VÝLET NA PAMUKKALE A HIERAPOLIS
cena výletu 2x 80 €
Na Pamukkale si nakonec objednáváme dvoudenní výlet (je možnost absolvovat i jednodenní výlet) s polopenzí ve tříhvězdičkovém hotelu ve stejnojmenné vesničce. V úterý ráno vstáváme o něco dřív a jdeme na snídani ihned po jejím zpřístupnění. V 8:00 hodin nás má vyzvedávat Dáša s minibusem. Malinké zpoždění nám náladu nekazí. Minibus přijíždí a my nastupujeme. Z našeho hotelu s námi jede ještě Luboš s Janou. V minibuse již sedí jeden slovenský manželský pár. Je nám sděleno, že autobus bude nabírat ještě jeden pár v Konakli a 4 Slováky v Side. Protože agentura poslala menší minibus WV, měníme ho v Antalyi za větší minibus značky Mercedes. Nyní už můžeme vyrazit do hor, resp. do pohoří Taurus, kde se nachází cíl naší cesty, cca po 450 kilometrech.
Trasa cesty je následující: Antalya – Ajlasua – Karacaören – Isparta Dinar – Daskiri – Carday – Kaklik – Denizli – Pamukkale
První zastávka se koná blízko přehrady Karacaören. Krásná přehrada s parkovištěm a vyhlídkou. Uděláme si tu chvíli přestávku, navštívíme toalety, kde obdivujeme jejich modernost a čistotu (šlapky i mísy, pisoáry, všude čisto a „toalety voní“).
V místním krámku zakupujeme mapu Turecka a balenou zmrzlinu. Asi po půlhodině odjíždíme dál. Mezitím nás po cestě zastihne bouřka. Zhruba po ujetí poloviny trasy, kolem 14:00 hodiny, zastavujeme na velkém parkovišti u motorestu KAPTAN na oběd Poobědváme za 6 € a 2 € za pití, a to samozřejmě dvakrát, a vyrážíme na další část cesty. To už nás čeká Pamukkale. Po cestě míjíme několik jezer, kde se těží – suší – soda bicarbona. Ještě po cestě zastavujeme ve velkém obchodním domě s textilem VAROL, kde Květa kupuje svůj první turecký hedvábný šátek.
Zhruba v 16:00 hodin dojíždíme do cíle – PAMUKKALE. Po zaplacení vstupného jdeme s Dášou k jezírkům. Tam dostaneme ještě poslední důležité informace a máme dvě hodiny rozchod po jezírkách. Procházíme se a brouzdáme v jezírkách a na závěr ještě stíháme proběhnout antické lázně Pamukkale. V cca 18:00 hodin nás Dáša odvádí do Hierapolis, kde nám poskytne obšírný a vyčerpávající výklad. Pomalu se přesouváme přes obě brány, kolonádu s veřejnými pánskými toaletami a přes nekropolis k minibusu. Ten nás odváží do hotelu.
Zde se ubytujeme, večeříme na terase, z které je krásný výhled na travertinovou stěnu přímo před námi. Po večeři následuje koupání v termálním hotelovém bazénu. Potkáváme se tam zatím jen s Lubošem a Janou, nabízíme jim českou mandlovici. Tož na zdraví a pálíme červa. Pak se k nám přidá ještě Slovenka ze zájezdu, manželé Krapkovi z Brna a Mustafa, který na oplátku objednává rakiji alias „lví mléko“. Ze slušnosti a abychom ho neurazili, objednaný nápoj pijeme, ale tajně se otřepáváme hnusem z chuti rozpuštěných hašlerek. Kolem půl dvanácté opouštíme řádně rozmočení termální bazén a hrneme se do postýlek.
Ráno nás budí hotelová služba telefonem a jdeme na snídani. Snídaně je bohatá, stejně tak jako byla i večeře. Nacpeme si bříška, zabalíme věci a vyrážíme. Nejprve jedeme do manufaktury na výrobu onyxu do Denizli. Tam nám udělali přednášku, co je vlastně onyx, předvedli nám, jak se opracovává a co z toho ve finále vzniká. Pak nás odvedli do prodejny takových věcí, až z toho zrak přecházel. Nakonec v prodejně necháváme už po slevě 100 € za dva onyxové poháry na víno, konvičku na mléko, slona a želvu. Nastoupíme do minibusu a pokračujeme v cestě dál.
Další zastávka je v kobercárně v Cankvrtaran Hali. Zdejší průvodkyně Gábina nás seznamuje s výrobou koberců přímo od A až do Z. Chybí snad jedině stříhání ovcí. Pomalu postupujeme výrobnou kolem různých stavů, dokonce i Květa si zkouší utkat kousek koberce, ale moc to nejde. Pak nám ukáží jak se barví vlna, provádí jakási čarodějnická kouzla s formulemi „abrakadabra“, a potom pomocí luskání prstů vlna po vynoření z kádě na vzduchu modrá. Pak vidíme, jak se máčí kokony a tahá se z nich hedvábná nit. Pak už musíme uklidit foťáky a kamery a postupujeme do sálu s obrovským množstvím koberců. Máme v ruce koberce i za 170 000,- YTL (po přepočtu cca 2,1 milionu korun). Předváděčka trvá delší dobu a postupně se nás snaží přesvědčit o koupi koberce, ale nepodaří se jim to u nikoho z naší zájezdové skupiny. Nabídnou nám ale k občerstvení několik druhů nápojů, vybíráme si čaj. Pak se jdeme ještě podívat do vedlejší prodejny, kde hned při vchodu obdržíme kartičku na slevu, Květa kupuje šátek z pravého hedvábí, a poté jdeme pomalu do autobusu.
Odjíždíme z kobercárny a pomalu projíždíme pohořím Taurus směrem k jezeru Salda G., kde se těží – suší soda bicarbona. Jezero je v podstatě bez života. V jeho blízkosti si dáváme oběd a pak se jdeme k němu projít. Zapózuje nám „velbloudář“ se zákazníkem. Od jezera jedeme do Karamanli do mešity. Ti kteří neměli patřičné oblečení, mohli si ho vypůjčit před vstupem do mešity. Všichni vstupujeme do mešity bosí dle předepsaných pravidel. Dáša nám přednáší o historii, zvláštnostech a významu mešity. Po prohlídce s výkladem jedeme přes Korkuteli – Antalyi – Side a Konakli zpět do hotelu Azak.
Krásný a poučný výlet, který stál za to.
PAMUKKALE
Pamuk je v turečtině vata nebo bavlna, kale je hrad. Pamukkale tedy je bavlněný hrad. Název je to přiléhavý, neboť když se k tomuto místu přibližujete z dáli, vnímáte nejprve oslnivě bílé místo v krajině. Čím víc se přibližujete, rozeznáváte detaily bělostných travertinových útvarů. Z bezprostřední blízkosti posléze vidíte velké, jakoby z porcelánu udělané a uměle rozmístěné široké mísy, do nichž neustále přitéká a na okrajích odtéká čiročirá voda, vytvářející bohaté bělostné drapérie. Celou tuto nezapomenutelnou nádheru vytvořila sama příroda. Vznik tomuto zcela mimořádnému přírodnímu jevu s termálními prameny a vodopády dal usazující se nasycený oxid uhličitý vyvěrající z úpatí hory Çal Daği tyčící se v pozadí. Ze země vyvěrá horká voda (45 stupňů Celsia), obsahující oxid uhlíku a rozpuštěný vápenec. Oxid uhlíku na zemském povrchu z vody vytéká, voda se ochladí a rozpuštěný vápenec sedimentuje ve tvaru nádherných travertinových formací, které pak uchvacují tisíce návštěvníků tohoto nádherného místa. Tak vznikaly v průběhu mnoha tisíc let (více než 14 miliónů let) působivé terasy, kaskády a jezírka. A nepřestaly vznikat doposud, pramen je stále aktivní.
Plošina leží ve výšce více než 100 metrů nad údolím řeky Bϋyϋk Menderes. Plošina je zcela pokrytá travertinovými terasami. Některé mají tvar leknínů, jiné lastur se stalaktitovou spodní částí.
Je těžké toto místo postihnout slovy. Člověk si tak jede mezi kopci a najednou se mu naskytne pohled na zářivě bílý skalní útvar, od něhož se ostře odráží slunce. Rozloha bílého „hradu“ je 2 700 metrů na šířku a 160 metrů na výšku.
Toto kouzelné místo zde vznikalo celá tisíciletí díky vysoce mineralizované vodě, která vyvěrá na vršku hory. Minerální voda utvořila za ta dlouhá léta krásná jezírka, která byla dříve přístupná ke koupání. Ona jezírka tvoří terasy, ve kterých se modře leskne vodní hladina, ve které se odráží sluneční kotouč, člověk si skoro musí clonit oči.
Ještě nedávno byly travertinové terasy rozesety po celém skalním útvaru. Bohužel přišli hoteliéři, kteří postavili mohutné hotelové komplexy, které odčerpaly téměř všechnu vodu do svých lázní. Bělostné terasy přišly o vodu a začaly šednout. Naštěstí si toho všimli ochránci, komplexy byly zbourány a voda se regulovaně vrací na terasy. To tam je však koupání v jezírcích. K takovým radovánkám je přístupných dnes jen málo jezírek.
Přístup k terasám je možný i ze spodního vchodu, z malého městečka, nebo od vchodu vrchního. Každý si musí před vstupem k jezírkům a na travertinové terasy zout boty a pokračovat dále bosky. Taková masáž nohou v minerální vodě, která se řine po skále rozhodně není nepříjemná. Máte-li při ruce plavky, můžete se přidat ke koupání v některém z umělých jezírek vytvořených pro tyto účely.
Mezi nezapomenutelné zážitky patří pozorování západu slunce nad terasami s vodou. Ty se nachází trochu mimo terasy, po kterých se můžete procházet. Zde již koupání není možné, ochránci se zde snaží o maximální zachování původního rázu krajiny.
Pokud nemáte hluboko do kapsy, nenechte si ujít atrakci nacházející se nad travertinovým skaliskem. Jedná se o koupání mezi antickými sloupy. Samotné koupaliště se nachází v malém obchodním centru. Sloupy ve vodě pocházejí z přilehlé Hierapole, voda z Pamukkale. Zkrátka docela romantické koupání, nicméně ne zrovna levné.
Horká podzemní voda vtéká v místních hotelích do bazénů a je možné se v nich koupat i v zimě. Koupele mají léčivé účinky při srdečních, očních a žaludečních chorobách, revmatizmu, kožních onemocněních, při poruchách krevního tlaku a nervových chorobách. Po koupelích se i lidé zdraví cítí zklidnění, radostně, mladě a plní energie.
HIERAPOLIS
Antické město Hierapolis, stejně jako Pamukkale, nás dnes okouzluje tak, jako okouzlovalo lidi již v dávných dobách antických. Zhruba 250 let před Kristem zde bylo postaveno lázeňské město Hierapolis. Dnes z něj přirozeně zbyly jen ruiny, ale navýsost zajímavé. Nachází se zde krásné římské divadlo, fantasticky zachovalá dlážděná cesta, či impozantní Domitianova a Byzantská brána, Plutonium, Apollónův chrám, monumentální fontána, martyrion sv. Filipa, římské lázně. Bazén s mramorovými sloupy je doposud funkční.. V těsné blízkosti města se nachází i obrovská nekropole s mnoha typy hrobů.
Teraupetické vlastnosti horkých pramenů i bizardní vzhled travertinových teras byly známy již před tisíci lety, tedy dlouho předtím, než zde pergamský král Eumen II založil v průběhu 2. tisíciletí před naším letopočtem město. Po přičlenění Hierapolis k Římskému impériu v roce 129 před naším letopočtem vývoj města i nadále zdárně pokračoval, zejména za podpory výroby vlny a kovů a zejména pak díky termálním pramenům. Hierapolis se těšil zřejmě podpoře vladařů, kteří město podrželi zejména po katastrofických zemětřeseních roku 17 a 60 našeho letopočtu. Město osobně navštívili nejméně tři římští císaři, jež se těšili velké popularitě mezi místním obyvatelstvem.
Přítomnost prosperující židovské komunity napomohla rychlému a brzkému rozšíření křesťanství. O Hierapolis se zmiňuje i sv. Pavel ve svých epištolách a o Filipu Apoštolovi se tvrdí, že zde byl se svými sedmi syny v roce 80 našeho letopočtu umučen. V 6. století našeho letopočtu jistý fanatický biskup dohlížel na zničení pozůstatků starobylého kultu a vystavění téměř jedné stovky kostelů, z nichž některé jsou patrné dodnes. Nejstarší stopy osídlení jsou datovány asi 2 000 před naším letopočtem. V 6. století před naším letopočtem zde Lýdové postavili vojenský tábor. Od 3. st. před.naším letopočtem patřila oblast Seldžukovcům. V r. 190 př. n. l. byli Seldžukovci v bitvě u Magnesia poraženi římskými a pergamskými vojsky. Král Eumenes II., vládce Pergamonu, tady nechal postavit město Hierapolis, sloužící jako opěrný bod armády. Hospodářským základem Hierapolis byl textilní průmysl, o čemž svědčí četné nápisy na hrobech kupců, zpracovatelů vlny, barvířů, koželuhů. Za vlády Římanů město nejvíce prosperovalo. V r. 60. n. l. bylo Hierapolis ohroženo jedním z nejničivějších zemětřesení. Nové město bylo stavěno podle plánů architekta Hippodama. V době vlády Seldžuků bylo město vysídleno. Nekropole města Hierapolis se nachází na konci arkádové cesty. Bylo zde odkryto kolem 1 200 hrobů z různých období a je to jedna z největších nekropolí antické doby. Nachází se zde několik typů hrobů. Např. 2 hlavní jsou kopulovitý, který má kruhové obvodové zdi a uprostřed je hrob. Tyto hroby jsou ze starořeckého období, tedy asi ze 6. století před naším letopočtem. Dalším důležitým typem je hrobka sarkofágová, která má čtvercovou základnu. Jsou to hroby typické pro římské období. Variantou těchto čtvercových sarkofágových hrobů jsou nekryté čtvercové hrobky a hrobky, které byly nahoře obloukovitě překlenuty. Také je zde patrný rozdíl mezi hrobkami, které leží přímo na zemi, a mezi těmi, které stojí ještě na různě vysokém podstavci. Základní typy: sarkofág = čtverhranná rakev s víkem; tumulus = kupolovité hrobky obklopené zdí, obvykle ukryté v podzemí nebo na malém uměle navršeném pahorku; rodinné hroby heroón. Na mnohých z nich je reliéfní výzdoba, která svědčí o povolání zemřelého. Severní lázně ze 2. století našeho letopočtu byly v 5. století přeměněny na byzantskou baziliku. I tyto lázně měly všechny základní části římských lázní, a to frigidárium se studenou vodou, tepidárium s vlažnou vodou, caldarium s horkou vodou, sudatorium – saunu, apodyterium – šatnu a palestru – cvičiště, ve které stávala socha boha Apollóna. Kolonáda byla dlouhá 1 200 metrů a spojovala severní a jižní městskou bránu. Dobře zachovaná je severní, tzv. Domiciánova brána z r. 85, která má tři oblouky. Jižní brána se v podstatě nezachovala. Nymfaion pochází z konce 3. století, původně bylo toto místo zasvěcené vodním i lesním nymfám, což byly dcery Diovy – bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech (Dryády), pramenech (Najády), horách (Oreády) a v moři (Ókeánovny). V římské době zde byla vybudována monumentální kašna s kaskádami. Apollónův chrám byl zasvěcen bohu Apollónovi a postaven byl ve 3. st. n. l. Původní rozměry chrámu, ze kterého se nedochovalo nic kromě hromady ruin, měl rozměry 20 x 15 metrů a v jeho středu stála 2 metry vysoká terasa. Plutonium se nachází hned vedle Apollónova chrámu. Je zde podzemní jeskyně s přírodním pramenem. Stále ještě tady unikají jedovaté plyny, proto je vstup do těchto podzemních prostor zakázán. Podle antických bájí byla jeskyně posvátným územím boha podsvětí – Plutona.
Římské divadlo ze 2. st. n. l. má délku 100 metrů a 50 řad sedadel. Ve středu kamenných lavic pro obecenstvo se nachází královská lóže. Divadelní představení se zpočátku konala na veřejných prostranstvích, v jejichž středu byla upěchovaná okrouhlá orchestra – plošina pro tanec. Diváci seděli na dřevěných lavicích podepřených lešením. Když jednou při představení toto lešení spadlo, byl pro hlediště upraven jižní svah Athénské Akropole. Tam tedy vzniklo kolem r. 490 př. n. l. první stálé divadlo. Divadlo bylo masovou podívanou, přístupnou všem účastníkům slavností, pokud si za ni zaplatili. Divadlo se zpočátku skládalo jen z orchestry, tj. otevřeného okrouhlého jeviště, a z podkovovitého stupňovitého hlediště. Uprostřed orchestry stál Dionýsův oltář. Sedadla byla kamenná, první řada byla obvykle rezervovaná pro čestné hosty. Mimo dohled diváků byla skéné, budova pro přestrojování herců. Počátkem 5. st. byla přemístěna za orchestru a dostala funkční úpravu, tj. stala se dekorativním pozadím pro hru. Postupně k ní přibylo proskenion, sloupoví s dekoracemi vztahujícími se ke hře, a paraskénion, postranní přístavky. Herci hráli ve starších dobách v orchestře, později na vyvýšeném proskéniu, a orchestra zůstala pro sbor. Zde můžeme vidět ještě velmi dobře dochovanou budovu skény, která byla 4 metry vysoká a zdobená třemi řadami sloupů, z nichž nejvyšší nesly sochy a reliéfy s mytologickými náměty.
Rozloha, kterou zaujímalo město, a zejména s ním spojená nekropole, je úctyhodná. Ze stavebních pozůstatků jmenujme zejména dobře zachované divadlo. I když jeviště je poničené, travertinová sedadla jsou stále ve vynikajícím stavu a orchestra zůstala prakticky nedotčená. Zachovala se též císařská lóže. Za divadlem se tyčí městské opevnění, dodnes lze rozeznat několik obranných věží. V severní části města jsou zbytky byzantského kostela. Údajně stojí na místě umučení apoštola sv. Filipa, jehož památce měl být zasvěcen. Jižně jsou rozsáhlé zbytky dalšího chrámu z prvního století, jednoho z prvních křesťanských chrámů vůbec. Pozoruhodná je také agora (u jižní brány) a gymnasium s protékajícím potůčkem. V budově bývalých lázní je muzeum, které opatruje vzácné památky z antických dob. Proto je dobré nejezdit na Pamukkale pondělí, kdy je muzeum zavřeno.
Termální lázně Pamukkale Thermal Baths najdeme na plošině nahoře. Lázně obklopují starověký posvátný bazén s minerální vodou vykazující nejnižší teplotu 35 0C.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.