0
0

Na ulici nikdo nebyl. Jen zdáli zněla pomalu se přibližující pohřební hudba. Pak se zpoza rohu vynořila první postava v rudé kápi a bílém plášti. Černé oči obhlédly ulici a člověk vykročil. Za ním kráčeli další a jejich bosé nohy nevydávaly na kamenném dláždění žádný slyšitelný zvuk. Ticho bylo téměř zlověstné. Kdy se konečně objeví kára s kacířem a kde bude hořet hranice? Přeběhl mi mráz po zádech…

Pak zachrastily na zemi těžké rezavé řetězy. Nebyly to ale kroky odsouzené hříšnice, to příslušníci jednoho z náboženských bratrstev při kostelu svatého Františka vyšli o velikonočním Velkém pátku na své procesí kajícníků.

Jejich kapela obličeje samozřejmě zakryté neměla a její uniformy byly zcela světského rázu. Bubny zněly mohutně a sugestivně, zvlášť v kombinaci s řetězy, které drhly o poklopy kanálů.

Pak někdo začal hrát na trubku a toto poněkud skřípavě znějící troubení odlehčilo ponurou atmosféru jinak nádherného slunečného rána. Vzpomněla jsem si na loňské večery ve španělské Malaze. Na střeše vedle našeho hotelu si každý večer jakási kapela procvičovala pohřební pochody, podobné těm, které teď zněly ulicemi Santa Cruz de la Palma, největšího města ostrova La Palma. „To členové bratrstva nacvičují na velikonoční průvod,“ vysvětlila mi tehdy recepční.

Namítla jsem, že Velikonoce skončily před týdnem. Nevyvedlo ji to z míry: „Za rok přece budou další, ne?“ Tato odpověď postihuje význam, který Velikonocům Španělé přikládají. I my jsme si podle nich naplánovali svou cestu po ostrově La Palma tak, abychom na Velký pátek, kdy procesí vrcholí, byli v hlavním městě, kde byla procesí nejpompéznější.

Řetězy už chřestí…

Velikonoce Španělé nazývají Semana santa (doslova svatý týden) a během nich je celé Španělsko tak trochu mimo.

Děti mají prázdniny a Kanárské ostrovy jsou v té době přeplněné domácími turisty. Úřady od čtvrtka do neděle zavřou.

Nejdůležitějším svátkem je Velký pátek, zvaný Svatý, kdy zavře převážná část obchodů a některé mají už ve čtvrtek kratší pracovní dobu. Naproti tomu naše sváteční Velikonoční pondělí je tady obyčejný pracovní den.

V Casa del Cristalos, skleněném kiosku turistických informací před přístavem, jsme si vyzvedli velikonoční program. Procesí a slavnostní mše začínají ve čtvrtek před Palmovou nedělí (tj. už týden před naší Velikonoční nedělí) a končí na Velikonoční neděli. Na první čtvrtek prošla městem tři procesí, na Palmovou neděli čtyři, na Velký pátek dokonce sedm.

První ráno, v půl desáté, poslední a nejdelší mělo začít v sedm večer. Kromě toho byl vydán rozpis procesí se seznamem bratrstev, která se jich zúčastní, včetně trasy a původu nosítek se sochami svatých, které bratrstva ponesou.

Než jsme se dočkali hlavního procesí, byl trochu čas i na město, hlavně na jeho známé nábřeží s balkonovými domy ve stylu, který byl později nazván koloniální. Renesanční radnici z roku 1559 a další krásné paláce jsme si prohlédli až navečer, když už jsme netrpělivě čekali na zahájení procesí, kterému předcházela velká mše v hlavním kostele svatého Salvadora naproti radnici. Mše byla dlouhá a bylo jasné, že začátek stanovený na sedmou se zcela jistě nepodaří dodržet. Ještě během mše se zvenku ozvalo nám už známé zvláštní chrastění. Vyšli jsme před kostelní vrata…

Noční pochod

Bratrstvo v černých kápích táhne po dlažbě své řetězy. Veškerý hovor na ulici utichá, jen semafory pokračují ve střídání barev -lucerny a zapálené svíce nesené v průvodu se lesknou dozelena, dočervena, … Grrr, grr… zachrastí řetězy. Ozve se rázné klap!, kterým organizátor přikázal svému bratrstvu zastavit. Jeho zvláštní chrastítko znovu klaplo, tentokrát dvakrát. Šestnáct nosičů položilo svá mohutná nosítka se sochou Maří Magdalény na zem. Vůně rozhoupaného kadidla zahalila chodník, kde by už neproklouzla ani myš. Nové klapnutí a průvod se podle zvuku bubnů vydává na pochod houpavým pomalým krokem, který také určitě museli všichni nacvičovat. Poduška s trnovou korunou. Poduška s Jidášovými třiceti stříbrnými.

Černou vlajku sesterstva černých vdov nese mladá štíhlá blondýnka v botách na vysokém podpatku v sexy kostýmu s úzkou sukní s vysokým rozparkem. Za nimi přichází procesí bosých žen v červených pláštích a modrých kápích, kterým ani není vidět do obličeje. Sedám si na okraj chodníku. Nohy mi otírají bílé, rudé i černé kápě povlávající v chladném větru, který přinesl ochlazení po denním vedru. Poslední kapela přechází kolem nás v devět hodin večer, cesta celým městem jim však zabere téměř celou noc.

Svátky jara i útěku z otroctví

Velikonoce jsou původně svátky jara. Zhruba před 3500 lety je začali Židé slavit jako pesach – traduje se, že na oslavu svého osvobození a vyvedení z egyptského otroctví. Přibližně před 2000 lety je křesťanská církev přijala jako připomenutí Kristovy smrti a oslavu jeho zmrtvýchvstání. Neděle Božího hodu velikonočního připadá na první neděli po prvním jarním úplňku (mezi 22. 3. až 25. 4.)

Významné dny velikonoční doby

Popeleční středa

Končí jí karnevalové (v Česku masopustní) veselí a následuje 40denní postní doba (až do Bílé soboty). Kněz dělá lidem na čele kříž svěceným popelem a doprovází toto slovy „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš“. Jednotlivé neděle během půstu se nazývají: Černá, Pražná, Kýchavá, Družebná, Smrtná (spojená s koncem zimy a pohanským vynášením Smrtky). Květná neděle (šestá neděle postní, někdy též Palmová) -příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kdy mu lidé vystýlali cestu palmovými ratolestmi. Ve španělských zemích při mši požehnání palmových ratolestí, kterými pak lidé zdobí vchody do domů, balkony apod. V Česku kněz požehnal kvetoucí ratolesti kočiček.

Modré pondělí

Tímto dnem začíná Pašijový týden (též Velký nebo Svatý), který končí Velikonoční nedělí. Pašije – od hebrejského pesach.

Škaredá středa

Jidáš zradí Ježíše za třicet stříbrných.

Zelený čtvrtek

Poslední večeře Páně (ustanovena svátost mše). Modlitba Páně a jeho zajetí. Večerní bohoslužbou začínají pro křesťany tři hlavní velikonoční svátky. Jíst špenát na Zelený čtvrtek je lidový zvyk, který s náboženstvím ani názvem dne nemá nic společného. Podle arcibiskupa V. Malého vznikl český název přesmyčkou z německého Griendonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek).

Velký pátek

Odsouzení, ukřižování a pohřeb Ježíše Krista. Den vzpomínek na utrpení Páně. „Zvony odletí do Říma“, nikde se při bohoslužbách nezvoní, kostely s minimální výzdobou. Velký půst ve smyslu odřeknutí se všech věcí, které jsou člověku příjemné. Den spojený s řadou pověr: třeba země se otvírá a vydává poklady, z hory Blaník vyjíždějí blaničtí rytíři atd.

Bílá sobota

Kromě svátosti posledního pomazání žádné liturgie, žádné mše. Křesťanský svět truchlí, Ježíš je mrtev, tzn. beznaděj a prázdnota.

Velká noc

(ze soboty na neděli) Za úsvitu vstal Ježíš z mrtvých.

Boží hod velikonoční

(neděle) Oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zvony se vracejí, velké bohoslužby (někde se můžete setkat s výrazem Červená neděle).

Velikonoční pondělí

V Česku státní svátek a pomlázka, ale např. ve španělských zemích normální pracovní den (v minulosti po významných svátcích, které byly obvykle v neděli, následoval volný den, takže se někde Velikonoce slavily jako oktava – osmidenní).

Bílá neděle

První neděle po Velikonoční neděli.

Karneval versus masopust

Český masopust je třídenní svátek, který z hlediska Velikonoc není náboženského původu, ale v praxi je s nimi spojen, a stejně jako Velikonoce je pohyblivý. Ve španělských zemích mu odpovídá doba karnevalu, ve stejnou dobu se slaví i karneval v Benátkách. Masopust se slaví ve dnech předcházejících Popeleční středě. V praxi začínal tzv. Tučným čtvrtkem (člověk měl co nejvíc jíst a pít, aby měl celý rok dost sil). Masopustní veselice začínaly masopustní nedělí, s krátkým hodováním, ale dlouhým tancováním a popíjením, které se často protáhlo až do masopustního pondělí. Veselice vrcholily v úterý průvodem maškar. Vše skončilo o půlnoci, kdy ponocný zatroubením oznámil, že začíná předvelikonoční půst (tedy Škaredá středa). Někde byl maškarní průvod spojen s pochováváním basy nebo Baccha.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .