0
0

Soutěska Aradhena je dosažitelná třemi způsoby : na most nad jejím horním koncem lze dojet po silnici z Chory Sfakion, na pláž u jejího ústí se dá dostat pěšky z Loutra nebo úplně nejlépe lodí odkudkoliv, třeba v rámci lodního výletu z Plakiasu jako já. Její projití v jednom směru trvá svižnou chůzí v dobrých botách bez focení asi hodinu, ale je lépe jít beze spěchu, rozhlížet se a fotit. Je možné ji s trochou opatrnosti zdolat i v slušných sandálech nebo průměrných keckách. Fyzická kondice není nutná, aspoň ne víc než na běžnou horskou túru, potkal jsem pár lidí velmi pokročilého věku. Hodí se mít s sebou dost pití, cestou není žádný stánek ani supermarket a mezi skalami je sice sousta stinných míst, ale tam, kde svítí slunce, žhnou skály. Ve srovnání se Samarií tudy nechodí davy lidí, ale občas někdo projde (dvojice, výprava), takže když se někomu nedejbože něco stane, do jara tu ležet nezůstane.

Takhle vypadá vstup do soutěsky od pobřeží. Cesta vede zpočátku po oblázcích, jde se skoro jako po pláži. Dolů to bude lepší, ale teď při mírném stoupání oblázky trochu podkluzují. Hned úvodní pasáž je nejkrásnější, protože kolem klikatého kaňonu se zvedají stěny vysoké , ještě vyšší a nejvyšší , až oko fotoaparátu nedohlédne, leda nadvakrát . Pak upravená cesta končí, přichází první kamenitý úsek . Je třeba sledovat stezky vyšlapané předchozími turisty , občas vylézt, občas poskočit, až se objeví údolí, které vypadá jako konec soutěsky . Jenže cesta (opět oblázková) vede dál a most, kterým má soutěska končit, není vidět. Aha , doprava to půjde. Znova nahoru volným terénem po kamení, stezky mizí nebo jsou slepé, zřejmě tady leze každý jinudy. Na chvíli se opět objevuje upravená cesta , ale většinou je třeba se spokojit s pěšinkami , chodníčky po kamenech nebo stezkami jak pro horské kozy , třeba takovéhle . Pak horská pasáž končí a přicházíme do podobného kaňonu , jako byl dole. Vylezli jsme sice skoro do výšky pobřežních skal, ale okolní hory udělaly totéž a jsou stále nad námi . Poslední velké stoupání bylo upraveno , takže se nemusí lézt po žebříku (i když tam zůstal jako varianta pro odvážné). Ještě kousek nahoru a most máme nad hlavou . Dá se pokračovat dál a dojít až nahoru na most, ale na to nebyl čas, snad příště.

Zpáteční cestu začínáme pohledem dolů do skal . Horní část soutěsky je někde úzká jako dole, někde se otevírá do širších údolí , v bocích se najdou i jeskyně . Za kaňonem se otvírají krásné pohledy na skály ozářené sluncem nebo naopak utopené ve stínu , až se před námi za odbočkou z údolí otevře pohled na vršek stěn dolního kaňonu . Slézt skalnatou část není úplně jednoduché , je třeba vybrat si schůdnou stezku a koukat pod nohy. Konec soutěsky už je v dohledu , projdeme kolem skalního bloku , který nám brání ve výhledu, a jsme u poslední „horské etapy“. Správný směr občas napovídají kamenní pajduláci . Slezeme mezi skály dolního kaňonu , pokocháme hrou světel a stínů na protilehlých stěnách, naposled prohlédneme vysoké skály proti nebi a před námi je ústí soutěsky . Za chvíli se v klínu vysokých stěn objeví moře a naše procházka končí.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .