0
0

V dobách, kdy jsem kvůli (díky) práci hodně lítal po světě a domů se vracel možná tak na víkend, jsem měl zásadu se alespoň o dovolené kompletně věnovat rodině. Doba se trochu změnila a mně díky tomu zbylo během pobytu na Tenerife trochu času na vyjížďku na „mašině“ … Jedno ráno tedy sedám před hotelem na autobus číslo 477, který mě veze do nejbližšího města na ostrově Tenerife s půjčovnou motorek. Beru si hustou motorkářskou kšiltovku (nechť každej ví, co jsem zač) a cestou přemítám, jakej stroj si tak mám vlastně asi vzít. Na výběr toho moc nebylo, nicméně rovnou jsem zavrhl všechny dvácy, protože na ty jsem už moc starej a tlustej a stejně tak choppery, protože na ty jsem moc mladej a hubenej… Myslel jsem si tedy na nějaký klasický enduro, protože jsem dost zkušenej endurista – jedinej a poslední stroj tohodle typu, kterej jsem sedlal, byl Simson Enduro :). Každopádně jsem se chtěl vyhnout mastodontním cestovním příšerám typu Varadero (Michale promiň, Sbinďo díky za ten výraz), protože tyhle koráby já fakt nemusim… Jenže i přesto, že bylo v červnové předsezóně, tak první půjčovna měla vše už zarezervováno a v druhé na mě zbylo jedno GS 650 a jeden Transalp, na letáku vydávaný jako 650, ale když tak koukám na motorkáře, tak dle fotek se asi jednalo o jeho předchůdce Honda Transalp XL600V z konce devadesátých let. Transalp byl o deset € levnější, tak nakonec padla volba na něj a s klidným svědomím můžu říct, že jsem neměl šťastnou ruku…asi. Radši nebudu psát, co všechno bylo na týhle mašině špatně, protože by to vydalo na stránku a asi by opravdu bylo naivní čekat z půjčovny nějakýho mazla. Na tacháči najeto 25t km a počítám, že tenhle stav zažíval analogový měřák tak potřetí a možná i počtvrtý, popátý…. Na cestu jsem byl vybaven parádní helmou a rukavicema – musím upřímně říct, že na práci na zahradě používám lepší :). Tím padla další moje zásada, protože při pohledu na nabízené „motooblečení“ jsem si nechal rifle, mikinu, kecky a jel to radši, ač opravdu nerad, risknout jen tak… Jak smutno mi bylo, když jsem hned na prvním kruháku potkal „svýho“ malýho Zeda…sklopil jsem hlavu, za úžasnýho rámusu tam kopnul jedničku a vydal se vstříc krásám místních hor. Po dalších sto metrech jsem už stál na místě – Transalpu došel beňoš. Benzínka předem mnou 300 m do kopce, takže se vydávám raději stejně dlouhou cestou zpět do půjčovny, kde majitel zkušeně vycucne do kanystru vše z toho géesa a jde to se mnou nastartovat. Cestou se mi omlouvá a aspoň probíráme život na ostrově a tak. Jinak půjčení na Tenerife vyjde na cca 25 až 80€ na den podle toho, co chcete a na jak dlouho – čím více dní, tím menší sazba. V ceně bývá i ona zmíněná motovýbava a taktéž pojistka, která vám garantuje vaši spoluúčast maximálně 300€, i když nehodu způsobíte vy. Je zde zvyklost s cizinci komunikovat v angličtině, ale vzhledem k jednoduchosti procesu postačila i moje průměrná španělština. Kontroluje se hlavně vydání řidičáku, protože i když máte skupinu „An“, tak pokud jste jejím vlastníkem dobu kratší než dva roky, tak vám mohou půjčit dle španělských zákonů maximálně „dvěstěpadinu“. Výborná je cena benzinu, která i přesto, že během krize skoro dvojnásobně stoupla, tak jedno euro za litr je pro našince pořád super. Tak snad už pojedu, Transalp po dvou třech pokusech naskočí, na pumpě dotankuju a hurá do kopce. Na první křižovatce ještě prožiju malý drama, když vší vahou stojim na zadní brzdě, přední brzda na doraz a nakonec jsem přece jen tu neskutečnou padesátikilometrovou rychlost zastavil a nevrazil do přede mnou stojícího pick-upa. Jo brzdy byly taky prima :). Vydávám se z Costa Adeje směrem na Pico del Teide, tedy nejvyšší horu Španělska, která ční až do 3717 m.n.m. a už první pohledy směrem dolů mě ujišťují, že brzy zapomenu na útrapy s mašinou a že to nakonec bude stát za to. To ještě netuším, že tenhle jednodenní trip, na vyrachtaným vehiklu nakonec překoná všechny mé alpské vyjížďky a cokoliv, co jsem zatím jako moto-turista viděl. Prvním městem se pro mě stává Vilaflor, v jehož blízkosti se v lesích skrývá tzv.měsíční krajina, která zde vznikala pomalou erozí a ke které se dá dojít zhruba půlhodinovou lesní procházkou. Na to mně ale nezbejvá čas, a jedu dál. Každopádně i tak začíná být pro Evropana krajina lemující silnice neuvěřitelná. Skalní masívy lákají k zastavení a focení snad za každou zatáčkou a zde musím poprvé letitého Transalpa pochválit, protože jsem ho za ten den nastartoval asi padesátkrát a dunivý zvuk toho zničeného, ale už zahřátého dvouválu se mi po nastartování snad začínal i líbit. To už jsem se ale pomalu blížil do národního parku „Las Canadas del Teide“ a v helmě, do který mi foukalo dle mého i bokem, se mi na tvářích vyloudil permanentní úžas a něco jako úsměv. Měl jsem opravdu tendenci všude stavět, fotit a nebo jen tak zírat. Snad za každou zatáčkou se krajina měnila tu na mexické pohoří, tu na africkou step, tu na arizonské skalní útvary (tedy alespoň takhle si je představuju, protože tady jsem osobně nikdy nebyl)… Silnice parádní, zatáčkovitá, bez děr a vzhledem k období skoro i bez aut. Tou dobou jsem se už pohyboval ve výšce přes dva tisíce metrů a minul i lanovku na dříve zmíněné Pico del Teide a jel stále dál na sever. Po objetí astronomické observatoře Teide, která na kolemjedoucí působí jako kosmická základna na právě objevené planetě, se dostávám do nejužší části ostrova, kde při malé oblačnosti vidíte najednou městečka, jak na západním, tak východním pobřeží ostrova. Stejně tak jsou v dálce k vidění další kanárské ostrovy… Zničehonic začínám krásnými serpentinami prudce klesat a vjíždím do borovicových hájů, které končí až před městečkem La Esperanza. Zde podruhé a naposledy tankuji plnou a podél pobřeží se vracím zpět na jih. Pro milovníky zvířat je cestou v městečku Puerto de Cruz k vidění jedna z největších atrakcí Tenerife : http://www.loroparque.com, kde tuleni, lachtani či kosatky předvádí opravdu neuvěřitelný kousky…a rozhodně nemáte pocit, že by zde byla zvířata trápena, či něco podobnýho, ba právě naopak. Při vystoupeních delfínů či lachtanů se i dospělí opravdu upřímně baví. Následuje trochu nudnější nucený přejezd po dálnici, který je ale posléze oplacen západním pobřežím a cestou přes Garachico, Buenavista del Norte až do horské vesničky Masca, k níž se probojujete ouzonkými jedničkovými vracečkami lemovanými žlutými betonovými kvádry. Pohledy ze sedla motorky, zpět do rokle či před sebe do hor jsou opravdu ohromující… Tohle je motorkářskej server a proto nechci nikoho trápit zeměpisnými či historickými údaji, kterých je na netu k dohledání o Tenerife více než dost. Každopádně, až tam jednou budete, domluvte si s rodinou jeden, dva dny pro sebe, protože tenhle třistakilometrovej výjezd fakt stojí za to. Není moc míst na světě, o kterejch jsem si řekl : „jo, sem se jednou vrátím…“ Jedna z výhod místních půjčoven je, že když nestihnete vrátit mašinu do zavíračky (cca 18:00), tak ji můžete přivézt další den ráno kolem devátý a to bez jakéhokoliv doplatku. Tohle jsem využil i já a cestou zpět autobusem si další ráno v hlavě přehrával trasu včerejší vyjížďky… A co se týká Transalpa? Přežil jsem? Přežil, tak co… Sice tohle není můj styl motorek a asi nikdy nebude, navíc tahle mašina byla fakt pekelná, ale ve finále to stálo za to, ne?

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .