0
0

11.8. Ne

Jerry v noci trochu vykosil. Částečně spal, částečně hlídal. Snídáme. Jerry bágl stále nenachází. Už to vypadá, že mu ho někdo sebral. Jdeme se tam podívat ještě jednou. Nakonec Gizi bágl nachází trochu jinde než si Jerry myslel, že ho nechal. V našem tábořišti všechny bágly zamaskováváme větvemi a listím mezi balvany a nalehko vyrážíme na Hassan. Je 9:00. Před nástupem do stoupání jdeme okolo úlů. Včely jsou nějaké útočné a Kečup schytává jedno pigáro do zad a Valouš do nohy. Po vyndání žihadel začínáme stoupat travnato-kamenitými svahy. Obcházíme nějaká údolíčka, jdeme kolem pasteveckých obydlí. A vyschlým korytem stoupáme do sedla mezi Hassanem a nižší horou. Jsme tu ve 12:00. Pajdoch s Jerrym se nějak opozdili. Čekáme na ně asi 20 minut, ale když nejdou, jdeme dál sami. Chceme to na vrchol stihnou do 14:00, aby zbyl čas sestoupit k báglům a ještě k napajedlu, protože už nemáme moc vody. Většinu svahů pokrývají balvany, pod vrcholem je suť, po které se jde dost blbě. Ve 14:00 dosahujeme kráteru. Hora má asi 4 vrcholy. Asi ve 14:15 jsme na jednom z nich. Svačíme, rozhlížíme se, děláme vrcholové foto, a protože je tu dost zima, vydáváme se na sestup. U sněhového fleku potkáváme Jerryho. Odtud nahoru by to ale trvalo tak hodinu, takže jdeme všichni dolů. Malý vrchol obcházíme tentokrát zleva, neboť za ním na nás čeká u jezírka Pajdoch. Od jezírka sestupujeme žlabem k pasteveckým chatrčím a dále k úlům a k báglům. U báglů jsme v 19:00. Balíme a po ovčích stezkách se přesouváme k napajedlu. Přicházíme akorát se setměním. Tankujeme vodu, večeříme a koupeme se v napajedlu.

12.8. Po

Ráno nás budí stádo ovcí, které přes nás přechází k vodě. Snídáme a vyrážíme na cestu do Ihlary. Když procházíme zase tou řití, nějací Turci na nás volají a zvou nás k sobě na zahradu na čaj a na sušenky. Jeden z nich pracuje v Německu a je tady na dovolené u rodiny. Po čaji se loučíme a jdeme stopovat na silnici. Ještě ve vsi nás bere náklaďák na korbu a veze nás až do Ihlary. V Ihlaře nakupujeme a dolmušem jedeme ve 13:30 do Aksaray. V Aksaray si dáváme dönery a kupujeme jízdenky do Konye. V 15:00 nás dolmuš odváží na otogar odkud jezdí dálkové autobusy. Autobus je luxusní s klimatizací a v ceně je pití a mytí rukou voňavkou. Cesta do Konye trvá 2 hodiny. V Konyi nás hned odchytává naháněč jiné autobusové společnosti a u pokladny si kupujeme jízdenky do Denizli. Valouš stahuje cenu ze 17 mil. na osobu na 14. Při pokusu snížit cenu na 13 mil. už mu prodávající naznačuje, že mu dá do držky. Do 23:00 čekáme v parku a pak se přesunujeme na nástupiště. Bus přijíždí s malým zpožděním. Nastupujeme. Ač mají všichni místenky, jeden člověk přebývá. Na Kečupa zbylo místo jen na zemi. Když si lehá do uličky, stevard má nějaký kecy, ale po chvíli rezignuje.

13.8. Út

Do Denizli přijíždíme s víc jak hodinovým zpožděním v 7:00.

Vystupujeme z autobusu, dobalujeme si bágly a už nás otravuje taxikář jestli nechceme odvézt do Pamukkale. Odmítáme a jdeme na otogar. Před otogarem nás odchytává další naháněč a nabízí nám cestu do Pamukkale zadarmo. Je to divné, ale bereme to a on nás veze do jednoho hotýlku v Pamukkale. V recepci nám sdělují, že pokud si u nich koupíme na dnes večer jízdenku do Selçuku, můžeme si tu přes den nechat bágly a zdarma používat jejich bazén a sprchy. Jízdenka stojí 8 mil. TL. Bereme to a ještě si v recepci měníme nějaké peníze. Poté vyrážíme směr travertinové terasy. Pajdoch a Jerry si mění prachy cestou. Vstup na terasy stojí 5 mil. pro Pajdocha a 1 mil. pro ostatní na ISIC. Přes terasy se jde šikmou cestou ze které se nesmí odbočovat a smí se sem jen bez bot. Proudí zde davy turistů, mezi nimi spousta Čechů. Nahoře nad terasami jsou ruiny starověkého lázeňského města Hierapolis a trosky luxusního hotelu, který musel být zbourán, protože odebíral moc vody z teras a pokud není travertin pod vodou, tak časem zešedne. Dnes se musí voda na terasy pouštět umělými kanálky a regulovat se, neboť jí není dost aby tekla přes všechny najednou. V Hierapolis se jdeme podívat na amfiteátr. Kolem probíhají vykopávky. Chceme se koupat v minerálním bazénu, ale vstup stojí 20 mil., tak na to kašlem. Kečup, Gizi a Valouš jdou ještě do muzea kde jsou k vidění zdejší vykopané sochy. Pajdoch a Jerry jdou dolů napřed. Cestou dolů se koupeme v jednom travertinovém jezírku a sprchujeme se pod vodopádem. Pak jdeme do hotelu a na kebab do Mehmet’s Heaven, jejíž majitel nás před tím zval. V restauračce je stylové turecké prostředí. Sedíme na polštářích na zemi s výhledem na terasy. Döner je tady za 1,5 mil. Dáváme každý dva dönery a potom jdeme do našeho hotelu, kde trávíme čekání na odjezd autobusu koupáním v bazénu a ležením na lehátkách. Během odpoledne se dostavují i Pajdoch a Jerry, kteří se koupali v travertinových jezírkách. Potkali tam Čechy od nichž se dozvěděli, že v Praze jsou nějaké velké záplavy. V 16:30 nám jede dolmuš. Nastupujeme a jedeme. Cesta do Selçuku trvá asi 3 hodiny. Cestou jednou stavíme u benzínky s občerstvením. Na otogaru v Selçuku na nás již čekají hoteloví naháněči. Jdeme se podívat na nádraží v kolik nám pojede vlak zpět do Denizli a pak na náměstí kupujeme gigantického melouna a žereme ho. Po zdolání melouna vyrážíme pryč z města směrem na Efez. Je už tma a rozhlížíme se po nějakém místě na spaní. Kečup a Valouš se jdou podívat na cestu do sadu, ale ze tmy na ně štěká nějaká potvora, tak raději prchají. Jdeme dál podél silnice, ale kolem je stále jenom ten sad, tak tedy jdeme spát do něj dál od silnice. Ze tmy se sice ozývá štěkot čoklů, ale nepřibližují se, tak zůstáváme na noc.

14.8. St

Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že jsme v broskvovém sadu. O 20 m dál pracují nějací česači broskví, ale nevšímají si nás. Balíme a odcházíme na cestu k Efezu, kde na lavičkách snídáme. Během jídla u nás somruje nějakej toulavej pes, ale pak odchází s kolemjdoucími dětmi. Po snídani se přesouváme asi 2 km k Efezu. Procházíme koridorem cetek k pokladnám kde si kupujeme lístky, Pajdoch za 10 mil. a studenti za 5. Ve městě prohlížíme amfiteátr, zbytky knihovny a ostatní ruiny, v okolí opět probíhají vykopávky. Jsou zde davy turistů, takže se tu nedá ani moc fotit. Po prohlídce ještě procházíme krámky s cetkami a vyrážíme směr moře. Cestou dáváme v restauraci špagety a kebab. Pak jdeme na zastávku dolmušů. Zastávka je jen taková budka u silnice, ale přesto má svého šéfa. Je to takový starý penzista, který mává na dolmuše, když má v zastávce lidi, a domlouvá s řidiči místa ve voze a cenu. Do třetího dolmuše se vejdeme a jedeme do Pamucaku k moři. Odpoledne trávíme koupačkou v moři, konzumací melounu a stavěním hradů z písku. Večer se sprchujeme ve sprchách místního kempu a odcházíme podél pláže na odlehlejší místo, kde vaříme a ukládáme se ke spánku.

15.8. Čt

Dopoledne trávíme opět válením se u moře. Ve 14:00 odcházíme k silnici a dolmušem jedeme do Selçuku. Na Selçuckém otogaru odmítáme naháněče, dáváme kebab a jdeme sehnat nějaké ubytování na dnešní noc. Nechceme za něj dát víc jak 2 mil. Po čase nám jeden naháněč místo za 2 mil. nabízí. Jdeme s ním a on nás vede do hotýlku, kde nám babka ukazuje pokoje. Je divné, že docela dobré pokoje stojí tak málo. Ptáme se několikrát, jestli je to skutečně jen za 2 mil., a oni nás ujišťují, že jo. Pak ale přichází pravý majitel hotýlku, ten umí anglicky lépe než babka a říká, že za 2 mil. nejsou ty pokoje, ale spaní na terase. Přesouváme se tedy na terasu, která je krytá a na zemi je udělané sezení z polštářů. Necháváme tu věci a jdeme se podívat do města a na místní hrad. Cestou se stavujeme v pizzerii na pravou tureckou pizzu. Je dost dobrá. Na hrad se dostáváme až v 18:00, takže je zavřený. Kousek ho obcházíme, pak jdeme přes město domů. U místní školy vidíme děti hrát fotbal. Valouš domlouvá, že si s nimi můžeme zahrát. Hrajeme s nimi asi hodinu. Jsou dost dobré. Valouše berou na prohlídku svojí školy. Po fotbale se přesouváme na náměstí, kde dáváme melouna. Cestou z náměstí do hotelu dáváme ještě sendviče u stánku a Pajdoch s Gizim džusy ve sklenicích. V hotelu dáváme sprchu a na terase se ukládáme ke spánku.

16.8. Pá

V 5:00 nás zase budí meluzín. V 8:00 vstáváme a jdeme znovu na hrad. Vstupné je 5 mil. pro Pajdocha a 1 mil. pro studenty. Zjišťujeme ale, že hrad je zavřený, a že se může jenom k ruinám kostela Sv. Jana. Je odtud vidět na sloup, který dříve patřil k nějakému chrámu jenž je jedním ze sedmi divů světa. Po prohlídce ruin kostela jdeme do města na snídani. Kupujeme zase džusy ve sklenicích a čekáme až se dostaví opékač sendvičů. Ten se ale nedostavil, takže už musíme jít k nádraží. Cestou vidíme jiného a Pajdoch a Kečup si u něj kupují sendviče. Vlak ze Selçuku do Denizli stojí s 20% slevou pro studenty 2400000. Jedeme asi 3,5 hodiny. V Denizli při čekání na Pamukkale expres vaříme oběd a nakupujeme v supermarketu. V Pamukkale expresu se večer rozkládáme ke spánku po zemi a na poličky pro zavazadla.

17.8. So

K ránu se nám do kupéčka narval dědek s cigárem. Valouš mu říká, aby to típnul, a on jde kouřit na chodbu. Umí je turecky. V noci s ním však máme další konflikt. Chce, aby bylo zavřené okno a dveře. Je dost vedro. Nechce přistoupit ani na to, aby to bylo přiotevřené. Valouš s ním rozpoutává hádku, chvíli se přetahují o okno. Nakonec je okno trochu pootevřené a dědek je nasranej. Ráno otevíráme okno úplně a dědek si za to zapaluje cigaretu. My máme otevřené okno a dědek nám tu hulí. Před naším kupéčkem stojí dva mladí Turci, kteří umí anglicky. Chvíli dělají Valoušovi tlumočníky při další hádce s dědkem. Nakonec šeptají dědkovi do ucha anglické nadávky, které nám má říct až bude vystupovat. V Istanbulu před výstupem se dědek zvedá a říká Valoušovi „Fuck you“. Tleskáme mu, jak se to pěkně naučil, a on odchází. Vystupujeme a jdeme do přístaviště na loď do evropské části Istanbulu. Po výstupu za Galatským mostem dáváme dönera a pak se jdeme podívat po nějakém ubytování na dnešní noc. Před nádražím je několik naháněčů, kteří se nám vysmívají, že za 3000000, které jsme ochotni nabídnout v Istanbulu není možné nic sehnat. Nakonec, ale jeden naháněč bere naší nabídku a posílá nás do hotelu Nezra za Modrou mešitou. Cestou se ptáme také v hotelu Ararat, o kterém jsme slyšeli, že je to tu také levné na střeše, ale prý už to tu na střeše nejde. Začíná silně pršet. Čekáme pod střechou a pak jdeme k Nezra. Necháváme si tu bágly a jdeme se podívat do města, hlavně na Velký bazar. Valouš má sračku. Před bazarem se nám snaží pouliční prodavač vnutit značkové voňavky Hugo Boss za 50 USD. Valouš se s ním dohaduje. Nakonec si nechává jednu krabičku rozbalit a zjišťuje, že to není Hugo Boss, ale jen nějaký šmejd ve značkové krabičce. Dává prodavači 1,5 mil., nebo nic. Nasraný prodavač bere 1,5 mil. a naštvaně odchází. Dáváme si dönery. Při placení nás natáhli, čehož jsme si všimli až za 2 hodiny. Procházíme okolo krámků a prohlížíme si cetky. Od bazaru jdeme uličkami k moři a přes Galatský most ke Galatské věži. Vstup ale stojí pro všechny 6 mil., tak na to kašlem a jdeme zpátky k hotelu. Na mostě stojí spousta rybářů a chycené ryby prodávají rovnou do restaurací na mostě. Voda v moři je nechutně špinavá, plave v ní spousta bordelu. Vracíme se na naší střechu a večeříme. Po setmění začíná protékat jedna cisterna s vodou na střeše a voda teče přes elektrické vedení. Ze zdi se kouří a na chodbě probíjí zábradlí. Recepční to přicházejí omrknout a přeštípávají kabely. Teď je to OK, i když voda pořád teče.

18.8. Ne

Vstáváme, protože na nás začíná pražit slunce. Valouš má pořád sračku. Po snídani jdeme zase do města a ve 13:00 jedeme lodí k Bosporu. Vyjížďka stojí 1,5 mil. a trvá asi 1 hodinu. Po projížďce dáváme dönery a obcházíme město. Hledáme krám, kde bychom si nakoupili na cestu do Prahy. U university si dáváme v čajovně čaj. Krám nacházíme nedaleko Velkého bazaru, který je v neděli zavřený. Nakupujeme jídlo a jdeme si pro věci do hotelu. Chvíli sedíme na střeše a pak se přesouváme na nádraží. Vlak nám jede ve 23:00. Na nádraží potkáváme spoustu Čechů jedoucích buď z Turecka, nebo ze Sýrie. Po nástupu rozkládáme lehátka a jdeme spát.

19.8. Po

Vlak má dlouhé prostoje na Turecko-Bulharských i na Bulharsko-Rumunských hranicích, takže máme zpoždění asi 7 hodin. V Rumunsku máme opět konflikt s Rumunskými průvodčími, kteří neznají, nebo spíš nechtějí znát jízdenku City Star a snaží se z nás vyrazit nějaký prachy. Tentokrát už nám to ale nevadí, a tak se s nimi moc nebavíme. Vyhrožují nám sice že zavolají policii, ale už jsme skoro v Bukurešti, tak na ně kašlem. Češi ve vagóně na sezení vyměkli a dali jim peníze. V Bukurešti vystupujeme, žádná policie tu není. Jdeme si vyměnit potřebné peníze a koupit místenku do dalšího vlaku do Budapešti, který jede ve 23:30. Kupodivu v tomto vlaku není s průvodčím žádný konflikt. Stejně by nic nedostal, protože jak jsme zjistili v Bukurešti, cenový rozdíl naší trasy a trasy napsané na jízdenkách City Star je nulový. Ukládáme se ke spánku.

20.8. Út

Do Budapešti přijíždíme s asi 1 hodinovým zpožděním. Valoušova sračka se zmírnila, protože nic nejedl, zato vypukla v plné síle u Pajdocha. Máme tady čas, tak se jedeme podívat na pionýrskou železnici. Poslední peníze utrácíme v Mekáči. Na nádraží jdeme pěšky. Na mostě přes Dunaj se díváme, jak je hladina vysoko. V novinách jsme viděli, že i tady byly zaplaveny ulice na nábřeží. Vlak nám jede ve 21:50. Opět se rozkládáme ke spánku a až na pár vyrušení na hranicích spíme až do Prahy.

21.8. St

Na Hlavní přijíždíme po 5:30. Pajdoch si hned kupuje noviny. Situace v zaplavené Praze je katastrofální. Loučíme se a jdeme domů.

http://hory.webzdarma.cz/turecko/denik_turecko_8.php

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .