Slova manželky „..víš, že jsem se ještě ze žádné společné dovolené nevrátila opálená?“ mne vzhledem k tomu, že všechny dovolené trávíme v Africe, poněkud překvapila. Zjevně perfektně, až po lokty (!) opálené ruce asi nestačí, divné.. Dobrá tedy, ještě nikdy jsme nebyli na Silvestra někde v teple a tak se zrodil experiment – kombinace dovolené a fotosafari. NP Saadani a Zanzibar v Tanzánii.
Člověk by měl pořád zkoušet něco nového. Občas to i klapne a experiment dopadne podle tajných očekávání, nicméně to nebyl můj případ.
Chtěl jsem tentokrát vidět něco jiného a tak jsem si jako první destinaci akce zvolil NP Saadani, který leží na pobřeží Indického oceánu a slibuje mix rozdílných ekosystémů. Vždyť kdo by kombinaci bush – řeka – pláž – mangrove odolal..další prioritou bylo omezit na minimum přesuny (DAR – Saadani – Zanzibar – DAR) a raději v lokalitě strávit delší dobu – nespoléhat na štěstí a vysledovat si, jak to v místě funguje.
Do Tanaznie jsme opět letěli s Turkish Airlines, které mohu jen doporučit. Kromě kvalitního palubního servisu nedělají žádné problémy s váhou palubního zavazadla, což v případě plného fotobatohu bývá problém. Pokud se bágl povede nacpat do palubní přihrádky, je vše OK. Jen se je třeba dostat na palubu letadla včas, dost rychle se plní a nacpat pak objemný fotobatoh mezi ostatní zavazadla není jednoduché..přes Istanbul jsme zdárně cca ve 4:00 ráno dorazili do Dar es Saalamu a po překonání několika byrokratických bariér a vyplnění všech možných osobních údajů (včetně jména matky za svobodna) nezbytných pro získání vstupního víza (50 USD) jsme cca hodinu po příletu mohli vstoupit na území Tanzánie, do typické směsice pachů, teploty 28°C a vlhkosti okolo 80%.. Kupodivu na nás čekal chlapík s cedulkou, na které se dala rozeznat zkomolenina mého polského příjmení – tedy zatím dobrý. Krátkou noc jsme měli přečkat v hotelu jménem Paradise City Hotel v centru DARu, který se fasádou a portýry tvářil jako evropský. Spací panu na místě recepční jsme donutili k hektické činnosti spojené s vydáním karty k pokoji (nevídané), čemuž opět předcházelo vyplnění jakéhosi formuláře, do kterého jsem si už nepokrytě vymýšlel. Ihned po předání karty a přednesu naučené básničky recepční opět upadá do letargie, my riskneme výtah a po krátkém boji se zámkem jsme na pokoji.
Až ráno jsem si všiml, že žádné s posuvných oken nejde uzavřít, že hotel má fasádu opentlenou pochůznou verandou, kterou je možno se dostat do pokoje odkudkoliv. Že sprcha je pouze na ozdobu, voda teče čůrkem a místo odpadu je v podlaze nezakrytá díra bez pachové záklopky mne až tak nepřekvapovalo, Afrika má svá specifika a průběžná údržba patří mezi zcela neznámé slovní spojení. V hotelu však není bezpečno, což potvrzují i zážitky klientů na TripAdvisoru a my si to ověřili při odjezdu, k tomu se však ještě dostanu.
Dopoledne jsme kolem 11:00 s krátkým zpožděním proti itineráři vyrazili směr Saadani NP. Cesta trvala cca 4,5 hodiny, z toho 2 hodiny jsme se dostávali z DARu a jeho předměstí.
Saadani NP je nejmladším z 16ti tanzanijských parků, oficiálně vznikl v roce 2005 na místě původní lovecké rezervace a nyní zahrnuje 1100 km2 území. Mezi jeho nejcenější části patří Zaraninge forest, což je jeden z posledních nížinných pralesů v Tanzánii.
Právě minulost je největším handicapem parku. Uběhlo příliš málo času od doby, kdy jeep znamenal lovce a smrt a většina zvířecí populace si to ještě pamatuje. Antilopy jsou plaché a i žirafy (Giraffa camelopardalis, twiga), kterých je v Saadani okolo 30, jsou opatrné. Krajina je na pohled perfektní – rozlehlá savana s roztroušenými baobaby, akáciemi a skupinkami palem je velmi fotogenická, jen ty stáda zvěře chybí. Sloni se prý stáhli do severní, odlehlé části parku spolu s většinou býložravců a ani s avifaunou to nebyla vůbec sláva. Biodiverzita parku je popsána, některé druhy jsme viděli jako tečky v savaně, některé lépe, ale obecně je to s pozorováním a fotografováním v Saadani zatím velká bída. Možná za 15 – 20 let bude Saadani patřit mezi vyhledávané lokality a pokud se správa NP vypořádá s přežívajícím pytláctvím – v parku leží několik vesnic – bude na co koukat. Parkem také protéká velká řeka jménem Wami u u každé řeky je živo, proto jsem doufal, že potkám hlavně ptačí druhy, vázané na mangrovy a pobřežní ekosystémy. Určitou záplatou dva boat tripy byly, ale opět – úniková vzdálenost jako v Česku. Ledňáček pobřežní Halcyon senegaloides byl povinností, ale jeho plachost byla neskutečná. Na ledňáčka kápového Halcyon albiventris jsme čekali se zakotveným člunem přes hodinu, našel jsem dutinu a ledňáček zrovna krmil – tedy ideální podmínky, ale ani náhodou – na víc jak 30 m se nepřiblížil. V porovnání s Ugandou a možnostmi v Marchison Falls nebo na Kazinga kanálu se to nedá ani vzdáleně porovnávat.
Na druhou stranu, Saadani Safari Lodge je velmi příjemné místo, umístěné v pobřežních mangrovech a vybudované v africkém stylu. Vlastněné řeckým majitelem a řízené bílým manažerem poskytuje všechny potřebné služby a evropský přístup včetně vynikající kuchyně. Znovu – velká škoda, že je park víceméně pustý…
Podoba pobřeží je velmi ovlivněna přílivem a odlivem. Jeden den je pláž s příbojem cca 10m široká, o 12 hodin a 25minut později vypadá okolí zcela jinak. Příliv navíc postupuje docela rychle a bylo třeba s tím počítat, na fotografování v leže v době přílivu je pouze několik minut 🙂 . Samozřejmě, že příliv je tou hlavní událostí, podle které je třeba plánovat tzv.boat trip – tedy jízdu motorovým člunem po řece Wami. Příliv dosahoval cca 1 až 1,5m výškového rozdílu a stejným dílem bylo zaplavováno území v ústí řeky – mangrovy a okolní krajina až do cca 10 km od ústí je přílivem zaplovávana kompletně, jedná se tedy o jedno velké bahniště, je také třeba počítat s určitým zpožděním – kulminace přílivu se neshoduje s kulminací hladiny v okolí řeky. V době přílivu absolutně nemá smysl někam vyrážet, vše je pod vodou – pouze v době odlivu je v okolí řeky občas něco k vidění, ovšem kontrast vůči územím, kde je řeka jediným zdrojem vody široko daleko, je obrovský. Mangrovy a pobřežní lesy jsou určitě zajímavý ekosystém, z pohledu fotografa s omezeným časovým fondem však zdaleka nenaplní očekávání do nich vkládané. Obvykle jsem pouze pozoroval okolí a snažil se vnímat přírodu, tak odlišnou od všeho, co jsem zatím poznal…
Malarone – antimalarikum – mi nedělá dobře. Nejen, že jsem se opět osypal alergickou svědivou vyrážkou na rukou, ale ani nálada nebyla to pravé..prostě jsem z toho svinstva měl ne úplně deprese,ale dost špatnou náladu. Nedalo se jinak – vysadil jsem to. Po 2 dnech začala vyrážka mizet a já se konečně začal bavit. Příště zkusím Lariam nebo to vezmu jen pro případ stand-by medikace.
http://www.photomecan.eu/cs/mdl/info/saadani-a-zanzibar—spousty-zazitkuminimum-fotografii
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.