0
0

Pargu jsme si vybrali jedním pohledem do katalogu CK Alex. Uchvátil nás pohled na městečko s typickými domky a ostrůvkem s kapličkou naproti pláži.

Let trval něco málo přes 2 hodiny. Hned, jakmile jsme přistáli na řecké pevnině a vystoupili z letadla, praštil nás do obličeje horký vzduch. Letiště Preveza. Jinak vojenské letiště, kde na každém kroku stojí voják a letištní kontrola je jaksi nesmyslně přísná. Všechno, co mělo v sobě jen malou částečku kovu, šlo do proutěného košíčku a bylo kontrolováno zvláštním rengnenem. Asi v obavě, zdali nejsme Albánci a nechystáme se do Řecka třeba něco pašovat.

Letiště v Preveze je malinké, ale ztratít se tam dá dokonale. Zvlášť, když pobíháte od pásu k pásu a čekáte, až vám vyjede kufr nebo slunečník. Ten náš vyjel až jako poslední a celý autobus směr Parga čekal jen na nás.

Konečně sedíme na svém místě a autobus se řítí zatáčkami kolem olivovníků a místy kolem nádherných pláží. Už abychom byli ve vodě. To vedro je na padnutí.

Slečna delegátka je milá, snaží se nás navnadit na úžasnou dovolenou, ale lidé ji moc neposlouchají. Dívají se z okénka a sledují směrové tabule psané v řečtině, zda už se na jedné z nich neobjeví nápis Parga.

Hurá. Sjíždíme směrem k moři, což značí, že jsme v cílovém letovisku. Informační cedule s názvem města nás asi minula. Autobus nás vysazuje na hlavní silnici. Zaplať pánbůh, domů, do našeho nového prázdninového domova, to máme jen pár kroků. Vybalíme, prohlédneme pokoj a manžel zatím prozkoumá okolí. My si dáme sprchu a jdeme spát. Den byl náročný. Na 9.hodinu ranní je ohlášena informační schůzka s delegátkou.

Od té doby nás navštěvuje každý den. Horké, slunné dny trávíme zčásti u moře a zčásti schovaní před paprsky ostrého řeckého slunce ve stínu růžových květů buganvilií, obepínajících terasu našeho apartmánu Dimitrakis.

Hlavní třída je velmi rušná. Prohánějí se zde auta, puberťáci na motorkách a dodávková auta. Jedno z nich každé ráno jezdí do Bakery Achilleas, neboli do zelené pekárny, jak jsme si ji přejmenovali. Prodávali tam výborné a celkem i levné pečivo, ráno ještě teplé a odpoledne měkké a velmi chutné. Nevím, jak to pečou, když u nás teplé housky jsou za dvě hodiny úplně tvrdé. Hned po snídani, když jsme vymysleli, co budeme vařit, vedly naše kroky na pláž. Slýchávali jsme o pláži Valtos, to, že byla písečná a dost vzdálená od apartmánů a proto jsme využívali kamínkovou městskou pláž Krio Neri, avšak s nádherným výhledem na protější ostrůvek Panagia s kostelíkem a malou kapličkou, který nás velmi lákal. Nebyl až tak daleko a když jsme po pár dnech našli dobré místo, kde se vzdálenost mezi pevninou a ostrůvkem dala přejít, dostali jsme tam postupně celou rodinku včetně tehdy 5 letého syna a dokonce i foťák, abychom to místo nějak zvěčnili v rodinném albu. Museli jsme ale dávat pozor, kam šlapeme. V písku totiž nečíhaly jen ostré kameny, ale i ostnaté mrchy, s nimiž se nikdo nechtěl potkat. Ironické štěstí měl můj manžel, který si pozůstatek ježka odvezl v patě domů do Čech.

Ačkoliv to tedy průvodci ani cestovní kanceláře přímo nedoporučují, naše rodina zcela určitě – vezměte si s sebou do Pargy boty do vody. Tolik místa nezaberou a ušetří možná dost bolesti i při procházce po ostrých kamínkách na pláži.

Kromě ježka jsme řešili další zdravotní problém – alergii na slunce. Ta je prý v těchto oblastech zcela normální u zahraničních turistů, ne příliš zvyklých na přímé slunce a neznalých pravidel opalování. Červené, dost nepříjemně svědící pupínky nás zavedly přes naši delegátku Evu až k místnímu doktorovi, který nám předepsal calciovou mast a dal nám každému injekci, aby alergie zmizela. Další rada – schovávejte si všechny účty z lékárny a od lékaře. V ČR vám je na základě žádosti proplatí pojišťovna.

Jinak už byl pobyt příjemný, nádherný, prostě super. Uličky staré Pargy jsme procházeli denně, krásné byly i večery poblíž Benátské pevnosti, tyčící se nad městem.

V průběhu dovolené se manžel s dcerou vypravili na ostrovy Paxos a Antipaxos místní lodí. Já jsem se synem zůstala na pláži, stavěli jsme hrady z písku a čvachtali jsme se ve vodě. Takový dlouhý výlet a ta cesta po širém moři by pro nás dva nebyla. Vrátili se k večeru, unavení a spálení, ale chrlili na mě zážitky hned jak vystoupili z lodi.

Konec dovolené se tak přiblížil, že se nám přestalo chtít domů. Parga je úžasná a určitě se sem ještě vrátíme. Jsem zvědavá, jak se to tam od toho léta 2003 změnilo.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .