0
0

Datum dovolené: 8. – 11. května 2008 (čtyři dny)

Celkem ujeté kilometry: cca 22OOkm

Spotřebováno peněz: cca 8tis (6tis na kartě, zbytek hotovost – eura)

Cestovatelé: Honda CBR 1000F Hurricane 1988,(vybavena třemi kufry), Miškin (Michal) a Zlatuška

Styl jízdy: průměrná rychlost byla cca 70 km/h, průměrná spotřeba byla 5,5 l/100 km

Projeté země: Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko

Trasa cesty: Choceň – Bratislava – Balaton (první den, 440 km), Balaton – Daruvar – Stará Gradiška ( druhý den, XXX km), Stará Gradiška – Banja Luka – Kjuč, Bihác, Senj (třetí den, XXX km), Senj, Kraljevica, Zagreb, Maribor, Graz, Wien, Jihlava (čtvrtý den, XXX km)

Ubytování řešeno: kemp – 350 kč, v soukromý – 20 eur, kemp – 350 Kč

Strava: nákup v místních obchodech

Jak to začalo…

Zhruba tři měsíce jsem byl bez motorky, ale nedovedl jsem si představit léto bez dovolené na motorce. Po delším vybírání jsem našel motorku, která se mi na první pohled zalíbila. Druhý den jsem pro ni jel. Jelikož další týden bylo ve čtvrtek volno, vzal jsem si k tomu ještě další tři dny (den na prihlášení) a rozhodli jsme se vyrazit na dovolenou. Dovolenou jsme tak trochu naplánovaly 1. den do Osvětimi, druhý a další dny se pohybovat někde v Polsku a Maďarsku. Dva dny před dovolenou jsem si uvědomil, že do Polska a Slovenska se mi vůbec nechce. Začali jsme plánovat kam jinam vyrazit. Nic moc nás nenapadalo. Jediná možnost v květnu bylo Chorvatsko. Večer před odjezdem jsme cestu naplánovaly: Choceň – Brno – Bratislava – Budapešť – Sarajevo a Chorvatské pobřeží. Na cestu jsme měli 4 dny, s tím že by to šlo prodloužit až do pondělí.

1. den

Ujeté kilometry: 540 km

Trasa cesty: Choceň (ČR), Bratislava (SK), Balaton (HU)

Ráno jsme vyjížděli už docela brzy okolo 5 hodiny ranní. Sice jsme byly teple oblečený, ale stejně jsme to neodhadli a dokud nevyšlo slunce byla nám celkem zima, asi 8C. Cestu jsem měli naplánovanou přes Brno po dálnici do Bratislavy a pak dál až k Balatonu. Po cestě nebylo až tak nic zajímavého, udělali jsme jen pár zastávek a v Bratislavě koupili trochu jídla a karton cigaret na cestu. (na Slovensku se většina cigaret prodává po 17 ks v krabičce). V Maďarsku je potřeba na dálnici dálniční známka i na motocykl. Ale riskl jsem to a kousek cesty do Gyor jsem jel bez známky. Z Gyoru jsme zamířili k Balatonu, po cestě byl kousek zajímavé silnice s odpočívadlem a výhledem na hrad. K Balatonu jsme přijeli kolem třetí hodiny.

Chvilku jsme hledali kemp, ale nikde o něm nebyla ani zmínka. Proto jsme se rozhodli přejet na druhou stranu. Po cestě jsem zahlédl upoutávku na přívoz a zamířil jsem k němu. Trajekt jsme našli v malém městečku Kopeszhegy. Cesta nás stála asi 300,-Kč, trajekt byl už skoro plný, stačilo se jen nalodit a trajekt vyjel. Na druhé straně Balatonu jsme se rozhodli vyhledat kemp. Říkal jsem si že v tuhle dobu by bylo nejlepší najít menší kemp, protože ten by mohl mít již otevřeno a puštěnu teplou vodu.

Po pobřeží Balatonu jsme bloudili asi dvě hodiny, ale žádný malý kemp jsme nenašli. Všude byly jen malé chatky, místy opuštěné a některé byly i na prodej. Po delší době jsme našli kemp, který vypadal plně funkční. Když jsme se ptal na ubytování pod stanem, správce nám řekl, že ještě nemají otevřené záchody a puštěnou teplou vodu. Nabídl nám sice ubytování v Chatce, ale to by vyšlo zhruba na 1tis Kč a to se nám zdálo moc. Naštěstí nám doporučil kemp, který byl asi o 20km zpátky. Po cestě k němu jsme ještě vybrali maďarské peníze, abychom měli na zaplacení a druhý den na trochu jídla v místních potravinách. Správce nám dal dobrý tip, kemp byl otevřený, čistý, teplá voda ve sprchách, sice jsme tam byli pod stanem samy, ale byly tam ještě dva karavany.

2. den

Ujeté kilometry: 285km

Trasa cesty: Balaton (HU), Nagykanizsa (HU), Barcs (HU), Daruvar (HR), Stará Gradiška (HR)

Ráno jsme vstávali docela brzy, nebo spíš Zlatka si přivstala a udělala pár fotek Balatonu. Když jsem se probudil já, najel jsem si s motorkou na rovnou cestu, hodil ji na centrál a začal mazat řetěz. Když jsem ho namazal napadlo mě změřit olej. K mému údivu nebyl v motorce skoro žádný olej. Po sbalení stanu a ostatních věcí jsme se vydali hledat moto servis aby jsme koupili olej. Byli jsme úspěšný, ještě jsme se stavily u obchoďáku a já se dal do dolévání oleje. V tu chvíli mne napadlo, ze jsem vlastně kontroloval olej když byla motorka zahřátá. Volám kamarádovi do ČR jak to vlastně je. Po 30minutách měřím olej znovu a už je ho dost (poučení pro příště, nejdřív přemýšlej než se do něčeho pustíš.) Po této příhodě jsme se vydali do Chorvatska. Chvilku jsme jeli po dálnici, která po 10km končila a na konci stáli policajti, trochu jsem se vylekal, ale nezastavili nás, takže bylo vše v pořádku. Nevím jak bych jim maďarsky vysvětloval proč nemám dálniční známku. Úsek podél rozestavěné dálnice byl strašný, nazval bych to silnicí smrti, jeden kamion za druhým a stálá rychlost kolem 90km/h. Před začátkem staré dálnice jsme odbočili na jihovýchod aby jsme nevyjeli v Chorvatsku moc na severu (plán byl ještě ten den projet Bosnu a Hercegovinu). V Maďarsku jsme jeli podél hranic, kde měl být národní park, ale nic ho to nepřipomínalo jen pár cedulí.

Do Chorvatska jsme vjeli přes město Barcs. Cesta ubíhala pomalu a náš dnešní plán projet Bosnou padnul. Při jedné z pauz na cigaretu dávám motorku na stojánek a ona spadla Zlatce na nohu, naštěstí jsem ji ještě držel. Po nadzvednutí a usazení na stojánek jsme šli počítat škody. Zadní kufr nám vypadl, bál jsem se že je uražený držák, naštěstí tam je asi pojistka proti pádům. S přední kapotáží okolo plexiskla to bylo horší, na straně pádu zůstaly na zemi dva kousky plastu. Na řadu přišla červená lepící páska, do barvy kapoty :) a vše bylo během chvilky opravené.

Kemp se v této části Chorvatska taky těžce shání. Naštěstí v loni jsem již v těchto místech byl, takže jsem se rozhodl zajet do Starý Gradišky a přespat u místního podnikatele, který navíc pronajímá pár pokojů v podkroví. Do Gradišky přijíždíme k večeru a ubytování nacházíme bez problémů. K večeři si v kuchyňce uděláme polívku, dal jsem si sprchu a Zlatka vanu.

3. den

Ujeté kilometry: 479km

Trasa cesty: Stará Gradiška (HR), Banja Luka (BiH), Jajce (BiH), Bihác (BiH), Senj (HR)

Ráno vyjíždíme opět celkem brzo, asi v 9hodin. Již tradičně hledáme nějáký menčí obchoďák, aby jsme mohli koupit nějáký jídlo na cestu. Před desátou jsme na hranicích, kde je oproti loňsku docela velká fronta. Zadívám se na jednoho celníka a ten mi po pár sekundách mávne ať předjedu kolonu. Na druhé straně je opět fronta kterou již musíme prostát a po 30minutách jsme již v Bosně. Náš plán je jet do Benja Luka a kaňonem řeky Vrbas dojet do Jajce a pak dál na západ až k pobřeží Chorvatska. Cesta do Benja Luka probíhá v pořádku. Za Benja Luka se nachází krásná silnice kolem řeky Vrbas s nesčetnými kaňony a přehrady. U jedná zastávky kde je krásný výhled zastavuje auto, po prozkoumání zjišťujeme že jsou to Češi, kteří jednou z nějakého jednání v Sarajevu. Bohužel nám oznamují že silnice na Jajce je uzavřená kvůli opravě jednoho tunelu a že budeme muset objížďkou. No řekli jsme si, že jsme na motorce, tak to zkusíme projet. Bohužel z toho byla krásná 20km zajížďka, tunelem projet nešlo.

Vydali jsme se směrem na Bihác. Většina cesty byla krásná široká silnice mezi loukami kde byly obrovské neidentifikovatelný díry. Občas byl vedle silnice pozůstatek starého kamenného domu, u jednoho mi to nedalo a zastavili jsme u něj na par fotek. Cesta ubíhala rychle, po silnici šlo jet pořád 120 – 130km/h, nebyl téměř žádný provoz a nádherná krajina. Za pár hodin jsme projeli hranice s Chorvatskem přes hraniční přechod Izačíc.

Hned za hranicí jsme si dali pauzu. Po pár minutách chci nastartovat motorku a ono nic, motorka sice točí, ale nestartuje. Zkusili jsme ji roztlačit, ale tak těžkou motorku prostě roztlačit nejde. Dali jsme si ještě jednu cigaretku a zkusili znovu, zase nic. Když jsem motorku tlačil nazpátek na parkoviště všiml jsem si že je zmáčklý chcípák motoru a jelikož ho nepoužívám ani mě to nenapadlo :) Radostně míříme dál do Chorvatska. V Chorvatsku jsme měli v plánu dojet k moři a někde v kempu přespat. Protože jsem nemohl najít na mapě nejkratší cestu k moři zvolil jsem jízdu po vedlejší silnici z Liška Jesenica přes Dabar do Senj. Na silnici bylo hned poznat že je vedlejší, samá zatáčka, kopeček a silnice úzká tak pro jedno auto. V půlce cesty jsem se rozhodl najet co nejdříve na hlavní, proto jsme se vydali silnicí ještě nižší třídy po 5km ale byl rozcestník. Doprava, kam jsme měli jet končila asfaltová cesta a byla tabule „Pozor miny“, silnice doleva byla ještě asfaltová, ale dle mapy měla vést do nikam. Raději jsme se obrátily a jeli zpět na vedlejší silnici, úplně vracet se už nemělo cenu, tak jsme pokračovali dál dle plánu. Tato „zkratka“ nám zabrala dohromady nejméně 2h a byla dlouhá 20km.

Do Sejnu vedla krásná silnici plná zatáček. Po cestě jsme zastavili ještě na pevnosti, kde jsme udělali pár fotek. Po chvilce jsme konečně dojeli k moři, dali si menší pauzičku a rozjeli se hledat kemp. Kemp jsme našli překvapivě asi za 10km. U moře byl strašný vítr, stan nešlo skoro ani postavit. Museli jsme ho přivázat ke stromu. Přesto jsme se v noci párkrát vzbudily, když tyčky nevydrželi nápor větru a ohnuli se do stanu.

4. den

Ujeté kilometry: 740km

Trasa cesty: Senj (HR), Kraljevica (HR), Zagreb (HR), Maribor (SLO), Graz (A), Wien (A), Jihlava (CZ)

Po ranní siestě jsme se vydali nakoupit jídlo do místního Konzumu. U pobřeží jsme si dali velkou snídani a vyrazili na nejbližší dálnici směr Zagreb. Dálnice fungovala pouze v jednom směru, ale stejně to byl relax oproti včerejším 300km plných zatáček a kopců. V Zágrebu jsme ani nesjížděli z dálnice a letěli dál přes Maribor. Na Slovinsku je už bohužel zpoplatněný kousek dálnice, tak jsme se vrhli do objíždění. Podél hranic byla zvláštní silnička, samý hup nahoru a dolu a do toho zatáčky. A to je více méně konec naší cesty, dálniční úsek, který vede Rakouskem skoro až do Jihlavy už nemá cenu popisovat.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .