Tha Khek
M: Jenze jak jsme z vientianskeho busaku vyjeli, tak jsme hned zastavili a do busu se prohnalo tucet prodavacu prodavajicich pocinaje zvykackami az po duchaplne knihy, stali jsme 1/2 hodiny.
Z: Knihy byly pro nas necitelne…jen divne znaky.M: Pak jsme preci vyjeli a prohaneli se urodnou a malebnou nizinou s vesnickami s waty, ryzovymi policky s nepravidelne ponechanymi stromy na mezich a s bambusovymi chatkami slouzicimi k odpocinku delneho lidu za palciveho zaru. Je zretelne, ze nove zemedelske plochy byly ziskany obvyklou cestou, svedci o tom cerne pahyly mohutnych stromu. V teto nizine, velmi bohate na nescetne toky, jezirka a dalsi nespecifikovatelne vodni plochy, se tez lide zivi chovem nebo rybolovem sladkovodnich ryb.
Musim poznamenat, ze architektura je pomerne rozmanita a domky nejsou nevzhledne, krom nekterych novostaveb. Domky jsou z bambusu, drevenych prken, nebo z jednoducheho betonoveho skeletu s vyzdivkami. Krytiny jsou budto z prirodnich materialu nebo z korozi podlehajicich plechu. Bohatsi maji neco lepsiho. Obzvlaste neco pro stavare: bedneni jsou provadena nesystemove z prken, podpery z klacku, a to bez ohledu na rozsah stavby. Stejne to s lesenim, i petipatrove novostavby maji leseni z bambusu. Zirali jsme.
Vratme se k ceste. Asi po hodine jizdy stalo pri ceste nekolik aut a velka halda motorek…asi za 100metru stali laosti policiste a cekali a cekali.
Nekde za polovinou cesty se zacaly objevovat prvni vapencove kopce ovsem s bujnou vegetaci – Khammouansky narodni park.
V 18h jsme dorazili na busak v Tha Khek, mestecku na brehu Mekongu. Za lidovku svezeni do „centra“ a pak jsme zacali hledat ubytovani. Byla to docela „kalvarie“, protoze tech par hotelu a gest housu je pekne rozsetych po roztahlem mestecku a navic, vsichni toho moc nenabizeli a chteli pekny balik penez. Tha Khek neni v tomto ohledu moc vstricny. V jednom gh na nas zkouseli i to, ze si musime koupit drazsi pokoj, protoze levne jsou plne a v druhem se dokonce dokonce ptali, zda mame rezervaci.
Pritom belochu jsme potkali pet a ubytovacich mist je tu asi 250 mozna vice.
Z: Delali jsme si srandu, ze jsou zvykli na dva belochy denne a najednou cely zajezd.
M: Vzhledem ke stejne hladine cen jsme si vybrali luxusne vyhlizejici Mekong Hotel. Nejdrive se nam snazili podstrcit pokoj s radou nedostatku, vcetne plesniveho zavesu, v druhem jsme hned na pocatku svedli divoke safari se ctyrmi statnymi svaby. Paty mi pri koupeli vylezt na zada, ale nebyl to zrovna veru dobry plavec. Prepad na vane jsme pro jistotu ihned ucpali. Ano, po temer 3 mesicich na cestach jsme meli vanu. K vane neodmyslitelne patri jamaisky rum a doutnik smile
Vecer jsme sli na nabrezi. Breh lemuje jakysi „boulevard“, kde je nekolik ci vice restauraci a par baru, vcetne plovouciho karaoke. Na brehu stalo dobrych 120 mopedu. Zde totiz travi mistni omladina sve vecery, prohaneji se tu na svych neosvetlenych mopedech az do vecerky, ktera je tak jako vsude vcetne hlavniho mesta ve 23hodin.
Z: Stejne by me zajimalo, kdyz je vecerka v 23:00 co kdyz prijdeme pozdeji, to nas nepusti do zaplaceneho pokoje? Jsme srabici a tak se to asi nedozvime. smile M: Jezdi dost nebezpecnym zpusobem a navic vsichni bez helem smile
Na snidani jsme sli na pizzu, mela to byt pizza z nekolika bylin, ale nasli jsme tam jen jeden druh nejakeho listi smile
A pak jsme se s batohy vydali na dost dlouhou cestu hledani noveho gh. Uz jsme byli rozhodnuti toto podivne mestecko opustit, ale stale nas sledoval jeden tuktukar, az jsme my nevydrzeli a zeptali se na ThaKhek Travel Lodge, ktery jako jediny nejlevnejsi z nejlevnejsich uvadi Zuzcina „kniha“ /ktere jsme jiz drive zacali rikat „Stoparuv pruvodce po galaxii“/ smile
A to je ta cestovatelova oaza. Prijemny personal a v knihach vytvorenych samotnymi turisty spousta informaci s popisy a mapkami. Do Tha Kheku se totiz jezdi kvuli takzvane „Smycce“ /The Loop/, coz je asi 500km dlouhy okruh po vyse jmenovanem krasu. Optimalne se to jezdi na vypujcenych motorkach 3 dny.
Z: Prijemny personal tvori slecna sefka ostatni jsou nanic, ani anglicky neumi smile
M: My jsme se rozhodli z toho ukrojit jen cast, take proto, ze pronajem motocyklu je tu 2x drazsi nez v sousednim Thajsku a 2,5x drazsi nez ve Vang Vieng smile
Jeste vecer jsme sli hledat restauraci. V jedne jsme se zastavili, po 5minutach nam rozsvitili, po dalsich 5minutach nam z laptopu spustili hudbu a po dalsich 5 minutach jsme odesli smile Ve druhe jsem si objednal smazenou ryzi a to s krevetami, kdyz to bylo za stejnou cenu jako s kuretem. No, neprinesli mi to s kuretem? smile A tak to tady je.
Z: Sranda je, ze se nekolikrat prijdou ujistit zda to skutecne chceme, a tak jim to vzdy ukazujeme v jejich jazyce, ktery- aspon to tak vypada- taky neovladaji.
M: Druhy den rano jsme tedy vyprazdnili kapsy a vydali se vsanc nejakemu zlatokopovi. Nejenze ty motorky nemaji pojisteni, ale cokoliv se na nich stane, hradi chudak klient. Navic, kdyz jsem upozornil na nedohustena kola, tak nas poslal za roh, tam to radi dofouknou, kolo za 1000kipu. To je fakt hezkej byznys. Zase po laosku bez rizika.
Nicmene jsme vyrazili a za 15minut jsme se prohaneli po temer nove asfaltce mezi nadhernymi kopci prazvlastnich tvaru. Jeste nedavno to byla prasna cesta, a doposud tak na velke casti smycky je. Prekrasne scenerie snad hyzdi pocetna nadzemni vedeni a vsudepritomne odpadky po „uvedomelych“ obcanech, a v neposledni rade i cementarna s nedalekym lomem. Laosane se rozhodli stipat vapenec primo uprostred krasu, nic neobvykleho, ve Vang Vieng taky mizi jeden kopec. Celkem jsme se zarizli do krasu asi 60km, pak jsme to otocili, podivali se do puvodni vesnice Mahauxai, podle ktere jsou jeskyne, ktere jsme chteli navstivit, nazvane. U prvni jeskyne jsme museli prekonat po zavesene lavce tok nejake ricky. Po 1km chuze jsme chteli vstoupit pod zem, ale nekdo na nas zacal volat. Chteli opet 10tisic za hlavu, pritom jeste pred 2 roky to byl pouhy tisic. Otocili jsme to, my totiz nastesti nevime o co prichazime, za to oni ano. K druhe jeskyni to vedlo pres takovy bahnik, ze jsme to vzdali. Nakonec se souteskou zacala hnat boure, takze jsme jeli o prekot zpatky. Nezmokli jsme, bourka to jela taky na ctyrku, stejne rychle jako nas prskolet. Ve meste jsme zjistili, ze se da moto pronajmout i za mene, ale to jen diky tomu, ze jsme si pujcili moto za 100tisic.
Druhy den jsme si privstali a jeli to zase „dodelat“ a doprohlednout si v klidu okolni kopce. Chteli jsme zkusit jeste jednu jeskyni, ale asi se za ni neplati, protoze nam nikdo nepomahal s hledanim a my se po 15-ti minutach ztratili kdesi v bahne.
Pak jsme museli jen moto bez skrabance vratit a vydali jsme se na busak. Chceme jet dal, do Paxse.
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.