0
0

Pro rok 2004 jsme (já – Láďa a moje žena Markéta) původně neplánovali dovolenou v Řecku, neboť jsme tam strávili svou hlavní dovolenou v minulých dvou letech a měli jsme dojem, že v olympijském roce bude v Řecku plno a draho. Ale najednou nám začátkem roku přišel katalog od jedné cestovky se slušnou slevou. Za “first minute“ jsme objednali pobyt na ostrově Rhodos a to na konci sezóny. Přesně dle našich představ šlo o poměrně levný zájezd (cca 10000 Kč) zahrnující pouze dopravu a ubytování v apartmánu. Program a jídlo si nejraději zajišťujeme sami dle okamžité nálady a chuti.

V následných měsících jsem si opatřil asi 5 různých průvodců zabývajích se Rhodem a postupně jsem je pročítal. Také jsem si našel a vytiskl další informace z internetu (doporučuji adresy http://www.czechia.com/piskac/lubor a zejména greece.wz.cz). Takže si myslím, že jsme byli na dovolenou, co se týče znalostí a informací o místě, poměrně dobře připraveni.

Na poslední chvíli (cca týden před odletem) došlo ke komplikaci, protože z důvodu malého zájmu byl odlet 28.9. zrušen, ale cestovce se povedlo ostatní účastníky přemluvit k dovolené na jiných místech (Kréta, Tunisko) a nám dvěma, kteří jsme na Rhodu neochvějně trvali, pobyt pouze o den posunuli a v celém apartmánovém komplexu jsme po odjezdu předchozí várky byli 10 dní jediní obyvatelé. Přes tuto komplikaci vše další ze strany cestovky proběhlo v pohodě a nemůžeme si na ni stěžovat – koneckonců, moc jsme toho nepotřebovali.

Bydleli jsme v nejrušnějším rhodském letovisku Faliraki ve vile Yianna. Ubytování bylo v pohodě – běžný standardní pokoj s kuchyňským koutem, záchodem se sprchovacím koutem a balkonem. Krom toho jsme bydleli na dobrém místě v jižní části letoviska blízko kostela – vzdálenost od nejrušnějších ulic jen pár stovek metrů, ale v noci jsme nebyli rušeni dopravou ani rozdováděnými turisty.

V prvních dnech pobytu bylo ale i v noci na české poměry velké vedro (přes 25°C) a to už jsme uvažovali o klimatizaci, zvlášť, když jsme nemohli kvůli komárům větrat. Elektrické „vybíječe“ hmyzu v takovéto situaci moc nepomohou, pro ty je potřeba mít zavřeno a nevětrat. Naštěstí se v dalších dnech v noci trochu ochladilo. Předpokládám ale, že v hlavní sezóně by to bez klimatizace bylo dost náročné (je za příplatek).

Přiletěli jsme tedy v pondělí 27.9. a do letoviska jsme se dostali až později odpoledne. Kvůli výše zmíněným komplikacím s naším příletem pro nás z letiště cestovka zajistila transfer taxikem (Mercedes), což byl docela komfort.

V úterý 28.9. jsme měli první a poslední schůzku s delegátkou. Dozvěděli jsme se, co jsme potřebovali, objednali jsme si auto a výlety (vše klaplo) a víc se o nás starat nemusela. V šíleném vedru jsme si pak prošli centrum Faliraki. Dále jsme se do Faliraki dostávali vždy jen večer. Je to dlouhý sled obchodů, taveren, barů, diskoték a hotelů plus pár dalších atrakcí pro turisty. Zvláštní zajímavosti tam nejsou, snad jen veliký akvapark, kde jsme ale nebyli. Odpoledne ( a ještě další den) jsme se byli koupat na místní pláži (plážový servis 7€), která je snad přes kilometr dlouhá a celou ji samozřejmě neznáme. My jsme navštívili jižní část pláže, kde je cca 50 m od břehu malý ostrůvek, kolem nějž se dá dobře šnorchlovat.

Ve středu 29.9. jsme vyrazili autobusem do hlavního města Rhodu. Z Faliraki do Rhodu je to asi 20 km, které autobus ujede i se zastávkami za cca 30 minut a jízdenka stojí 1,60 €. Prohlédli jsme si hlavní pamětihodnosti Starého města mimo Velmistrovský palác, který jsme si nechali na jindy. Popisovat vše zde nejde, je toho hodně. Určitě doporučuji ulici Odos Ippoton, vyhlídku z Hodinové věže (4€), Ibrahimovu mešitu, procházku mezi hradbami a velmi pěkné Archeologické muzeum ve staré nemocnici (3€). Celé Staré město je vlastně velmi dobře zachovalé nebo zrestaurované středověké město postavené rytíři řádu johanitů, kteří je po 200 letech opustili v roce 1522 a následní vládci, Turci, charakter města moc nezměnili. Po náročné prohlídce jsme si odpočinuli v cukrárně v loubí Nea agory na nábřeží u přístavu Mandraki. Takový odpočinek a místní zákusky mužeme každému jen doporučit.

Od čtvrtka 30.9. jsme byli motorizovaní. Za 7 denní pronájem poměrně nového Fiatu Panda s klimatizací jsme zaplatili 180 €, přičemž nám auto přivezli ráno až před apartmán a na konci si ho tam zase vyzvedli. To snad jde. Prý to bylo se vším pojištěním, ale kdo ví. Naštěstí jsme se toho nemuseli dovolávat. Naše první cesta vedla na jih do blízkého Afandou. Prohlédli jsme si místní pláž, nějaký kostelík a hlavně jsme prošli několik vyhlášených keramických dílen. No, nic jsme si nevybrali – pěkné bylo drahé, levné nebylo moc pěkné. Pokračovali jsme přes Psínthos do Petaloudes – Údolí motýlů (vstup 3€). Jedná se o velmi pěkné svěží údolí s vlastním mikroklimatem, kterým protéká říčka a kde je v sezoně (květen – srpen) k vidění ohromné množství motýlů. V době naší návštěvy už jich moc nebylo, ale údolí určitě stálo za návštěvu. Hlavní parkoviště pro toto místo se nachází uprostřed údolí. Pak je třeba údolí prozkoumávat na obě strany a zvláště horní část údolí je poměrně do kopce. Proto doporučuji při příjezdu přes Psínthos se domluvit a vystoupit u horního vyústění údolí u malého kláštera Moni Kalopteras, od kterého je mimochodem krásný výhled na západní pobřeží Rhodu. Řidič pak auto odveze na parkoviště a ostatní mohou větší část údolí pohodlně sejít z kopce. Tento den jsme navštívili ještě lázně Kalithea na východním pobřeží Rhodu. Jsou to trochu omšelé lázně postavené v 20. letech 20. století Italy v zajímavém orientálním stylu. V současnosti se lázně restaurují a v okolí je několik pláží, kde se dá dobře šnorchlovat, což jsme také učinili. Blízko lázní Kalithea směrem na Rhodos je u hlavní silnice vlevo obchodní dům Eurospar a hned u něj je daleko nejlevnější benzinka, na kterou jsme na Rhodu narazili.

První říjnový den v pátek jsme nejprve vyrazili autem opět do města Rhodos. Centru jsme se vyhnuli a dojeli jsme na vrch Monte Smith, kde se rozkládají zbytky původní Rhodské akropole. Jako mnoho věcí na Rhodu, i tuto lokalitu podstatně obnovili Italové za své vlády na ostrově ve 20. až 40. letech 20. století. Na Monte Smith je k vidění obnovené divadlo, stadion a zbytky Apollonova chrámu. Krom toho jsou z kopce k vidění krásné pohledy na hlavní město, severozápadní pobřeží ostrova a blízké břehy Turecka, neboli Asie. Stojí to za vidění. Poté jsme pokračovali po západním pobřeží do místa, které se nazývá Filerimos nebo Ialissos. Na kopci tam jsou, jak je pro Rhodos charakteristické, více či méně zachované zbytky staveb po několika civilizacích. V areálu (3€) jsou základy helénského chrámu, johanitský kostel a klášter a byzantská pevnost. Nedaleko je rozhledna ve tvaru 18 m vysokého kříže postavená Italy. Kolem letiště jsme dále uháněli na jih, až jsme dojeli do Kamirosu. Jsou zde rozsáhlé zbytky starověkého města (4€). Pro jejich zachovalost se jim také někdy říká Rhodské Pompeje. Pro mě to byl vrcholný zážitek dovolené. Pohled z akropole na starověké město obklopené zelení, za níž je vidět sytě modré moře, byl opravdu krásný. Z Kamiru jsme se trochu vrátili a projeli jsme si pohoří Profitis Ilías až k vyhlášenému kostelíku Agios Nikolaos Fantoukli s byzantinskými freskami. Kostelík se dá vidět, ale příště bychom si kvůli němu cca 30 km nezajížděli. Pohoří Profitis Ilías dost připomíná naše hory a v místě, kde jsou k vidění dvě horské chaty ve švýcarském stylu, člověk pomalu nevěří, že je v Řecku. Asi by se tu daly dělat krásné horské tůry. My jsme se ale autem vrátili na pobřeží ke Kamiru, a konec dne jsme strávili na pláži. Moře zde na západním pobřeží bylo podstatně bouřlivější než na východní straně ostrova, kde je ostatně většina letovisek.

Sobota 2.10. byla pro nás dnem výletů. Ráno jsme vyrazili sběrným autobusem do Rhodu, kde jsme se s Markétou rozdělili. Markéta si objednala výlet lodí na blízký ostrov Simi (35€). Dle jejích informací cesta rychlou lodí trvala asi 1 hod. Za pozornost stojí hlavně kostel v klášteře Panormitis a toulání po městě Simi. Jinak se jednalo o běžný výlet na řecké dovolené. Já jsem se v přístavu Mandraki nalodil na speciální loď a absolvoval jsem výlet s potápěním (51,50€). Potápění s automatikou je na Rhodu povoleno pouze v zátoce u lázní Kalithea, kde je dno zcela prozkoumáno a nehrozí, že si někdo odveze nějakou amforu. Na lodi bylo asi 60 zájemců, většinou laiků bez potápěčské kvalifikace. Ti dostali základní školení a absolvovali jeden cca 30 minutový základní ponor. Zájemci s kvalifikací, mezi něž patřím i já, měli program trochu jiný. Po krátké informační přednášce jsme absolvovali 50 minutový „výzkumný“ ponor. Za dalších 25€ jsme si pak téměř všichni připlatili druhý stejně dlouhý ponor. Jen pro zajímavost, jak se ten svět změnšuje. V naší skupině byl americký pár, Angličan Portugalec, já a instruktorka ze Švédska. V ceně byla plná výbava i se základním vybavením. Doporučuji ale alespoň masku mít svou. Večer jsme pak strávili v taverně Greek spirit, kde dvojice muzikantů hrála řeckou klasiku a moc se nám to líbilo. Když už jsem to začal, odbočím k našemu stravování. Snídaně jsme si dělali sami. K obědu jsme si dali obvykle jen nějaké ovoce, oplatky nebo zmrzlinu, případně jsme si na pláž koupili buráky. Hlavně jsme se těšili na večery, kdy po náročném turistickém dni jsme poseděli v nějaké Faliracké taverně při dobrém řeckém jídle a víně. Co se týče vína, pijeme červené a nejméně jsme si v Řecku pochutnali při dvou pokusech koupit si nějaké lepší (a dražší) víno v lahvi. Levné rozlévané lokální víno nás nikdy nezklamalo. Míst, kde se dá dobře najíst je v Řecku všude dost. Ve Faliraki ale upozorňuji na tavernu Family. Leží napravo v postranní uličce u hlavní výpadovky z Faliraki na Rhodos a jejich menu jsou levná, obsáhlá a vynikající (polévka+salát+ jídlo+zákusek = 6-8€)

Neděle 3.10 pro nás nebyla zrovna dnem klidu. Ráno nás probudilo vyzvánění zvonů zvoucí na mši. Proto jsme kolem kostela po snídani trochu okouněli. Doporučuji to i dalším turistům, řecká mše je určitě něco jiného než ty u nás. Poté jsme autem vyrazili na jih. Nejprve jsme si prohlédli Archángelos. Jsou tu opět vyhlášené keramické dílny a krásný kostel sv. Michaela. Vyjeli jsme i nad město ale místní zříceninu johanitského hradu jsme viděli jen z dálky. Blízko Archángelu je krásná pláž Stegna, kam jsme zavezli stopující Němku, co tam jezdí už přes dvacet let. My jsme pokračovali na Lindos. U parkoviště nad Lindem vzniká novověká bazilika. Těžko jinde uvidíte klasický byzantský kostel vytvořený z betonu, ze kterého trčí železné dráty. Lindos je velkým turistickým tahákem, dobře popsaným v průvodcích a tak se zde o něm nebudu moc rozplývat. Panorama celku – vysoké akropole a bílé vesničky pod ním – je opravdu jedinečné. Vstup do akropole byl ten den zdarma možná proto, že byla neděle. Vrcholový chrám Athény Lindské je nyní důkladně restaurován, snad do své původní, starověké podoby. Je dobré mít na prohlídku dost času a jen tak se toulat úzkými uličkami vesnice, dále od hlavního turistického tahu a prohlédnout si kapitánské domy nebo zbytky antického amfiteátru. My jsme po prohlídce Lindu opět nasedli do auta a přes Lárdos a Láermu jsme dojeli do kláštera Moni Thari. Klášter s okolím byl v posledních letech zgruntu zrenovován. Je to asi hlavně tím, že současný opat kláštera je hlavním adeptem na příštího konstantinopolského patriarchu, neboli papeže řecké církve. Za vidění stolí klášterní kostel i okolní zahrady, které mi stylem vzdáleně připomínaly japonské zahrady. Jako celek je to krásné místo, kam určitě stojí za to zajet. Z Moni Thari jsme se skoro stejnou cestou vrátili zpět do Lindu. Ohromně mě fascinovala zátoka sv. Pavla, kde jsem se chtěl vykoupat. Protože ale už před 4 hodinou odpolední na pláž v zátoce padal stín, vzdali jsem to. Ale i koupání na hlavní lindské pláži pod dominantní staro- a středověkou akropolí stojí za to. Vyplatilo se nám na pláži smlouvat o slunečník s poukazem na to, že brzy bude pláž ve stínu. Nakonec jsme platili jen 5€.

V pondělí 4.10. jsme opět vyrazili na jih. Kolem Archangelosu a Lindosu jsme dojeli nejprve do Asklipionu. Je zde mimořádně krásný kostelík s nádhernými freskami ze 17. století. V areálu je zároveň za jedno vstupné (1€) možné navštívit dvě malá muzea s náboženskou a zemědělskou tématikou. Nad Asklipionem se tyčí zbytky další z johanitských pevností, ale tam jsme nešli. Pokračovali jsme do vesnice Lachania. Je to jen jedna z mnoha rhodských vesnic zajímavá tím, že si zde mnoho domů koupili Němci a nyní je zvelebují jako praví chalupáři. Výsledkem je upravená a čistá rhodská vesnice zachovávající původní kolorit ovšem bez běžného řeckého nepořádku. Poté jsme po určitém bloudění dojeli k (polo)ostrovu Prasoníssi. Ty závorky jsou na místě, protože mimo příliv je ostrůvek spojen s Rhodem úzkou šíjí. Až na úplný jih ostrůvku jsme nedošli, ale pohled z jeho návrší na spojovací šíji také stojí za to. Zde se stýká severní bouřlivé Egejské moře s klidným jižním Středozemním. Je to opravdu ráj surfařů. Od Prasonísi jsme se stejnou cestou vrátili k vesnici Kattavia a přímo na sever jsme pokračovali po nezpevněné cestě do Moni Skiadi. Chtěli jsme alespoň jednou okusit cestování po dříve běžných rhodských komunikacích, kterých nyní valem ubývá. Je to určitě romantické a dobrodružné, ale zároveň pomalé (max. rychlost 30-40km/hod), autu to neprospívá a přírodě také ne. Vím, že si někdo právě pro cestování po takovýchto cestách ve vnitrozemí ostrova půjčuje jeep, ale zdá se mi, že se tak do téměř panenské přirody přináší jen řev motoru, smrad z výfuku a mračna prachu od kol. Moni Skiadi je významný klášter, který uchovává nejuctívanější rhodskou ikonu. Pro turistu zde ale moc k vidění není a kdybych to byl věděl, tak jsem tam nejel. Dalším naším cílem byl Monolithos. Podobných kopců je na Rhodu vícero a i podobných hradních zřícenin na ostrově objevíte přes deset. Když se to ale dá dohromady tak vznikne nádherná romantická turistická atrakce, která stojí za vidění a prozkoumání. Po vedlejší silnici od Monolithu směrem k moři a poté na jih podél pobřeží jsme dojeli až na pláž u mysu Fourni. Na západním pobřeží Rhodu je to jedna z nejhezčích pláží. Za prozkoumání stojí výběžek na jižním konci pláže, kde se dají nalézt pozůstatky osídlení z pravěku a ranného středověku (upravené nebo vytesané jeskyně). Cestou zpět jsme se ještě stavili ve vesničce Siana, kde stojí nezvykle veliký kostel, ovšem hodiny na jeho věžích jsou jen namalované.

V úterý 5.10. jsme nejprve vyrazili na sever do vesnice Koskinou. Prohlédli jsme si místní kostel, ale na avizované zbytky původní turecké architektury jsme nenarazili. Škoda. Poté jsme vyrazili napříč ostrovem k nejvyšší hoře Ataviros. Za vesnicí Eleousa jsme si mohli vybrat. Severněji vede silnice přes krásně zalesněné pohoří Profitis Illiás a již jsme po ní jeli v pátek. Vybrali jsme si jižnější variantu přes vesničku Apollóna. Silnice se na několika místech opravovala a byla sotva sjízdná, ale jinak se jedná o krásnou cestu lemovanou palmami s nádhernými výhledy do rhodského vnitrozemí. Projeli jsme vesničkou Embonas a blízko odbočky na Kritínii jsme našli novou a zatím neznačenou asfaltku na Ataviros. Nad pásem lesa se asfaltka na chvíli změnila na nezpevněnou cestu ale poslední úsek byl opět s asfaltem. Z vrcholu Ataviru (1215 m) je nádherný výhled skoro po celém ostrově. Blízké ostrovy Chalki a Alimia a další jsou z výše více jak 1 km vidět jako na dlani. Podobný výhled je možné zažít skoro na každém řeckém ostrově, ale vždycky je to úžasný a neopakovatelný zážitek. V průvodcích se někdy udává, že na vrcholu jsou zbytky antických památek. Možná jsou v oplocených částech, ale ve volně přístupném terénu jsme na ně nenarazili. Na vrcholku by se daly strávit hodiny a stále by bylo na co koukat a co fotit. My jsme ale vyrazili dále. Sjeli jsme opět do „podhůří“ a přes vesničku Kritínia jsme dojeli k hradu Kastellos. Je to nejzachovalejší a jedna z nejstarších johanitských pevností na ostrově. Někdy je tento hrad v průvodcích nazýván Castro a situován v okolí blízkého přístavu Kamiros Skála. Parkování přímo u pevnosti i vstup je sice zadarmo, ale museli jsme si na parkovišti od neodbytné místní babičky koupit za 1€ hroznové víno. Pokračovali jsme do poklidného malého přístavu Kamiros Skála sloužícího hlavně pro spojení s ostrovem Chalki. My jsme ho jen v rychlosti prošli, ale možná by stálo za to si v některé ze zdejších taveren dát nějakou rybí specialitu. Poté jsme se vrátili do vesničky Embonas, kam jsou často vozeni turisté na řecké večery a nákup místního vína. Proto je to spousta taveren a obchůdků s cetkami a místními výrobky. Stojí za to se tu alespoň na chvilku zastavit. Téměř stejnou cestou jsme se vraceli zpátky a ještě jsme se zastavili v lokalitě Eptá Piges, což znamená Sedm pramenů. Místo se dost podobá údolí Petaloudes. Opět se jedná o romantické svěží údolí s vlastním mikroklimatem. V jednom místě, v okruhu cca 20 m pramení 7 pramenů, které se dále stékají do malého potůčku. U tohoto místa je výletní restaurace, kde mezi hosty procházejí ochočené kachny a husy. Hrdí pávi se drží opodál. Potůček je poté sveden do asi 200 m dlouhého tunelu proraženého v kopci. Atrakcí pro turisty je tímto tunelem procházet. Znamená to jít v naprosté tmě v kluzkém korytu asi po kotníky ve studené vodě asi 0,5 m širokým a asi 180 cm vysokým profilem. Na konci potůček vtéká do krásného jezírka v bujné vegetaci. No, nezkuste si to. Toto místo je dosažitelné z Kolymbie i pěšky. Nakonec jsme před Faliraki odbočili k moři k hotelu Ladiko. Zde sa nachází nádherná pláž, určitě vemi vhodná pro šnorchlování. My ale pokračovali ještě o pár desítek metrů dále, neboť za nízkým hřebenem se nachází asi nejhezčí pláž, co jsme zatím kdy navštívili. Jmenuje se pláž (zátoka) Antony Quinna. Někdy v 70. letech minulého století tuto zátoku řecká vojenská vláda věnovala herci (po matce Řekovi) Anthony Quinnovi za zásluhy o propagaci Řecka a zvláště Rhodu. Další osud daru má dvě verze. Dle prvé Anthony zátoku hned věnoval zpět řeckému lidu, dle druhé verze, brzy poté následná demokratická vláda zátoku Quinnovi zase sebrala. Tak si vyberte. V každém případě je to krásný kout světa, s romantickým okolím a vynikajícími podmínkami pro šnorchlování. Dá se sem prý z Faliraki dojít i pěšky.

Ve středu 6.10. jsme měli naposledy k dispozici auto. V předchozích dnech jsme měli perfektní počasí. Bylo stále slunečno (ale teplotně snesitelno) a mrak jsme více jak týden skoro neviděli. Až v úterý se začaly mraky objevovat a ve středu dopoledne se ze zatažené oblohy spustila pěkná průtrž. Na místní poměry to ovšem byl jen první deštíček připomínající blížící se zimní období. To vím proto, že na mnoha místech na ostrově jsme viděli široká (přes 50 m) vyschlá koryta, vytvořená jistě mohutnými bystřinami, které se v období dešťů tvoří. Před pár lety při takovéto kalamitě koncem října dokonce zahynulo několik anglických turistů. Do půli října je ale počasí na Rhodu stálé a slunečné. My jsme tedy počkali, až se počasí trochu probere a poté jsme vyrazili opět na jih. Prvním naším cílem byla vesnička Charaki, nad kterou se tyčí jeden z nejrozsáhlejších johanitských hradů Feraklos. Pokud by někdo jel na Rhodos a chtěl dát přednost tichému, klidnému místu, je Charaki asi ideální volbou. Ve vesničce jsou jen menší pensiony a pár taveren, přimo v Charaki a v blízkém okolí (zátoka Aghati) jsou pěkné pláže a tomu všemu dominuje panoráma pevnosti Feraklos. Prohlédli jsme si vesničku i hrad a pokračovali jsme zpět k Tsampice. Nejprve jsme navštívili klášter Kato Tsambika u hlavní silnice, uchovávající zázračnou ikonu pomáhajicí prý ke šťastnému manželství a k narození dětí. Je vidět, že areál kláštera je vybudován s ohledem na pořádání velkých slavností, ale pro turisty zde moc není. Poté jsme po krkolomné silničce vyjeli na strmou horu Tsambika. Poslední úsek se musí pěšky a je zde celkem 298 očíslovaných schodů (na petřínskou rozhlednu je jich 299). Na vrcholku je malý hezký klášter a hlavně je odsud nádherný rozhled na východní pobřeží ostrova a na velkou část vnitrozemí. Na severu je jako na dlani vidět Kolymbii, na jihu při úpatí hory je nádherná písčitá pláž Tsambika. Tam jsme se chtěli vykoupat, ale celý tento výlet nám byla bouřka v patách a kolem nás se převalovaly zlověstné mraky, které ale jak z Feráklu tak i z Tsambiky vypadaly uchvatně. Déš’t nás zastihl až v dalším cíli naší cesty, v Kolymbii. Je to významné turistické centrum, původně sídlo italské vojenské posádky. Nádherný je poslední úsek cesty do Kolymbie, který je lemován 3 km dlouhou eukalyptovou alejí. O letovisku moc napsat nemohu – pršelo. Při zpáteční cestě do Faliraki sice pršet přestalo, ale na koupání to přece jen nebylo. Pro auto si večer přesně dle domluvy přijel zástupce půjčovny. Jen pro zajimavost uvádím, že jsme byli domluveni, že auto necháme odemčené a klíče dáme pod podložku v autě. Celkem jsme najeli přes 900 km. Naprostou většinu odřidila Markéta, já jsem hlavně navigoval a předčítal informace o našem příštím cíli.

V poslední den naší dovolené (čtvrtek, 7.10.) jsme ráno opět jeli autobusem do hlavního města. Prohlédli jsme si hlavně část zvanou Nové město. Za pozornost určitě stojí městská katedrála Evangelismos na pobřežní promenádě. Italové ji postavili jako kopii původní johanitské katedrály (stála u Paláce velmistrů), tedy ve stylu katolickém. Řekové ji ale uvnitř vyzdobili v duchu byzantském, což dohromady dává nezvyklý celek. Dále je zde k vidění bývalý Guvernérský palác postavený Italy ve stylu Dožecího paláce v Benátkách a třeba starý a pro nás jistě architektonicky zajímavý turecký hřbitov. Na nejsevernějším výběžku ostrova stojí budova akvária (3,50€). Přestože je to prý největší akvarium v Řecku, nečekejte zázraky. Uvnitř je asi 20 různě velkých akvárií s mořskou havětí okolního moře. Určitě ale stojí za vidění. Nakonec jsme opět prošli Starým městem a vystoupali po Odos Ippoton k Velmistrovskému paláci. Jeho novodobá historie dokládá rozporuplný vztah mezi Rhoďany a Italy. Po první světové válce zbyly z paláce jen lepší ruiny asi do výše prvního patra. Italové palác velkoryse zrekonstruovali a dotvořili opravdu velkolepý středověký hrad s bohatými exteriéry i interiéry. Mělo to být letní sídlo pro italského krále a Mussoliniho. Exteriéry prý důsledně odpovídají původní podobě johanitského paláce., uvnitř ale Italové více experimentovali a například mnoho podlah je tvořeno překrásnými římskými a raně křesťanskými mozaikami přenesenými sem z ostrova Kos. Celek je ale určitě velmi hezký a stojí za vidění. Problém je v tom, že Řekové by asi palác zbourali úplně, protože pod ním se nejspíše nachází centrum původního antického města se zbytky hlavního Rhodského chrámu. V prohlídce paláce (6€) je též zahrnut vstup do dvou muzeiních expozic. My jsme viděli expozici zabývající se historií Rhodu od raně křesťanských dob. Expozice je opravu bohatá a stojí za vidění. Buhužel část věnovaná antickému Rhodu byla v den naší návštěvy zavřená a ujištění, že nám vstupenky platí i pro další den, nám moc nepomohlo. To už jsme byli v Praze. Takže pozor pro příště! Takovou návštěvu není dobré ponechat až na poslední den. Potom už jsme jen po Odos Sokratos plné obchůdků sešli k přístavu Mandraki a v podloubí Nea Agora jsme si opět dali kávu a zákusky s vynikající řeckou šlehačkou. Následovala cesta autobusem zpět do Faliraki, zabalení věcí a úklid pokoje a poslední večeře (byli jsme v restauraci Roumeli 3 a za moc to nestálo). Při čekání na odvoz na letiště se s námi dala do řeči taková typická řecká venkovanka – starší paní v černých šatech. Odhadoval bych na první pohled, že sotva kdy vytáhla paty z Faliraki a o světě toho moc neví. Jak se ukázalo, paní uměla anglicky lépe než my a před dvěma lety byla v Čechách – pamatovala si na povodně. Dobře jsme si popovídali. Jo, svět je stále menší a člověk nesmí dát na první dojem. Pak už následoval jen odjezd na letiště a cca ve 3 hodiny po půlnoci jsme přistáli v Praze.

Pár slov k nákupům :

My jsme moc po výhodných nákupech nekoukali, ale pro ty, kteří si rádi z dovolené něco přivezou, bychom doporučili nějakou keramiku z dílen kolem Afandou a Archangelosu nebo krajkové a vyšívané ubrusy, šátky a přehozy z Lindu nebo Embonas. Dobrý je i rhodský med a olivový olej například ze Siany.

Při plánování dovolené na Rhodu je dobré si vyřešit základní otázku kde bydlet. Jednou variantou je pobyt v nějakém letovisku (určitě na východním pobřeží s klidnějším mořem). Druhou variantou je pobyt přímo v hlavním městě, kde jsou i ucházející pláže a navíc je tu možnost se zúčastnit i večerních kulturních akcí a v klidu a s dostatkem času si prohlédnout celé město.

Asi největším problémem při tvorbě tohoto cestopisu byl pro mě výběr fotografií. Nafotili jsme jich přes 550 a vybrat z nich pouze dvacet bylo těžkým oříškem. Základní stručná průřezová řada fotek z naší dovolené by musela obsahovat fotek alespoň 40.

Celkem jsme tedy po Rhodu najezdili více jak 1000 km, viděli jsme většinu turisticky nejzajímavějších míst a koupali jsme se na 7 různých plážích. Rhodos určitě stojí za návštěvu. Je tu krásná příroda – typické řecké rozeklané a sežehlé scenerie v kontrastu se stinnými a svěžími údolími a zalesněnými pohořími to vše doplněno mnoha krásnými plážemi. Z hlediska památek je to unikátní místo, kde lze najít památky antické, byzantské, středověké i turecké. Na prohlídku celého ostrova je 11 dní dost málo, chtělo by to alespoň klasické dva týdny.

Poznámka na závěr : místní názvy jsou v různých pramenech uváděny různě a já je používám, jak si pamatuji, nebo jak jsem na ně zrovna narazil.

Láďa + Markéta, 19.2.2005

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .