0
0

Na našich Intruderech jsme již podnikli nespočet cest po rodných Čechách a také několik výletů za hranice, do Alp a také k moři do Itálie. Ale tentokrát jsme chtěli někam trochu jinam. Někam dál. Volba padla na Španělsko, ale protože jsme tam nechtěli jen suše dojet nejkratší cestou po dálnicích, tak jsme si cestu prodloužili o francouzské Alpy. O tom, že nás do Španělska Intrudery dovezou bez problémů, jsme ani vteřinu nepochybovali, a tak jsme začali střádat korunky a plánovat cestu. Den před odjezdem jsme na motorky přidělali brašny, cestovní štíty a zabalili si všechny věci. Byli jsme připraveni a čekali na ráno.

1. den: 3.7.2011 Liberec – GaPa – Passo Rombo (2509m) – Merano – Commezzadura, 850 km

Ráno před pátou hodinou odjíždíme z Liberce již tradičně za silného deště a v nepromocích, které jsme zakoupili také tradičně v pracovních oděvech Canis, směrem na Rozvadov a dále na Mnichov. Toužebně očekáváme, kdy přestane pršet, jelikož je kolem 10 stupňů a to moc příjemné není. Přestává pršet asi teprve 50 km před Mnichovem, kde oblékáme suché ponožky a shazujeme ze sebe nemoky. Již za sucha valíme dál přes Mnichov na GaPa a údolím Ötztal do sedla Timmelsjoch/Passo Rombo 2509 mnm. Tam se jak mávnutím kouzelného proutku ukazuje modro a vane krásně teplý vítr. Je to nádhera. Často stavíme a kocháme se krásou okolních kopců. O Timmelsjochu se moc v cestopisech nepíše a myslím, že je dost neprávem opomíjen. Škoda. Je to opravdu paráda. Na jednom z výhledů pokládá jakýsi Ital svoji Aprilii Caponord na bok tak nešťastně, že se částečně pokládá i na manželčinu mášu. Rychle padlý stroj zvedáme a kontrolujeme našeho Introše. Ani škrábanec a Aprilie také celkem v pohodě. Akorát nějaký ten lak. Za chvilku si to už šineme serpentinami na italské straně do Merana, ze kterého máme trošku obavy, protože jsme četli na jednom z cestopisů, že systém barevného značení průjezdů jednotlivými směry je o ztrátě několika let života. A taky že ano. Opravdu jsem to v Meranu nepochopil, a než zcela náhodou vyjíždíme z města správným směrem, trvá nám to celou věčnost. Pak už se začínáme ohlížet po nějakém kempu, který nacházíme až po dalších asi 70 km v obci Commezadurra. To už je před devátou hodinou večerní a slunce už zapadá. Pivko před spaním je zcela zasloužené. Technická: Mýtné na Timmelsjoch 12 Eur na moto. Kemp 2 osoby + stan 24 Eur (motorky je nezajímaly)

2. den: 4.7.2011: Commezzadura – Passo del Tonale (1884m) – Milano – Oulx, 458 km

Ráno se probouzíme do naprostého azúra. Pokračujeme dál na západ přes Passo del Tonale 1884 mnm. Toto sedlo je velice rozlehlé, ale krásné a je to zároveň veliké sportovní a rekreační středisko. Všude je klid a pohoda a je pořád na co se dívat. My se fotíme u jakéhosi pomníku přímo na vrcholku sedla u značky zákazu zastavení, ale moc nás to nevzrušuje. Hltáme okolní krásnou krajinu a nádherné výhledy. Pěkná horská silnička nás pak vede přes Édolo a Lovere až na dálnici do Bergama. Po dálnici to odsýpá velice rychle. Projíždíme Miláno a blížíme se k Turínu. Tam ale špatně sjíždíme z dálnice, která končí takřka v centru města. No a začíná docela slušná taškařice. Proplétáme se chaotickými uličkami a davy lidí v samotném centru města, až se ocitáme na centrálním náměstí a nevíme kudy, jak , kde a tak vůbec. Přichází na řadu pravidlo rychlého ústupu, kdy si vytyčíte jakýkoliv směr a jedete pořád tím směrem kamkoliv na konec města a tam se snad již zorientujete. No a to se povedlo. Cestou si již začínáme zvykat na styl italských řidičů, kdy přijedeme na křižovatku, kde svítí červená a když nikdo nikde není, tak jedeme dál. Nakonec se se štěstím vymotáváme z Turína celkem nedaleko nájezdu na dálnici naším směrem. Sotva najedeme na dálniční obchvat Turína, dostáváme se do docela slušné zácpy navíc v pekelné bouřce. Protože je ale velmi teplo, tak se dá jízda v koloně i v dešti přežít. Večer už bez deště dojíždíme do městečka Oulx nedaleko francouzských hranic a v místním kempu si platíme karavan. Dáváme italské pivko a kávu a jde se spát. Technická: Mýto Bergamo – Oulx 26,50 na jednu motorku. Kemp: Karavan pro 2 osoby 25 Eur (motorky je nezajímaly). Pivo 0,66 l – 3,30 Eur, výborné presso picolo 0,90 Eur.

3. den: 5.7.2011 Oulx – Briancon – Col des Bonette (2802m) – Castellane, 348 km

Ráno opět modrá obloha a teplo. Tankujeme plné nádrže stoupáme do vesničky Claviere, kde překračujeme hranici do Francie. Krásná silnice mezi kopci nás přivádí do města Briancon. Nádherné starobylé město s obrovskou středověkou pevností. Další skvost, který na naší cestě vidíme. Všude je plno turistů a plno aut, ale po výjezdu z města se provoz celkem uklidňuje. Jedeme dál k jezeru Lac de Serre Poncon a to je další nádherný kout Francie. Naprosto úžasná záležitost a my se nemůžeme vynadívat. Přeci jen ale musíme dál do městečka Barcelonnette a pak vesničky Jausiers, kde začíná výstup na Col des Bonette. Cestou se ještě ale zastavujeme u zemních pyramid, které rostou na svazích nad jezerem. V již zmíněné vesničce Jausiers hledáme nějaký krámek, kde by měli nálepky s Bonette, ale moc se nám to nedaří. Nakonec se ale jako zázrakem za námi rozeběhne z jednoho obchodu se suvenýry prodavač, že nám špatně rozuměl a podával každému nálepku s úsměvem na tváři s tím, že je pro nás zdarma. A to potěšilo. Čeká nás výjezd na Col des Bonette. Je to něco úplně jiného, než na co jsme byli zvyklí z rakouských a italských Alp. Vše je větší, rozlehlejší, monumentálnější. Samotná cesta a vrchol Bonette je geniální. Těžko se to popisuje. Opravdu těžko. Když vystoupáte na samotný vrchol Cime de la Bonette, tak kolem dokola, kam až dohlédnete jsou jen hory, hory, hory. Je ticho, vítr ševelí a vy jen zíráte na tu nádheru. Pak se ale musí přeci jen dál a tak sjíždíme dolů do údolí a dál nekonečnými zatáčkami, až toho máme plné brejle, do města Castellane. Ještě před městem se ale zastavujeme u přehradní nádrže Barrage de Castillon. V kempu vypíjíme naše pivko a jsme rádi že sedíme na židlích a ne na mašinách. Večer jsem pak ještě poopravuji sytič na jednom Intruderu, což byla jediná nicotná závada za celou cestu. Technická: Kemp pro 2 osoby, 2 moto a stan 16 Eur

4. den: 6.7.2011 Castellane – Grand Canon du Verdon – Avignon (214 km)

Kemp opouštíme opět za naprosto jasné oblohy a míříme si to do Grand Canyonu du Vedron. Řeknu vám, že to je opravdu velká hloubka. Musím ale dát všem, co tam již byli, za pravdu, že se tam opravdu špatně fotí, protože na fotkách to nijak zázračně nevypadá. Když jste přímo na místě, tak to je síla, ale fotka to nezachytí. Aspoň si to myslím. Ale návštěva kaňonu za to opravdu stojí. Jak se blížíme v úmorném vedru k Avignonu, začínáme míjet levandulová políčka a jedeme velmi pěknou, až romantickou krajinou. V Avignonu celkem lehce nacházíme kemp nedaleko městských hradeb a stavíme stan. Je ještě brzké odpoledne, tak se jdeme vykoupat do bazénu, což je úplný balzám a pak si jdeme prohlédnout historickou část města. Tam se nám to moc líbí. Avignon s papežským palácem je opravdu nádherné město. Večer u stanu naše pivko – jinak to nejde. Technická: Kemp pro 2 osoby, 2 moto a stan 24,70 Eur

5. den: 7.7.2011 Avignon – Carcassonne – Andorra – Bellver (488 km)

Ráno je opět jasno. Dnes nás čeká rychlý přesun z Avignonu přes Narbonne do Carcassonne po dálnici. Opevněné město Carcassonne je vidět přímo z dálnice, kde je vybudováno odpočívadlo přímo s výhledem na něj. Naše cesta nás dále vede na jih přes Tarascon do Andorry. Tam to chvílemi vypadá na déšť, ale mraky nakonec ustoupí a je zase azúro. Cesta do Andorry z Francie je parádní a Pyreneje se ukazují v celé své kráse. Zjišťujeme, že v Andoře asi není nic problém, jelikož, když vystoupáte do sedla Pas de la Casa 2091mnm, tak stojíte před ohromnou benzínovou pumpou. Musel jsem se smát. To mě fakt dostalo. Co asi ochránci přírody ? Jinak benzín je v Andoře, jak je všeobecně známo, velmi levný. My jsme ten den tankovali 95ku za 1,18 Eur. Celou Andorru jinak projíždíme celkem rychle. Hlavní město nás nijak nenadchlo. Spousta krámků, lidí jak mravenců a vedro. Asi by to chtělo více času. Přes Sant Julii de Lória, kde si dáváme opravdu výborné kafe v místní kafeterii, jedeme dál na jih a brzy překračujeme hranici do Španělska. Španělští celníci se docela činí a před námi odstavují k prohlídce asi pět aut. Nás si ale nevšímají. Večer stavíme stan v kempu v Bellveru. Naše první noc ve Španělsku. Popíjíme místní barcelonské pivo a povídáme si o moři. Zítra ho snad uvidíme. Technická: Mýto Avignon – Carcassonne 11,60 Eur za 1 motorku. Kemp pro 2 osoby, 2 moto a stan 29,50 Eur.

6. den: 8.7.2011 Bellver – Figueres – L´Escala (195 km)

Ráno tradičně jasno a teplo. Dnes je v plánu už jen přejezd k moři. Jedeme perfektní horskou silničkou na Ripoll. Moc si to užíváme. Krásná klikatící se silnice v kopcích. Nádherná příroda. Při jednom odpočinku pozorujeme asi čtyři dravce, jak bez jediného mávnutí křídel stoupají do výše, kde je už ani nevidíme. Ohromná křídla a majestátný let vzhůru. Orel to být nemůže, takže to typujeme na kondora nebo supa. Já osobně jsem pro kondora. Z Ripollu už to není daleko do Figueres a po malém bloudění přijíždíme do L´Escali. Kotvíme hned v prvním kempu u moře v Cala Montgó. Kemp je pravda trochu dražší, ale už nechceme hledat nic jiného, navíc se ukazuje, že je perfektní. Stavíme stan a hurá do vln. Moře je opravdu slané. Večer jdeme na pivo. Výborné pivo v klasickém půllitru – co více si přát.

7.-9. den: 9.-11.7.2011 L´Escala (0 km)

Co napsat? Klasické válení se u moře. Koupání v moři nebo v bazénu. Výlet do přístavu. Romantické večeře s mořskými plody a pivkem nebo vínem. Celkem typické pro španělské pobřeží bylo, že ve stánku s korálky a šatky prodával kluk z Ostravy, zmrzlinu prodávala jedna studentka z Polska a v restauraci nás obsluhovaly dvě příjemné Slovenky. Technická: Kemp 4 noci pro 2 osoby, 2 moto + stan 152,80 Eur. Výborný půllitr piva 3,50 Eur, velké kafe s mlékem 2 Eur, mísa slávek 7,40 Eur, Paella pro 2 osoby 24 Eur, kopeček zmrzliny 2,50 Eur, grilované kuře celé 9 Eur.

10. den: 12.7.2011 L´Escala – Viaduc de Millau – Lyon (633 km)

Den odjezdu. Ráno je modro, ve Francii se potom zatahuje, ale neprší. Je velké teplo. U Figueres najíždíme na dálnici a rychlým přesunem jedeme na Narbonne. U Beziers odbočujeme na Millau, čímž míjíme avizovanou dálniční pumpu. Tachometr ukazuje 140 km od tankování, takže si to rychlostí kolem 130-140 km/h v klidu šineme dál. Kousek za Clermontem, kdy máme najeto 170 km, mi docela nečekaně dochází benzín. Házím na sebe oranžovou reflexní vestu a sedám si na svodidla. Co také jiného, že? Manželka, které v nádrži ještě něco málo zbývá, se vydává na záchrannou akci. Asi za 20 minut přichází SMSka, že objevila jednu pumpu v nedalekém městečku a že se už vrací s benzínem pro mě. Opravdu velké štěstí. Zanedlouho již vidím svou ženu, jak jede po dálnici na protější straně a oba na sebe radostně máváme. Přímo u mě zastavuje až za dalších 30 minut, protože špatně sjela na dálničním křižování a musela se vracet dalších skoro 30 kilometrů, aby se mohla otočit. Dopadlo to tedy dobře. Na nejbližším možném místě stavíme a dáváme si kafe, aby se manželka uklidnila. Bylo to na ni trochu moc. Za chvilku to už je ale dobré a všemu se jen smějeme. Dnešní den nás ještě čeká přejezd obrovského viaduktu v Millau, což je naprosto monumentální technické dílo a průjezd podvečerním Lyonem, což je naprostý ultramazec. Tak ucpané město jsem dlouho neviděl. Velká výhoda ale pro motorkáře je, že řidiči aut se snaží uvolnit mašinám cestu, takže motorky a skútry tak nějak jedou. V Lyonu nalézáme motel F1 a jsme rádi, že se můžeme vyspat v posteli. Předpověď počasí na další dny nehlásí nic příjemného. Má pršet a to tak, že skoro pořád. Technická: Mýto ESP 2,95 na 1moto. FR 6,10 na 1 moto, Most v Millau 4,10 Eur. Pokoj v F1 pro 2 lidi se snídaní 41,68 Eur

11.den: 13.7.2011 Lyon – Mulhouse – Karlsruhe – Rozvadov – Liberec (1227 km)

Předpověď nelhala. Leje jako z konve, takže nemoky na sebe. Odjíždíme před sedmou hodinou ranní a máme v plánu přiblížit se dalších asi 600 kilometrů k domovu. Stále prší, ale je docela teplo. Na jedné pumpě přichází žena se zlepšovákem a navlékáme si vždy u pumpy na ruce pod rukavice igelitové rukavičky, které visí všude na stojanech. Je to výborná věc, když jedete delší dobu v dešti. Nám se to tedy osvědčilo. Naplánovaných 600 kilometrů máme ale již v půl třetí odpoledne, tak jedeme dál. Občas přestane pršet, ale opravdu jen výjimečně. Skoro přesně v sedm večer přijíždíme do Čech a jsme rozhodnuti dojet až domů. Už se stmívá a před Plzní vjíždíme do ohromné bouřky. V televizi druhý den říkají, že bylo tu noc 60 tisíc blesků. Jsme z toho celkem vystrašení, ale jedeme. V Praze je to lepší a kolem půl jedenácté stavíme na Benzině těsně za Prahou. Odtud nás již vede na své Kawině T-max z domovských Pasacheros, který nám přijel naproti a před Mladou Boleslaví se připojuje Míra na GoldWingu také z Pasacheros. Doma jsme před půlnocí. Máme za sebou 1227 kilometrů a z toho minimálně 1000 kilometrů v dešti, takže následuje dvojkombinace sprcha a postel. Technická: mýto Lyon – Mulhouse 15 eur za 1 moto Během tohoto výletu jsme viděli spoustu nádherných cest a míst. Najeli jsme 4412 km a všude bylo na co se dívat. Nejeli jsme na perfektních cestovních mašinách, jako je GoldWing, Báwo 1200, Varadero nebo nevím co ještě, ale na burácejících lokomotivách Suzuki VS 1400 Intruder, které mají k cesťákům hodně daleko. Ono je vlastně úplně jedno na čem jedete, jde spíše o to nastartovat a jet. Cesta vás pak odmění.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .