0
0

Paxi, nebo také Paxos… Nejmenší z Jónských ostrovů, pouhých 11 km dlouhý a necelých 5 km široký, kopcovitý, díky všudypřítomné vegetaci celý zelený, se spoustou zátok s průzračnou vodou a plážemi, často přístupnými jen z moře a dosud poměrně málo zasažen turistickým ruchem… No nezní to jako vábení Sirén? Zhruba takto totiž popisuje řecký ostrov Paxi těch pár skoupých informací v češtině, které lze na internetu nalézt. Ale jak je tomu doopravdy? Na to jsem nalezl odpověď až letos, při naší dovolené na tomto ostrově. Možná i proto, že moc informací o tomto ostrově k nalezení není, jsem překonal lenost, kterou se obvykle o dovolené na řeckých ostrovech v rámci „pohlcení místní atmosférou“ nakazím, a rozhoupal se napsat tento cestopis. Ovšem spíš než o cestopis s popisem toho, co jsme dělali den po dni, půjde o souhrn informací z vlastní zkušenosti, ale snad to i tak někomu trochu pomůže s rozhodnutím, zda na Paxi ano či ne… :o)

Přiznám se, že jsem po Paxi „pošilhával“ již delší dobu, ale vyšlo to až letos. Asi to bude i tím, že rádi trávíme letní dovolenou jak u moře, tak i v Alpách, takže to celkem pravidelně střídáme. Letos to vyšlo na moře a to v našem případě znamená jedině řecké ostrovy, protože těm se prostě, alespoň podle nás, v rámci Evropy nic jiného nevyrovná… :o)

Směr Paxi

A tak jsme s manželkou jednoho červencového dne nastoupili v Praze do letadla, které mířilo na řecké letiště Kerkyra, na ostrově Korfu. Malý ostrov Paxi totiž vlastní letiště nemá, takže se létá na Korfu a dále pokračuje po moři. Let samotný trval zhruba dvě hodiny a v jeho průběhu byla podávána standardní „maxisvačina“, kterou se vám při troše opatrnosti podaří opravdu sníst a ne omylem vdechnout… :o)) Po přistání na letišti Kerkyra nás již očekávala delegátka „naší“ cestovní kanceláře a také klimatizovaný autobus, do kterého jsme nastoupili společně s klienty, kteří se rozhodli dovolenou ztrávit přímo na ostrově Korfu. Po necelé hodině jízdy, během které jsme v různých destinacích na Korfu vysadili naše spolucestující, jsme v pouhých šesti lidech dorazili do přístavu Lefkimi na jihu ostrova. Když jsme vystoupili z autobusu, k molu se přihnal motorový člun s nápisem „SEA TAXI“, který měl kabinu se sedadly pro pět cestujících + řidiče a k tomu ještě malou nekrytou palubu na zádi, kde byla sedačka pro další čtyři lidi. Pomocník řidiče lodního taxi naložil naše zavazadla, paní delegátka se s námi rozloučila, popřála nám příjemný pobyt a my nastoupili do člunu. Řidičem tohoto plavidla byl svérázný Řek, kterému jsme hned během plavby začali říkat pirát. Jakmile jsme totiž vypluli z přístavu, zatlačil páku otáček motoru do pozice „full“ a už jsme si to vlna nevlna „smažili“ směr Paxi… Pro suchozemské krysy, jako jsme my, bylo to ródeo na vlnách docela zážitek… :o)) Tedy až na syna našich spolucestujících, kterému se obličej stáhl do podivné křečovité masky s očima plnýma hrůzy a v tomto stavu setrval až do okamžiku, kdy v cíli naší plavby opustil člun… :o) Mimochodem – ta sedačka na zádi je nejlepší místo, skáče to tam méně, než uvnitř v kabině, je tam pěkný výhled a navíc to tam krásně fouká, což bylo v tom horku a vlhku, které nás na ostrovech uvítalo, velice příjemné. Po zhruba třiceti minutách plavby jsme dorazili do přístavu Lakka na ostrově Paxi, cíle naší cesty. Když jsme přirazili k molu, pirát vypnul motor, otočil se na nás s úsměvem od ucha k uchu a pronel české slovo „volej“. Zřejmě ho některý z našich předchůdců – vodáků informoval o tom, jak se česky označuje naprosto klidná vodní hladina… :o) My však byli trošku jiného názoru… :o)) Na molu nás již očekával zástupce „partnerské“ řecké cestovní kanceláře, který nám pomohl se zavazadly a doprovodil nás do místa našeho ubytování. K ubytování samotnému jsme neměli za celou dobu pobytu nejmenších výhrad a přestože se nacházelo přímo ve vesnici Lakka (zhruba 150 metrů od mola v přístavu), jednalo se o klidné místo.

Život na Paxi

Na Paxi si v případě potřeby můžete koupit naprosto vše, co můžete při vaší dovolené potřebovat, od potravin, přes oblečení, sportovní vybavení až třeba léky. Obchodů je prostě na ostrově dost. Například v Lacce byly minimálně tři supermarkety s potravinami a drogérií, dvě pekařství a k tomu nepočítaně dalších obchodů s oděvy, sportovním vybavením, suvenýry… Co se týče potravin, ceny jsou sice o něco vyšší než u nás v ČR, ale nijak vražedný rozdíl to není. Taveren či barů, kde si můžete dát hotová jídla, je v Lacce minimálně patnáct, takže hlady určitě nezemřete… :o) V těch z taveren, které jsou označeny jako „Grill room“, si můžete koupit i jídlo „gyros pita“, na kterém jsem já osobně při pobytu na řeckých ostrovech závislý, protože ho prostě musím mít… :o)) No řekněte sami – kornout z moučné placky, pořádně masa, nějaká ta zelenina, trochu hranolek, dressing a koření… Mňam! :o) V Lacce to stálo 2,- EUR a bylo jedno, jestli si to sníte u stolu z talířku, vezmete do ruky na cestu, nebo si necháte zabalit do sáčku. Ale co, každý máme pro něco slabost, manželka zase „ujížděla“ na variantě ledové kávy zvané „Ice capuccino“, což bylo ledové capuccino s půl sklenice vysokou vrstvou sladkého našlehaného krému… No bylo to vážně dobré, takže jsem se občas „obětoval“ a dal si to také… :o)) Co se týče jídel nabízených v místních tavernách, byly to hlavně tradiční řecké předkrmy, saláty, hlavní jídla a samozřejmě ryby. Dále byly v nabídce i „mezinárodní“ jídla jako různé steaky, grilovaná kuřata a pizza. Naše „standardní“ večeře se po několika experimentech ustálila na složení tzatziki, greek salad a nějaká ryba. :o) Některé taverny a bary byly v provozu již od rána a bylo si v nich možné dát i vydatnou snídani, jako jsou smažená vejce, slanina, fazole, toasty, různé omelety, sendviče, sladké palačinky a třeba i klasický hamburger. Tato jídla byla v nabídce samozřejmě celý den, nejen v době snídaní. Žádnou vyloženě místní kulinářskou specialitu jsme s manželkou nezaregistrovali, ale to neznamená, že neexistuje, třeba o ní jen nevíme… :o) K pití bylo v nabídce snad vše, od chlazené vody přes obligátní colu, fantu, pokračuje řeckými víny, pivem a konče rozličnými destiláty. V barech samozřejmě připravovali i různé kokteily. Také šťáva vymačkaná z čerstvých pomerančů nám tuze chutnala… :o) Když už jsme u té vody, na Paxi teče z vodovodu odsolená mořská voda. Ne že by vám při jejím pití nějak ublížila, ale chuťově prostě brrrr… Místní obyvatelé ji používají na zalévání zahrádek, mytí a vaření, ale pijí vodu balenou. Jedno balení šesti 1,5 litrových PET flašek stálo v supermarketech okolo 1,50 EUR.

Lidé na Paxi

Na celém ostrově prý trvale žijí zhruba tři tisíce obyvatel, zbytek tvoří turisté. Část z turistů je na ostrově ubytována, zbytek jsou lidé z jachet, které u ostrova kotví. Mezi těmi ubytovanými tvoří podle našich dojmů většinu Angličané, pak nějací Švýcaři a také Řekové z pevniny na dovolené. Co víme, nás Čechů tam bylo jen šest… :o)) Ale češtinu jsme občas zaslechli, když některé z našich krajanů přivezla výletní loď z Korfu. Jachtaři byli mix více národů, například Řekové, Angličané, Němci, Francouzi, Australani, Američané a další… Dokonce se v přístavu občas objevila i nějaká ta jachta s českou vlaječkou. Z cizích jazyků se na Paxi domluvíte samozřejmě řecky a také anglicky. Jen opravdu vyjímečně najdete mezi místními někoho, kdo mluví například německy. Ovšem občas mezi personálem narazíte i na jinou národnost, než řeckou, například z jednoho na Řeka podivně blonďatého mladíka v půjčovně se vyklubal Rus a naši čeští spolurekreanti zase narazili v jednom z barů v Lacce na servírku Slovenku. Jinak že by bylo Paxi nějak přeplněné turisty, to nám opravdu nepřišlo. Když se přes den všichni rozprchli po ostrově, každý si mohl najít úplně prázdnou pláž jen pro sebe. :o) Akorát na jídlo a nocleh jsme se zase všichni „slezli“ do některého z letovisek a protože Paxi je poměrně malý ostrov, zhruba od poloviny pobytu už jsme se s částí rekreantů znali „od vidění“ a začali se vzájemně zdravit… :o)) Ještě malá poznámka – pokud by někdo potřeboval něco domluvit a měl problém s komunikací v cizím jazyce, z kanceláře oné „partnerské“ řecké cestovky mu zavolají české delegátce na Korfu, které sdělí své přání a ona vše přetlumočí.

Motoristou na Paxi

Ti vás, kteří si chtějí trochu „okouknout“ vnitrozemí ostrova, ale nechtějí si v místních půjčovnách pronajmout nějaký dopravní prostředek, můžou využít místní autobusovou linku. Má pouhé tři zastávky – Lakka, Loggos a Gaios, jezdí 3 – 4x denně, časy jsou vyvěšené na zastávce a v autobuse samotném vám je „průvodčí“ dá i vytištěné na papíře. Kde jsou zastávky, to určitě najdete sami a pokud ne, místní vám rádi poradí. Cena zpáteční jízdenky (z Lakky do Gaisosu a zpět) byla za našeho pobytu 5,- EUR na osobu. Je to asi jediný autobus na na ostrově, ale celkem moderního vzhledu a klimatizovaný. Rozměry má akorát na to, aby se v některých z místních serpentin tak tak vytočil… :o) Také jízda po hraně mola v Loggosu, kdy se na jedné straně z autobusu díváte přímo do moře a zároveň před vámi na druhé straně prchá osazenstvo taverny, aby nebylo převálcováno, patří k nevšedním zážitkům… :o)) Pokud si chcete na Paxi půjčit nějaký dopravní prostředek, stačí vám k tomu libovolný doklad totožnosti (pas, občanský průkaz, řidičák…) a samozřejmě peníze. Lze si půjčit i auto, ale o to jsme neměli zájem, takže bližší informace nemáme. Co se týče ostatních suchozemských přibližovadel, v Lacce byly dvě půjčovny. V jedné měli pouze pár skůtrů, v té druhé mimo několika skůtrů i čtyřkolky. Vzhledem k malé rozloze ostrova a tomu, že máme s manželkou rádi turistiku, jsme byli odhodláni dřív, než nás pohltí místní atmosféra (= zlenivíme), pojmout zdejší pobyt více sportovně a k pohybu na souši využít hlavně chůzi, případně horská kola. Ovšem na můj dotaz v Lacce, zda půjčují i horská kola, mi byly odpovědí vytřeštěné oči, ve kterých jsem četl: „Na co ten úchylný turista potřebuje kolo, vždyť to nemá motor…“ :o)) No ano, pro někoho, kdo i sto metrů jede na skůtru, je to opravdu podivné… :o)) Ale ti sportovněji založení z vás, co by si přesto chtěli půjčit kolo, nezoufejte. Minimálně v jedné půjčovně ve správním městečku ostrova Gaiosu (hned kousek od zastávky autobusu) půjčují i horská kola. :o) Cena byla 6,- EUR na den. Tato půjčovna měla i znatelně širší sortiment motorových přibližovadel, než půjčovny v Lacce, nebo jediná půjčovna v Loggosu, kde měli jen několik skůtrů. Ze suchozemských motorových přibližovadel jsme si nakonec s manželkou půjčili čtyřkolky v Lacce. Jelikož doma oba jezdíme na motorkách s výkonem okolo sta koní, pohlíželi jsme na místní jednostopá „prdídka“ jako na něco naprosto podřadného… :o)) Ale chápali jsme to – na co výkonnější stroje, když i s tím nejslabším skůtříkem přejedu celý Paxi do dvaceti minut, že? ;o) Pro čtyřkolky jsme se rozhodli, aby byla nějaká změna a sranda. A sranda byla… :o)) Na čtyřkolce už jsem si v minulosti zajezdil, ale bylo to dávno… Teď nově uchvácen jekotem a „brutálním zátahem“ 80 ccm dvojtaktního motůrku a proti motorce poněkud topornými jízdními vlastnostmi stroje, jsem se za jízdy vždy tlemil jako blbeček, tak veselého čtyřkolkáře na Paxi asi dlouho neviděli… :o) Zejména kamenité cesty jsem si docela užíval… Ale ke cti tohoto „prdítka“ musím uvést, že i opravdové „krpály“, u kterých jsem byl přesvědčen, že je s mojí hmotností 100 kg + nevyjedu, jsem vždy úspěšně zdolal a čtyřkolka celou dobu fungovala spolehlivě. Na čtyřkolkách jsme si s manželkou projezdili jak vnitrozemí ostrova, tak všechny pláže, na které se dalo těmito stroji dojet. Jinak původně jsme si chtěli půjčit pro nás s manželkou pouze jednu čtyřkolku dohromady, ale v půjčovně nám vysvětlili, že to stroj sice v pohodě vydrží, ale ty prudší kopce ve dvou prostě nevyjedeme. Tak jsme si nakonec půjčili každý „svou“ a že tato informace nebyla ze strany půjčovny jen obchodním trikem, jsme při našich jízdách viděli na vlastní oči, když jsme občas v prudších stoupáních míjeli turisty, kteří si na čtyřkolkách stejné kubatury vyrazili ve dvou a pak jeden z nich musel do kopců chodit pěšky… Co se týče ceny, pro jednu čtyřkolku byla 30,- EUR na den s jednou plnou nádrží v ceně. Ochranné přilby na motocykl jsou sice v Řecku povinné, ale na ostrovech se to standardně moc neřeší… :o) Pokud by jste přesto přilbu chtěli, samozřejmě vám jí zapůjčí. Opět malá poznámka – čím větší počet dní budete mít půjčené nějaké přibližovadlo (kolo, skůtr, motorový člun…), tím víc vám půjdou v půjčovně s cenou za den dolů. Ty ceny co uvádím, byly výchozí ceny za jeden den ve vrcholné sezóně.

Pěším turistou na Paxi

Že máme s manželkou rádi pěší turistiku, to už jsem zmínil. Takže to v mém nitru jásalo: „Ano ano! Paxi – to bude ideální dovolená, malý kopcovitý ostrov zarostlý zelení, údajně se spoustou pěších cest, prostě pro nás ideální kombinace turistiky + moře, co více si přát… :o)“ Když jsme po našem příjezdu na ostrov v jednom z obchodů v Lacce spatřili mapu „Walking map of Paxos“, automaticky jsme si jí koupili… Na mapě byly mimo jiné rozkresleny cesty na ostrově Paxi + Antipaxi. Hlavní asfaltované, vedlejší asfaltované, kamenité pro vozidla s naznačením kvality povrchu, dále i soukromé komunikace, koryta sezónních (v létě vyschlých) potoků a samozřejmě pro nás nejzajímavější – pěší stezky. Tak hurá do toho. A jak to dopadlo? Začnu popisem mého asi „nejhrdinštějšího“ kousku – výstupu na vrchol mysu Lakka, což je poloostrov chránící před volným mořem záliv se stejnojmenným přístavem a na jehož vrcholu se nachází zřícenina kostela Sv. Thomase. Přestože mapa označovala tuto stezku jako „obtížně rozpoznatelnou či možná již neexistující“, předpokládal jsem, že stezka tak blízko od Lakky bude „prošlapaná“ dostatečně. Mýlil jsem se… Jednalo se o pouhý náznak někdejší stezky, zarůstající, či místy již zcela zarostlé hustou vegetací. Manželka, která měla nohy již dostatečně poškrábané z předchozího prodírání se stezkou na nedalekou pláž Komeno, se odmítla tohoto výstupu zúčastnit… Se slovy, že jeden z nás dvou přece rozum mít musí, se usadila na úzké šíji spojující mys se zbytkem ostrova, odkud měla dobrý výhled na mé počínání a mohla, jak sama prohlásila, dát v případě potřeby podnět k zahájení záchranné operace, srandistka… :o) Pchá! Já, takový horal a tenhle kopeček? A tak jsem „vyzbrojen“ pouze kraťasy a trekkovými sandály zahájil výstup a tím i nerovný zápas s místní přírodou… :o) Zelené listnaté křoviny se chovaly k mým nohám ještě celkem laskavě, ale místní suché keříky s dlouhými a opravdu ostrými trny si mě docela slušně „podávaly“, přestože jsem se jim snažil všemožně vyhnout, odhrnovat je rukama stranou a podobně, jenže jinudy to prostě nešlo a byla jich přesila… Ve vyšších partiích mysu se do boje proti mým končetinám zákeřně zapojily i jakési plané popínavé růže či co, jejiž šlahouny byly plné jemných ostnů, podobně jako české ostružiny. Ale zvítězil jsem! :o) Zvítězil, abych na vrcholu zjistil, že ona zřícenina kostela je jen pár zbytků zdí z pískově šedého kamene a že vrchol mysu je tak zarostlý, že z něj není žádný pěkný výhled na všechny strany, ale jen pár směry mezerami mezi stromy… :o)) Když jsem se prodral zpět dolů k manželce, tak při pohledu na mé „zhvízdané“ nohy prohlásila: „Jejda, netušila jsem, že na Paxi žijí i medvědi… Ale jsem opravdu ráda, že jsi v zápase s nimi zvítězil a vrátil se mi živý…“ Provokatérka! :o)) “ K výstupu na mys Lakka bych ještě dodal, že v tomto případě údaje ve výše zmiňované mapě vyjímečně souhlasily s realitou, u pěších stezek tomu totiž často bylo naopak. Při našich pěších výletech se nám opakovaně stávalo, že na mapě zakreslená stezka (a to nebyla označená jako „obtížně rozpoznatelná či možná již neexistující“) prostě nebyla, pravděpodobně zcela zmizela zarostlá vegetací, pokud tedy již od prvopočátku nebyla chyba v mapě samotné. Pokud vám někde jen chyběla odbočka, tak jste prostě pokračovali dál jiným směrem po původní cestě a hotovo. Horší bylo, když znenadání přestala existovat stezka, po které jste již delší dobu šli… Někdy se mi v hustých křovinách její pokračování sice vystopovat podařilo (v dětství jsem přečetl všechny díly Vinetoua) a úspěšně jsme dorazili do cíle, ale občas jsme se prostě museli vracet, protože dál už opravdu nebylo kudy… A nebyli jsme sami, kdo se na Paxi pokoušel o pěší turistiku – občas jsme narazili i na další nám podobné „průzkumníky“ s batůžky na zádech a mapou v ruce, obyčejně nad ní kroutící hlavou… :o)) S jedním třiapadesátiletým anglickým gentlemanem a jeho manželkou, podle vizáže, vybavení a konec konců i jejich vlastních slov milovníky pěší turistiky, jsme se při našich cestách po ostrově potkali celkem třikrát… :o) Poprvé to bylo na ostrově Antipaxi, kde stáli s mapou a GPS v ruce na místě, kde se měla podle oné mapy nacházet odbočka na stezku vedoucí na jednu z pláží… „Podivné darling,“ pravil onen gentleman se zdviženým obočím své choti „podle GPS máme správnou pozici, ale ta stezka tu skutečně není?“ Ujistili jsme je, že ani nám se dotyčnou odbočku nepodařilo nalézt a že i ta stezka, po které se právě od moře vrací, protože nikam dál nevede, opravdu končí na jedné ze skal, ačkoliv podle mapy by měla vést při pobřeží dál… Když jsme tuto dvojici potkali podruhé, už přímo na ostrově Paxi, neměl již gentleman obočí zdvižené v údivu, nýbrž se do mapy regulérně mračil a používal výrazy jako „unreliable“ či dokonce „shoddy“… Podle jeho podrápaných nohou, které vypadaly podobně jako moje, k tomu měl oprávněný důvod… :o)) Když jsme je potkali potřetí, mávali na nás jedoucí v autě z půjčovny a my jim odpovídali ze čtyřkolek… :o) Takhle nějak tedy ve finále skončily naše experimenty s pěší turistikou na Paxi. Jistotu, že se opravdu dostanete tam, kam jste původně chtěli, máte jen u cest, které jsou určené vozidlům a je úplně jedno, zda se jedná o asfaltky či kamenné cesty. A nemusíte mít obavy vyrazit si po těchto cestách pěšky – provoz na Paxi je poměrně malý. Pozor jen na autobus! :o)) Pěší stezky jsou použitelné jen v některých lokalitách a soudě podle občas nalézaných brokových nábojnic, je sami místní využívají akorát při sezónním lovu ptactva. Takže kupovat za myslím 6,- EUR „Walking map of Paxos“ považujte za zbytečnost, raději si kupte něco dobrého. Na cesty po Paxi vám bude úplně stačit nějaká jednoduchá mapka zahrnující průjezdné komunikace, klidně stažená z internetu. A tím se dostáváme k tomu, co je vlastně k vidění ve vnitrozemí ostrova. Úplně stručně – nic moc. Na Paxi mimo již zmíněných přístavních městeček (či spíš vesniček) Gaios, Lakka a Loggos, najdete ve vnitrozemí ostrova, až na výjimky všude porostlého olivovníky, víc jak padesát vesnic, usedlostí a samot. Tvoří je směs starých neomítnutých kamenných domků a častějších, o něco novějších domů s nabílenou fasádou. Také zde najdete několik desítek provozovaných kostelíků, nebo jejich zřícenin. Svým vzhledem se ale nepodobají těm pro Řecko typickým bílým kostelíkům, nejčastěji s modrou střechou… Většinou se jedná se jednoduché, obdélníkové kamenné budovy bez věžičky, kde že jde o kostel, vám při pohledu z venku občas dojde jen díky půlkulatému výklenku na zdi, kde se nachází oltář. Zevnitř už to ovšem vypadá lépe. :o) Z historického hlediska jsou na Paxi ještě relativně zajímavé více či méně zachovalé zbytky asi dvacítky kamenných větrných mlýnů. Každopádně na Paxi najdete i zcela moderní budovy, například školu, ale zejména nemálo zcela moderních vilek (občas spíš rezidencí), které nezřídka slouží jen jako letní sídla movitějších obyvatel evropského kontinentu a aktuálně se pořád staví další. Ale žádný strach! Paxi rozhodně není nijak přelidněný ostrov, neboť jak už jsem zmínil, liduprázdnou pláž „jen pro sebe“ rozhodně není problém najít a to přístupnou nejen pouze z moře, ale i normálně po souši. Můj výsledný názor na vnitrozemí Paxi je asi následující – byla by škoda se tam alespoň trochu neporozhlédnout, ale nějaké delší zkoumání nemá smysl, na nic zázračného asi nenarazíte… Paxi je totiž hlavně o něčem jiném – o moři a plážích! :o) Ale možná, že pro někoho bude zajímavý i třeba některý ze zdejších vodních rezervoárů, ale to opravdu nevím… :o))

Mořeplavcem na Paxi

Pokud si chcete pobřeží ostrova Paxi prohlédnout z lodní paluby a zároveň i navštívit ostrov Antipaxi, můžete využít některou z místních „výletních“ plaveb. Funguje to například tak, že z přístavu Lakka vyplouvá každé dopoledne ve stanovenou dobu výletní loď, jejíž pasažéři si nejprve po cestě na ostrov Antipaxi prohlédnou celé západní pobřeží ostrova Paxi a následně na ostrově Antipaxi vystoupí na některém z míst (podle vlastní volby), kde loď staví. Na lodi se samozřejmě dozvíte, v kolik hodin odpoledne loď vyplouvá z Antipaxi zpět. Máte tak dostatečně hodin na to, trochu si ostrov okouknout, ale hlavně se vykoupat na některé ze zdejších pláží. Ve vám známou dobu návratu lodi prostě přijdete na některou z lodních zastávek a počkáte si na tu „vaši“ loď. Po cestě zpět do Lakky si prohlédnete i druhou část pobřeží Paxi – tentokráte tu východní. Tento lodní výlet z Lakky stál myslím 20,- EUR na osobu. Na Antipaxi ale můžete lodí cestovat i z Gaiosu a myslím, že i z Loggosu. V případě Gaiosu si ovšem pobřeží Paxi moc neprohlédnete, protože se jedná jen o přímou plavbu z Gaiosu na Antipaxi a zpět. Jinak to funguje podobně jako u plavby z Lakky, ale s tím rozdílem, že z Gaiosu na Antipaxi pluje v určitém časovém rozmezí více lodí a to samé se samozřejmě týká i návratu. Cena na osobu byla z Gaiosu 10,- EUR. Ovšem jednoznačně nejlepší varianta „mořeplavby“ okolo Paxi je půjčit si „vlastní“ motorový člun. :o) Půjčovny najdete jak v Lacce, tak i Gaiosu a Loggosu. Pro řízení motorového člunu s výkonem do třiceti koní (HP) nepotřebujete žádné zvláštní oprávnění. V nabídce půjčoven proto bývají zejména čluny o výkonech 15, 20 a 30 HP. Čím vyšší výkon, tím samozřejmě dražší půjčovné. Verze s výkonem 30 HP stála 50,- EUR na den. (Opět platí již zmíněné: Více dnů půjčeno – cena jde dolů.) Ona verze s 30 HP, kterou jsme měli půjčenou my, je mimo toho, že je samozřejmě nejrychlejší, „zajímavá“ i tím, že se startuje klíčkem jako u auta a ne startovací šňůrou, jako u slabších verzí. Rovněž sklápění motoru je u „třicítky“ elektrické. Každopádně Paxi je malý ostrov, takže na plavby okolo něj vám bohatě stačí i ten z nabídky nejslabší člun s 15 HP motorem. Všechny verze člunů mívají rozkládací plátěnou stříšku, která vám na moři poskytne trochu toho stínu, pokud máte zájem. Ovládání člunů je i pro „suchozemce“ celkem jednoduché, každopádně před prvním vyplutím vám personál půjčovny krátce předvede, jak na to. Obdržíte i mapku pobřeží ostrova, nějaké informace o rizikových místech, telefonní číslo, kam zavolat v případě problémů (bývá nalepeno i přímo na člunech) a hurá do toho… :o) Pro pesimisty ještě doplním, že na každém člunu jsou pro případ poruchy motoru připevněna vesla a pro nouzi nejvyšší jsou čluny vybaveny i plovacími záchrannými vestami… :o)) Se zapůjčeným člunem se na Paxi budete cítit asi nejsvobodněji… :o) U každé pláže, která se vám bude líbit, si prostě zakotvíte a hotovo… A že tam dost pěkných a často i liduprázdných pláží a plážiček najdete… ;o) A konec konců nepotřebujete ani tu pláž, prostě poblíž břehu vyhodíte kotvu (doporučuji přivázanou na laně, na člunu bývá jen jedna), sklopíte schůdky na zádi člunu do vody a je to… :o) A co všechno ze člunu uvidíte? Severní pobřeží Paxi je poměrně malé, tvoří jej mys Lakka a záliv se stejnojmenným přístavem. Nahoře na hřebeni stojí funkční světelný maják, dobře viditelný z moře. Na severním pobřeží také najdete cca šest pláží. Většinu západního pobřeží tvoří strmé skály, kde si můžete s člunem zajet přímo do některých ze zdejších známých jeskyní, jako například Ortholithos, Ypapanti a další . Na celém dlouhém západním pobřeží najdete pouze několik pláží. Mimochodem – personál půjčoven kotvit u západního pobřeží příliš nedoporučuje, protože ve spárách skalnatého dna se kotva občas zasekne tak, že ji nejde vytáhnout… Spíše doporučují, aby pokud se chcete vykoupat, zůstal jeden člověk na lodi a vystřídal se s ostatními. Ale osobně se domnívám, že pokud zakotvíte v takové hloubce, do které se eventuelně dokážete potopit, nebude pro vás zaseklá kotva problém. :o) Jižní pobřeží Paxi tvoří ostrůvky Kaltsonisi a Mongonisi. Východní pobřeží je pozvolnější. Najdete na něm správní městečko Gaios, přístavní vesničku Loggos, ale hlavně spoustu pláží a plážiček, určitě si vyberete… :o) Co ještě dodat? Snad jen to, že po vás v půjčovně budou z bezpečnostních důvodů požadovat, aby jste člun do stanovené doby (myslím do 17:30?) vrátili zpět do kotviště, kde si ho další den ráno zase vyzvednete, s doplněným palivem – které vám samozřejmě „připíšou na účet“… :o)) Jo a pokud toho na člunu hodně najezdíte, hlídejte si spotřebu, ať pak nemusíte například z Antipaxi veslovat zpět… :o))

Koupeme se na Paxi

Pláže na Paxi jsou většinou oblázkové nebo kamenité, na písek narazíte velice zřídka a to ještě ve variantě na břehu oblázky, ve vodě písek. Jedna z těchto „kombinovaných“ pláží se nacházela v blízkosti našeho ubytování přímo v zálivu Lakkka, jmenuje se myslím Harami. Jediná 100% písečná pláž (písek na břehu i ve vodě) se nachází na jižním pobřeží Paxi, konkrétně na ostrůvku Mongonisi, na který se dostanete i po souši přes malý můstek. Co se týče dostupnosti pláží, k těm větším vedou cesty pro vozidla, no a u těch nejhezčích z větších pláží bývá i taverna či bar + možnost pronajmout si plážová lehátka. Díky tomu jsou tyto pláže na místní poměry trochu lidnatější, ale žádný strach – ono „lidnatější“ dle mého odhadu představovalo maximálně 25% standardní chorvatské pláže, takže žádný stres… :o) Nám osobně se z těchto „komerčních“ pláží asi nejvíc líbila oblázková pláž Monodendri, kde se nacházela taverna s pizzérií a barem a kde „konzumenti“ (stačilo si objednat libovolný nápoj či jídlo) měli na celý den zdarma k dispozici plážová lehátka s velkým rákosovým slunečníkem, bazén, šlapadla, kajaky, či dokonce WiFi připojení. Od Lakky byla tato pláž vzdálená pouhé cca 3 km, takže jsme ji mimo na člunu a čtyřkolkách jednou navštívili i pěšky. No, bylo to tam opravdu pěkné, pohodové a i nám tam chutnalo, ale nás tak nějak nebaví trávit čas pořád na stejném místě… Dá se říci, že jsme si projeli na člunu, na čtyřkolkách, prošli pěšky i proplavali většinu pláží na Paxi a z východního a severního pobřeží snad úplně všechny. Díky tomu, že část pláží je přístupná pouze po úzkých, strmých a často zarostlých stezkách, moc lidí na ně nechodí a většinou bývají prázdné. Jen tu a tam narazíte na osamělý páreček či „nudící se“ do knížky začtenou slečnu. :op Na některé pláže se dostanete pouze z moře, takže buď ze člunu, nebo tam prostě přeplavete ze sousední, po souši přístupné pláže. Mimochodem, doma v Čechách máme i takový malý „hobby“ nafukovací člun, který ač je poměrně skladný, tak jsme si ho s sebou na Paxi bohužel nevzali, protože jsme tak nějak počítali hlavně s pěší turistikou… Ale hodil by se nám, stačilo by do něj naložit pití, osušky, foťák a kameru, přivázat si ho na lanko za sebe a mohli by jsme si vyrazit mořem při pobřeží, kam jen by se nám chtělo… :o) Ale zpět k plážím – na ostrově Antipaxi najdete všeho všudy pouhé čtyři pláže, ale dvě z nich – Vrika a Voutoumi, jsou 100% písečné. Díky tomu jsou hojně navštěvovány nejen turisty z Paxi, ale jsou i oblíbenou zástavkou výletních lodí, například z Korfu. Z těchto důvodů patří tyto dvě písečné pláže asi k těm nejvíce zalidněným v rámci Paxi + Antipaxi. Co se týče našeho koupání v moři, moje manželka se na Paxi projevila jako fanatický milovník „šnorchlování“… :o)) Když si nasadila ploutve, potápěčské brýle a šnorchl, naprosto ztrácela pojem o čase a vydržela by se kochat rybkami a potápět se (pro zajímavé kamínky, ale hlavně mušličky) celé hodiny v kuse… :o) Nezřídka jsem jí musel z vody doslova „vytáhnout za ploutve“, přestože navzdory její viditelné únavě škemrala jako malé děcko „ještě chvíli prosím, vždyť jsme tu sotva deset minut“… Když jsem se pak na břehu podíval na aktuální čas, zjistil jsem, že jsme tam byli například dvě a čtvrt hodiny a tak dále… :o)) Každopádně „hlavní potápěč“ byla moje žena, já s ní plaval „degradován“ na plovoucí zásobník vylovených mušliček, kterých jsem míval plné kapsy mých koupacích bermud… :o) Co ještě ke koupání na Paxi dodat? Snad jen to, že na některých, zejména těch menších plážích, najdete ve vodě docela dost vodních ježků, takže pokud nepoužíváte ploutve, vzít si s sebou boty do vody by nebyl až tak špatný nápad… ;o)

Rozvaluji se na lehátku ve stínu olivovníků a popíjím vychlazené řecké pivo Mythos… Od moře fouká osvěžující vánek, je mi fajn… Pozoruji mojí ženu, jak sedí na pláži s nohama v moři a pozorně třídí čerstvě vylovené mušličky… Ty, které se jí moc nelíbí, hází zpět do moře, jen ty opravdu dokonalé „jsou hodny“ toho, aby je dala stranou… :o)) Je tím naprosto zaujatá, nic okolo nevnímá… :o) Dívám se na ní a najednou nevidím dospělou ženskou, ale malou holčičku, která si hraje… :o) A o tom přece dovolená je, vypadnout ze stereotypu všedních dní a opravdu „vypnout“… ;o) Bohužel, všechno jednou musí skončit, stejně jako náš pobyt na Paxi… :o( Mít tak jiný stabilní zdroj peněz, než je zaměstnání, člověk by tam „vydržel“ celé léto… :o)) A tak jsme se všichni Češi z turnusu zase ocitli na molu v Lacce, kde jsme se rozloučili s našimi ubytovateli, kteří nám tam dopravili naše zavazadla. Nastupujeme do nám dobře známého „SEA TAXI“ a vyrážíme směr Korfu. Tentokráte řídí „pirát junior“, takže plavba nám připadala až na zdolávání jedné opravdu „megavlny“ o trochu klidnější a nebo jsme si už zvykli? :o)) Pouze syn našich spolucestujících si navzdory jejich uklidňování prožil další půlhodinu ryzí hrůzy… :o)) Přitom jeho mladší sestřičce se, soudě podle upřímného dětského úsměvu na tváři, jízda „mořským taxíkem“ líbila… :o) No a pak už jen Korfu a autobus s paní delegátkou, cesta na letiště a odlet směr Praha – Ruzyně… :o(

A co závěrem? Jediné, čím nás ostrov Paxi trochu zklamal, byla nepoužitelnost části avizovaných pěších stezek, na které jsme se docela těšili. Jinak jsme byli spokojeni a opravdu se nám tam líbilo. I počasí nám přálo, mimo jediného dne, kdy se k večeru objevily nějaké mráčky a večer dokonce skoro zapršelo – spadlo asi tak dvanáct kapek na metr čtvereční :o)) – bylo pořád jasno. Tak jestli se na Paxi taky vypravíte, ať se vám tam líbí alespoň tolik, jako nám… ;o)

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .