0
0

Vang Vieng

Toto mestecko je jednim z mnoha v jihovychodni Asii, na kterem se silenym zpusobem podepsal nahly narust turistiky. Vang Vieng lezi v prekrasne casti Laosu plne masivnich skal, jeskyn a pruzracnych rek. Je to opravdu uzasne misto a clovek se muze cely den jen kochat okolni prirodou. Jenze. Z nejakeho duvodu (predevsim zrejme kvuli benevolentnosti zdejsich uradu) je toto mesto jakymsi centrem tubingu. Co je tubing (nebo alespon zde, ve Vang Vieng): to se nechate riksou vyvest s velkym nafukovaci kruhem asi tri kilometry proti proudu reky, kde zacnete na kruhu reku sjizdet. To by samo o sobe asi nebylo moc zabavne, takze se jizda zpestruje konzumaci alkoholu. Na cele trase jsou rozesety bary, ktere se vas snazi chytat a pak u nich muzete popijet. Hodne tady frci hlavne tzv. “buckets”, coz je takovy kyblicek jak na pisek, ktery se plni ledem a vasi vybranou kombinaci drinku. Za nasledek to ma, ze vetsina “tuberu” dorazi zpatky do mesta dost nasrot a dale pokracuji v konzumaci az do pozdnich rannich hodin. Zhruba kazde tri tydny se tu nejaky ozraly turista samozrejme utopi.Nechceme si hrat na nejaky svaty, samozrejme, ze si taky nekdy radi dame neco na piti, jenomze kdyz tu clovek slysi, ze nekteri tu zvladnou byt i mesic a delat toto kazdy den, to uz clovek musi mit nejaky problem. Hlavne to bohuzel dost negativni dopad na mistni kulturu, protoze je normalni, ze se totalne ozrale divciny prochazeji v bikinach ve meste a mistni mladez to chape jako normalni vec (to jsme samozrejme ve state, kde se vsichni koupou v obleceni, zadne plavky tu nejsou). Proste nam prislo, ze clovek nemusi na toto jezdit do Laosu, to zvladneme v pohode doma na Rosnicce. A kdyz uz nekam jede, chtelo by to trochu respektu k mistnim.

My jsme ale do Vang Vieng prijeli za jinym ucelem. Chteli jsme si dat opet od cestovani na chvilku oraz a tak jsme hledali nejake dobrovolniceni. Nasli jsme biologickou farmu vzdalenou asi 7 km od Vang Viengu, kde se teda musi castecne opet platit, ale oproti jinym nabidkam dobrovolniceni to je za pakatel. Obecne je to docela sranda, kdyz se snazi clovek hledat nejake “dobrovolniceni” v Asii, vetsinou mate nabidky tak za 800 dolaru na 14 dni, opravdu nechutny byznys.

Jednu z farem ve Vang Vieng ma pod palcem Bob, coz je Laosan, ktery byl asi deset let v Kanade a je to neskutecny pohodar. Primo ve Vang Viengu ma i maly hotylek, kde jsme se po prijezdu ubytovali. Nastesti je dostatecne vzdalen rusnemu centru, takze se tam krasne spalo. Bobova farma funguje asi ctyri roky. Planu ma s ni Bob opravdu hodne, ale vse zalezi na penezich, ktere dostane od dobrovolniku a hlavne do stedrych sponzoru. Takze vse jde bohuzel velmi pomalu a vetsina praci zavisi spise na kreativite dobrovolniku, nez na nejakem pevnem planu. Takze pokud nekdo napr. umi pekne malovat, muze si dat za ukol nakreslit treba nejkaou peknou ceduli – to se treab povedlo Renemu a Brucovi z Australie, kteri za tyden svorili ukazatel, ze prodavame studene pivo:-))

Druhy den (tedy v pondeli) jsme jiz zapocali nas pobyt na farme. Dopoledne nas jeste Bob vzal na prohlidku obdobne farmy severne od mesta. Zdejsi farma je jiz vice zabehnuta a tak z ni Bob cerpa inspiraci. Ten den zrovna otvirali bar pro “tubery”. Tato farma se totiz nachazi primo tam, kde se zacina sjizdet reka. Je to tak vlastne prvni misto, kde si muzou dat turisti drink. Docela nas pobavil napis: “Drink for children!”, neboli “Pijte pro deti!”(mysleno tak, ze penize z drinku jdou na skolni projekt, ale muze to vyznit i jinak:-). Odpoledne jsme jiz vyrazili prekrasnou krajinou k nasi farme. Zrovna zde byli dalsi ctyri dobrovolnici: Rob z Noveho Zelandu, Liz a George z USA a Jerome z Francie. Vetsinou zde lidi zustavaji tyden az tri tydny (tyden je minimum), ale napriklad Liz s Georgem zde planovali byt dva mesice a Jerome, jehoz pritelkyne ma rocni kontrakt ve Vientiane, zde planuje byt temer rok. Dostali jsme strucny uvod jak to tady chodi. Bohuzel bylo zrovna obdobi monzunu, takze na farmareni jsme se nedostali (asi mesic po nasem odjezdu se mela zacit sklizet ryze a pak se sazi arasidy a jine veci). Zato zde byla spousta zvirectva. Prasata, ktera se musela casto krmit zbytky z kuchyne, jinak utikala. Podvizivene kravy, ktere jsme museli kazdy vecer zahanet do takoveho pristresku. Dale se tu chovali ryby, ktere ale pravidelne pri vetsich destich utikali a take tu byly i kaceny, ale ty pry uletely par tydnu pred nasim prijezdem a uz je nikdo nevidel. Nasi hlavni cinnosti tak byla dostavba komunitniho centra pro deti a vyuka anglictiny.

Jinak den probihal asi tak, ze se pockalo az se tak nejak vsichni probudi a postupne nasnida, coz koncilo tak zhruba po jedenacte hodine. Pak jsme se domluvili, jestli budeme neco delat a co. Kolem jedne hodiny byl obed, pak uz prisli mnichove. Od tri hodin se tedy neco malo delalo a okolo pate uz zacali chodit na vecerni anglictinu. Cely den jsme jinak travili na obrovske bambusove terase, kde je restaurace (takze, jsme i obcas obsluhovali hosty) a kde sjme meli sposty knizek a mohli si tedy jen tak lezet a cist. To vse v dostatecne vzdalenosti od ozralych tuberu, v naprostem tichu, obklopeni jen obrovskymi skalami.

Komunitni centrum

Komunitni centrum ma slouzit vsem lidem z okolnich vesnic, ma zde probihat vyuka anglictiny (to uz se vlastne deje), ma zde byt knihovna a vyhledove i pocitacova ucebna. Nyni je postavena hruba stavba se strechou a do konce roku by mela byt cela stavba dokoncena. Zajimavosti je predevsim to, ze se na vystavbu minimalne pouzivaji neprirodni materialy. Vetsinu pouziteho materialu tvori bambus na strechu a termiti hlina smichana se slupkami od ryze na zdi. A to byla vlastne nase hlavni cinnost pri vystavbe. Nejdrive se chudakum termitum vzalo par kolecek hliny z termitiste, to se vysypalo to betonoveho valce, kde se pridaly slupky od ryze, a vsechno se to pekne smichalo. Michani probihalo pomoci seslapavani, tedy neco podobneho jako kdyz se slape vino (jen asi ne tolik zazivne:-)). Az byl material dostatecne tuhy, pridaval se ve vrstvach na jednotlive zdi centra. Toto vlastne slouzilo jako malta, cihly jsme mely jiz pripravene, ty byly vyrobene take z hliny. Nanest tri 5 cm vrstvy tohoto materialu s celou pripravou zabralo vetsinou cely den. A to si myslim, ze jsme se az tak neflakali, samozrejme pokud neprselo. Vyhodou pouziti tohoto materialu je urcite vysledna teplota uvnitr stavby. Mohli jsme si zde vyzkouset, jak se clovek citi v normalne postavenem baraku a v baraku postavenem z hliny, kdyz je venku 35 stupnu a musime teda rict, ze je uzasny rozdil. V normalnim baraku muze byt tak ke ctyriceti, kdyz do nej clovek vleze, tak se do minuty poti doslova jak prase, a v baraku z hliny muze byt tak 25. Uplne cloveka krasne ovane chladny vzduch kdyz vleze dovnitr. Nevime, jak je to mozne, ale je to uzasne :-)

Vyuka anglictiny

Za naseho pobytu probihaly tri typy vyuky: vyuka primo v mistni skole (kazdou stredu – patek), vyuka ve vecernich hodinach v komunitnim centru (dve skupiny, zacatecnicnici, mirne pokrocili, pondeli – patek) a vyuka mladych mnichu (prakticky kazdy den kdy se jim chtelo prijit). V podstate se ucilo na bazi kdo z dobrovolniku byl pritomen a nemel nic jineho na praci, tak ucil, ale my dva jsme vetsinou meli vecerni zacatecniky a mnichy.

Vecerni zacatecnici byly deti od 6 let do 12 (to nevime jiste, je to jen odhad) a vetsinou byly schopne rici anglicky alespon “Jmenuji se ..” a “Je mi … let.”. Chodilo jich stridave od 5 do 30, jak se jim chtelo. Nekteri prichazeli do centra jiz kolem ctvrte, i kdyz vyuka zacinala az v 5, lakala je predevsim lodka na nasem jezirku. Klasicky to probihalo tak, ze nejprve do ni naskakali tri deti, dve padlovaly a jedno vylejvalo vodu, protoze do lodicky teklo. Casem do lodi naskakaly dalsi tri deti, to uz teda lodka nezvladla a zacala se potapet, az se vsichni pekne vykoupali. Takze kdyz jsme vetsinou zacinali vyuku, polovina jiz byla po vecerni koupeli :-) Vetsinu casu jsme pilovali abecedu a zvuky jednotlivych pismen, nejaka zvirata, barvy, casti tela. Nic moc systematickeho delat neslo, protoze byly deti vecer docela rozdovadene, takze to byla spis skola hrou.

S mnichy to nebylo o moc lepsi co se tyce znalosti, ale nastesti byli je tri, takze s nima slo mnohem lepe pracovat. Dva z nich jeste meli opravdu zajem se neco naucit, takze clovek videl nejaky pokrok i za ty dva tydny. S jednim z nich jsme jiz byli schopni cist vety typu: “Pig is pink.”, “Bat is black.” nebo “Fox is red.”. Obecne maji problem vyslovovat nektere pismena, ktera nejsou v laostine, takze jim dela velky problem rici napr. “r”, “l” nebo “g”. Nejvetsi sranda byla s jednim mnichem, ktery ani za nic nebyl schopny rict “l”. Zkouseli jsme slova left, light,… ale on porad misto “l” rikal “d”. Az jsme si vsimli, ze v jeho sesite ma vsude nakresleny srdicka a tam napsany I love you. Takze jsme nasli jedno jedine slovo, ktere byl ten schopny bez chyby vyslovit – love. Jak ironicke:-) I kdyz oni uz ti mnisi take nejsou co byvali. Bylo jim v prumeru patnact let a jednou nam pusteli video, ktere maji v mobilu…no a hadejte co tam bylo? Naha tancici zenska!

Nez jsme odchazeli tak nas dokonce vzali za odmenu na navstevu do jejich chramu, kde jsme od jejich mistra dostali pleteny naramek. A jeste nam na rozloucenou zabubnovali :-)

Jeskyne

Samozrejme jsme celou dobu jenom tvrde nemakali a nasli si i chvilku na volnocasove aktivity. Asi 200 metru od nasi farmy byla tzv. Modra laguna, ve ktere bylo krasne koupani v potoce, ktery vytykal primo z jeskyne. Tam jsme vetsinou chodili skoro kazdy den na vecerni koupacku. No a nad lagunou byla jeskyne, ktera se dala pekne cela prozkoumat. Hned “vstupni hala” byla impozantni. Na vysku mohla mit tak 40 metru a uprostred byla svatyne s Budhou. Velkou dirou sem prochazelo svetlo zvenci, takze byl cely prostor pekne nasvicen. Dale slo jit slale hloubeji a hloubeji do nitra, kde uz zadne svetlo nebylo, ale zato tam byl napriklad obrovsky pavouk, spousta cvrcku (ktere jsou mimo jine mistni pochoutkou) a samozrejme spousta krapniku. Misty byla cesta docela komplikovana, muselo se prelejzat, podlejzat, nadlejzat a vsude to navic dost klouzalo. My jsme samozrejme sli vsichni frajersky jen v slapkach, takze to bylo misty opravdu zajimave:-) Ale cele to bylo na vice jak hodinu a celkem nas z toho lezeni po kamenech bolely nohy. Tesne pred nasim odjezdem jsem jeste sel navstivit jednu mensi jeskyni, ktera byla dost podobna punkevnim jeskynim u Blanska. Jeskyni tvorila dlouha chodba a uprostred tekla ricka. Diky zdejsim teplotam nebyl problem se rickou brodit (misty to ani jinak neslo), coz bylo velmi osvezujici.

Lidi

Mozna nejvetsim prinosem naseho pobytu na farme byli lidi, ktere jsme zde potkali. At uz mistni z Laosu nebo dalsi batuzkare. Laosane jsou opravdu neskutecni pohodari, nic se tady neresi, nic neni problem. Opravdu nam zde lidi dost pripominali Nepalce, at uz chovanim, tak i zpusobem zivota a tim jak se oblikaji. Dalsi dobrovolnici byli v podstate stejni jak Laosane. Taky nic neresili a na vecery pri Beer Lao (pivo, ktere tu dostanete uplne vsude) a Lao lao (mistni palenka z ryze, za 20 Kc pul litru, ale cena dosti odpovida kvalite) budeme vzpominat dlouho. Vystridalo se tam za tech patnact dni opravdu hodne lidi, takze novych pratel mame opravdu hodne. A jako bonus mame i spoustu kontaktu na nase dalsi cestovani, predevsim ty v Australii prijdou asi brzo vhod :-)

Ubytovani jsme byli ve dvou bambusovych bungalovech, kde nebylo nic nez par matraci a moskytiery. Jinak tam bylo asi milion termitu, kteri i za tyden stihli prozrat cokoliv, co cloevk nechal jen tak lezet na zemi – tasky, obleceni, knizky a pomalu zacinaji rozezirat i ty necele dva oky stare bungalovy Holt prirodni budleni ma i sve stinne stranky:-)

Suma sumarum byl nas dvoutydenni pobyt na farme opravdu paradni a jsme moc radi, ze jsme do toho sli. Kazdemu, kdo pojede do Laosu urcite doporucujeme se zastavit, i tyden stoji za to!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .