0
0

Vstoupíte-li v kterékoliv části Španělska do některé z typických místních restaurací, určitě si všimnete velkých kýt visících od stropu, které jsou na konci vybaveny kalíšky sloužícími k odkapávání tuku. Španělé nedají na svou horskou šunku, jak zní v doslovném překladu název této pochoutky, dopustit.

Její „výroba“ trvá čtrnáct měsíců. Není to nic světoborného,“ tvrdí Fernando Chamorra, jeden ze čtyř členů rodinné firmy „Jamones Fernando“, když jsme v Trevélez, nejvýše položené obci ve Španělsku, rozkládající se na jižních svazích pohoří Sierra Nevada, vstoupili do jejich šunkového ráje a přijali pozvání na exkurzi.

Takže: prasata se musí porazit nalačno a ve správné době, to znamená tehdy, až kýty dosáhnou váhy minimálně sedmi kil. Měly by být obaleny asi dvoucentimetrovou vrstvou tuku, to aby se prý v létě dobře potily. Naloží se do soli a nechají se v ní přesně tolik dnů, kolik ta která kýtá váží. Pak se dobře opláchnou, vymačká se z nich zbytek krve, dobře se namažou sádlem a pověsí. To je prý všechno. Za čtrnáct měsíců dostanou typickou, pro nás nevábně nažloutlou barvu, a mohou se konzumovat.

Ochutnali jsme a můžeme potvrdit, že šunka z Trevélez, ač sušená, je ve skutečnosti šťavnatá a lahodná. Jako vzduch Sierra Nevady, kde „uzrála“. Však je také hned po šunce z Jabuga na trhu nejžádanější. Už od 18. století. Ještě je třeba zdůraznit, že iberská prasata mají zvláštní výživu. Jsou krmena žaludy.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .