Murcia - všechno, co si přejete

„Nemyslel jsem si, že by to mohla být tak nádherná dovolená,“ řekl mi kamarád Petr, když se vrátil z dovolené v Murcii v jihovýchodním Španělsku. Chystal se tam hlavně kvůli dětem; jsou alergické a delší pobyt u moře jim svědčí. A mělká laguna Mar Menor byla ideální na to, aby začal mrňousy zasvěcovat do svých oblíbených vodních sportů. „Nejvíc nás ale překvapilo vnitrozemí. Kopce, vinice, palmové háje, lázně… a to víno!“ Přesvědčil mě.

Když se potkají moře

Největším letoviskem v Murcii je La Manga del Mar Menor. Z jedné strany ho oblévá Středozemní moře, z druhé Mar Menor čili Menší moře. Laguna o rozloze 170 km2 byla kdysi otevřenou zátokou dnešního velkého souseda. Skaliska sopečného původu zadržovala písek, který sem zanášely mořské proudy, až vznikl souvislý pruh země, dlouhý asi čtyřiadvacet kilometrů, který v nejširším místě dosahuje jen něco málo přes kilometr. Přerušují ho přírodní kanály, jimiž proudí do Mar Menor mořská voda. Jeden z nich byl uměle zvětšen a dnes je nad ním rozkročen most, který se v určitých hodinách zvedá, aby mohly z jednoho moře do druhého proplouvat lodě. Turisté (a hlavně děti) téhle podívané obvykle věnují patřičnou pozornost…

„Taky tam bydlí sluníčko,“ řekla mi Petrova dcerka Lucka, když jsem se jí na návštěvě zeptala, co se jí u moře nejvíc líbilo. Veselý obrázek s usmívajícím se sluncem a nápisem ‚kde žije slunce‘, který zdejší kraj představuje, je opravdu výstižný. Slunce tu svítí tři sta patnáct dnů v roce, průměrná teplota je kolem 18°C a v létě, kdy tu bývá kolem 30°C, fouká příjemný větřík.

Jela jsem se do Murcie ohřát v době, kdy u nás ještě vládne zima. V La Manga del Mar Menor už ale bylo pěkně živo! Hotel okupovali hlavně postarší Angličané. Už se stihli opálit a dost si to tu užívali, i když voda byla zatím jen pro opravdové otužilce. Na to, aby ze sebe smyli zdejší léčivé bahno, to ale bohatě stačilo… Bahenní koupele, zábaly z bahna a mořských řas i další metody talasoterapie tu naštěstí nabízí řada hotelů a lázeňských center, takže se ledové koupeli můžete elegantně vyhnout, ať už sem dorazíte ve kterémkoli ročním období.

Od května si už ‚vodní veselosti‘ užívají i ti, kdo k tomu potřebují teploučko. Mělkému a klidnému Mar Menor dávají přednost jednak rodiny s dětmi, jednak milovníci vodních sportů v jakémkoli stupni pokročilosti. Na Mar Menor slušně fouká, takže stačí vypravit se trochu dál od břehu… Však tam občas bývá dost těsno! Plavci, kteří mají rádi vlny, proto často raději přebíhají ke Středozemnímu moři.

Murcia versus Cartagena

V programech poznávacích zájezdů obvykle nenajdete ani jedno z těchto měst. A přece se vám každé z nich okamžitě dostane pod kůži… Symbolem Murcie, hlavního města stejnojmenného regionu, pro mě zůstává půvabná Plaza de Flores (Květinové náměstí). Uondaní po prohlídce města jsme tam obsadilili poslední volný stůl na zahrádce restaurace, dali si vychlazené pivo, k tomu tapas – nejrůznější drobnosti k jídlu, které spolehlivě zaženou hlad, a přitom se jich nepřejíte, – a skládali si v hlavě mozaiku ze střípků všeho, co jsme viděli. Katedrálu, která byla postavena v roce 1358 na místě mešity a její velkolepé barokní průčelí… Kaple, z nichž k nejimpozantnějším patří gotická kaple rodiny Velézů – její výzdoba připomíná cukrovou polevu -, uličky středověké a renesanční Murcie, jimiž jsme se bezcílně toulali… Kasino, do něhož měli svého času přístup jen ti, kdo ve městě něco znamenali, a které je spíš společenským klubem s nádherným patiem v arabském stylu, čítárnou, tanečním sálem i dámským budoárem…

Cartagenu, jedno z vůbec nejstarších měst ve Španělsku, mám zase už napořád spojenou s Kartaginci a Římany, čili velkolepými slavnostmi, jimiž si místní připomínají významné období svých dějin. Pokud sem přijedete po polovině září, octnete se uprostřed druhé punské války a poznáte i její protagonisty. Všechno začíná založením města kartaginským vojevůdcem Hasdrubalem a končí dobytím města Římany. Deset dnů ‚bojů‘ doprovází patřičné řinčení zbraní, průvody v historických kostýmech, únos krásné dámy a její osvobozování – a tomu všemu hudba, tanec, zpěv, dobré jídlo a pití.

O něco serióznější exkurz do vývoje středomořských civilizací i o dobývání města Římany vám poskytne Informační centrum – stojí hned u autobusového nádraží -, jehož součástí jsou i zbytky punských hradeb. Stopy po Římanech najdete hned na několika místech. Nejzajímavější je určitě Casa de la Fortuna (Dům štěstí) z konce prvního století před Kristem. Když vstoupíte-li dovnitř, bude vám hned jasné, že tu bydlela hodně bohatá rodina. Projdete se několika místnostmi, prozkoumáte podlahy vykládané mozaikami a stěny vyzdobené typickými motivy, prohlížíte si nádobí, keramiku, šperky a představujete si, jak se tu asi původním obyvatelům žilo. Určitě chodili do Augustea, tehdejšího administrativního, náboženského i obchodního centra, i do divadla. To patří k největším archeologickým objevům posledních let a teď je zrovna v rekonstrukci.

Pak už se můžete volným krokem vydat do přístavu. Než jsme k němu došli, upoutal nás prototyp ponorky, která byla postavena podle návrhu zdejšího rodáka Isaaca Perala, ale pod vodu se nikdy nedostala. Obyvatelé Cartageny jsou i tak na něj patřičně hrdi, a tak je mu věnován jeden ze sálů zdejšího Námořního muzea. Z přístavního mola se pak můžete vydat na turistickou projížďku přístavem a v jednom z doků navštívit i Muzeum námořní archeologie.

V zeleném údolí

V Murcii skoro neprší. Často projíždíte vyprahlou, téměř pouštní krajinou, jejíž ráz dotvářejí kopce zvláštních, nepravidelných tvarů. V tomto suchém kraji se ovšem rodí spousta šťavnatého ovoce a zeleniny. Může za to řeka Segura – je dost vodnatá (i když je pro mě záhadou, odkud bere tolik vody) na to, aby vdechla kraji život. Ten tu dodnes vzkvétá a bují především díky Arabům, kteří vpadli na Pyrenejský poloostrov v osmém století a zdrželi se skoro osm set let, a pak díky moriskům, tedy pokřtěným muslimům, jímž bylo dovoleno zůstat až do roku 1614 – tehdy museli kraj opustit. Dokázali využít každé kapky a proměnili krajinu v soustavu zelených oáz. Jednou z nich je Valle de Ricote, údolí na horním toku řeky Segury, sevřené rozeklanými skalnatými horami, na nichž se můžou dosyta vyřádit horolezci. Nejprve zastavujeme v Archeně, termálních lázních, jež přímo symbolizují blahodárnost zdejších vod. Pod pomerančovníky nebo palmami tu v bílých županech vysedávají celé rodiny, které se zrovna chystají na některou z léčebných i relaxačních procedur, při nichž hraje hlavní roli voda a léčivé bahno. Zbytky sloupů, amfory a další artefakty, které spoluvytvářejí kulisu tohoto příjemného místa, dokládají, že si tu stejně jako my užívali i staří Římané…

Každá další zastávka je především voňavá. Palmové háje, ovocné sady, vinice a zvláště citroníky vydávají neskutečné prázdninové aroma, které nás neustálé provází. Procházíme se vesničkami a z každé z nich nám něco uvízne v paměti. Může to být kamenný dům se starodávným erbem, tepaná či dřevěná mříž v okně plném kytek, kostel nesoucí ještě arabské prvky, úzká klikatá ulička, která najednou končí a my se musíme vrátit, abychom se dalším průchodem dostali zase úplně jinam. Občas kolem nás proběhne kočka, projedou děti na kolech, z domů se ozývá tlumený hovor… Vstoupíme do jedné z hospůdek, abychom se trochu občerstvili, a otestujeme místní víno. Chutná nám, a tak si objednáme ještě jednu skleničku… Na radu místních pak vyrazíme na pohodovou procházku kolem přehrady v Ojosu – v klidu si při ní naplánujeme další program…

V městečku Blanca vystoupáme až ke zřícenině hradu na Peña Negra, odkud se nám otevře nádherný výhled do kraje, a v Abaránu zajdete k jednomu ze čtyř vodních kol, jímž tu říkají norias. Jsou dodnes funkční; důmyslným způsobem dostávají vodu z uměle vytvořených nádrží a kanálů do horních a vzdálenějších částí sadů. Samozřejmě si nenecháme ujít Ricote, po němž se celé údolí jmenuje. Jsme rádi, že jsme vyjeli až nahoru – před námi se otevírá snad nejkrásnější panorama v celé Murcii… Skončíme v Cieze, nad níž si řeka vyhloubila přes sto metrů hluboký a čtyři kilometry dlouhý kaňón Almadenes. Jeho divoké vody sjíždějí na raftech jen ti nejodvážnější.

Což takhle dát si červené?

„Každý pocestný, jenž hledá vzdělání v dalekých zemích, vám potvrdí, že vzácná a podstatná věc je dobrá hospoda,“ napsal Karel Čapek ve svém Výletu do Španěl. To měl tedy pravdu! V jedné z dobrých hospod se dozvíme, že to červené, které nám tak zachutnalo, pochází ze severovýchodní Murcie, konkrétně z vinařské oblasti Jumilla… Dostaneme chuť se tam vydat.

Krajina se nám doslova mění před očima. Už to není ono nahorů dolů a zase nahoru, ale spíše jen rovně, i když na obzoru se pořád rýsují kopce. A už jsme tady, v Jumille. Široko daleko jen vinice… Vyplňují rozlehlou planinu a šplhají po svazích okolních kopců až téměř do 900 m. n. m. Díky různorodému mikroklimatu je zdejší vinobraní nejdelší v celém Španělsku – začíná v srpnu a končí až v listopadu. Vinaři si moc pochvalují, že mají na zpracování hroznů víc času, a na kvalitě vína je to znát. To už jsme se dozvěděli ve vinných sklepích Bodegas Pedro Luis Martínez, které jsou součástí Vinařské cesty, a tudíž otevřeny všem milovníkům vína. Po nezbytné prohlídce sklepů nás čeká nejlahodnější část ‚exkurze’…

Ochutnávka je to náročná! Bílé, růžové a pak v rychlém sledu hned několik červených – ta ve zdejší oblasti převažují -, klasickým postupem od mladých vín až po ta zralejší. Barvu, vůně i chuť pak cvičně zkoumáme i v restauracích, hospůdkách a barech po celý zbytek dovolené. I když jsme mnohdy nerozpoznali vůně nejrůznějších druhů ovoce či květin, které v sobě mají jednotlivá vína zakletá, shodujeme se v tom, že jsou vynikající.