Při cestách po Maroku jsme také navštívili město Agadir. Jedná se o moderní turistické město plné luxusních hotelových komplexů, které bylo kompletně znovu postaveno po ničivém zemětřesení v roce 1960. Možná i proto jsme se místo na prohlídku tohoto města vydali navštívit pláž. Ale i přesto jsme zde zažili něco zajímavého a poučného.
Čtvrt hodiny před polednem parkujeme v Agadiru u pláže a jdeme na dvě hodinky lenošit k moři. Marocké přímořské letovisko Agadir leží na pobřeží Atlantiku na stejné zeměpisné úrovni jako Kanárské ostrovy a je od nich vzdáleno vzdušnou čarou jen něco málo přes sto kilometrů. Na okraji tohoto města se nachází několik kilometrů dlouhá pláž, lemována pěšími zónami a výstavnými hotely. Údajně nebývá nikdy plná, ale dnes je zde více lidí, než jsme očekávali. Jednak zahraniční dovolenkoví turisté z okolních hotelů, ale také místní lidé užívající si krásně slunečnou neděli. Koupeme se, sbíráme mušličky, svačíme a bumbáme poslední domácí pivko. Je zde příjemně (devátého března ve čtrnáct hodin je teplota 28°C ve stínu).
V půl třetí odcházíme z pláže. Vzhledem k tomu, že kolem auta prochází hlídač a výběrčí parkovného v jedné osobě, pokračujeme s Petrem po chodníku dále a pověřujeme Frantu, aby „vyjednával“ s dotyčnou osobou o výši poplatku. Franta posléze přijel a trochu nadával, jelikož jsme mu nedali žádné peníze a tudíž jeho vyjednávací pozice byla poněkud ztížená. Ale je to šikovný jezdec a se správným sešlápnutím plynového pedálu zvládl ujet hlídači. Prohlídku města odkládáme na jindy a místo toho hledáme obchod s pivem, pečivem a pohlednicemi. Vše za chvíli přesně podle průvodce nacházíme. Avšak když zastavujeme, tak se dopouštíme jedné „marocké“ klasické chybičky. Jako náhodou, vychází z marketu člověk a říká nám, že zde pivo nemají a že nás dovede na to správné místo. Jdeme za ním s Petrem a posléze skutečně navštěvujeme jeden prapodivný alkoholický sklad, možná i prodejnou by se toto místo dalo nazvat. Místní zde nakupují ve velkém množství alkohol všech různých značek a druhů. My si kupujeme piva, abychom posléze v jiném obchodě koupili cigarety našemu „průvodci“ jako odměnu za nalezení alkoholového obchodu. Ještě jdeme v rychlosti do obchodu pro pečivo, a co uvnitř nevidíme. Samozřejmě tady mají pivo. To pouze na nás chtěl „průvodce – nahaněč“ vydělat.
- Guest napsal(a) před 14 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.