0
0

Moc zdravím všechny mé příznivce i nepříznivce, přátele i nepřátele a zejména Martika66 (promiňte osobní odbočku 🙂 ),

já jsem asi nějaký divný: mám rád muslimy a Turecko chci do Unie!

Proč?

Protože jsme jednou byli na dovolené na turecké Riviéře, v Antalyii, v hotelu Merit Limra. Nádhera!

O trošku menší nádhera už ale bylo, že jednou večer mi mamča sáhla na čelo a říká: „ten kluk je nějaký horký“. Vám dobře známý Všeználek se znalecky usmál a uklidňujícím hlasem odpověděl: „no samozřejmě že je horký, když je v srpnu v Turecku“.

Ovšem úsměv mu kolem půlnoci zamrzl, a to když se podíval na teploměr a viděl mých skoro 40 stupňů horečky. A začal jednat – po chvilce organizování na recepci se v pokoji během 15 minut zjevila sestra s lékařem, ten mne letmo prohlédl a už jsme jeli na kliniku. Rodiče s sebou? Žádný problém. Nějaké peníze? Nikoliv. Bakšiš na úvod? Neexistuje.

Na klinice jsem dostal jednolůžkový pokoj (vypadal jako doma a ne jako ve špitále), rodičům se omluvili, že pro ně mají jenom jednu postel, dali mi kapačku a ráno že se uvidí. Nabídku noční sestry naši odmítli, protože se z té péče nějak nedokázali ještě vzpamatovat.

Zaplaťpánbůh se ráno vidělo – teplota zmizela, bolesti žádné, takže doktor napsal nějaké prášky, sestra pro ně doběhla do lékárny a mohli jsme se vrátit do hotelu. Samozřejmě s vizitkou pro případ jakýchkoliv komplikací.

Táta vytáhl třesoucí se rukou VISA kartu, s oroseným čelem šeptal mamče: „doufám, že nám budou celoživotní úspory stačit“, jenže pan doktor povídá: „vy nemáte cestovní pojištění?“. Měli jsme, jenže jako všude jsme čekali (obzvláště na soukromé klinice) platbu hotově a pak po milionech papírů refundaci v Česku.

Jenže v „zaostalém“ Turecku se lékař zeptal na telefonní číslo pojišťovny a po delším hovoru s ní a jednom faxu říká: „přeji vám hezký zbytek dovolené; všechno je zařízeno“. Šok! A druhý šok spočíval hned po příjezdu do pokoje (samozřejmě autem kliniky) ve formě obrovského koše s ovocem a dopisem ředitele hotelu s omluvou za způsobené komplikace. I když nic nezpůsobili… Do dneška nikdo z nás nechápe, jak to všechno stihli zařídit během té cca půlhodinky od propuštění do příjezdu do hotelu.

Ale vy ode mne čekáte určitě i nějakou zajímavost a problém s tatínkem, že? Nezklamu vás 🙂 :

1/ zůstanu křesťan. Protože si nedokážete představit to neskutečné hulákání od 5 od rána, kdy muezín svolává přes mikrofon a tlampač z minaretu k první denní modlitbě;

2/ v noci jsem musel na WC. Samozřejmě všechno zajistí Velký Ošetřovatel, takže do jedné ruky vzal sáček od kapačky, druhou tlačil ten stojan, třetí mne podpíral – dokonalé! Až do okamžiku, kdy jsme se vrátili do pokoje a maminka málem omdlela. Tatínek totiž nevěděl, že pytlík s fyziologickým roztokem/léky musí pořád držet nahoře, takže mi netekl roztok do žíly, ale krev ze žíly do roztoku… No přežil jsem 🙂 a až si zase na něco vzpomenu, dát vám vědět!

Mějte se všichni moc krásně a přeji strašně krásnou dovolenou!!!

(PS: táta už zase sehnal velmi dobrou práci, takže po roční pauze příští rok opět vyrážíme. Hurá – to bude nových cestopisů!)

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .