Madrid: kde se začíná žít o půlnoci

Hlavní město Španělska neoplývá příliš velkým množstvím historických památek. Snad proto bývá jeho poznávání tak pohodové. Turisté tu totiž nemají onen pocit bezmoci, který se člověka zmocňuje ve městech překypujících památkami, že všechno stihnout nelze. Snad jen milovníci umění to mají o něco těžší, protože jen na „hvězdný trojlístek“, jak je tu nazýváno Museo del Prado, Museo Thyssen-Bornemisza a Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía a další zajímavá muzea je třeba těch dnů více. Magnetem Madridu však nejsou jen historické památky a obrazové galerie, ale také prostředí a atmosféra. A především noční život.

Místo setkání: Puerta del Sol

O Madridu se s nadsázkou tvrdí, že je v něm údajně více barů, restaurací, kaváren, hospod, hospůdek, náleven a jiných osvěžoven než v celém Německu dohromady. Pravdou je, že Madriďané tyhle lokály ke svému životu potřebují. Jsou totiž tvorové velmi společenští a nedovedou si představit, že by trávili večery doma. V osm jsou už většinou na ulici. Mnozí jen tak v hloučcích postávají, zevlují nebo zapáleně diskutují kdoví o čem, posedávají na lavičkách, korzují, prohlížejí si výklady obchodů, popíjejí v baru své první pivo či sklenku vína. Potkáte tu rodiny s dětmi, seniory, party mládeže, elegantně oblečené dámy a pány i bezdomovce… Zvlášť pestrý obrázek se vám naskytne v samém centru města, na náměstí Puerta del Sol. Právě zde, pod hodinami správní budovy regionu Madrid, kdysi sídla Frankovy tajné policie, si mnoho Madriďanů dává schůzku, aby odtud vyrazili za zábavou. Sbíhá se tu několik linek metra, svou trasu tu končí či začíná řada městských autobusů a je to odtud kousek pěšky do snad nejoblíbenějších „barových“ čtvrtí Huertas a La Latina, přes den klidných, které se však v nočních hodinách změní k nepoznání.

Od baru k baru

V deset je naše čtyřka – Javi, Conchita, Nieves a já – kompletní. „Máš už hlad?“ ptá se Javi a vzápětí dodá: „Hloupá otázka.“ Pak se všichni doslova vtlačíme do narvaného „Museo del Jamón“. Není to muzeum, jak naznačuje jeho název, ale jeden ze sítě tradičních španělských bufetů na stojáka, kde nabízejí nejrůznější druhy šunek, klobásek, sýrů a dalších pochutin připravených na desítky způsobů. Javi se prodírá k barovému pultu a za chvíli už zapíjím dobrým červeným vínem nezvyklou, ale chutnou kombinaci: croissant se šunkou, sýrem a rajčetem. Když se i během dne potřebujete v centru Madridu dobře, chutně, rychle a relativně levně najíst, je to ta správná volba.

Posilněni se vydáváme do Barrio de las Letras. Tato literární čtvrť je známá také jako Huertas podle ulice, která ji prochází a na jejíž dlažbě si můžete přečíst úryvky z děl španělské literatury. Jejich autoři tu chodívali na svůj drink, Cervantes a Lope de Vega zde dokonce i bydleli. Vstupujeme do prvního lokálu, objednáváme víno a pár tapas – drobností k jídlu, kterých se nepřejíte, ale které jsou nutné, abyste vydrželi bez úhony do časných ranních hodin. U barového pultu se tísní desítky lidí, dokonce se tu i tancuje. My se však prodíráme ke stolu, odkud na nás někdo mává. Každou chvíli se s námi někdo zdraví a já začínám mít dojem, že se tu znají snad všichni. V tom nejlepším se zvedáme a míříme jinam, což si zopakujeme ještě několikrát. Pro Madriďany je totiž nepředstavitelné, že by celou noc vydrželi na jednom místě. Kolem třetí většina barů zavírá a madridské uličky se pomalu noří do klidu.

Diskotéka na závěr

Zcela jiná atmosféra vládne v tuto hodinu na diskotékách, které nezávisle na uvedené otvírací době ožívají právě kolem třetí a končí někdy kolem šesté. Pokud byste si mysleli, že diskotéky jsou jen pro ty úplně mladé, budete vyvedeni z omylu. Záleží pouze na výdrži, náladě a chuti se bavit. Conchita potkává známé a zmizí s nimi v útrobách jedné z nich. My ostatní míříme k Puerta del Sol, kde jsme svou noční pouť vlastně začali. Najednou ucítím vůni čokolády a už vstupujeme dovnitř. Zajít po proflámované noci do Chocolatería de Ginés (Pasadizo de San Ginés 5) na smažené tyčinky s čokoládou (churros con chocolate) je totiž taky tradice, jíž je přizpůsobena i otvírací doba tohoto proslulého podniku (18-07).

Jednu noc to zkuste

„Tak večer v kolik?“ domlouvají se mí přátelé. Já už naštěstí odjíždím. Nevím, zda bych dvě noci za sebou vydržela. Madriďané vydrží. Jsou na to totiž dobře připraveni. Pro většinu z nich začínají noční radovánky až ve čtvrtek. Vycházejí obvykle kolem půlnoci, takže je čas se předtím pořádně prospat. Jeden den se v práci po probdělé noci dá vydržet. O víkendu pak mnozí přes den spí a v noci vyrážejí do ulic. Turisté to mají složitější, zvláště nepřijeli-li do Madridu jen za zábavou a chtějí-li se podívat i do některého z nedalekých půvabných historických měst: Toleda, Segovie, Avily… Když už jste ale v Madridu, alespoň jednu noc na madridský způsob byste si neměli nechat ujít.