0
0

La Línea, Gibraltar

La Línea v překladu znamená „čára“ nebo „přímka“. Název pro město je to sice poněkud zvláštní, na druhou stranu, v ČR taky máme města, která se jmenují divně, třeba Příbor…V tomto případě má navíc název „čára“ své odůvodnění…je to v podstatě město, které odděluje Španělsko od britského území – a tím je Gibraltar.

Gibraltar, jako město i jako mini-poloostrov (jeho rozloha je kolem 6,5 km2) je opravdu rarita. Je z mnoha důvodů tak unikátní, že ani nevím, čím začít :)

No vůbec si představte, že cestujete po Španělsku a najednou narazíte na anglické území, které sice rozlohou je hodně prťavé, ale významem obrovské – z vysoké skály Upper Rock máte pod kontrolou celou Gibraltarskou úžinu a tak není divu, že o místo s tak strategickou polohou se vedly časté boje. Za druhé světové války se Gibraltar změnil v pevnost a námořní základnu, o čemž se ostatně přesvědčíte sami, až budete procházet kolem tlustých betonových zdí a bunkrů.

I způsob, jak se na Gibraltar dostanete, je raritou :). Jediná cesta, která sem z La Línea vede, se totiž křižuje s přistávací dráhou pro letadlo. Takže bacha – na přechodu je potřeba se pořádně rozhlídnout, doprava, doleva – a taky pro jistotu nahoru :).

Obyvatelstvo Gibraltaru a sousední La Línee je poměrně dost promíchané…určitě zde nerozeznáte Brita od Španěla jen podle jazyka, protože Gibraltarané španělštinu dobře ovládají, což se ostatně dalo čekat. Rozeznáte je ale snadno podle váhy – Britové jsou o dost oplácanější :).

Další zvláštností jsou přírodní poměry na Gibraltaru. V podstatě největší část poloostrova zabírá vápencová skála, na níž (jako na jediném místě v Evropě) žijí volně opice, konkrétně makak bezocasý.

Národní symbol

Na cestách většinou míváme smůlu, že prošvihneme všechny festivaly a slavnosti, které se každoročně konají. Např. v Liverpoolu jsme takto prošvihli festival věnovaný Beatles, stejně tak jsme propásli velký festival v Edinburghu. To v Gibraltaru jsme naopak vjeli do slávy největší, aniž bychom to předem tušili – 10. září se zde totiž slaví státní svátek.

Ale jaký! Po prvních pěti minutách pochopíte, že gibraltarské národní barvy jsou červená a bílá :). Nicméně nevěřila jsem svým očím, když jsme viděla, jak obyvatelé Gibraltaru svátek prožívají….červenou a bílou barvu tu měl na sobě opravdu skoro každý, často v neskutečných kombinacích, viz dále :). Všechny ulice byly vyzdobeny vlajkami jako kdysi u nás na 1. máje, na náměstí vyhrávala dechovka pro davy důchodců a mezi nimi občas propochodovali aktivisté s transparenty hlásajícími, že buď za a) by bylo dobré se připojit ke Španělsku, nebo za b) opak (čas od času se v Gibraltaru uspořádá na toto téma referendum, nicméně zatím se Gibraltarané ve většině hlásí stále k britskému impériu).

Svátek slaví i židé vracející se z bohoslužby – v červeném kvádru by asi vypadali dost divně (i když třeba dvojčata výše se svým vzhledem asi problémy opravdu nemají :) ), takže to vyřešili aspoň kravatou :).

Na oslavě se moc nezdržujeme, směřujeme k největší zdejší atrakci, a tou je Upper Rock. Nahoru se můžete dostat dvěma způsoby – pěšky, ale to vzhledem k tropickým teplotám, které zde panují, moc nedoporučuju. Pak můžete použít „cable car“, tedy lanovku, ale ta má zas dvě nevýhody. Na naše poměry je dost drahá – cca pětiminutová jízda stojí přes 6 euro a navíc před ní téměř vždy narazíte na dlouhou frontu. Obzvláště mně půlhodinové stání na slunci neudělalo vůbec dobře, takže jsem už při nástupu do kabiny začala přemýšlet, že varianta jít pěšky nebyla zas až tak špatná. Výhled z lanovky musel být skvělý – ovšem já jsem z něj neměla nic… tak trochu jsem se v kabině složila a většinu jízdy jsem prodřepěla na bobku v úrovni kolen ostatních cestujících…

Upper Rock

Velkým lákadlem jsou na Upper Rock volně žijící opice (makak bezocasý). Britové to dobře vědí a proto je pravidelně krmí a vůbec všelijak ty potvory drzé opečovávají. Opice jsou na lidi a jejich zájem zvyklé a tudíž velice oprsklé – je třeba si dávat velký pozor na osobní věci a zvláště na všechno, co aspoň trochu vypadá jako jídlo. Opice takové věci považují za svůj majetek a neváhají si je kdykoliv přivlastnit.

Sledováním opic jsme se bavili dobrou hodinu. Některé scény byly skutečně jako z grotesky, např. když jsme pozorovali opice vybírající si navzájem blešky, opice beroucí jídlo z aut skrz neuváženě otevřená okna, opice kakající na kapotu auta s německou poznávací značkou….:)))

Dle doporučení jsme se z Upper Rock dolů transportovali pěšky. Je to krásná procházka s nádhernými výhledy, varovat ale musím před sluncem, které je tady přímo vražedné. Pokud chcete podobnou procházku absolvovat sami, nezapomeňte na nějaký ten širák nebo sombrero a hodně, hodně, HODNĚ vody, jinak budete dole vysušení jak švestky a uvidíte všechno dvakrát (jako já…a fakt by mi to stačilo jen jednou). Taky je třeba počítat s tím, že sem tam vám nějakou tu PET láhev s barevnou etiketou seberou opice, které jsou drzé, ale rozhodně ne blbé, a taky mají žízeň.

Na svých cestách jsme už několikrát zahlédli podobnou scénu – okraj chodníku a na něm sedící nebo postávající, každopádně vždy živě diskutující muži (žena mezi nimi nikdy nebyla ani jedna). Zajímalo by mě, o čem si povídají…zda se např. probíraná témata liší podle země…? A nemůžu taky nevzpomenout na jednu větu, kterou jsme zaslechli v Černé Hoře a která se k těmto fotografiím výborně hodí: „Hrdinové nepracují“ :). Pro srovnání Španělé (vlevo), Černohorci (uprostřed) a Řekové (vpravo).

Hrdinové nepracují….ve ŠpanělskuHrdinové nepracují…v Černé HořeHrdinové nepracují…v Řecku

***

Upper Rock byl v podstatě na tomto kousku země to jediné, co jsme chtěli vidět a kvůli čemu jsme přijeli. Sbalili jsme tedy svých pár věcí, zjistili, kdy nám odjíždí autobus do dalšího města – Málagy – a….neodjeli jsme. Jaksi jsme podcenili délku cesty z kempu k nádraží (je to pěšky asi hodina a půl), a tak když jsme si konečně připustili, že to nestihnem, odbočili jsme rovnou na pláž.

La Línea – pláž

Pláže jsou zde velice krásné, ale poměrně větrné a voda tak studená, že jsem v ní tuším neviděla ani jednoho človíčka. Mají ale jiné přednosti – nechodí zde moc turistů, takže o výhled na Upper Rock se dělíte maximálně tak s hejnem racků. Vzhledem k teplotě vody jsme se s Pájou rozhodli nekoupat, i tak jsme se ale zabavili – Pája okamžitě začal hloubat v písku nějaký výtvor, o kterém později prohlásil, že je to Upper Rock (posuďtě sami, jak se mu to (ne)podařilo :) ), já jsem pro změnu sbírala škeble, kterých je zde neuvěřitelné množství, a skládala je jako puzzle do písku. Postupně jsme se do našich výtvorů tak zabrali, že – jinak to dopadnout snad ani nemohlo – jsme zmeškali i ten další autobus… No ale pohráli jsme si pěkně :).

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .