0
0

Největší ostrov Kanárského souostroví (2057 km čtverečních) asi očaruje každého. Každý si zde může najít to, čemu dává přednost. Od tohoto ostrova jsem očekávala spousta protipólů…a opravdu to bylo naplněno po okraj. Zalesněné pásy střídají vyprahlé oblasti, tichá místa, kde nepotkáš človíčka, střídají hlučná střediska lákající turisty na vše možné i nemožné.

Po pětihodinovém letu nás autobus z letiště veze do poměrně vzdáleného (cca 100 km) Puerta de la Cruz na druhou, severozápadní stranu ostrova, která je více oblačná ale tím i zelená. Sjezd k městu je velmi působivý zvláště při zapadajícím sluníčku odrážejícím se v mořském zrcadle, což se nám ihned na úvod poštěstilo.

Puerto de la Cruz

Starobylé městečko kouzelné nejen španělskou architekturou, ale hlavně nádhernou polohou v Orotavském údolí zastřešeném impozantní sopkou Pico Del Teide. Ta je nejen nejvyšším bodem Kanárských ostrovů, ale zároveň celého Španělska. Puerto bylo založeno v roce 1603 a sloužilo jako přístav pro výše položenou Orotavu. Nyní má cca 40 000 lidí a dýchá z něj i přes veškerý ruch úžasná starobylá atmosféra, obzvláště zabrousí-li člověk do jeho úzkých uliček s dřevěnými balkony.

Na druhý den se necháváme se odvézt k Lago Martiánes, po pěší promenádě Avenida de Colón docházíme na malé náměstíčko Reyes Católicos, vedle nejž stojí kaple San Telmo z roku 1626 . Naskýtá se odtud krásný pohled na nábřeží Puerta včetně velké soustavy bazénů Martiánez. Z náměstí pravidelně vyrážejí žluté vláčky s logem Loroparque přes velkou část města až do stejnojmenné zoologicko-botanické zahrady. Nasedáme a necháváme se houpavou jízdou unášet, při čemž míjíme nejen krásné architektonické skvosty, ale i pláže Puerta, takže již máme představu o jejich poloze i vzezření. Před Loroparquem vystupujeme a jelikož pro dnešek jeho návštěvu neplánujeme, chceme se svézt zpět. To ovšem řidič vláčku nedovoluje :), protože jízda je „pouze pro návštěvníky“, což my evidentně nejsme. Nezbývá, než taxikem dojet k hotelu a užívat si překrásné hotelové zahrady a koupání.

První cesta ostrovem nás lákala směrem vzhůru. Nejdříve jsme projeli krásným městečkem plném balkonů – Orotavou. Po chvíli stoupání pasátové mraky houstnou a dle knížek by nás měly vyprovázet ještě dobrých 500 výškových metrů. Vzduch chladne o cca 10 stupňů oproti pobřeží. Mineme několik Miradorů skýtajících pohled do „mlíka“, projedeme kolem skály ve tvaru růže …když tu náhle ve zhruba 1600 metrech mraky jak kouzelným proutkem mizí a mezi borovicemi se dere sluníčko. Teplota stoupá opět na původních 25 stupňů, to jsem již témeř ve dvou tisících metrech a poprvé se před námi objevuje symbol ostrova…Teide (3718 m.n.m.)… Je opravdu dech beroucí… je uvelebena na mrakových peřinkách. Její zdolání necháváme na jindy, dnes stáčíme na křižovatce Portillas na západ k vyhlídkové a národním parkem vedoucí asi 40 km silnici La Esperanze, z jejichž vyhlídkových bodů se pohledem k Teide několikrát vracíme. Míjíme astronomickou observatoř…po levé ruce vykukují vrcholky La Palmy a po pravé ruce nad oblaky vyčnívají horské hřebeny Gran Canarie. Mezi barevnými lávovými poli stáčíme vyhlášenou zatáčkou La Tarta (dort), kde možno dobře pozorovat lávové usazeniny v jednotlivých vrstvách a za doprovodu mraků klesáme k La Laguně, kterou jen projedeme směrem severozápadním…údolím Valle de Guerra, až se zastavíme u Punta de Hidalgo a rozeklanými skalami Dos Hermanos, kde sílu větru zkoušejí milovníci paraglidingu. V 6 km vzdáleném městečku Tejina na cestě zpět se stavujeme na jídlo a přes Mesa del Mar a Tacoronte s malebným kostelíkem spěcháme na tmavou pláž Playa Jardin v Puertu, jež je velice vkusně upravena kanárským umělcem Cesarem Manriquem.

Počasí se dnes moc přátelsky netváří, ale my se nenecháváme odradit, již jsme trochu měli možnost poznat jeho místní zákonitosti. Od severu se vytváří ve výšce kolem 800 – 1000 m oblačnost, která nabývá na objemu a nevětšího maxima dosahuje kolem 11. hodiny dopolední. My se přesto vydáváme severně do pohoří Anaga proslulého svými hustými svěžími vavřínovými pralesy, hlubokými stržemi a mlžnou mystickou atmosférou. Pověst nelhala. Vesnice Las Mercedes nese stejné jméno jako ji obklopující vavřínový les, jehož stromy dosahují až 20 m a jsou pokryty lišejníky a mechy.

U Mirador Cruz del Carmen ve výšce 920 m již není vidět snad na 50 m, studený vlhký vzduch se snadno dostává ke všem odhaleným místům těla. Přesto nás to tu fascinuje. Vůně a ticho…o turistu nezavadíš, avšak o výhledu směrem k Teide a Orotavě si můžeme nechat jen zdát. U Mirador Pico del Inglés se oblačnost malilinko trhá a tak máme možnost alespoň zčásti spatřit pohoří Anaga. Pokračujeme k Roque del Bodegas a Benijo až na samotném severu Tenerife. Otevírá se proti nám nádherná pláž…je na ní však jen pár surfařů. Škoda, že sem sluníčko asi málokdy zavítá, protože jinak by byla velkou konkurentkou ostatním plážím umístěným „přes kopec“ a tedy mimo kondenzační pásmo.

Jelikož toužíme po koupání, nezbývá, než se vydat směrem do hor na jihovýchod a usadit se na Las Teresitas nebo Gaviotas. Teresitas je sice frekventovaná, leč dostatečně dlouhá i široká a skýtá značné množství přírodního stínu. Uvelebili jsme se pod jedním ze stromů a mohli se plně věnovat sluníčku.

Odpoledne vyrážíme ještě jihozápadně podél pobřeží. Přes hlavní město Santa Cruz, (9 km od Teresitas) naprosto ucpané a stylem krok sun krok jsme se po dlouhé chvíli propracovali na výpadovku Tenerife Sur. 16 km od hlavního města po této dálnici je odbočka na Candelarii. Příjezd k největšímu poutnímu místu Kanárských ostrovů je nádherný. Obrovský kostel Basilica de Nuestra Seňora de la Candelaria stojí přímo na pobřeží povětšinou rozbouřeného oceánu a je strážen 9 velikými bronzovými sochami Guančských králů. Velmi mě překvapuje poloprázdné prostranství. Procházíme se po velikém náměstí, nahlédneme dovnitř kostela a pak se již vracíme do místa našeho působiště – Puerta.

Dnes vstáváme poměrně brzy, protože si chceme vychutnat překrásnou horskou vesničku Masca ještě mimo turistické davy, které sem pravidelně sváží při okružních jízdách ostrovem autobusy různých cestovních agentur. Vyrážíme západně po pobřeží z Puerta přes San Juan de Rambla, Icod de los Vinos, do cca 50 km vzdáleného vinicemi osázeného Santiago del Teide, stoupáme vzhůru na hřebeny čarokrásného pohoří Teno, kde na protější straně ční pyramida hory Teide, abychom zase pozvolna nekonečnými serpentinami sjížděli k asi nejkrásnější vesničce ostrova – Masce. Již pohled shora dával tušit, že jde o něco mimořádného. Pár domečků uchovávajících si svou originalitu je nalepeno na úbočích mohutných a rozeklaných kopců a před následným přívalem lidí je opravdu možno „slyšet“ to ticho a nechat se omámit směsí vůní horských bylin a rostlin. Zastavujeme na zatím prázdném parkovišti (je jich tu dokonce víc), procházíme vesničkou tu prudce vzhůru, tu zase dolů, nacházíme výchozí bod pro náročné několikahodinové treky soutěskou Masca (Barranco de Masca) až k pláži na pobřeží mezi Los Gigantes. Sedáme si v malé hospůdce, občerstvujeme se, nahlédneme do místního miniaturního kostelíka a zdáli již můžeme pozorovat z kopců postupně se sunoucí šňůru autobusů a automobilů, také rychle prcháme dál. Sjíždíme přes eukalyptem provoněné El Palmar k Buenavistě na západním pobřeží a odtud (ač nás cedule před tunelem významně upozorňuje, že jen na vlastní nebezpečí), dále k Punta de Teno a majáku na samém západním výběžku Tenerife – Faro de Teno. Po levé straně se strmě do výšky 600 m zvedají Los Gigantes a po pravé straně nás zdraví červenobílý maják. Cestou zpět odbočíme u Icod de Los Vinos do centra města, odhodláni vidět na vlastní oči nejstarší Dračinec na Kanárech. Kupodivu se nám daří najít místo na malebném náměstíčku (jinak možno využít podobně jako snad na všech exponovaných místech ostrova podzemní garáže) a k Drago Milenario je to odtud jen kousek. Šestnáctimetrový dračinec s obvodem 6 metrů byl posvátným stromem již v době Guančů a štáva ze stromu byla používána při balzamování a dnes se používá při výrobě likéru. Z dálky vypadá poměrně nenápadně, je umístěn ve vkusně vytvořené malinké botanické zahradě naproti krásnému kostelíku San Marco z přelomu 15. a 16.století, který mu dodává fotogenickou atmosféru. V zahradě se dostáváme i k jeskyním, které jsou svědkem života Guančů. V Icod je ještě v sousedství náměstí Dům motýlů, slouží jako oáza klidu a harmonie. Na malé ploše zde létá velké množství druhů různých barev. Z reproduktorů k tomu podmalovává atmosféru příjemná a klidná hudba, o patro níž běží dokument o vývojových stádiích motýlů. Ještě chvíli se necháváme unášet melodií a motýlími křídly a pak se vydáváme na cestu do Puerta de la Cruz (cca 20 km) .

La Gomera

Je se svými 378 km2 symbolem poměrně nedotčené přírody, oproti Tenerife daleko komornější ostrov. Je však unikátní svým vavřínovým pralesem a vůbec celou svou přírodní rezervací Garajonay a dále hvízdacím jazykem, který má své kořeny až v Guančské době. Brzy ráno vyplouváme z Tenerife Los Cristianos do San Sebastian (hlavního města La Gomery).

Plavba trvá cca hodinu společností Armas, Fred Olsen to zvládne asi za poloviční dobu. Autobus nás vyzvedne v přístavu a zvolna s námi stoupá na první mirador, odkud zpět hledíme na hlavní město a pod lehkými mraky na druhé straně vystupují vrcholky pohoří. Po fotící pauze pokračujeme serpentinami do malebného městečka Hermigua. Po obou stranách je možno obdivovat skaliska hluboké strže, vavřínové háje a zelená údolí. Další zastávkou je uprostřed banánovníkových plantáží vysoko nad mořem ležící příjemné městečko Agulo, kde je naplánován oběd a hlavně ukázka pískacího jazyka, jež sloužil k dorozumívání v členitém terénu na vzdálenost až 4 km. Zážitek opravdu mimořádný!

Pak už nám nic nebrání překročit hranice národního parku Garajonay a užívat si vavřínů, mlžného oparu a vlastně největší zalesněné oblasti na Kanárských ostrovech. Vystupujeme na cca 30 minut v Laguna Grande, jež je východiskem mnoha pěšších tras a nachází se zde jakési menší informační centrum, restaurace a prolézačky pro děti. Než začneme sestupovat zpět k San Sebastian, ještě zastavujeme u sopečných útvarů Los Roques, které jsou svými tvary k fotografování přímo stvořené. V hlavním městě máme velmi málo času k procházce díky neúprosnému času odjezdu trajektu na Tenerife. Bereme to úprkem nejprve k Torre del Conde z roku 1447 – jedinému dochovanému objektu z městského opevnění, poté uličkami ke kostelu Virgen de la Asunción a domu Casa de Colón, kde pobýval před svými cestami do Ameriky Kryštof Kolumbus. Běžíme k lodi a unaveni již sledujeme přibližující se obrys Teide a po hodince vplouváme do Los Cristianos.

Orotava-Lago Martiánez

Několik km vzdálená Orotava shlížející na Puerto nás denně zdravila do hotelových oken a její krása asi musí učarovat každému návštěvníkovi. Město založené v 16. stol se stalo sídlem bohatých statkářů, šlechticů i přistěhovalců. Dodnes si zachovalo své starobylé centrum plné balkonů a úzkých uliček. Parkujeme v podzemních garážích a vydáváme se k baroknímu kostelu Iglesia Nuestra Seňora de la Concepción, a poté kráčíme asi po nejkrásnější ulici Orotavy – Calle San Francisco , kde stojí mimojiné překrásná Casa de los Balcones.

Uvnitř možno obdivovat muzejní exponáty z doby dávno minulé, rukodělné umělecké výrobky a hlavně překrásné atrium. Na ulici odbočujeme vpravo k Muzeu Guančů, jež je bohužel nepřístupné, takže pokračujeme na Plaza de la Constitución s bývalým augustiniánským klášterem ze 17. stol. Cestou k autu se z terasy náměstí otevírá překrásný výhled na celé údolí Orotava s Puertem. Tam se jedeme osvěžit do známého komplexu bazénů Lago Martiánez ležícího vedle stejnojmenné černé pláže.

Areál je dílem nám již známého Caesara Manriqua a je zde k vidění opravdu hodně… od centrálního monumentálního vodotrysku až po vkusně upravené záhony s krásnými rostlinami. Tady trávíme celé odpoledne. Veškeré této podívané dominuje hora Teide, která však díky mrakům bývá často skryta. Voda je použita přímo z oceánu, má tedy i patřičně nízkou teplotu :). Na své si přijdou díky krásným a rozsáhlým brouzdalištím i malé děti.

Los Gigantes-Puerto večer

Na dnes je naplánována, obzvlášť kvůli dětem, plavba lodí podél jižního pobřeží a proslulých Los Gigantes, které máme možnost vidět z opačné strany než při jízdě na Punta de Teno. Plavby jsou pořádány několika lodními společnostmi a jsou i různě dlouhého trvání.

Vybránu máme pětihodinovou plavbu s koupáním poblíž Playa de Masca, čili se nám poštěstí pohlížet k městečku směrem od moře. Podél pobřeží je krásná podívaná na racky, kteří svou bílou barvou fantasticky kontrastují s různobarevnými tmavými Gigantes zvedajícími se do ohromné výše od mořské hladiny. Pak loď stáčí asi 3 míle od pobřeží směrem k La Gomeře a zde je již ráj pro milovníky velryb i delfínů. Tento druh velryby (kulohlavec), se prý vyskytuje pouze v těchto místech. Podívaná nemá konce, nejprve se promenují delfínci po obou stranách lodi a později o kousek dál a s patřičným majestátem se tu a tam vynořují velryby a neopomenou ukázat i malý odfukující vodotrysk :). Na lodi se milovníci fotografování přesouvají z přední paluby na zadní dle pohybu mořských tvorů, takže místy je velmi „těsno“. Poté již za doprovodu vykukující Teide (tentokrát z jihu) se vracíme do přístavu Los Cristianos a odtud autobusem asi hodinu a půl dlouhou cestou do Puerta. Večer ještě vybavena kamerou, foťákem,mapou a stativem vyrážím do centra pro pár nočních záběrů.

Guimar

Cesta z Puerta de la Cruz vede opět přes hřeben silnicí Tenerife Nor. Projíždíme La Lagunou, hlavním městem Santa Cruz, napojujeme se na Tenerife Sur, a po 20 km se již otevírá údolí Guimar. Toto unikátní naleziště navštěvujeme poměrně brzy, než se sem sjedou turisté. Můžeme tedy v tichosti obdivovat celé pyramidové pole, dále repliku Heyerdalova voru RA II. a využít audiovizuální program. O tuto lokalitu se vedly dlouhou dobu spory, až díky norskému badateli se podařilo v 90. letech minulého století objasnit, že nakupené kameny a terasy nejsou políčka zemědělců, ale kultovní místa dávných obyvatel, jejichž prapůvod je dodnes sporný.

Thor Heyerdal vykoupil pozemky a vytvořil zde návštěvnické centrum, kde možno porovnávat vykopávky místní s vykopávkami z různých částí světa. Začíná pekelné vedro, tak se mezi pyramidami ploužíme a pak vyrážíme směr pláž Teresitas, kde trávíme zbytek dne.

Canadas-El Teide

Perlou Tenerife je její národní park Caňadas o rozloze 13571 hektarů ležící v nadmořské výšce kolem 2000 metrů a všudypřítomná spící sopka Teide. Opět se brzy ráno prokousáváme vrstvou pasátových mraků a nízká teplota už nám tolik obav nenahání jako poprvé. Opět jsme svědky té krásné podívané, kdy se z ničehož nic vyloupne sluníčko a modř tak sytá, jako by se na obloze zrovna rozlila paleta s barvou.

Dojíždíme ke křižovatce Portillo de las Caňadas, kde se cesty rozdvojují, jedna vede po nám již známé la Esperanze a druhá vede do samého srdce ostrova…a to je dnes naším cílem. Stoupáme zlehka po silnici protínající lávová pole celého obrovského sopečného kráteru o průměru 16 km, je možno vidět různobarevné úseky…..obsidiánové, pak s příměsí mědi (Los Azulejos), dále od rudočervené až po světlounké kafe.

Po pravé straně se začínají ukazovat vrcholky bílé Montaňa Blanca, kde povětšinou začínají trekové výpravy na vrchol Teide. Po sněhové pokrývce, která zde leží do pozdního jara, již není ani památky. My pokračujeme k lanovce. Na parkovišti je zatím jen pár aut a nasedáme do kabinky, která s námi pluje do výšky 3555 na plošinu zvanou Rambleta.

Nahoře trochu zalapáme po dechu, úbytek kyslíku je zřetelně znát. Na samotnou špici, která je dosažitelná asi po půlhodině chůze, je nutné povolení vyžádané již předem. Obcházíme plošinu, shlížíme do obrovského kráteru pod námi a v dálce rozeznáváme obrysy Gran Canarie, jinak je pod námi napeřinkováno bílými mráčky. Po chvíli se vracíme zpět dolů, kde je již na parkovišti plno a u lanovky se tvoří velikánská fronta.

Naše cesta dále pokračuje barevnými poli okrášlenými množstvím endemických rostlin a zastavujeme u dalšího fotogenického místa Los Roques. Útvary dělají dojem, jakoby kameny někdo bez ladu a skladu poházel po krajině a jeden z nich vysoký 30 m postavil na „hlavu“ (Roque Chinchado-Kamenný strom).

Caňadas má mnoho fotografovaných míst, např. Zapato de la Reina – skálu ve tvaru obrácené boty a dále Llano de Ucanca, jež bylo několikrát vhodným místem při natáčení sci-fi. Brzy se ocitáme na křižovatce, která je jednou z hranic parku a sjíždíme k nejvýše položenému městečku Vilaflor (1500 m.n.m.). Odtud se otevírá výhled na jihozápadní pobřeží, dlouhou pláž Medano a rudý vulkán Punta Roja stojící na jejím konci. K dálnici je pak již kousek a my se vracíme plni dojmů k našemu dočasnému domovu v Puertu de la Cruz.

Loroparque

Loroparque je situován na okraji města Puerto de la Cruz. Na jeho návštěvu je vhodné vyčlenit si celý den vzhledem k počtu představení a množství zvířat i rostlin v nádherně architektonicky řešené zahradě. Obsahuje jedinečnou sbírku papoušků, unikátní je svým představením kosatek, k jemuž shlédnutí doporučuju pláštěnku nebo sedět pokud možno v co nejvyšších řadách :). Zvířátek je tu opravdu mnoho, Unikátní je také akvárium se žraloky, které má podobu tunelu, takže „rybičky“ vám plavou přímo nad hlavami. Tučňáci zde mají arktické zázemí, je jim vytvářeno jejich přirozené klima. Bohužel s rostoucím počet hodin stoupá i počet návštěvníků, takže je nutná dávka trpělivosti.

Playa Jardin-Garachico

Ráno nás probouzí sluníčko, takže je rozhodnuto začít den pozvolna…na pláži Playa de Chancon jež sousedí s Playa Jardin. Obě pláže jsou nádherně upravené…osázené květinami a možno obdivovat i malý vodopádek, který je velkým zpestřením hlavně pro děti. I přes velké vlny se koupeme, voda je velmi příjemná a máme štěstí, dohlédneme až k Teide, která však je již po půlhodině zahalena do pláště z mraků.

K polednímu se sbíráme a jedeme ještě využít automobilu k jízdě do překrásného městečka Garachico ležícího asi 25km od Puerta de la Cruz. Městečko bylo až do roku 1706, kdy jej přikryla láva, velmi bohatým přístavem, po katastrofě sice bylo obnoveno, avšak jeho funkci přebralo nedaleké Puerto de la Cruz. Garachico je až na hlavní tah, který městem vede, velmi klidné a tiché…s původní architekturou, malebnými uličkami a krásnou pevností San Miguel ze 16. Stol. patřící vévodům z La Gomery, která jako jedna z mála budov zůstala při erupci neporušena.

My začínáme procházku úzkou uličkou z nábřeží na Plaza de Arriba, které je lemováno klášterem San Francisco – dnešním kulturním domem. Naproti stojí kostel Iglesia de Santa Anna, do kterého vstupujeme a obdivujeme nádherný interiér. Pak se nacháváme unášet hudbou a po chvíli klidu pokračujeme v prohlídce městečka. Dojdeme ke staré přístavní bráně a pak podél pobřeží míříme k San Miguel, z níž je krásný pohled na moře i městečko. Návrat do Puerta je v pozdních odpoledních hodinách.

Puerto de la Cruz

Předposlední den před odletem využíváme ještě procházce po Puertu de la Cruz. Výchozím bodem je nám opět Avenida de Colón, pokračujeme podél pobřeží po ke kostelu Iglesia de Nuestra de la Peňa de Francia (1681-1697) obklopeného malebným náměstíčkem s fontánkou a palmami.

Na náměstí se nacházejí také původní kanárské domy Casa Marquesa a Monopol, jež slouží dnes jako hotely. Pokračujeme po krásné Calle Quintana dále do srdce Puerta a tím je pulsující náměstíčko Plaza de Charcó, jež si zachovává působivou atmosféru i ve večerních hodinách. Sedáme pod vysokými vavříny a i navzdory turistickému ruchu kolem tu člověk pociťuje klid. Náměstí je obklopeno tradičními kanárskými domy, jedna z uliček vede do starého přístavu, jemuž vévodí Casa del Real Aduana – stará celnice z roku 1620 – dnes prodejna suvenýrů.

Na prostranství u přístavu jsou někdy pod širým nebem konány koncerty a v noci toto místo skutečně „tepe“. Dále na západ po Calle San Felipe docházíme až k nám již známé pevnosti Castillo de San Felipe, jež zakončuje z východní strany pláž Jardin. Vystavena byla na počátku 17. Století z příkazu krále Filipa IV. Dnes je místem konání výstav, koncertů, či jak jsme měli štěstí vidět my-i svateb 🙂 Po cestě zpět zabočíme do Calle Santo Domingo, pak přímo k moři, kde jsou strážní věže a odkud je kousek k Casa Miranda z roku 1730 – dříve šlechtického domu. Dnes je zde restaurace. Než ukončíme malý okruh po městě, ještě zastavujeme kousek za náměstíčkem Plaza Europa, odkud je krásný pohled na Lago Martiánes a večer tomuto obrazu dodává moře až mystickou atmosféru.

Tolik tedy naše toulky ostrovem. Pokud by se mě někdo zeptal na srovnání s ostatními Kanárskými ostrovy, které jsem navštívila, nejsem schopná odpovědět. Každý je unikátní, Tenerife je specifická množstvím klimatických pásem na tak malé rozloze. Během několika minut se člověk může přesunou z vysokohorského (Teide) do subtropů na pobřeží. Nemnoho kilometrů dělí věčně zelené údolí Orotava od suchého a vyprahlého jihu a pokud cestou zabočíte do pohoří Anaga, ocitnete se pro změnu v mlžném vavřínovém pralese, kde není vidět téměř na krok. To vše je možno zažít během pár hodin, což je opravdu unikátní. Jedinou vadou na kráse pro mě byla kvanta turistů…ovšem nutno říci, že jsem vybrala naprosto nevhodný termín …nejen, že byl červenec, ještě jsem se trefila do období festivalů a oslav Virgen de la Cruz, takže situace na silnicích a ve městech byla víc než hustá. S parkováním neustálý problém, v centrech mimo podzemní parkoviště téměř nemožno auto nechat.

Poučení pro příště: Na Tenerife na jaře, kdy vše maximálně kvete a příliv lidí není tak velký 🙂

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .