0
0

17. 4. 2006

Ráno se nejprve stavujeme na místě zvaném Ritigala. Čekala nás nádherná procházka džunglí, kde hluboko uprostřed ní se nachází roztroušené pozůstatky zdejších chrámů, vybudovaných v kopcích. Uzoučká stezka v historii asi nebyla tak zarostlá…spolu s ní se šplháme do kopce. Místy vede kolem krásných vodopádků, bublajícího potůčku, chvílemi se dají objevit pozůstatky, které napovídají, že tudy opravdu kdysi vedla cesta k výše položeným chrámům. zdobené kamenné pisoáryMíjíme nádrž, která se v období dešťů jistě naplnila vodou a lesní stezkou se škrábeme přes síň darů k troskám paláce a klášterní nemocnice. Tedy, říká to průvodce. Podle zbytků základů bychom to stěží poznaly. Míjíme pozůstatky kamenných pisoárů, a lesem se prodíráme dál. Tedy, Markétka se vrací dolů, tak se snažím pamatovat, kudy jdu, neb stezka se tu opravdu ztrácí. Uvažuji, jestli jdu jen hluboko do džungle, nebo jestli se mám držet toho, že v průvodci bylo napsáno, že zříceniny se táhnou až na vrchol. Nějaký čas ještě vychutnávám zvuky džungle, chvílemi se dokonce zastavuji a udivena tím rámusem doufám, že jsou tu jen hodné potvůrky:) Nakonec mě houstnoucí džungle donutí se vrátit. Snažím se tedy rozpoznat, kudy jsem přišla a když asi po půlhodince opravdu narážím na známou stezku, docela ráda ji vidím:)

A teď už jedeme do Anuradhapury. Je krásná,malinko odlišná od Polonnaruwy – a mnohem starší.

Měly jsme co dělat, abychom všechno stihly. Opět bylo moc krásné vidět lidi, jak mají hlubokou víru, jak všichni slavnostně v bílém chodí uctívat památky svých předků a bohů. Spousty žen a mužů posedaných či ležících v chrámech i okolí, meditující, modlící se, vykládájící si.. nikde žádný spěch a stres, jen krásný zpěv modliteb. Náboženství tolik odlišné od všech našich přísných přikazujících, kázajících kázeň.

Stínem nad tím vším je jen policejní a vojenský dohled, střežící klid a ochraňující památky, bohužel nikoli neodůvodněně. Povstalci nejčastěji útočí právě na tyto svatá místa, znamenající pro buddhisty tak moc.

Zvláštní pohled, vidět vedle sebe dřepící stařenku, modlící se ke svému Buddhovi, vedle ní mírumilovného mnicha, vykládajícího si s vojákem, který drží v ruce samopal… i tohle je Srí Lanka. Lidé tu již přivykli těmto znamením moci, nás ovšem zbraně zpočátku vyváděli malinko z míry. Obzvláště, když při dotazu, kam právě jdu na mě tím samopalem míří, dokud slušně neodpovím…

Anuradhapura byla založena kolem r. 380 př.n.l. a po více než tisíc let byla královským městem. Je nejrozlehlejší a nejvýznamnější ze starobylých měst. Nejdůležitějším bodem je posvátná smokvoň, jež je duchovním i fyzickým centrem Anuradhapury. Posvátná smokvoň je nejstarší historicky ověřený strom na světe. Nepřetržitě ho úspěšně opatrují už po 2000 let. Navštěvujeme také Bronzový palác, dagobu Ruvanvelisaya, která je chráněna zdí s vlysy stovek slonů, vzájemně se dotýkajících plecemi. Krajina okolo je obklopena zeleným parkem se zbytky ruin, jezírek a bazénů, sbírkou pilířů a sloupů, ležících nad ve všech směrech. Dagoba Thuparama se nachází v nádherné lesnaté krajině, je nejstarší dagobou v Anuradhapuře, možná dokonce na celé Srí Lance. Obcházíme spoust dalších dagob, paláců, nádherných soch a jezírek. Poslední z nich si užíváme opět až za soumraku.

http://www.zelene.estranky.cz/clanky/srilanka_cestopis/ritigala-anuradhapura.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .