Maledivy - tropický ráj

Při odletu jsem nadšeně telefonovala mé kamarádce Fabienne, která jako jediná osoba z mého okolí už na Maledivách byla, abych jí sdělila, kam se chystám. Pokazila mi celou cestu tam, protoze mi řekla, že jsou zrovna monsuny, a že bude pořád lít. Měli jsme ale štěstí, sprška sice byla každý den, ale trvala půl hodiny a jinak pořád svítilo sluníčko. Na jediné letiště na Maledivách jsme přiletěli v odpoledních hodinách, bylo pod mrakem, ale nepršelo. Při přistávání jsme měli zvláštní pocit, protože jediná runway skoro úplně zakrývá celý ostrov. Tak, jako jsme zvyklí vystoupit na Ruzyni a vzít si taxi do města, jsou místní zvyklí nasednout do lodi a malých letadel a odjet na svůj ostrov.

Na letišti jsme čekali přes dvě hodiny na naše letecké taxi, což nám ale vůbec nevadilo, protože jsme je strávili sledováním pestrobarevných ryb, plovoucích v mělčinách kolem letiště a taxi stanoviště. Když konečně naše taxi přistálo a my naložili sebe i svá zavazadla, pilotka a taxikářka v jedné osobě bez okolků vzlétla, aby nás po hodině a půl cesty vysadila v ráji.

Villu reef, tedy náš domov na příští dva týdny, se dá obejít pomalou chůzí za dvacet minut. Je na něm zhruba 50 chatek, recepce, restaurace a bar s kulečníkem, potápěčská škola a tenisové kurty. Nic víc, nic míň. Největším překvapením byly koupelny pod širým nebem.

Strávili jsme dva týdny plné potápění, slunění a plavání. Nic, co jsem předtím zažila, se nedá s touto dobou porovnat. Barvy moře hrály od světle zelené po tmavě modrou, stačilo si nasadit šnorch a brýle, a člověk se najednou nacházel v podmořském království, plném korálů, ryb, rejnoků a delfínů. Každé odpoledne jsem si z kuchyně vzala pár housek a šla krmit ryby. Delfíni pravidelně každý den kolem páté obepluli ostrov, bylo jich snad sto, dalo se k nim připlavat až na pět metrů, jen bližšímu kontaktu se vyhýbali…- asi mají své zkušenosti.

Domorodci nám jednou vecer předvedli své národní tance, které spočívají v tom, že se jeden zamaskuje do kostýmu z vodních řas a další jej za zvuku bubnu honí po pódiu – podívaná, kterou si klidně můžete nechat ujít.

Návštěvu hlavního města jsme si nechali až na konec – zásadní chyba!! – zkazilo nám to dojem z celé dovolené – nikomu nemohu doporučit!!! Špinavé, úzké, zapáchající uličky ve městě, kde na stísněné ploše žije 70 000 obyvatel, byly v ostrém kontrastu s bílými plážemi a průzračným mořem na ostrovech. Odvážejte si s sebou jen vzpominky na milé lidi, koupání a potápění, vynikající jídlo (hlavně ryby, ryby a zase ryby), a fotografie krásných ostrovů, východu a západu slunce, v žádném případě nekupujte suvenýry (mušle, vypreparované žraločí tlamy, korály apod.), na celnici Vám je zabaví a zaplatíte pokutu.

Určitě nepřijdete zkrátka, když necháte všechny suvenýry tam, kde jsou. Jsem si jista, že stejně jako já, budete moci prohlásit, že to byla nejlepší dovolená Vašeho života.

http://zpravy.kurzy.cz/18318-cestopis–nezname-maledivy-alexandra-travnickova/