Treking na Kanárských ostrovech

Proč ne? Kanárské ostrovy jsou ideálním místem pro pěší turistiku v měsících, kdy v našich zeměpisných šířkách panuje zima. V posledních letech se stávají hitem i pro obyčejného českého turistu a pomalu ztrácejí punc daleké exotiky a nedosažitelnosti. Napomáhala tomu částečně i představa, že Kanárské ostrovy jsou místem takzvané „plážové dovolené“ se spoustou hotelů pro bohaté turisty. Svůj, ne ojedinělý názor, jsem si minulý rok v únoru při návštěvě tří z kanárských ostrovů Tenerify, Gomery a La Palmy do značné míry poopravil. Kanárské ostrovy jsou součástí Španělska od konce 15. Století. Původní obyvatelé ostrovů Guančové byli postupně na jednotlivých ostrovech podrobeni španělské nadvládě. Jako poslední se pod nadvládu Španělů dostává roku 1496 největší ostrov Tenerife. Kanárské ostrovy, španělsky Islas Canarias, leží při severozápadním pobřeží Afriky. Nejblíže u afrických břehů leží nejvýchodnější ostrovy Lanzarote a Fuerteventura, vzdálené 115 km. Souostroví tvoří sedm velkých ostrovů rozdělených do dvou provincií – Las Palmas (ostrovy Gran Canaria, Fuerteventura, Lanzarote) a Santa Cruz Tenerife (ostrovy Tenerife, La Palma, Gomera a Hiero). První tři ze jmenovaných ostrovů jsou spíše doménou plážových turistů a pro turistiku nejsou až tak zajímavé. Zato na dalších čtyřech se každý milovník přírody, hor a klidných zákoutí může doslova vyřádit. Nejlepší způsob, jak se na ostrovy věčného jara dostat, je letecky některým z častých charterových letů z Prahy, které pravidelně vozí naše plážové turisty na ostrov Tenerife. Cena zpáteční letenky se pohybuje kolem 11 000 korun. Let trvá pět hodin bez mezipřistání. Možná je ipozemní cesta do španělského přístavu Cádiz a dále dvoudenní cesta trajektem do přístavu Santa Cruz de Tenerife. Tenerife je svou rozlohou 2053 km2 největší z Kanárských ostrovů. Jeho název znamená v řeči původních obyvatel Guančů „sněhem pokrytá hora“. Tento název je odvozen od největší dominanty ostrova 3718 m vysoké sopky Pico de Teide, která je i zároveň nejvyšší horou Španělska. Sopka byla naposled činná v roce 1492, kdy mohutný výbuch snížil vrchol na dnešní výšku. Větší část pobřeží ostrova je zaplněna hotely, zejména kolem přístavů Puetro de La Cruz, Los Christianos a Santa Cruz de Tenerife. Střed ostrova, pohoří Teno na jihozápadě a pohoří Anaga na severu, jsou místa dosud málo navštěvovaná a místy docela pustá. Pro pěší turisty je pochopitelně největší atrakcí Pico de Teide a celá oblast kráteru Las Caňadas s dalšími o něco menšími vrcholy Pico Viejo, Guajara s krásným výhledem na Teide. Za návštěvu stojí i bizarní skály Roques de García v centrální části kráteru Las Caňadas. Hned vedle skal se nachází turistické centrum, kde můžete shlédnout expozici k historii výzkumů této oblasti. Celá oblst kráteru je od roku 1954 národním parkem. Za návštěvu stojí zajímavý útvar Paisaje Lunar – měsíční krajina. Ten je dosažitelný z turistického centra přes vrchol Guajara, nachází se vlastně vně kráteru na jeho jižní straně. Jihozápad ostrova je ten pravý kanárský venkov. Divoké a rozeklané štíty pohoří Teno strmě spadající do moře, malebné vesničky, klid a pohoda. Rozhodně za návštěvu v této oblasti stojí soutěska Masca. Strmá cesta vede soutěskou z vesnice Masca k moři a zase zpět. Za deště tento výlet může být poměrně nebezpečný. Na úplném západě za Buenavistou del Norte je u majáku Faro de Teno krásné místečko na přespání. Vede sem úzká silnička se zákazem vjezdu s velkým upozorněním na padající kameny, ale na vlastní nebezpečí se dá projet. Podobný ráz jako pohoří Teno má na severu ostrova pohoří Anaga. Tyto části ostrova jsou i geologicky nejstaršími. S kempováním se vzhledem k pojetí místního turistického ruchu nepočítá. Není však problém se volně pohybovat a spíše než stavět stan, který je zbytečnou přítěží vzhledem k vzácnému výskytu dešťů, se vyplatí bivakovat. Jak na plážích, tak v oblasti Las Caňadas to není problém. Ve výškách nad 2000 metrů je však třeba počítat s tím, že teplota může klesnout pod bod mrazu. Při výstupu na Teide lze pro přenocování využít chatu Refugio Altavista, a tak si spánek na mrazu ušetřit. Na ostatních ostrovech je to s bivakováním podobné. Pro dopravu na jednotlivá místa je nejlepší najmout si automobil. Což vás bude stát asi 1000 Kč na den. Po vyzvednutí auta v půjčovně je třeba zajet k nejbližší pumpě, protože nádrž je skoro prázdná a stejně tak je dobré auto s prázdnou nádrží zase odevzdat, protože přebytek benzínu vám nikdo nezaplatí. Tenerife má lodní spojení s dalšími ostrovy Gran Canaria, La Palma, Gomera, Hiero a s portugalskou Madeirou. My po pěti dnech strávených na Tenerifě odplouváme z přístavu Los Christianos na nejznámější z ostrovů La Palmu na lodi Benchijigua společnosti Lieneas Fred Olsen. Noční trajekt, který trvá pět hodin, je výhodný z několika důvodů – je levnější, šetříte drahocenný čas transportem přes noc a pokud je moře klidné, dá se na lodi slušně vyspat. La Palma svou rozlohou 706 km2 patří mezi menší z Kanárských ostrovů. Blízkost největší pouště světa Sahary způsobuje, že klima ostrovů je velmi suché. La Palma je však výjimkou, na rozdíl od ostatních šesti ostrovů zde tečou opravdové potoky. Většinu dešťů, které přináší pasáty, zadrží vysoké skalní stěny na severovýchodě ostrova, jihozápad je naopak suchý. Správním střediskem ostrova je přístav Santa Cruz se La Palma, který má pravidelné spojení s přístavy Los Christianos a Santa Cruz na Tenerifě. V době svého největšího rozkvětu mezi 16. Až 18. Stoletím byl po Antverpách a Seville třetím nejvýznamnějším přístavem Španělska. Ostrov je sopečného původu a je značně hornatý, více než 60 % ostrova má nadmořskou výšku kolem 2000 metrů. La Palma je tvořena dvěma odlišnými částmi. Zatímco severní polovinu ostrova tvoří srmé stěny Caldery de Taburinte, od středu až k jižnímu cípu ostrova se nachází soustava ospek, tzv. cesta vulkánů. Pro návštěvu obou velice zajímavých míst je třeba mít povolení ke vstupu, které vám na počkání bezplatně vydají v turistickém centru u městečka El Paso, ležícím zhruba v polovině cesty mezi přístavem Santa Cruz de La Palma a přístavním městečkem Los Llanos de Adriane na západě ostrova. Do El Pasa se dostanete autobusem. Povolení jsou dvě, jedno pro Calderu de Taburiente a druhé pro cestu vulkánů. Získání povolení by mělo být první věcí, kterou by měl každý návštěvník La Palmy udělat. Tato povolení jsou vyžadována ochránci přírody a nemít je znamená velké nepříjemnosti. Vstupní baranou do Caldery de Taburiente je městečko Los Llanos de Adriane. Dnem kaldery protéká potok, kterým se na mnohých místech musíte brodit. V deštivém období se vstup do kaldery nedoporučuje. Návštěvu kaldery je lépe rozložit do dvou dnů. Na konci údolí, kde kolmé stěny znemožňují další postup, je pěkné místo na táboření zvané Zona de Acampada. Cestu zpět lze volit pěknou pěšinou piniovými lesy po úbočích do vesničky La Caldera. Druhá část ostrova – cesta vulkánů – je opravdu velkým zážitkem. Nastoupit se dá na hřeben od aturistického centra kolem kapličky Ermita de la Virgen del Pino. Tento trek trvá dva dny s přespáním u Refugio El Pilar. Cesta z El Pilaru dále vede sopečným popelem mezi malými piniemi až na vulkán San Martín. Na hřebeni se poměrně často vyskytuje oblačnost a vane silný nárazový vítr. Turistické značení zde neexistuje, a proto je orientace bez buzoly velmi těžká. Pokud je hezky, je odtud nejen krásný výhled na La Palmu, ale i na Gomeru a v dáli můžeme spatřit i Teide s bílou čepičkou. Z vulkánu Dan Martín cesta pozvolna klesá na nejjižnější cíp ostrova do vesničky Fuencaliente a odtud jezdí autobus do přístavu Santa Cruz de La Palma. Při našem odjezdu jsme zde vpadli do karnevalového reje. Jižani karnevaly milují a v únoru jich je zde nejvíce. Ostrov La Palma svou zelení a přírodními zajímavostmi je nezapomenutelný, a kdo už jede za turistikou na Kanárské ostrovy, neměl by podle mého názoru tento ostrov opomenout. Gomera. Pro přesun na Gomeru jsme opět využili nočního trajektu a zbytek noci dospali na pláži u správního střediska ostrova San Sebastian de La Gomera. Ostrov, který je jen hodinu cesty lodí od přístavu Los Christianos na Tenerifě, si dodnes uhoval venkovský charakter. Ostrov má kruhovitý tvar o poloměru 20 km. Kromě pustých náhorních planin se v entrální části nachází hustý vavřínový prales v národním parku Garajonay s nejvyšší stejnojmennou 1487 m vysokou horou. Park byl vyhlášen v roce 1981 právě pro svou, na Kanárských ostrovech, ojedinělost a pro výskyt mnoha endemických živočišných a rostlinných druhů. Kolem pobřeží na západě a severu se nachází hluboce zařezaná údolí s terasovými políčky, které se dodnes obdělávají, jako je Valle Gran Rey, Vallehermoso, Hermigua a Agulo. Gomera je ostrovem plným kontrastů, je to v podstatě celý kontinent na malé ploše. I v dnešní době si Gomera uchovala svůj půvab a klid. Ostrov je spojen s osobou Kryštofa Kolumba, který před svou cestou do Ameriky roku 1492 v San Sebastianu bydlel a doplňoval potraviny pro své lodě. Díky tomu viděl i poslední erupci Pico de Teide. Na obou menších ostrovech La Palmě a Gomeře není potřeba si najímat auto, protože turisticky zajímavá místa se dají zvládnout pěšky, nebo je možné použít autobus. Mapy a turistický průvodce Tenerify se u nás dají bez problémů sehnat, s La Palmou a Gomerou je to trochu horší, ale existují v německé verzi. Náš čas se pomalu naplnil, poslední malý ostrov Hiero jsme už nestihli navštívit. Letadlo nemohlo počkat a v zapadajícím slunci opouštíme z letiště Tenerife Sur u Los Christianos ostrovy „věčného jara“ a hrdá majestátná Teide nám kyne na pozdrav. Je to skutečně krasavice mezi horami. Pak už jen přelet nad marockou Casablancou, výhledy na Vysoký Atlas a noční Španělsko a Francii. Půlnoční přistání v Praze nás rychle probudilo z krásné pohádky. Studený vítr a vločky sněhu nás rychle vrátily do reality mírného pásu. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 7-8/2000