Pokud hovoříte anglicky, domluvíte se prakticky všude, ale nedejte se zmást. Indové se vyznačují takovou pozoruhodnou vlastností, že pokud vám nerozumí, nebo rozumí, ale neví odpověď na vaši otázku, nepříznají to a něco vám odpoví podle pravidla: raději nesmysl než nic. Co je k tomu vede, jestli je jim vás líto, že byste byli zklamáni, kdyby řekli, že neví, nebo jestli považují za neslušné neodpovědět a připadá jim lepší poslat vás úplně jinam, než potřebujete, to opravdu netuším, ale zkrátka se tak chovají a je třeba s tím počítat.
Co se chování týče, je důležité dodržovat pravidla týkající se zejména náboženství. Jak do hinduistických chrámů, tak do buddhistických, džinistických, sikkhských, stejně tak do muslimských mešit, prostě do všech těchto svatých míst, je nepřípustné vstoupit jinak než bosý. Snad všude mají před vstupem hlídače bot, který vám je za malou sumu ohlídá. Do mešit někdy požadují dlouhé nohavice a pokrývku hlavy, džinisté vám před vstupem do svého chrámu zabaví všechny kožené věci. S focením je to jak kde, někde chtějí za foťák zaplatit, někde vás s ním nepustí vůbec, někde fotit můžete. Buddhistické chrámy se sluší obcházet po směru hodinových ručiček.
Pokud je vám někým nabídnut čaj nebo pohoštění, neodmítejte s pocitem, že ty chudáky přeci nebudete vyžírat, sluší se přijmout, třeba jen symbolicky, projevíte tak svému hostiteli úctu. Pokud třeba v autobuse pustíte sednout nějakou starou ženu nebo matku s dítětem, nedivte se, že vám neděkuje. Není to neslušnost. Indové vůbec si na děkování nijak nepotrpí, protože ať uděláte cokoliv, je to přeci vaše věc a máte k tomu nejspíš nějaký dobrý důvod, proč to tak děláte, každý dobrý skutek, který uděláte, vám vylepší vaši karmu a kdyby vám poděkovali, vezmou vám tak příležitost, aby vás za váš skutek odměnili bohové.
Na druhou stranu, nesmíte se bát poslat každého dotěru do háje. Pouliční prodavači vám budou cpát svoje zboží, přilepí se na vás, půjdou s vámi a budou neustále chtít vědět za jakou cenu to koupíte, ikdyž to vůbec nechcete, když se vám podaří tohodle obchodníčka konečně se zbavit, přilepí se na vás týpek, co si s vámi podá ruku, bude se vás ptát odkud jste, jak se vám tu líbí, kam jdete, jak se jmenujete, pak vám začne nenápadně řikat, že tady za rohem má jeho přítel takový pěkný krámek, ať s ním jdete, podívání je přeci zadarmo, no problem, nebo vám začne líčit, v jak tíživé životní situaci se ocitl a bude chtít prachy. Pak se na vás zadívá uhrančivým pohledem nějaký muž, vypadající jako guru, na kterého jste celý život čekali a po obvyklých úvodních dotazovacích ceremoniích vám řekne, že máte dva velké životní problémy a že je má napsané na papírku, co drží v ruce a že je tam napsáno i jméno vaší matky a že tu ruku otevře za pouhých 10Rp. Do toho regulérní žebráci a mrzáci, kteří na svou almužnu skutečně nárok mají, ale je jich tolik, že stejně nemůžete dát každému a tak vám nezbyde, než odhánět i je, někdy vás třeba nějaká seschlá stařena čapne za rukáv a vleče se za vámi ulicí, ale vy už prostě nemáte u sebe vůbec nic, tak ji nakonec setřesete a ona pak za vámi spílá do lakomců a ještě horších věcí. A tak dále a tak dále. Tomuhle se tu prostě nevyhnete a občas toho budete mít až po krk.
Jednou těm lidem můžete zkusit všechno vysvětlit, ale popravdě řečeno, když už to bude tak dvacátý člověk v jednom dnu, buď ho posíláte do háje ještě předtím, než promluví, nebo na kohokoliv už vůbec nereagujete a chováte se jako by všichni kolem byli vzduch. Chce to cvik, za pár týdnů se z vás stane buď dokonalý flegmatik, nebo se vyhrotí vaše latentní maniodepresivní sklony, proděláte si menší záchvat přímo na jedné ze zalidněných indických ulic – no a pak se z vás také stane ten flegmatik.
nejčastěji asi použijete slovíčko čalo – znamená jdi pryč, odjezd, běž, prostě až budete chtít poslat do háje kohokoliv obtěžujícího vaši osobu, řekněte mu to, není to nijak drsný, třeba jako naše táhni do p….. apod., ale stačí to aby pochopil (stejně nepochopí)
há – ano
nahí – ne
ačá – dobře, dobrý
pání [páný] – voda
čai – čaj
kelá – banán
rótí – chleba
sabdži – zelenina
kamrá – pokoj
hotal – hotel
číslovky do 10: ek, do, tín, čár, pánč, čcha, sáth, áth, nó, das
namasté/ namaskár – hindský pozdrav
salaam aleykum – muslimský pozdrav
šukrijá/dhanyavád – děkuji
isakii kyá kimat he? – kolik to stojí?
kripyá – prosím
bas – autobus
reil – vlak
- Guest napsal(a) před 10 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.