0
0

Vientiane, to je to mesto

M: Rano probehlo tradicne, snidane a pak peskobusem na busak, jak se ukazalo. Kdyz uz se zacal cas tocit moc proti nam, vzali jsme si na posledni km cerne neoficialni taxi.

Na busaku jsme se dovedeli dve veci: 1] cestovky taji vsechny ostatni busy krom takzvanych Express nebo V.I.P., ktere jsou drazsi nebo 2x tak drazsi; listek Phonsavanh-Vang Vieng stji ve skutecnosti 85tisic a ne 105tisic, jak nam tvrdili v Phonsavanh. Nu coz..

Takze jsme nejeli vipkou, ale pockali jsme na normalni bus. Naproti busaku jsme nasli obrovske trziste. Pravda, skoro nic jsme si nekoupili, za to jsme se pekne najedli. Zuzka si totiz oblibila laosky salat laap a ja tu jejich polevku.

Z: Ten salat je totiz fura masa a par bylinek…

M: Pak jsme pekne ohledali tu nasi herku. U nas by neprosla na technicke ani pred 15-ti lety. Tady ji zrejme vyradi z evidence pouze v pripade kradeze. Velkou pozornost jsme jako obvykle venovali pneumatikam. Vsechny, az na zadni levou, byly v poradku. Jmenovana byla na platno. Vyrazili jsme, dost se prasilo, tak jsme si nasadili rousky. V kazde pravotocive zatacce jsme na „ni“ mysleli. Vsak cesta byla zase jedna zatacka za druhou a obcasne vymoly.

Asi v polovine cesty jsme definitivne opustili pohori a ocitli se v nizine smerujici k Vientiane, kdo to jeste nepostrehl jinde, k hlavnimu mestu.

Cestou jsme si vsimli, ze cast pudy v nizine neni obdelana, coz je, dle meho nazoru, jakymsi znevazenim lopoty lidi z hor, kteri se sazenici v ruce bojuji s prirodou i na 60-ti stupnovych svazich.

30km od Vientiane jsme menili leve zadni kolo.

Z: Proste autobus plny lidi pristavili do servisu a bylo.

M: Vientiane – at mi Laosane prominou, ale je to stejne provincni mesto, jako ostatni mesta, protoze se tu take pasou kravy na ulici a i v centru je dost slepic. Cestou do centra jsme minuli asi 9 watu, z toho 6 vyslovene prekrasnych.

Hledani gh byl dost horor, nakonec jsme zkoncili v takovem kutlochu za dvojnasobnou, tj za 65tisic cenu nez jinde. Odmitli moji nabidku na dve noci za 120, tak jsme se rano sbalili a sli hledat, zda se neco neuvolnilo jinde. Jeste vecer jsme potkali Damiana a zkoncili v bambusove chatce u Mekongu.

Z: Pry nas vzdy spolehlive pozna podle Martasova klobouku..

M: Snidane v laoske restauraci na nabrezi byl dalsi horor. Motaj se tam v pyzamu, ale kdyz jsem reklamoval bagetu tak nevedeli co s tim. Ceny na listku byly vsak svetove.

Pak jsme sli pesky, ikdyz to je hlavni mesto, nemusite jet tuktukem ci busem, za pamatkami. Nejdrive Haw Pha Kaef, coz je vlastne wat s ukrytou sbirkou umeni, alespon tak to psali v pruvodci. Vsechny exponaty maji popsane asi takto: 425, 1234/2, takze jsme se nic noveho o laoske kulture nedovedeli a Zuzka se smekla na kluzskych schodech.

Pak jsme si to posupajdili k takove, jak bych to slusne popsal, betonove hruze, ktera ma byt pamatnikem obeti valky ve stylu francouzskeho oblouku. Pamatniku se jinak rika Vertical Runway, proto piskuntalci Laosane pouzili na stavbu veze cement, ktery jim Amici darovali na stavbu runawaji na letisti. Ale s vyhledem na mesto. Nicmene vnitrek je po patrech jedno trziste.

Takze nejlepsim zazitkem dne zase byla laoska polevka. Od polevky jsme zvolily spatny smer tak, ze jsme se dostali mimo mapu a takto jsme se motali asi 1hodinu, nez jsme konecne prisli k Narodnimu muzeu, kde jsme zjistili, ze maji jiz po dva mesice zavreno. Takze jsme to zavrsili prohlidkou nekolika watu jen z dobre vzdalenosti.

Vecer jsme jeste premysleli o nakupu obrazu, ale..prevoz po nasledujici mesice nemyslitelny a rizika s laoskou postou neumerne velika.

Rano jsme sli zkusit sousedni restauraci, snidane byla hubena, zato dietni.

Pesky, jak jinak, jsme se posunovali na busak. Cestou jsme jeste omrknul interier nejstarsiho watu Sisaket, ktery take prezil drancovani ze Siamu.

Na busaku nam rekli, ze pokud chceme do Tha Kheku, musime jet nekam jinam, na jiny busak, posadili nas do takove male plecky a 3/4 hodiny jsme jeli kamsi za mesto. V 11:30 jsme se odlepili z plochy jizniho autobusoveho nadrazi Vientiane.

Z: Tak uz jsme nekolikaty den v Laosu a zacinam mit pocit, ze JV Asie uz neni to co byvala. Vsichni vypraveli o tom jak je tu levne a pratelsti lide, ale dost rychle se to meni a bohuzel ceny stoupaji a kvalita nabizenych sluzeb a hlavne vstricnost mistnich klesa. Tento trend jsme pozorovali v Thajsku a bohuzel i v Laosu a nejsme jedini. Dost turistu je zklamanych

pristupem mistnich, kteri si zridi most s mitnym a vybiraji pouze od turistu dale vybiraji 1.5km od atrakce napr. jeskyne, laguny anebo nejake pamatky vstupne a to tak, ze nekdy ani nejsou ochotni vylezt ze sveho odpocinkoveho mista nekdy je musite porobudit a cena je neadekvatni.

Navic ani nejsou schopni podat jakoukoliv informaci jedine co anglicky umi je typ atrakce, napr. jeskyne, ale ktera nebo jak je velka ci jak daleko uz neumi. Cenu taky umi pekne anglicky. Takze vysledek je, ze

kdyz se blizite k atrakci, ve svem brlohu se nejaka dobra duse znechucene posadi a natahne rucicku, rekne cenu a ukaze smerem k atrakci. Usmev ci pozdraveni nehrozi. Clovek si rika jestlipak ti dobri lide vi, ze

nekdo pro penize i pracuje…

Jsme proste chodici penezenka.

Pri prijezdu na autobusove stanoviste ve Vang Viengu jsme se zaradovali,ze jeste neni nejhur. Sesli jsme se tam Belgicanka, Amik a my v jedne restauraci, schovani pred destem. Belgicanka odvypravela ze prijela z Kambodze odkud prcha pred hamiznymi lidmi, kteri uz nevi kolik si nauctovat a jsou hodne vlezli, ale amik to triumfnul povidanim o Vietnamu kde stravil 4 dny a mel dost. Bohuzel vyhral nevyhlasenou soutez o nejvetsi

vydrb. Za cestu z letiste do Hanoje zaplatil 125 US dolaru a pritom let z Hong Kongu do Hanoje stal 100. A jeste bodoval s cenou za vycisteni bot za coz dal 50USD! Neni divu, ze mu stacilo par dni.

Takze tak to tu chodi, kazdy se snazi nadsadit cenu co to jde, ale vysledek je, ze na ulici jsou ceny stejne jako v restauraci kde to ma clovek se vsim pohodlim.

Ale abych si jen nestezovala, musim se i pochlubit svymi kaskaderskymi kousky. Martas je z nich trochu vedle, ale ty sediny mu slusi…

Nejprv jsem na vypujcene motorce, bez pojistky, zkousela vysednout za jizdy, protoze jsem si pred rozjetim nezjistila kde se co nachazi a znacka Fuda je dost jina nez Jawa, kor kdyz se jednalo o poloautomat.

Ale mam jen modriny a dobrou radu, nedelejte

to, jde to, ale neni to nic moc…

Nastesti tato atrakce probehla na bahne takze ani ten dabelsky stroj nemel mnoho skrabancu.

Dnes jsem opet zkousela nove kousky, jizda ze schodu mistniho muzea, po zadku…tak mam zase modry zadek, ale to nikdo nastesti nevidi. Oni ti chytraci maji vsude nalestene cihly na schodech a na chodniku a jakmile zaprsi uz to jede. Martas me v pulce cesty zachytil tak jsem nestacila pribrat na cestu kvetinace.

Jo a pad v internetove kavarne ze zidle stal taky za to..

Navic zacinam byt lehce hrabnuta. Kdykoliv jdeme kolem tuktukare o par sekund driv zacinam rikat jeho nauceny text jako napr. ve Vang Viengu rikali „Sir, Tuktuk, Cave Lagoon maybe tomorrow…“. V Luang Pabang

rikali „Sir, Tuktuk Waterfalls, Airport maybe tomorrow…“ tady v Vientiane rikaji „Sir, Tuktuk Friendship bridge..“ asi mi z toho zacina hrabat.

Ale stale je to v pohode, jeste nemam tik v oku kdyz vidim tuktuk.

Jeste jeden postreh jiste vsichni znate tzv. adidas plus aneb cim vic prouzku, tim vic adidas. Tady se rozhodli udelat absolutne znackove rifle. Na opasku je znacka Levi´s na jedne kapse Calvin Klein a na druhe

korunka a inicialy VB z kolekce Victorie Beckhem, triumfnete to necim.

Cena je dobra na to ze jsou to tri v jednom.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .