19.7. – 13.8. 2001
Účastníci: Michal, Václav, Petr
(skupina B: Pajdoch, Kečup, Pavel, Irča, Ryba, Martin-nováček)
Doprava: vlak, bus, loď, motorový člun, kolo, pěšky
Cena: asi 12 000,–(bez jídla)
Trasa: Praha, Berlin, Stralsund, Sassnitz, Trelleborg. Malmö, Stockholm, Gällivare, Ritsem, Kvikkjokk, Murjek, Kiruna, Katterjakk, Narvik, Fauske, Bodo, Moskenes, A, Trondheim, Dombas, Andalsnes, Bjorli , Lillehammer, Oslo, Kobenhawn, Hamburg, Schwerin, Berlin, Bad Schandau, Litoměřice, Terezín, Praha (Václav ještě Švýcarsko)
Jídlo:
snídaně- tatranky, zlaté oplatky, miňonky, müsli 0,5kg
svačiny- deli, velká čokoláda, bonpari, müslityčinka, kaštany
obědy- paštiky, ryby, hořčice -vše s chlebem
večeře- instanty velký(guláš,se sýrovou om., zvěřina), instant malý (bramborová kaše, boloňské špagety), čínské nudle a polévky, normální polévky s vlasovými nudlemi, rýže-5min..
Váha batohu: na začátku asi 28 kg i s vodou
19.7.2001(čtvrtek), M.
sraz ve 12:00 s Václavem (V), příchod však 12:17, nákup ještě tiskovin a vody. Odjezd ve 12:44 s EC-poručík Gambarela (Alois Negreli). Okupujeme kupéčko s invalidní babkou, která má průkazku na vlak zadáčo + doživotně (svině svinutá). Babka (důchodkyně) ve volném čase jezdí z Děčína (SS) do Holešovic kupovat kuřecí prsíčka (v Praze jsou levnější o 20,–Kč na 1kg). Zeleninu kupuje na Slovensku. Babka dala report o Matiční ulici-viděli jsme partičku cigošů. V 19:11 odjezd z Berlína do Stralsundu. Berlínský Ostbahnhof dobrý-skvělý timing vlaků. Ve 23:19 odjezd ze Stralsundu do Sassnitzu. Nějaký holky se smály české mluvě. Průvodčí nám poradil, abychom vystoupili o 1 zastávku dříve. Poté jsme šli 4 km k přístavu, kde ve 3:15 tj.
20.7.2001(pátek),M.
odjížděl trajekt. SS chtěli 30DM na osobu. U trajektu v Trelleborgu byly koleje resp. vlak a průvodčí (ženská) chtěla 40SEK za osobu z Trelleborgu do Malmö. Vlak tam normálně nebere lidi, ale za úplatek 40SEK nás chtěla vzít. Chtěli jsme slevu- nepřijala to – dostala velký hovno !!! SS!. Autobus do Malmö stál 46 SEK na nádraží chtěli za WC 5SEK- došel jsem si na záchod do X2000 (534 odjezd 11:00). Ve 12:09 odjezd do Stockholmu s X2000 (536). Již v ČR jsme zaplatili příplatek 208 Kč na os. V 17:27 odjezd ze Stockholmu do Gällivare. Nekupujeme místenky, naštěstí nikdo nic poté nechtěl. Sedíme v polo-kupé a doufáme, že nás nikdo na místenku nevyhodí, avšak teplý bratr si sedá vedle nás resp. mě vyhodil a já sedím proti němu. Má nějaký tiky- asi si potřebuje šlehnout háčko. Teplouš zuřivě bušil do mobilu a nabízel nám bonbóny- (starý prasák). Dáváme se do řeči s Němčourem to už je
21.7.2001 (sobota)M.
, který taky jede do Sareku. Jedeme s ním v autobusu do Ritsem (175SEK) a poté i lodičkou (asi tak za miliardu)-cena 150 SEK na os. Poté vyrážíme asi ve 14:00 na 16 Km cestu. V 19:00 jsme došli do Kisuris, kde i spíme. K večeři rýže s guláškem (M+P). Václav si dává čínskou polívku. Ještě pár AJ slovíček a jde se spát i když je světlo.
22.7. 2001(neděle),M. Vstáváme v 9:00. Čaj + sušenky. Odcházíme v 10.30. Je hezky. Sluníčko svítí. Odkloňujeme se z cesty cca. 1km. Komárů jak sraček. Je lepší jít a nezastavovat se. V dělá foto s komárama na mé ( moc jich tam nebylo, protože jsem se ohnal). Je jich tam cca.20 sviní. Ve 14:00 oběd. M – paštika + chléb,V sýr + chléb, P ryby + chléb. Míjíme horu Niják (máme jí po levé ruce) a valíme to dále rovně. Komárů ubývá. Za námi jsou 2 lidi, ale setřásli jsme je. Ke konci jsme se opět odklonili od trasy (cca 1km)- museli jsme hopsat po kamenech přes řeku. V se vykoupal (nedobrovolně)- potřebuje hůlky. Zastavujeme, aby se převlékl. M-tatranka, P-studentská pečeť . Děláme výstup na Ruohtesvárásj (1004m)-100m převýšení. Vidíme stan, tak jdeme ještě kousek dál a ukončujeme naše utrpení ve 20:00. Večeře. Výhled na ledovec při západu slunce. AJ slovíčka ve stanu.
23.7.2001 (pondělí),M.
Vstáváme 9:30. Čaj + sušenky. Obloha je zatažená+trochu krápe. Po 30min. začínáme brodit naboso s botami v ruce řeku. Je to studený jak svině, hrozně zebou nožky. P dělá foto. Dále pokračujeme rychlým tempem. Potkáváme 2 lidi. Oběd ve 14:00. Na 2.svahu slyšíme cinkot- je to stádo sobů či losů (nevíme jelikož byli1,5 km daleko). Potkáváme další 2 lidi a docházíme k S.O.S. telefonu (Mikkastugan) v cca. 16:00. Kadibudka prý hezká, tvrdí V. Jsou tu dva červený stany, ale my pokračujeme dále. Přecházíme akční most (M dělá foto řeky). Okolo 18:00 docházíme k rozcestí, kde musíme opět sundat botičky a hurá do vody (Pineroa). Na 2.břehu rozděláváme stan. Večere. Slovíčka a na kutě.
24.7.2001(úterý),P. Budíček v 7:00- je příšerné vedro, které nás vyhání ze stanu. Snídaně tradičně sušenky + čaj. Následuje koupání v řece, které jsem vyprovokoval já (P). Voda je poněkud studenější, po důkladném změření 3,2 °C. Když už jsme v tom, pereme si kapesníčky, spoďárky a ponožtičky atd……Sluníčko stále svítí a k našemu stanu přichází rodinka sobů, avšak po náletu vrtulníku mizí v horách. Stačím vyfotit již jen jejich zadečky. Po zabalení vyráží M po losí sobí stezce do doliny a na správnou cestu se opět navrací asi po cca. 1km. Stoupáme směrem na Bielatjahkka a terén je poněkud strmější, což některým členům výpravy dělá potíže (obzvláště V). Oběd dáváme u jezera Snávvájávvre (P+M chléb s paštikou, V se sýrem). Po zdolání asi 50m převýšení následuje prudký sešup do údolí Rapadalen a začínají se projevovat první známky únavy a to – V začíná mít mírné potíže s pohybem-koleno vypovídá službu. Rychlost chůze V asi 1 km/h. Z čirého nerozumu jsme sešli až na dno údolí, kde nás okamžitě atakovaly hejna komárů. Stavíme stan a pokoušíme se rozdělat oheň. Hoří jen březová kůra- stačíme uvařit čaj i polévku a jdeme spát-všichni spíme hlavou u stejné stěny stanu. Je 22:00. Dobrou noc.
25.7.2001(středa),V.
Vstali jsme kolem 9 hodiny. Venku lehce prší. K snídani klasika sušenky + čaj. Během balení stanu se intenzita deště stupňuje. Vyrážíme podél řeky Ráhpaadno výše zmiňovaným údolím. Déšť nám velice ztrpčuje cestu, která se místy (skoro všude) mění v bažinu (boty zapadají cca. 20cm do bahna). Všichni začínáme čvachtat-gore-texové boty nezachycují vodu seshora. Po přebrodění jedné z bystřin se udělalo hezky. Využíváme toho k sušení a obědu. Obědváme vedle sobí(losí) ohrady. Po jídle se vydáváme podél ohrady dolů k řece přes hustej močál. Začínají nás atakovat komáři. Hledáme místo k přebrodění. Řeka je značně široká, záludná a ledová. Všichni si odkládáme kalhoty. Máme na sobě jen goráče a trenky. První M se vydává do boje. M + P mají každý po jedné hůlce. Petrovy hůlky obsadil V. Prvních 70m (řeka je asi 100 m široká) vypadá celkem úspěšně. P dělá foto (charakterně s V čeká na břehu na výsledek). Nastává zlom M se ocitá v silném proudu (voda sahá po pás ). Jeho příští krok je do prázdna. Proud ho strhává s sebou. M se snaží marně zachytit.
Několik polotempy se snaží dostat ke břehu, což se mu asi po 100 m podaří. P + V mu podél břehu běží na pomoc. P mu podává hůlky. M vylézá s totálně promočeným baťohem a poznámkou “ o 100 metrů dál by to možná šlo“. Z toho asi po 20 sekundách vystřízlivěl-poté co sundal mokré oblečení, zjistil, že má rozseklé koleno (4 cm). P + V mu půjčují suché oblečení, jelikož M silně drkotá zubama. Vydáváme se hledat místo k táboření-asi 50 m od místa činu. P staví stan, V pomáhá M obvázat koleno. Během přípravy večeře dělá M inventuru svého baťohu a začíná sušit oblečení i jídlo. Je tu tradičně spousta komárů. Po večeři si M dává AJ slovíčka, zatímco se P + V snaží sesmolit deník. Spát jdeme v 22:30.
26.7.2001(čtvrtek),P. Ráno vstává M v 7:00 a začíná sušit věci P + V vstávají o 2 h později. Po snídani dlouze balíme a vyrážíme asi až ve 12:00. Skupina čítá již 2 invalidy, avšak krajina (údolí) je rovinatá a pohyb v křovinatém a bažinatém terénu si rychle osvojují (invalidi). Obcházíme kopec s názvem Lulep Spádnek a za ním v 15:00 dáváme oběd (paštika + chléb, M sardinky v komatu). Pokračujeme dále slušným tempem za dnešním cílem, kterým je přístaviště lodě. Ta nás má převézt přes jezero Laitaure. Sem přicházíme v cca 19 hod. a zjišťujeme, že loď jezdí normálně v 10:15 a 17:15, ale musí se ještě zavolat vysílačkou (je zde návod na používání vys.). Je pozdě a my se jdeme utábořit o cca. 500 m dál po cestě po které jsme přišli. Zde rozděláváme oheň a vaříme čaj a poté blevajzy k večeři . Je to romantický večer a my jdeme spát asi v deset.
27.7.2001 (pátek),P.
Původně jsme plánovali vstát v 9:00, nakonec vstáváme až v 9:15 a pospícháme k přístavišti. Zde M zkouší zavolat vysílačkou člun, každou větu končí slovy “ come“-přepínám. Nikdo se neozývá. Nezbývá než čekat. Asi v 11:15 slyšíme zvuk motoru a za chvíli k nám přijíždí malý červený člun s motorkem- v něm sedí pouze řidič. Nahazujeme bágly na člun a pán nám sděluje, že cena do Laitaure je 250 SEK za osobu.
Valíme oči a M začíná vyjednávat-ukazuje, že máme již jen 177 SEK a rovněž rozbité koleno. Po chvilce vyjednávání se pán ohlíží po naší výbavě a ptá se po kameře (foťáku) a vařiči-vše zapíráme. Jeho oči ale již zaznamenaly naše teleskopické hůlky- ty (jeden pár) nakonec bere a my můžeme jet. Jízda je dosti rychlá asi 50 km/h-břehy se jen míhají. Přejetí jezera nás tak stojí 900,–Kč (za hůlky). Vystupujeme z lodi a ocitáme se tak na Kungsleden-Královské cestě. Přímo u jezera je bouda pro přespání i s kamínkama a záchodky. Vyrážíme směr Kvikkjokk. Cesta vede lesem a po 6 km začíná stoupat – to dělá potíže V -dáváme častěji přestávky. Jdeme ještě kousek po vrstevnici, míjíme další bivak a asi v 19:00 rozbíjíme stan. Jsme asi v 900 m.n.m.
28.7.2001 (sobota),P.
Po 12-tihodinovém spánku s probouzíme do polojasného rána. Dnes nás čeká sestup z 900 na 500 m.n.m.. Již asi po prvních 100 m V navrhuje, že s námi do dalšího parku a na Kebnekaise nepojede-kolena mu to nedovolují. Průměrná rychlost chůze klesá až na 1 km/h (zkopce). M+P mají dost času na pozorování krajiny. Oběd dáváme u jezera Sjábttjakjávrre . P poprvé koštuje chléb s hořčicí a V si vaří polévku. Jdeme kousek po břehu jezera Stuor Dáhtá, kde V, který šel napřed, sejde z cesty a prodlužuje si tím utrpení. Následuje krátký výstup a zase sestup a navečer (19:00) táboříme kousek za mostem přes Njahkájahka. Rozděláváme oheň a vaříme tradičně nejdřív čaj a potom jídla (instanty).
29.7.2001(neděle),M.
Probouzíme se do sychrava. P+M rozdělávají oheň -daří se a ke snídani jsou netradičně V instanty. V 10:45 vyrážíme na 7 km trasu. Prší. Za 2 h jsme v Kvikkjokku. Uvítává nás parkoviště s auty a jedním mikrobusem-Čedok. V obchodě kupujeme pohledy. Prohlížíme místní kostelík, kde již asi od roku 1754 jsou faráři. U kostelíka je pěkný hřbitov. Autobus do Murjeku jede okolo 17:00. Autobus však přijel o něco dříve. P + M jdou za řidičem a M vyjednává cenu 200 SEK za všechny do Murjeku. Daří se a my frčíme pěknou krajinou asi 3,5 h. V Jokkmokku přistupuje Američan z Kalifonie. Házíme s ním řeč resp. pouze M. Murjek je malá díra a bus staví na nádraží. Kousek cca. 500m od nádraží na paloučku bivakujeme. Je zde miliarda komárů, proto ani nevečeříme a rychle do stanu, kde ještě pěknou chvíli vraždíme mušky a komáry. M dává svojí obvyklou porci slovíček ( 4 str.) a jde se spát v 21:00h.
30.7.2001(pondělí),P.
Ráno vstáváme v 6:30, abychom stihli vlak 7:46, kterým má přijet druhý turnus- Pajdoch, Pavel, Irča, Kečup, Ryba a Martin. Vlak má zpoždění asi 45 min. Ve vlaku se šťastně shledáváme – zajímavé je rozmístění 2.skupiny ve vlaku – každý sedí v jiné části. Během noci se museli přemisťovat z místa na místo- neměli místenky. Příplatek za Tagkompaniet ale zaplatit museli (50 SEK). Jedeme spolu do Kiruny (2 h). Tady 1.skupina (P,M,V) vystupuje, aby si prohlédla město a nakoupila chléb a odeslala pohledy. Druhá skupina pokračuje až do Narviku (prohlídka města). Kiruna je menší město, kde se nachází doly (žel. ruda), dřevěný kostel a pro nás důležitý supermarket. Děláme nákup: chléb, ovoce (jablka a pomeranče) a známky. Sraz se skupinou B je ve stanici Katterjakk v 19:05 (příjezd vlaku z Narviku). Předtím se ale musíme rozloučit s V, který pokračuje vlakem do Narviku a potom hodlá navštívit několik měst v Norsku. Od V dostáváme ještě 2 velké instanty k večeři. Ty vaříme v boudě na nádraží. Skupina B přijíždí včas a všech 8 nás vyráží do hor. Po 2 km rozděláváme stany a jdeme spát.
31.7.2001 (úterý),P.
Probouzíme se do deštivého rána. Čekáme až přestane pršet, ale marně. Nakonec skupina B, protože je v horách první den a neví zač je toho loket, rozhoduje vyrazit ve 13:00. Jdeme za stálého deště do kopce asi 2 km, dostáváme se k jezeru-vypadá jako moře. Vítr vytváří vysoké vlny. Jdeme ještě asi 2 km podél jezera. Během chůze začíná mít M problémy s kolenem – už od rána. Vypadá to na stejný problém jako u V. Nakonec se loučíme se sk. B-za stálého deště a stavíme stan. Zde zůstáváme až do večera a přes noc.
1.8.2001(středa),M.
Probouzíme se do strašné zimy – prší + sněží. Zůstáváme ve stanu celý den. Vycházíme pouze pro vodu, na záchod a odhazovat sníh z tropika. Dlouhou chvíli krátíme četbou (P-Turistika a hory, M-Bastiat-Law + slovíčka). Koleno se vylepšuje, ale hned druhý den zjišťuji, že čím víc jdu, tím víc to bolí.
2.8.2001(čtvrtek),M.
Budíček je na 6:00, ale vstáváme až v 7:30. Balíme a mažeme na vlak, který v údolí uvidí M, jak se blíží do stanice, a proto posledních 500 m musíme běžet. Pro koleno je to pěkný záhul. Ve vlaku sušíme + fotíme krajinu. V 10:50 jsme v Narviku. Začíná prohlídka města. Kostel, sjezdovka, kde jezdí na kolech, železná ruda – překladiště, měníme 400 SEK a dostáváme 307 NOK. V 16:10 odjezd do Fauske autobusem (169 NOK) + zdarma kafe resp. čaj(náš). Jedeme i přes jeden trajekt-fjord (asi 1 h). Krajina je více než členitá a krásná. V buse jsou 2 čoklové. Ve Fauske jsme byli 21:20. Děláme ještě pár autobusových čajů a poté na rampě u nádraží vaříme večeři (P dělá foto). Těsně před půlnocí nasedáme do převlečeného resp. maskovaného motoráčku (vypadá futuristicky, ale jinak je to panťák).
3.8.2001(pátek),P.
00:30 příjezd z Fauske do Bodo. Asi 300 m od nádraží je čekárna na trajekty do Moskenes a další místa v Norsku. V místnosti už čeká několik mladých lidí. Vaří si něco na vařiči. M skládá hlavu na stolek a pokouší se usnout. Trajekt do Moskenes nám jede ve 2:00. V 1:45 přijíždí velká loď a my do ní nastupujeme. V recepci lodě zjišťuje P, že loď míří poněkud jinam (na Bergen). Vystupujeme a za 15 min. přijíždí ta správná loď. Do ní nastupuje asi jen 15 lidí. Kasírovač si pro nás přišel na palubu a my zaplatili 116 NOKů za os. Za 3,5 h se dostáváme do Moskenes.
Počasí je docela dobré. P dělá fotky. Na lofotské silnici vaříme čaj a poté jdeme do vesnice A. Po 4,5 km už jsme v této rybářské vesnici. Je zde muzeum rybaření. Vstup na všechny expozice za 45 NOK pro studenty. Necháváme si zajít chuť- nevypadá to zas tak atraktivně. Namísto toho jdeme po vyšlapané cestě z A podél jezera směrem k Atlantiku. Po cestě začíná M opět bolet koleno(nepřestalo bolet), a proto na konci jezera sbírá borůvky, zatímco P vybíhá do sedla (převýšení asi 400 m).
Ze sedla dobrý výhled do obou údolí a na Atlantik. Oběd dáváme u jezera a vracíme se po stejné cestě zpět do A. Celou cestu jsme šli bez baťohů. Ukryli jsme je v křoví za A. Z A jede v 16:10 autobus. Původně jsme chtěli jen do Reine – prý nej-vesnička na Lofotech, nakonec jedem až do Hamnoy. 200 m od zastávky busu na konci Hamnoy rozděláváme stan – je trochu z kopce. Chvíli poté už krápe. Večeři jsme ani nedělali – neměli jsme vodu. Jdeme brzy spát.
4.8.2001(sobota),P.
Ráno prší. Prší málo, ale zato pořád. Ležíme do 13:00 a potom balíme. Přestává pršet. Jdeme zpět po silnici. Cestou prohlížíme Hemnoy.Jsou tu sice původní dřevěné domky, ale většinou v nich bydlí turisté (majetnější). Ti méně bohatí jsou v kempu.
Přesto všude na Lofotech jsou tyče na sušení ryb a v každé vesnici mají jakési chladící věže. Přecházíme 2 větší mosty a zastavujeme na zastávce busu – vaříme oběd (polévka + nudle). Cestou potkáváme také skupinu Čechů-chodí pěšky a asi nemaj na autobus. Dostáváme se do Reine. Prohlídka vesnice trvá cca. 10 min. Není zde nic zas tak zvláštního. Nejlepší pohled na vesnice je asi z dálky s horami v pozadí. Chvílema krápe. Autobus do Moskenes jede v 18:40. Trochu jsme na zastávce vykosili. Jízda autobusem trvá asi 10 min., ani jsme se nestačili ohřát. A zase mrzneme při čekání na trajekt. Ten měl jet ve 20:30. Přijíždí ve 22:30 a my si stačíme ještě uvařit gulášovou polévku s nudlemi. Konzumujeme na záchodech, před nimy-je zde teplo. Jdeme jako poslední. Zapisujeme se na list cestujících a zabíráme 2 gauče na palubě a spíme.
5.8.2001(neděle),P.
Do Bodo přijíždíme okolo 2 hodiny ranní. Zabíráme nejlepší místa v lodní čekárně. M na zemi na karimatce. P na lavičce. Za chvíli se začínají do místnosti trousit další nocložníci a ukládají se do rohů. Docela v pohodě spíme. Ráno P vstává dřív (7:30) a jde na prohlídku Bodo. Ve městě není nic zvl. , modernější domy, kostel a pár lodí. Po návratu z prohlídky vaříme čaj. To už si kolem nás dávají lidé snídani z místního bufetu. Jejich převaha je v koláči, naše zase ve větší porci čaje. Vegetíme u stolu asi 1,5 h a dáváme s předstihem oběd (10:30 vaříme). Vlak do Trondheimu nám jede v 11:35 a my ho krásně stíháme. Ve vlaku je povinná rezervace, kterou nemáme.
Průvodčí nás upozorňuje, že na naše místa je rezervace, ale nechává nás. Asi ve 2 stanici nás vyhazují z míst a my se přesunujeme dál . Totéž se opakuje ještě jednou. Nakonec sedíme hned vedle dětského koutku. Cesta trvá 10 h a jediné co nám znepříjemňuje jízdu je žraní různých pochutin naších spolucestujících.. V na nádraží hned vaříme instant. Zjišťujeme kolik stojí box na uschování batohů. 25 NOK je moc. Ještě do 23:45 jsme na nádraží a těsně před jeho uzavřením vyrážíme do centra. Venku prší a my hledáme místo na přečkání noci a napůl si i prohlížíme památky. U katedrály Nidaros Domkirken zastavujeme v podloubí jakéhosi stavení. Chvíli chodíme okolo a poté rozbalujem spacáky v patře nad podloubím.
6.8.2001(pondělí),P.
Deset minut nato (1:00) přichází ostraha objektu- mladý hlídač. M se ptá zda můžeme zůstat do 6:00 hlídač souhlasí. Ráno přesně v šest mizíme a stále prší. Prohlížíme si katedrálu Nidaros domkirken za světla a procházíme městem. Dokonce i v Trondheimu vidíme kolo, které se dá vypůjčit na stejném principu jako nákupní vozík v supermarketu (normálně v Kodani). Vracíme se na nádraží a v čekárně vaříme čaj. V 8:23 nám jede vlak do Dombas, kde máme přesednout na vlak do Andalsnes (v národním parku Romsdal). V klídku usedáme do pohodlných sedaček a nějak nám uniká, že se nacházíme v expresu, kde jsou povinné příplatky. Před druhou zastávkou nás kontroluje průvodčí a ptá se na rezervaci. Nemáme a nemáme ani peníze. Průvodčí nás nekompromisně vyhazuje z vlaku. Nadáváme, ale není to nic platné.
Další vlak jede asi za 8 h. Jsme na nádraží ve vesnici Storen. Chvíli jsme v čekárně, pak se jdeme projít kousek po silnici. Není tu nic k vidění a brzy se vracíme. Sušíme mokré věci a přebalujeme batohy. P se jde ještě asi na 2 hodiny projít, výsledek-zážitek z okolní krajiny je stejný – nic moc. Hodinu před příjezdem vlaku ještě vaříme večeři (oběd)-16.00 a půlhodinu před příjezdem zjišťujeme, že se jedná o stejný typ vlaku – s povinnou rezervací. Vlak přijíždí a my chceme nastoupit. Bohužel u dveří, které otvíráme stojí průvodčí a sděluje nám že vlak je obsazen-nechce nás pustit dovnitř. M vysvětluje, že už čekáme 8 h. Po chvíli naléhání můžeme jet v posledním kuřáckém vagónu. Vlak jede rychle (tak 150) a je včas v Dombas (19:00). Přesedáme do futuristického vláčku (jako do Bodo), který provozuje soukromá společnost Agenda a bez problémů míříme do Andalsnes. Cestou krásné výhledy na stěny v údolí Romsdal a na četné vodopády. Je chvíli po osmé a jdeme hledat místo na přespání. Nakonec končíme na pódiu pro venkovní koncerty. Vaříme a jdeme spát.
7.8.2001(úterý),M.
Vstáváme před devátou a jdeme zpět na nádraží, kde je turist. info. Koukáme do mapy + bereme prospekty a plánujeme co a jak a kam půjdeme. Vodopád Mardalsfossen (nejvyšší v Evropě) je moc daleko, proto ho zamítáme. Vybrali jsme Golden way – Trollstindan, vzdálenou asi 18 km. Bereme vodu + snídáme a v 10:30 vyrážíme. Nejdřív tak 9 km jdeme po silnici. Krásné údolí a stěny. Ve 14:00 děláme 3 čínské polévky u takovýho dobrýho „boulderu“. Po chvíli přijíždí Nor a jde ten boulder zkusit. Dáváme se s ním do řeči a on tvrdí, že stěna Trollů je jinde. Poté posilněni polévkou + 1/2 čokolády jdeme dál a scházíme na stezku, která se postupně mění v močál a džungli. Potkáváme krávy (P dělá foto) a pak bůvolí stezkou se opět dostáváme na silnici, kde zrovna přijíždí český tranzit řízený dívkou.
Brilantním pražským přízvukem se ptáme na stop. Po chvilce čekání jedem ( tranzit měl sbírat kolové odpadlíky-byli jsme před 5 km dost prudkým stoupáním). Dívka je normální, ale zato příjemná. Nabízí chipsy a my přijímáme asi 5 balíčků á 60 g. Těch 5 km to je Golden way pěkně se klikatí a je hezký pohled na vodopády a údolí. Nahoře stavíme a prohlížíme cyklistickou výbavičku- není špatná. Pak jedem asi ještě 2,5 km kde již začíná klesání. Vystupujeme, loučíme se a rozděláváme stan + vaříme + slovíčka AJ a spát.
8.8.2001(středa),P.
Ráno je azuro. Protože spíme kousek od silnice slyšíme občas jak přijede a zase odjede auto. Zatím je jich málo- je teprve 8:00. Asi v 8:30 začínáme balit- po čaji a sušenkách. Vyrážíme do sedla Trollstindan, kde staví nejen autobus, ale hlavně spousta aut s turisty a je zde také restaurace a prodej upomínkových předmětů (např. postavičky Trollů). Chceme se dostat na vyhlídku na stěnu Trollů (1800 m vertikála).
Nevíme přesně jak je to daleko. Každopádně necháváme batohy 200m před restaurací ve svahu. Vycházíme do kopce v 10:15 a hned ztrácíme cestu. Zacházka není dlouhá zato jsme zbytečně stoupali do kopce. Autobus do Andalsnes nám jede v 15.35 nebo 21:00. Chceme stihnout první. M má stále problémy s kolenem, ale zatím jde docela rychle. Překonáváme převýšení asi 300 m, chvíli rovinka a zase přes velké kameny nahoru. Značení cesty je špatné a nám se zdá, že jdeme špatně. Po chvíli jsme zase na cestě a bez vážnějších obtíží dosahujeme vyhlídkového bodu. Fotíme a pozorujeme 2 stíhačky, které zde něco nacvičují a dělají dobrý randál. Předem je jasné, že raději pojedeme pozdějším autobusem a půjdeme pomaleji. V 16:15 jsme u ba’ohů a za chvíli vaříme.
Nikam nepospícháme a v 19:00 jdeme zkusit stopa. Druhé auto nám zastavuje. Je v něm starší manželský pár a ochotně nás berou až do vesnice Bjorli (lyžařské centrum). Cestou nám ještě zastavují, abychom si mohli vyfotit stěnu Trollů. Sami si fotí nás. Vyhazují nás na nádraží, odkud jdeme na silnici zkusit znovu stop, tentokrát do Dombas. Opět nám zastavuje druhé nebo třetí auto. Je to auto typu Transit s přívěsem. V něm sedí mladší Nor a ochotně nás veze až do Lillehammeru ( 200 km ). M využívá situace a prosvišťuje si s Norem AJ slovíška.Ve 23:00 jsme v Lillehammeru a jdeme nejdřív podle šipek do muzea (skanzenu) Maihaugen. Kousek od něj vedle parkoviště stavíme stan (prší).
9.8.2001(čtvrtek),M.
Vstáváme před osmou. Trochu krápe, ale balíme stan a na parkovišti vaříme polévku + nudle. Maihaugen otevírá v 9:00 snažíme se platit dreamkartou (maestro), ale nelze to, a proto M vytahuje 100 francouzských franků a mění je za NOK 1NOK=1FRF. Batožinu skládáme v úschovně (free of charge) a jdeme na prohlídku vnitřních prostor. Vevnitř je expozice s řemesly (200let starý) + osidlování Skandinávie. Ve 12:00 jsou prohlídky venkovních budov s průvodci v různých jazycích. M má výhodu může si vybrat mezi AJ a NJ. Vybírá AJ je tam méně turistů a proto se výprava rozděluje. Před 15:00 se opět setkáváme a vyrážíme se podívat na skokanské můstky. Ty jsou nic moc a po chvíli zevlování si odcházíme prohlídnout Lillehammer-vesnice, takže nic k vidění (pouze ženy-jako obvykle). Při cestě nazpátek k můstkům (schovali jsme si tam batohy) se koupeme v místní říčce. Poté na paloučku kousek od můstků vaříme, rozděláváme stan a jdeme spát v 21:00.
10.8.2001(pátek),P.
Budíček je ve 2:30, protože chceme stihnout vlak ve 4:00 do Osla. Venku je docela teplo a tak je vstávání bez problémů. Zahaleni tmou ještě trháme cestou na nádraží rybíz z cizí zahrady. Asi v šest jsme v hlavním městě Norska a hned na nádraží vaříme instanty, kterých máme až moc. Po jídle zjišťujeme spojení do Malmö a do Kodaně. Místo vlaku, který je v jízdním řádu jede náhradní autobus. Příplatek za vlak (autobus) je 25 NOK/os. Nepříjemnost nám způsobuje prodavač lístků, který tvrdí, že autobus je plný-musíme místenku koupit u jiné pokladny. Poté jdeme do informací a bereme plánek Osla a průvodce. Podle něj a Kráčalíka (TaH) procházíme město.
Jdeme nejdřív po nábřeží k pevnosti Akerskhus, zde pozorujeme střídání stráží a české turisty, kteří se nechávají fotit se strážníkem. Následuje muzeum architektury-zdarma (nic moc). Pokračujeme kolem nové městské radnice (Radhuset) do parku u zámku Slottet, kde asi hodinu vegetíme tj. obědváme a spíme. Pak navštěvujeme muzeum historie a míříme do známého Frognerparku. Ten už je kousek dál od centra a nádraží. V parku je spousta turistů a asi 212 soch, které vytvořil Vigeland. 1 foto stačí a jdeme zpět do centra. V obchodě utrácíme zbytek NOKů za konzervu broskví a jedno lízátko. Obě věci za 10 minut konzumujeme vedle norského parlamentu. Cestou kolem poštovního muzea, které je již zavřené M nabírá vodu v místním řeznictví. V nádražní hale vyndaváme batohy z boxu a balíme. Věci z batohů jsme museli vyndat a pořádně do boxu napresovat.
Hodinu si čteme a píšeme deník (P), vaříme. Pak se jdeme podívat kousek do města, protože slyšíme hluk nějakého koncertu. Nic nenacházíme a vracíme se zpět. Ještě před odjezdem autobusu vaříme instant a pak nasedáme do narvaného autobusu. Předem je jasné, že se za jízdy nevyspíme. Okolo nás jsou samí skopčáci, který si vezou domů z Norska losí a sobí parohy. Noc přečkáváme P v sedě, M chvílema vleže na podlaze. Ještě před odjezdem jsme dostali jako cenu útěchy vodu v krabičce a 1 bagetku.
11.8.2001(sobota),P.
Ráno jsme v Malmö včas abychom stihli vlak do Kodaně. 1 bageta nevyrovnala náš spánkový dluh, tak jsme si vzali z krabice každý ještě 3. Mimochodem cena 1 bagety=36NOK. V krámku na nádraží ještě utrácíme švédské koruny, které nám v Narviku nepřeměnili na NOKy. Kupujeme pohlednici a tyčinku Snickers. Vlakem jedeme do Kodaně přes nový most, který spojuje Švédsko a Dánsko asi 1 rok. Vlak vjede do tunelu, poté se vyhoupne na most nad hladinou moře a pak zase klesá do tunelu. Po stejném mostě jezdí i auta, ty ale za příslušný poplatek. My neplatíme nic. Kodaň je velké město, které docela žije turistikou.
Na nádraží na zemi vidíme spát skupinu nějakých cestovatelů ve spacácích. Okolo občas projde nějaký ten bezdomovec. V rohu nádražní haly P vaří čaj a M zjišťuje spoje do Hamburgu a Berlína. Vybíráme vlak, který jede asi za 6 hodin. P vybírá z bankomatu 100 dánských korun na uschování ba’ohů a na mince (20-tikoruny) do zdejších kol. Větší box stojí 35 korun a my jdeme hledat volná kola. Cestou se stavujeme v informační kanceláři, kde je spousta turistů. Bereme jen mapky.
Procházíme městem oči na šťopkách, kde jsou ty kola. Míjíme několik štandů kde jsou jen prázdné řetízky a mapka znázorňující další stanoviště. Podle mapky jdeme od stanoviště ke stanovišti a až asi na pátém vidíme stát 4 kola k půjčení. Pojízdné jsou vzásadě jen dvě a z toho ještě jedno vrže. M zápasí chvíli se sedlem a vyrážíme na projížďku. Nemáme stanovený žádný cíl a až po chvíli míříme směrem k moři. Kodaň je velká a ujetá vzdálenost také.
Od moře jedeme podle pobřeží ke známé soše mořské panny nebo co to vlastně je. Všude kolem je spousta turistů a socha samotná je malá a ničím nevyniká. Děláme foto a jedem dál kolem památek a paláců.
Vidíme stráže podobně jako v Oslu, kolem chodí námořníci v uniformách. Snad v každé ulici je vedle pruhu pro auta také zvláštní pruh pro cyklisty a pro pěší. Jízda na kole je proto dost unikátní v porovnání např. s Prahou. Na tržišti nakupujeme7 nektarinek a jedno jablko – celkem za 25 korun, zbytek peněz po navrácení kol do stojanů měníme za 10 DEM. Vlak z Kodaně do Hamburgu jede v 15:30. Projíždíme rovinatým Dánskem. Zajímavé jsou mosty spojující jednotlivé ostrovy a také čilý cyklistický ruch. Do Hamburgu dorážíme asi v deset večer. M zjišťuje v info vlak do Berlína a jdeme vařit ven z nádražní haly. V ulicích je pár zajímavých existencí, ale nikdo nás neohrožuje. M volá ještě švagrovi na mobil (za 2,50 DEM). Před půlnocí jedeme lokálkou do Schwerinu, kam přijíždíme až v neděli.
12.7.2001 (neděle),M.
Bivakujeme před nádražím asi 1 hodinu po půlnoci. Vstáváme ve 4:30 a v 5:09 jede vlak do Berlína. V Berlíně jsme v 7:00 (Ostbahnhof). Vaříme + zjišťujeme info o vlacích na Prahu. Ukládáme batohy za 4 DEM a jedeme vlakem na Alexanderplatz k televizní věži, kde je podrobná mapa centra. Vybíráme jaké památky si prohlídneme. Pak jdeme pěšky okolo berlínské radnice k ulici Unter den Linden. Míjíme antické muzeum + nějakej kostel. Na konci „Unter den Linden“ je Braniborská brána, je ale zahalená, jelikož se opravuje.
Za bránou asi 30 m je na silnici čára, která představuje kde vedla Berlínská zeď. Odtud jdeme z Reichstagu a Neu Bundeskanzleramt. Dále pokračujeme k vítěznému sloupu a pak na Ku-damm, kde je kostel značně zničený – poznamenaný 2. Wk.. Jdeme na vlak na Berliner Zoo-Garten a jedeme zpět na Ostbahnhof, kde vyzvedáváme batohy + M kupuje Hariba a jedeme směr Dresden. Jednu zastávku před Schöna vystupujeme a děláme jídlo. Pak nastupujeme do českýho motoráku. Musíme platit 5 DM každý za přejezd hranic. V Děčíně kupujeme lístek do Litoměřic, protože jedeme ještě do Terezína. V Litoměřicích jsme tak v 21:30 a jdeme pěšky do Terezína cca. 3 km, kde u toho památníku přespáváme.
13.7.2001 (pondělí),M.
Vstáváme v 8:00 – prohlídka malé pevnosti, poté zkoušíme stopa na Prahu, ale nikdo nestaví – jdeme na bus, který jede na Holešovice, metro – Háje,213,3.p.,2.p.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.