Paxse
M: V 11:30 prijel bus, nasedli jsme, ale stejne jsme odrazili az za 1hodinu. V buse s nami byl jeden Spanel a Svycarka z Luzernu. Za nejaky cas jsme zastavili na odbocce k Savannakhet a pro nas zcela bezduvodne jsme tu vsichni asi hodinu zevlovali. Zuzka si alespon koupila zraly lotos – je to vyborne, chutna to jako mlade liskove orechy.
Z: A vydobane to dobre slouzi jako airbag smile
M: Pak jsme konecne vyjeli a za 1/2 hod zase nekde zastavili, do busu se vehnala tlupa zen se smazenymi kuraty a brouky-rohaci. Ukazalo se, ze se belosi tak trochu boji velkych brouku na spejli.
Z: Konkretne ja jsem se bala a bohuzel si toho jedna dama vsimla a furt me s nimi strasila.
M: Cestou dal jsme jeli docela pohlednou krajinou – ryzova policka s par ponechanymi stromy, hezke. Pak jsme zase zastavili a byli jsme svedky zvlastni situace. Hosi seskladali ze strechy busu objemnou dodavku televizi a satelitnich prijimacu. Pak „se ukazalo“, ze se jedna o chybnou dodavku, vse se hazelo zpet na strechu. Dalsi 3/4hodiny pryc. Pak jsme zase pro zmenu my zjistili, ze jsme vlastne jeli kamsi mimo nasi trasu, vraceli jsme se na hlavni.
Z: Cestou byl jeden z nakladacu na strese a upevnoval televize, nutno podotknout, ze ani na sedadle v autobuse se nedalo poklidne sedet diky serpentinam a nevyrovnane jizde ridice, chudak hoch.
M: Asi i ridic si uvedomil, ze dost meskame, konecne jsme zacali jet rychle. Zacali jsme hledat nase prukazy pojistence.I presto, ze se snazil, dojeli jsme az ve 21h.
Hned nas chtel stahnout jeden tuktukar, ale prepiskl to s cenou, Spanel mu rekl: „Mel jsi svoji sanci, ale propadl jsi“ smile , sli jsme ten kilometr pesky.
Dal uz nebyl cas vybirat gh a ani restauraci. Laosane chodi spat brzo.
Rano jsme si nasli novy gh dle nasich predstav a take spoje do Si Phan Don. Pak jsme si prohledli dva waty ve meste. Cestou zpet jsme se zastavili v jednom evropsky vzhlizejicim cafe. Zuzka si objednala fusilli se syrovou omackou. Dotazem, zda je v omacce skutecne syr, jsme obsluhu vykolejili natolik, ze jsme si museli celou nasi objednavku vypracovat sami a radne si polozky zapsat na ucet. Nakonec prinesli spagety s besamelem smile
V Paxse neni mimojine co delat, tak jsme se tam vecer poflakovali az, hodinu pred vecerkou, jsme narazili na hausbot, kde na nas byli nesmirne mili, to jsme jeste nezazili.
Take jsme vecer videli Ena, ktereho jsme poprve videli na severu v Houay Xai a pak ve Vang Vieng. Jak je videt, nekteri lide pluji po Mekongu stejnym tempem.
Diky malemu mejdanu na lodi, jsme rano zmeskali veskere oficialni spoje do Si Phan Don a tak jsme museli jet tuktukem na busak, coz je takovy blativy plac se spoustou stanku a jidelnicek. Zadny bus nejel, museli jsme jet dodavkou sawnthiew. Cestou ve meste jsme pozorovali provoz na silnici, v tuktukach a na motorkach se vozi uplne vsechno, videli jsme tuktuk naplneny kachnami, zrejme na poslednim vylete, a pak motocykl oveseny spoustou slepic smile
Z: Jsem optimistictejsi, podle me kachny jely na vylet k jezirku smile
M: Tim, ze jsme vyrazili primo dal na jih, jsme minuli Bolavenskou plosinu. Kdo to nevi, tak se tady pestuje laoska kava. My jsme to take nevedeli. A stejne to je s cajem. Zanesli to sem „Frantici“, tak jako bagety, petanque, badbinton, hraci karty a mozna i piskvorky, ktere jsme videli hrat smile
Take jsme cestou vynechali Wat Phou, druhou nejvyznamejsi khmerskou pamatku hned po Angkor Wat.
Krajina byla pohledna, lide se tu hodne zivi, krome produkce ryze, vyrobou dreveneho uhli ve hlinenych pecich. Take uz vime, proc se rika „stoji jako tele“, tech zas na ceste bylo. A nejen krav, ale take buvolu, to byla zmena oproti Vang Vieng, kde byli vsude jenom kozy.
Nakonec se po prasne ceste dostali ke brehu Mekongu a chatrnou lodkou se nechali prevezt na jeden z ostrovu souostrovi Si Phan Don, Cesky receno „4 tisice ostrovu“.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.