0
0

Vang Vieng – tropicky kras

M: Rano v Phonsavanh bylo opet chladne. Zuzka vymyslela prima kombinaci na snidani, v restauraci ji pochopili a jeste pridali zdarma navic. Tato pohostinnost nam bude chybet.

Z: Vyuzila jsem toho, ze davali velke porce vseho a bylo to stylem „urob si sam“ tak jsme si dali bagetu s vajickem a slaninkou a salatem a pani nam donesla salat navic tak jsme meli jak snidani tak obed..

M: Tuktukem jsme jeli za dobrou cenu na busak, kdyz u vas stoji 3 vydelku chtivi, dobre se smlouva.

Na busaku vznikla takova podivna situace s kupovanim listku, ale nakonec jsme nasedli. Divne bylo i to, ze v cestovkach meli cas odjezdu 7:40, na busaku 7:30, nakonec jsme odjeli jiz v 7:20 smile

A zase jsme si mohli vychutnavat krajinu v okoli Phonsavanh a orosene pavuciny na lukach, probouzejici se vesnice. Zeny, i kdyz pasou kravy, maji na sobe krasne saty.

Az do Muang Phu Khun jsme jeli po stejne trase, tady jsme se vsak odklonili smerem na jih, k Vang Vieng a Vientiane. Temer celou dobu jsme jakoby klesali dolu. Nahle se na obzoru objevila cnici silueta jakesi tajemne vypadajici hory. Neustale jsme se priblizovali. Nakonec jsme projeli pod jejim upatim. Jak jsme pak pochopili, hora je jakousi branou do tropickeho krasu u Vang Vieng. Od teto chvile se krajina zacala vyvijet, bylo na co se divat.

Asi za 3/4 hodiny jsme staveli v Kasi na dlabanec. Objednali jsme si tradicni polevku. Tacek s bylinami jsem si musel vybojovat. Asi si myslely, ze cizinci chutne zelene listecky nebasti smile

Pak jsme opustili soutesku a dal uz jeli temer po rovine, asi 200m siroke nive, sledujic lemujici pohori ktere, ktere byli jakymsi prislibem na pohlednou krajiny u Vang Vieng. Posleze se zacaly objevovat kuzelove kopce vypadajici jako obrovska termitiste. Meli jsme cas, protoze silnice byla plna vymolu. Okresni sprava zrejme spi, protoze se vesnicani jali ty diry zasypavat hlinou.

Ve tri jsme byli ve Vang Vieng, mesto nas privitalo prutrzi mracen. Po desti jsme si hledali nas gh za dobrou cenu, coz trvalo asi 2 hodiny. V prestavce jsme se snazili najist, jejich pohostinnost je podivna, lidove bych to nazval „za hodne penez malo muziky“. Vecer se stala jina situace, kdy v jine restauraci obslouzili pozdeji prichoziho hosta drive. To jsme uz vytrestali odchodem.

Nicmene Vang Vieng je mesto plne restauraci a vecer to tu sviti jak ve Vegas. V kazde restauraci a i ve stancich na ulici delaji oblozene bagety. Asi v peti restauracich pousteji non-stop serial Pratele. Muzete se u toho rozvalit na posteli

Cely vecer jsme se prochazeli, prisli jsme i na male poulicni trziste a ochutnali smazene cervy.

Potkali jsme Damiana a ten nam doporucil jakousi pizzerii jmenem „Give a pizza chance“, coz je v prekladu neco jako „Dejte pizze sanci“. A proc? Muzete si tu objednat i pizzu specialni. Kdyz prijdete podstrci vam i takovy mensi seznamek s ruznymi happy jidly a drinky s extrakty z hor…

Rano jsme sli do „ulice baget“, to proto, ze tu maji vsechny prodejci bagety za 10 tisic, a dali si snidani. Potom jsme si sli pronajmout motorku na projizdku do krasu. Pujcili jsme si nejakou bezejmennou asijskou sunku o objemu 100ccm s nakupnim kosikem v predu. Pozn: nove moto tu stoji 700USD.

Hned jsme museli uhradit mytne za prejezd mostu smile , 10 tisic. Chvili jsme se kodrcali, prvni pesinku po ryzovem policku vedouci k jeskyni jsme po dohode minuli. Druhou jsme vsak uz dokrosili az k malemu brodu. Jeste nez jsme se stacili rozhlednout, byl u nas maly klucina a chtel po kazdem 10 tisic za vstup do jeskyne. Neumel nic jineho rici, nez „ten tausnd“. Jeli jsme dal a odbocili na dalsi pesinu. Tady uz byla snad pulka vesnice a tato vyberci komise po nas chtela po kazdem „ten tausnd“. Vsak co, rejze roste sama, tak proc nevybirat s ostatnimi vstupne na cizincich. A tak jsme se tak motali po kamenitych cestach po krasu a pritom obdivovali policka a vapencove hory trcici z urodne nivy. Jeste jednou jsme zkusili nekam zajet. Nejaka selka nam ukazala kam je cave/kejf, jeskyne/ a chtela „ten tausnd“. Zeptal jsem se jak je to daleko. Odpovedela: „Kejf“ a ukazala nejakym smerem. To uz bylo fakt dost. A tak jsme se jako vzdy k jejich uzasu, ze nechcem videt jejich jeskyni, vydali na ustup. Zacli jsme mestu Vang Vieng rikat „desetitisicove mesto“, protoze most za 10tisic, kazda dira do skaly za 10tisic, bageta za 10tisic, pivo za 10tisic, palacinky za 10tisic.

Nicmene krajina nad miru pohledna, vratili jsme se po puldennim krosu radne znaveni. Prach a sucho v ustech jsme sli splachnout na ostrov lezicim v koryte reky Nam Song, protekajici Vang Viengem. Zavesili jsme se do siti, odpocivali a pozorovali oparovy zapad slunce nad hrebeny hor. A pak to zaclo. Po mensich ci vetsich skupinkach zacali prijizdet belosi na pneumatikach. Totiz dalsi, mozna nejvetsi, atrakci je takzvany tubing, coz je plavba na pneumatice. Rano nalozi hordy belochu do dodavek a nekde nad mestem je hodi do reky. Cesta sama o sobe by trvala asi hodinu, ale uz po par vterinach plavby vam z hospod na brehu hazeji bambusove tyce a lovi vas na pivo, drink, ci neco jineho. Posledni tubingkari nas mijeli i dlouho po setmeni a nevedeli kde jsou. Zuzka si z techto zmatenych jedincu, nekteri byli i bez jedne boty, delala srandu zda maji vyrizene formality do Kambodze

Druhe rano jsme to sli „dodelat“, tj. vzali jsme moto a jeli proti proudu v klidu shlednout vapencovy masiv znovu a nezavisle. 15km po vyse popsane ceste /vymoly a navic kravy/ nam trvalo 45 minut. Bolely nas zadnice, ale stejne jsme meli radost a zazpivali jsme si cestou spoustu ceskych lidovek

Zbytek pobytu jsme venovali odpocinku.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .