0
0

Şile – černomořské letovisko na asijské straně Turecka.

Při naší krátkodobé návštěvě tureckého Istanbulu jsme si také naplánovali poznání nějakého tureckého letoviska.Středozemní letoviska jsou dostatečně známa,

Marmara se rozkládala nedaleko hotelu,rozhodli jsme se proto pro jednodenní výlet k černému moři,které známe dostatečně z Bulharska či Rumunska,turecké černomoří však není příliš známé.

Vyhlášená letoviska istanbulských občanů jsou Kilyos na evropském pobřeží a nebo Şile na pobřeží asijském.V Asii jsme ještě nebyli,rozhodli jsme se pro trochu exotiky.

Věděl jsem již z průvodce ,že do Şile jezdí pravidelné autobusové linky z asijské strany Bosporu.Přesto však je pro člověka neinformovaného první cesta dobrodružstvím.Po zvládnutí orientace v Istanbulu,kdy jsme již věděli,kdy a odkud jezdí pravidelné trajekty na asijskou stranu,rozhodli jsme se k návštěvě.Trajekty k přepravě osob fungují jako pravidelné linky tramvaje či autobusu s pevným jízdním řádem.V Istanbulu se kupují na tramvaj i na lodní autobus tzv. žetony,což jsou mince s vyraženým znakem dopravních podniků Istanbulu stříbrné barvy pro tramvaj a zlaté barvy pro trajekt.Na zastávce ve čtvrti Emünenü je přístavní molo,kde jsou haly výrazně označené cílovou stanicí dopravního podniku červeně.Třetí přístavní molo je označeno Üsküdar,což je přístav a asijská část Istanbulu.Po zakoupení žetonu v pokladně se tento vhodí do automatu,který vás pustí dále do prostoru nalodění.

Žetony na tramvaj i loď jsou prodávány za 1,30 YTL (yeni turkish lira) neboli nová turecká lira.Po měnové reformě se již neplatí v Turecku tisíce či miliony.Nuly byly škrtnuty a kurs liry srovnán se světovými měnami.1,30 YTL tedy odpovídá 1 US $.

Přeprava je rychlá,vody Bosporu špinavé.asi za 20 minut jsme byli na druhé straně a dle informace z průvodce se nacházelo poblíž stanoviště pro autobusy a odjezdy k černému moři.Vše však bylo trochu jinak.Nábřeží je v rekonstrukci.Požádali jsme zde sedícího čističe bot o informaci.Lidé zde jsou velmi ochotní a milí,snaží se pomoci i když neznají jinak než turecky.Čistič nás ochotně zavedl ve směru pochodujícího davu po Dogançilar Caddeşi asi půl km podél Bosporu na jih,kde stáli,přijížděli a odjížděli mikrobusy,tedy turecky dolmuşe s různými cedulemi.Ten náš měl ceduli s názvem Harem,což je autobusové nádraží asi 2 km jižněji.V mikrobusu byla náhodou nepatrná dívka,jak jsme později zjistili,studentka na universitě na fakultě psychologie čtvrtým rokem,která se učila anglicky a velice ráda nám pomohla a ráda si procvičila angličtinu,jak nám sdělila.Byla zahalena,nebo-li jedna odhadem asi z té pětiny žen a dívek praktikujících v Turecku poctivě islám.V Haremu jsme přestoupili na další dolmuş,tedy již skoro poloautobus značky Isuzu,moderně vybavený s klimatizací a tímto jsme se vydali za 6 YTL k černému moři do Şile.

Cesta přes asijskou stranu Istanbulu a předměstí byla dlouhá a náročná,neboť byl hustý provoz a na každém druhém rohu jsme přibírali další cestující až byl mikrobus nacvaknutý k prasknutí.Zřejmě jeli všichni z hlavního města z nákupů domů.Přes Istanbul to trvalo asi půl hodiny a další skoro hodinu vnitrozemím do Şile.Má to být asi 70 km a po výjezdu z města se jede po dálnici skoro opuštěnou a bohatě zalesněnou krajinou listnáči a borovicemi.Krajina má formu pahorků až kopců asi velikosti naší vysočiny.Asi po hodině cesty jsme se přiblížili k moři,odbočili z dálnice a vjeli do městečka Şile,dle místních prý asi s 12000 obyvateli.Městečko je to hezké,klidné,při návštěvě istanbulanů o víkendech nebo o prázdninách prý praská ve švech.Zastavili jsme na hlavním náměstíčku,odkud jsme se vydali centrální ulicí k moři.Şile prý je řecké slovo,protože před válkou zde bydlelo asi polovina řeků,kteří byli po válce odsunuti a znamená „květinu s příjemnou vůní“.Opravdu zde na jaře kvete po skalách spousty všelijakého voňavého kvítí a krajina působí klidně a příjemně.Pobřeží je většinou skalnaté a malebné se spoustou zálivů s plážemi,jeskyň a mořských oken.Prošli jsme se několik kilometrů na východ,kde jsme se vykoupali u jedné pláže.V restauraci v hotelu ve městě jsme si dali kafe za 1,50 YTL a vydali se ještě na západ směrem do přístavu.Jsou zde kamenné ostrůvky,kopce na jednom z nich je stará janovská pevnost,věž,kam se dá přesunout visutou lanovkou. Také je zde v Şile velký pruhovaný maják,dle prospektu prý druhý největší na světě o čemž bych velice pochyboval.Maják byl vystaven za spolupráce s Francouzi koncem 19tého století.Potkal jsem zde jednoho německy mluvícího 73 letého staršího pána,

který prý dělal 31 let u firmy Bosch v Německu,tak jsme si příjemně popovídali.

Zavedl nás na vyhlídku,něco jako parčík,kde je instalován starý železný kanon na kolečkách v provedení něco jako „tlustá Berta“.Děda tvrdil,že kanon je z řeckých časů,asi myslel z doby kdy zde ještě žili Řekové,protože tak moc starý nebyl,

pravděpodobně z první světové války.Na kolečkách měl vylisováno Krupp & Essen.

Po prohlídce a příjemném vykoupání jsme se vydali k večeru zpět do Istanbulu.

Autobus Isuzu ,tentokrát poloprázdný nás dovezl zpět až k přístavišti, přepluli

jsme na druhou stranu,dali si pivo a rybí kebab při pocitu příjemně stráveného dne.

http://www.cestujeme.name/cestopisy.php?view=detail&id=56&idd=19

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .