0
0

S´Illot, Punta de n´Amer, Portocristo, Dračí jeskyně

====================================

Z nabídky Last Minute jsem pro sebe a svého manžela Jirku vybrala malebné letovisko s´Illot na východním pobřeží Mallorky v termínu 13.-23.6.2007. Přestože to není optimální výchozí bod pro výlety autem po ostrově (jako je oblast mezi Palmou de Mallorca a El Arenalem), byli jsme nadmíru se vším spokojeni.

Hotel Playa Blanca, kde jsme byli ubytovaní byl příjemný, disponoval bazénem se slunečníky, jídelnou, barem, terasou a podobnými běžnými vymoženostmi. Jednou týdně byly tanečky pro „německé spolunocležníky“. Pobřeží s průzračným mořem bylo od hotelu asi 100m. Pak jsme si mohli vybrat, zda zamíříme na malou pláž Cala Moreya nebo na tu větší sa Coma. Obě byly coby kamenem dohodil a to doslova. Krátká příjemná cesta vedla kolem butiků a restaurací a malého přístavního mola, kde několikrát za den pendlovaly lodě mezi okolními letovisky.

S´Illot


bych doporučila i rodičům s dětmi. Hned vedle našeho hotelu bylo hřiště s prolézačkami a také několik atrakcí za poplatek, vesměs vše za 1 Euro. Podotýkám, že po dlouhém váháni jsme se do autíček pustili i my dva. Zpočátku jsme se styděli, ale ostych opadl za první zatáčkou.

První večer jsme se vydali na procházku po promenádě směrem na jih, do centra s´Illotu. Přejde se před malý dřevěný můstek, pod kterým je něco jako řeka. Ty má ale tak nízkou hladinu, že do moře už nedoteče. Hned za můstkem je větší hotel, kde každý večer je nějaký program. my jsme šli kolem zrovna když tančila malá skupina tanečníků v živém karibském rytmu. Došli jsme a ž k malému přístavu a nemohli jsme nenakouknout do zátočiny lemované ostrými skalisky. Slunce už dávno zapadlo a v šeru večera bylo slyšet jen šplouchání vln narážejících na skály a v dáli hudba od hotelu.

Vzduch svěže voněl. Došli jsme až na okraj a dali se směrem do zástavby. Minuli jsme kaktusovou zahradu zdejších Maločanů a uličkama sošli zase k můstku. nato, že je červen, zdejší obchody zavíraly náš vkus dost brzy – už ve 22 hod.

První den se většinou tak nějak seznamujeme s okolím. Po obloze se honily mráčky, tak jsme sï řekli, že se půjdeme odpoledne projít.

Vydali jsme se pěšky prozkoumat výběžek na severním okraji naši pláže –

Punta de n´Amer.


A jak už to u nás bývá, vzali jsme to pěkně oklikou podél pláže. Procházka to byla docela zajímavá, co se skalisek, zeleně i pobřeží týká. Pohled na průzračné moře a poslech vln narážejících na skaliska byl uklidňující. Snažili jsme se kopírovat pobřeží. Zpočátku to byli skaliska, pak prohlubně i pitoreskní šutry, na levé straně jen zeleň a houští, kudy se nedá projít. Jen občes nabízela skulinka v houští pěšinu do neznáma. Občas jsme minuli i nějakého nudistu. Asi po 2 hod. obdivování krajiny jsme se začali nudit, a vyhlíželi nějaký cíl, či další záliv. Po chvíli se přeci jen v dálce otevřela Cala Millor. Také se zpoza kopečků a zeleně vynořila jedna ze strážních věží Mallorky. Věděla jsem, že by tu měl být nějaký vyhlídkový bod, ale až takové zajímavé a hezké místo jsme nečekali. Nejdřív jsme se vyfotili u nějaké monyla nebo pomníčku, či co to bylo, a pak už jsme si to namířili prašnou cestičkou k věži s vlajkou. Odměnou za to putování skalisky nám byla prohlídka této malinké pevnůstky.

Vešli jsme po padacím můstku přes příkop a ocitli se uvnitř věže. Byl zde příjemný chládek. Uvnitř je vystaveno něklolik drobných exponátů z dřívější doby (např. zbraně, mušle, je zde starý krb) a mapa Mallorky s vyobrazením všech zachovalých věží, které jsou roztroušeny v dosahu pobřeží. Typuji, kolik z nich uvidíme a navštívíme.

Po úzkém točitém schodišti jsme vystoupali nahoru. Kromě zdejší atrakce – děla mířicího k pláži Millor je nejzajímavější opravdu výhled na všechny směry.

Pobyt na tomto místě žíznivým a hladovým turistům zpříjemní restaurace s výběrem posezením. Můžeme si odpočinout na slunci i ve stínu, koukat na zdejšího papouška nebo své pohlady namířit k moři. Dali jsme si orosené pivo, načerpali síly na již krátkou a lehkou cestu zpět, vyfotili zdejšího „vrátného“ – papouška sedícího nahoře na své kleci a vydali se zpět, s touhou vykoupat se v našem bazénu.

Cesta nazpátek k okraji naši pláže trvala asi jen 20 min., oproti cestě podél pobřeží.

Na začátku pláže je také malá farma, kde chovají koně, několik oslíků a drobné domácí zvířectvo. Pokud si půjčíte koně a vydáte se na něm právě k této věži, údajně se kůň vrátí sám zpět k majiteli, pokud jej necháte neuvázaného.

Další večer jsme naopak vydali východním směrem, k části Sa Coma.

Tento úsek začíná hotelem (tuším Mallorca Palace), jehož dominantou je funkční větrný mlýn. Jeho lopatky jsme viděli čas od času se točit z našeho balkónu. Další dominantou je starý široký olivovník, který byl turistickou atrakcí. Fotily se u něho celé rodiny a i jednotlivci.

Promenáda Sa Coma


byla o něco dražší a luxusnější. Mi osbně se zalíbil človíček, který za 17,90 Euro tvořil plechovbé tabulky, obr=578např. Pozor pes, Koupelna, Pokoj Zuzany a pod. cedulky byly předtištěné, hrály nádhernými barvami a vrcholem bylo, že text, který jste si sami vybrali Vám na počkáni „vyfrézovala“ „tiskárna=fréza“ připojená na počítač.

Jirka zase neodolal a koupil si „cvrčky“ – 2 šišaté magnety, které se vyhodí do vzduchu a ony zacvečí. V obchůdku za 1 Euro, u Vietnamců za 1,5 Euro. jsem zvědavá, kdy se to objeví u nás a za kolik.

Další zábavou, a to praktrickou, je v letovisku půjčování 4kolových vozítek. Je to vlastně kolo pro 2-8 osob. Pro malé děti sedačka vpředu. Může to být jen sedátko, ale i např. koník. Jezdí se po cestě i po chodníku a viděli jsme na tomto kole jet až do Porto Crista. Podél hlavní spojovací komunikace vede něco jako cyklostezka s chodníkem dohromady. Je to kousek.

Porticristo


jsme nejdřive projeli při našem návratu z výletu. Chtěli jsme stihnout prohlídku Dračích jeskyní. Bohužel jsme přijeli pozdě. Obhlídli jsme si vstupní část a zjistili, že vstup je do hodninu. Poslední prohlídka začíná v 17 hod. a končí přibližně v 18 hod. my zde byli tak v 17:50hod. Z jeskyní vycházelo pár opozdilců a tak 10-12 průvodců. říkáme si, k čemu jich tam tolik je. Když jsme zjistili, že vstupné je 9,5 Euro, trochu nás omráčilo a říkali jsme si, co tam je k vidění za tu cenu.

Pak jsem se ptala naši delegátky na podrobnosti, zda to stojí za to a které jsou lepší, zda Coved de Drac (při cestě z Manacoru na rondlu doprava) nebo dels Hams (ještě před příjezdem do města po pravé straně). Značení Vás navede. Údajně halms za tu cenu nestojí, ale Dračí ano. Nakonec jsme se rozhodli do Dračích jeskyní podívat, ale až poslední den autem.

Portocristo je malebné městečko, bývalý přístav Manacoru, ne moc veliké, ale živé letovisko, jehož dominantou je přístav. My ho projížděli autem jen 2x.

Dračí jeskyně:


V areálu je velké parkoviště, restaurace a hezký park. Po zakoupení vstupenky se vydáváme příjemnou cestou ve stínu stromů. Máme spoustu času, takže se osvěžujeme nanukem. Portokrisťané věří, že je v jeskyni ukrytý poklad, který hlídá drak. Po chvíli lidí přibývá a dav se srocuje. Pár minut před 17hod. přichází několik MNOHO uniformovaných průvodců. Stále si říkáme, proč jich je tolik. Otevírá se. Sestupujeme do jeskyní. A už to začíná. K Těm, kteří mají na krku kameru nebo v ruce foťák, se vždy provodce nakloní a upozorňuje, že se nesmí fotit a filmovat. Po chvíli už se nacházíme ve společnosti krápníků a kouzelných přírodních útvarů. V angličtině, španělštině a nemčině a myslím, že i ve fancoužštině, jsme obeznámení, kde se zrovna nacházíme. To už se co chvíli kolem nás rozléhá: „no foto, no kamera, no kamera, madame, please, no foto, gracias, no kamera …. “ a tak pořád dpokola. Je jasné, že zakázané ovoce nejlíp chutná, takže pro mnohé začíná bojová hra: Jak oblafnout průvodce. Této hry se účastníme i já a Jirka. Jen jsme zvědaví, koli pásku vyplýtvám.

Po pár minutách je nám také jasné, proč je vstupné 9,5 Euro. Je se na co koukat a konstatujeme, že jsou to nejhezčí jeskyně, kteréí jsme kdy viděli.

Asi uprostřed je velký sál, kde si všichni sedáme. Je nás opravdu hodně, takže to nějakou dobu trvá, než i ti poslední dojdou a najdou místo. Opět v několika jazycích se dovídáme o historii jeskyní, jejich parametry a nakonec nás čeká koncert na jezeře.

LAGO MARTEL je největší podzemní jezero v Evropě. Je dlouhé 177m a si 30m široké, hluboké max. 8m. jeskyně je také plná stalaktitů, kteé vytvořila dešťová voda. jsou zde i stalagmity. No a když se spojí, je z toho stalagnát, ale zde jsou to mohutné sloupy.

Koncert začíná tak že se setmí a všichni stichnou. Po chvíli se rozezní jemné tóny hudby. Pomalu se objevuje světlo. Přijíždí loďka, obr=571na které je jeden veslař a umělec s hudebním nástrojem. Osvětlené lodička tiše pluje po hladině jezera. K tomu se postupně rozsvěcují a zase zhasínají světla v částech, kde právě pluje. Loďky jsou 3. Světlo s eodráží od hladiny a osvětluje i okolní stalaktity. postupně si vyslechneme 3 skladby.

Loďky se vytratí a zachvíli se zase vracejí. Všichni postupně nasedáme do pořipravených loděk. je jich podstatně více. ty nás dopraví po jezeře až téměř k východu.

Zde u stánku si mohou všichni Ti, kteří byli, a museli být, okouzleni zdejšími přírodními výtvory, zakoupit prospekty. Klasická harmonika s fotkami toho nejkrásnějšího za 1,5 Euro.

Musím říct, že to byt opět zlatý hřeb dne. Úžasný zážitek, který byl částečně pokažen hlídáním kamery a průvodců. Ale stálo to za to.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .