentu, s rozlohou větší než USA, napříč měří od západního k východnímu pobřeží 5 500 km.
Tato země se může pochlubit i nejdelší dálnicí na světě „Trans Canada Highway“, která je 7,775 km dlouhá a spojuje západní pobřeží s východním.; jinak vyniká (z pohledu automobilistů) celkem 300 000 km asfaltových a 530 000 km neasfaltovaných silnic.
Kanada oplývá velikým množstvím jezer, velkých i malých. Mimo čtyř velkých jezer kolem Toronta (Huron Lake, Superior Lake, Erie Lake, Ontario Lake) je zde devět větších jezer, která jsou více než 160 km dlouhá, dále 35 jezer, která jsou více než 80 km dlouhá.
Pokud bychom se chtěli chvíli věnovat přesnějším geografickým údajům, tak je to:
31 191 jezer s rozlohou od 3 do 100 km2
281 jezer s rozlohou 101 – 200 km2,
155 jezer s rozlohou 201 – 400 km2
75 jezer s rozlohou 401 – 800 km2
0 jezer s rozlohou 802 – 1 600 km2
0 jezer s rozlohou 1 601 – 3 200 km2
15 jezer s rozlohou 3201 – 6 400 km2 ,
5 jezera s rozlohou 6 401 – 12 600 km2 ,
2 jezera s rozlohou 12 601 – 25 600 km2
4 jezera větší než 25 600 km2
Celkově lze v Kanadě napočítat 31 764 jezer.
Také jsou zde dva hlavní říční systémy a to St.Lawrence a McKenzie, které dohromady měří více než 3,058 km.
ONTARIO
Ontario je druhá největší kanadská provincie o rozloze více než 1,1 miliónů čtverečných kilometrů. Tato rozloha je větší než Francie a Španělsko. Většinu území pokrývají roviny, kde je půda z větší části kultivovaná a pěstuje se zde obilí.Tyto plochy jsou odděleny lesními porosty, které začínají u jezer Superior a Huron. Žije zde cca 11 miliónů obyvatel.
TORONTO
Toronto, hlavní město Ontaria, má 2 385 000 obyvatel. Toronto je obchodní, průmyslové a ekonomické centrum Kanady. Jeho umístění v přirozeném přístavu Ontarijského jezera zajistilo městu důležitou roli v historii Severní Ameriky. Před příchodem bílých osadníků bylo Toronto důležitým „místem setkávání“ indiánských kmenů, žijících v území mezi jezerem Huron a jezerem Ontario. Nejznámější pozoruhodností Toronta je CN Tower, 553 m vysoká televizní věž, nejvyšší budova na světě, která byla postavena v roce 1976, takže v roce 2001 oslavila své 25. výročí. Z věže se nabízí fantastický výhled na Toronto a jeho okolí, nejkrásnější zejména při západu slunce. Návštěvníci mají mimo jiné možnost vyzkoušet svou odvahu přechodem přes skleněnou podlahu věže ve 113 poschodí. Ve věži je kruhová restaurace s výhledem na město i kavárna, tato zařízení poskytují příjemný odpočinek spolu s krásným výhledem. V přízemí věže se nachází mnoho obchodů, kaváren i restaurací a také zábavných atrakcí, jakými jsou simulátory (let kosmickou lodí, srážka s meteoritem, let vrtulníkem, závody terénních automobilů a podobně), panoramatické kino a jiné napínavé zábavy pro malé i velké .
GUELPH
Guelph je město s více než 100 000 obyvatel, umístěné v srdci jižního Ontaria, v tzv. „průmyslovém trojúhelníku“ asi 100 km západně od Toronta. Kromě jiných významných objektů má město Guelph i svou vlastní univerzitu.
Guelph založil John Galt v roce 1827 na počest britské královské rodiny. V Guelphu se nacházejí přes sto let staré budovy a dodávají čtvrtím Speed a Eramosa Rivers malebný ráz. Guelph současnosti je známým místem bohaté architektury, s živým kulturním ruchem. Návštěva místního trhu je barvitým zážitkem, plným barev, zvuků a vůní. Guelph je rovněž známý hudebními festivaly. Překrásné parky rozkládající se kolem řeky jsou vítaným místem odpočinku pro všechny lidi bez rozdílu věku.
Nejkrásnější místa v Guelphu, vhodná pro odpočinek a rekreaci:
Arboretum Univerzity Guelph se rozkládá na 165 hektarech a nachází se v něm množství rostlin, květin a více než 2.900 druhů stromů a keřů. Nabízí krásné prostředí pro odpočinek i vzdělání.
Guelph Lake Conservatoring Area je 1 106 hektarů velké a je určené k rekreaci a odpočinku. Jsou tu dvě pláže, místa pro pořádání pikniků, je zde půjčovna lodí a windsurfových potřeb či kanoí, pro pohodlí návštěvníků je zde restaurace a stánky s občerstvením. Nabízí se zde možnost rybařit, koupat se, projíždět se na motorových člunech nebo se věnovat windsurfingu, pokud je příznivé – tedy dostatečně větrné počasí.
Kortright Waterfowl Park je 46ti hektarový park, ve kterém je nádherná skupina divoce žijících ptáků o počtu asi 1000 kusů, která představuje více než 90 odlišných druhů kachen, divokých hus a jiných vodních ptáků. Nabízí se zde jedinečná možnost k pozorování a fotografování.
Na dovolenou přes Atlantik
Také tato moje cesta na krásnou dovolenou začala – jak jinak, než na letišti. Ovšem proti posledně zde byl značný rozdíl, neboť místo vyjukaného nováčka vystoupil na ruzyňském letišti z taxíku ostřílený cestovatel. Což ovšem nebránilo tomu, aby „nezbytná“ časová rezerva nebyla pro jistotu prodloužena na více jak tři hodiny, takže jsem si značnou dobu počkala v odbavovací hale jen ve společnosti pracovníků úklidových čet, protože v nepředstavitelně šílenou hodinu krátce po čtvrté ráno se tam zkrátka už nikdo jiný nevyskytoval.
Ale až na tuto zanedbatelnou maličkost probíhala moje cesta kupodivu hladce. Malé letadélko ČSA nás dopravilo napřed do Varšavy, kde nejkrušnější ze všeho bylo přečkat čtyři hodiny do pokračování letu; varšavské letiště, na rozdíl od ostatních mezinárodních letišť, má podle mého odhadu asi tak 100 kroků na délku a padesát na šířku, takže jsem ho prošla tolikrát a tak důkladně, že bych všechna místa poznala ještě dnes a poslepu.
Konečně jsem mohla nastoupit do letadla společnosti LOT a za necelých deset hodin jsme už bez zvláštních či rušivých událostí přistávali v Torontu. Po vyřízení všech potřebných formalit a chvíli rozhlížení se z davu vynořil i můj přítel, takže jsem se za chvíli ocitla pohodlně usazena v bílém cadillacu a už jsme ujížděli k cíli cesty, do Guelphu.
Původně jsem si myslela, že Guelph je nějaké předměstí Toronta, protože prvotní informace o místu pobytu zněla „je to u Toronta“, avšak po prozkoumání mapy vyšlo najevo, že „u“ měří asi 100 kilometrů…..Vzdálenosti se v Kanadě zkrátka posuzují poměrně velkoryse.
Přicestovala jsem do Ontaria v polovině července a celou cestu jsem se těšila na slibované horké a slunečné léto, neboť u nás to s počasím bylo spíše horší než lepší; bylo chladno a často pršelo. Nevím, zda to zařídil svatý Petr s ohledem na to, abych neutrpěla příliš velký klimatický šok, či zda mi prostě žárlivě nechtěl dopřát moc dlouhých letních radovánek, ale zažila jsem údajně nejdeštivější léto za posledních dvacet let…
Guelph je velmi příjemné menší město se spoustou zeleně, rozlehlým jezerem vzdáleným sotva 15 minut jízdy od centra a s úhlednými domky se zahrádkami, které navozují dojem spíš venkovské idylky než průmyslového města. Ostatně, průmyslové objekty byly jednak mimo centrum města a za druhé obklopeny vzrostlými stromy, takže vypadaly poněkud jinak, než jak jsem původně očekávala.
Bydlela jsem prakticky v centru Guelphu, v třípatrovém domě s nájemními byty, tzv. „apartements“, obklopeném samozřejmě parkem a s nezbytným supermarketem, pobočkou banky a dalšími poskytovanými službami ve vzdálenosti pár minut chůze od domu. Původně jsem si plánovala, že budu chodit na procházky po městě sama, ale záhy jsem od tohoto úmyslu upustila, protože mě odradily jak vzdálenosti (nebavilo mě hodinu kráčet po stále stejné ulici a kromě vzájemně si podobných domků se zahrádkami nevidět prostě NIC), tak prostý fakt, že mnohde žádné chodníky ani nejsou….
Ale o výlety automobilem jsem ošizena nebyla a záhy jsem poznala, že měsíc je až moc krátká doba, pokud by si člověk rád prohlédl alespoň hezká místa v okolí – a je-li to ještě komplikováno častými lijáky.
První vyjížďka se uskutečnila hned první odpoledne, kdy déšť na několik hodin ustal, a vyrazili jsme k jezeru Guelph, abychom se podívali i na jinou vodu než jen tu, která se štědře řinula z temných naducaných mraků. Okolí jezera, upravené pro sport, odpočinek a nabízející mnoho možností ke kempování, zelo téměř prázdnotou, což v tom počasí bylo docela pochopitelné. Voda však byla čistá a lákavá, takže jsem nakonec neodolala a šla se vykoupat. Je sice pravda, že mimo mě tam plavali už jen lední medvědi, ale přesto to bylo velice příjemné a osvěžující.
Následujících několik dní lilo v jednom kuse, takže jsem poznávání Kanady omezila na prolézání obchodů a návštěvy nejrůznějších zábavních podniků. Líbil se mi večer ve stylizované rozlehlé stodole, kde k tanci hrála country kapela a na malém parketu pod pódiem podupávali tanečníci v kovbojském a jejich půvabné dámy…
Jezdili jsme také na výlety do okolních městeček, které většinou nesly názvy připomínající anglický původ jejich dřívějších osadníků, jako London, Strattford a dokonce i Shakespeare, kde se udržuje shakespearovská tradice včetně pravidelného pořádání představení jeho dramat.
Většina těchto míst vypadala velice přívětivě, úhledně a udržovaně, pochopitelně byla vždy obklopena krásnou přírodou a obvykle nechybělo ani větší nebo menší jezero.
Pak se konečně počasí vylepšilo, začalo pořádně svítit slunce a s ním přišlo opravdu teplé počasí, takže už nic nebránilo výletům do přírody, koupání a jiným letním radovánkám. Obdivovala jsem kanadská jezera, klidná, malebná a s průzračnou vodou, která dávala i mnoho příležitostí k rybolovu; pokoušeli jsme se o štěstí při tomto sportu, ale buď jsme neměli správné náčiní anebo ryby vycítily naši nezkušenost – prostě jediným výsledkem bylo několik poztrácených třpytek a také přetržený vlasec, když návnada zaujala nějakou větší rybu, na kterou jsme nebyli vybaveni.
Velká jezera připomínají rozlehlostí moře třeba tím, jak se táhnou až k obzoru, drobnými vlnkami, které stále čeří hladinu a dokonce i mírně slanou vodou. Lze kolem nich najít i velké písečné pláže, kde se příjemně odpočívá po plavání. Zvláště oblíbeným cílem pro rekreaci je Huron Lake, kolem něhož se rozkládá velká a dobře vybavená oblast s mnoha možnostmi kempování anebo pronájmu některé chatky.
V rámci výletů a poznávání krás Ontaria pochopitelně nemohl chybět ani výlet k Niagarským vodopádům; vypravili jsme se tam v den, kdy předpověď slibovala zataženou oblohu, abychom se nepřipravovali o možnost koupání i proto, aby se nám lépe chodilo než pod pálícím sluncem.
Meteorologové se nezmýlili, celý den bylo zataženo a dokonce začalo i drobounce mrholit; a díky tomu mohu popravdě říci, že jsem Niagaru slyšela, ale neviděla. Nad vodopádem se i za jasného počasí vznáší mlžný opar z drobounkých vodních kapiček, ovšem když se spojil s kapičkami deště, vytvořila se hustá mlha, v níž byla viditelnost zcela zanedbatelná. Vodopád burácel, země se chvěla, ale to bylo asi tak všechno, co jsem svými smysly mohla zaznamenat.
Niagarské vodopády pro mě ovšem znamenaly velké překvapení – podle známé trampské písně o tom, jak teskně hučí Niagara…., jsem si představovala romantické místo někde uprostřed divočiny. Je to všechno jinak, protože Niagarské vodopády jsou uprostřed města Niagara Falls a přímo kolem nich se rozkládá něco jako pořádně zbytnělá Matějská pouť- strašidelné atrakce, panoramatická kina, muzeum voskových figurín, obchody se spoustou suvenýrů a jiné atrakce. Navíc tam ještě ovšem mají casino, to u Matěje zatím není…. Na kanadské straně Niagarských vodopádů je vybudována turistická trasa, kde jsou rozmístěny zajímavosti jako je muzeum motýlů, botanické sbírky, vyhlídková věž anebo monumentální památník bitvy kanadsko-americké války (kterou Kanaďané vyhráli a jsou na to náležitě hrdí). Od památníku lze dokonce sestoupit dolů k řece stezkou, na níž jsou ve zhruba padesátimetrových odstupech umístěny mosazné desky s popisem událostí, které se právě na tom místě udály. Pokud se zpočátku divíte (tak jako já) těmto skromným rozměrům bitevního pole, pochopíte po přečtení údajů o počtu vojáků na obou válčících stranách: přibližně 900 Kanaďanů proti tisícovce Američanů. V naší staré, válkami zmítané Evropě by se to nejspíš odbylo slovy: Chlapi z X se vypravili na ty z Y a dostali napráskáno, v Kanadě vybudovali památník. Šťastná země!!!
Na závěr pobytu mě ještě čekala prohlídka Toronta a dlouhá procházka tímto krásným městem. jediné, co mě na jeho nesporné eleganci udivovalo, byla záplava sobů (tedy ne živých, samozřejmě) – sob v uniformě kanadské jízdní policie, sob v pyžamu, sob ve fraku, sob ve sportovním dresu, sob v jiném sportovním dresu a tak pořád dál…..U prvních kousků to vypadalo ještě legračně, ale když nebylo jediné volné místo, kde by uprostřed nestál sob, bylo to už trošku nevkusné.
Zajímavým zážitkem byla návštěva CN Tower, kde jsme mimo neustálého obdivování krásné vyhlídky navštívili i některé nabízené atrakce a povečeřeli v kruhové prosklené restauraci při pohledu na západ slunce, což byl nezapomenutelný zážitek.
Při cestě zpátky jsme se ještě zastavili a místě, kde se konal skotský festival a kde se důstojně procházeli mužové v kiltech, k tanci hrál dudák a u stánků se nabízela ochutnávka několika druhů whisky; bylo to zajímavé a také velmi příjemné zakončení celého pobytu.
Návrat domů jsem měla poněkud zpestřený praktickým předvedením poučky, která praví:
„Střezte se toho něco si přát, mohlo by se vám to splnit.“ Stalo se to tak – když jsme vcházeli do letištní haly, s trochou lítosti jsem si pomyslela, co bych dala za to, kdybych ještě nemusela odletět…a v příštím okamžiku, když jsem pohlédla na informační panel, kde svítilo číslo mého letu, naskočilo u něj výrazné CANCELLED. Skutečně jsem ten den už neodletěla a pobyt jsem si tak nedobrovolně prodloužila o další den. Ale v tak krásném prostředí mi to vlastně ani moc nevadilo.
Dovolená to byla krásná, zážitků jsem měla spoustu a jen doufám, že jsem na návštěvě v Kanadě nebyla naposledy, protože za měsíc se nedá vidět všechno, co bych si ráda prohlédla.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.