0
0

Když se řekne Kuba, vybaví se vám něco velmi vzdáleného a exotického. Vzrostlé palmy, zelené banánovníky, ovocné sady plné citrusů, pomerančů a manga, dlouhé lány cukrové třtiny, tabákové listy sušící se na slunci, rýžová políčka, pestrobarevný podmořský svět, nekonečné kilometry korálových útesů, ale také písečné pláže.

To vše podbarvuje omamná vůně vanilky, skořice a kávy, všudypřítomných tropických květů sytých barev. Kytaristé se slaměnými klobouky hrají jen tak pro radost, těla se pohybují v podmanivém rytmu salsy, nádherné černošky a mulatky se procházejí po maleconu a nabízejí své služby coby společnice…

Dlážděné ulice staré Havany a Trinidadu s chátrajícími domy a oprýskanými omítkami vzhlížejí omšele. Uličky jsou plné dětí hrajících pelotu (kubánský basetball), jiné skáčí přes švihadlo a všechny se smějí. Buvolí spřežení táhnou na dřevech ve tvaru „V“ sudy s pitnou vodou, kaktusy, či cukrovou třtinu, sekáči s mačetami vysekávají s umem jim vlastním trávu podél cest, rybáři vyrážejí na moře s chatrnými čluny na lov ryb. Obrázek každodenního stereotypu by nebyl úplný bez vůně nejlepších doutníku na světě a amerických bouráků, které měly být již dávno sešrotovány.

Pro někoho může slovo Kuba vyvolávat vzpomínku na časy minulé a spojovat si ho se jmény jako Fidel Castro, Che Guevara či Jose Marti. Jedna z posledních bašt socialismu izolovaná od okolního světa. Ať tak či onak, abychom mohli Kubu pochopit, musíme znát její historii a poznat ji osobně. Pak si ji zamilujeme a ona láska se změní v závislost. Neustálé vzpomínky a emoce nás snad nikdy neopustí.

Jak by se mohlo zdát, Kuba vůbec nepatří mezi laciné země a cizinec musí platit vše v CUC, což je konvertibilní peso. Za 1 EURO dostanete 1,15 CUC. Je to celkem velký paradox, když si uvědomíme, že místní obyvatelé vydělávají 10 – 15 CUC měsíčně. Jen při cestě z letiště do centra Havany jste odlehčeni o 11 až 15 CUC, dodávky berou 20 CUC. Další krvácení nastává posléze.

Ubytování v soukromí stojí 20 CUC, ale pozor cestujete-li jako sólista, tak máte smůlu. Pokoje jsou minimálně dvoulůžkové. Cena v hotelu by našinci mohla zlomit vaz, v pohodě se může vyšplhat hrubo přes 100 CUC. A odlehčování peněženky pokračuje. Jídlo v restauraci s pivem 10 CUC, láhev vody 1,5 CUC, litr benzínu 1 CUC. Po dvou dnech v Havaně zjistíte, že co jste původně měli na týden, padlo dříve. Dobrodruzi však nemusí klesat na mysli a propadat beznaději, protože Kuba má dvojí ekonomiku. Vedle konvertibilní měny existuje místní měna – kubánské peso. Turisti jsou sice povinni platit vše v CUC, ale to jen teoreticky, a tak za 1 CUC dostanete 24 – 25 peso, což v přepočtu vychází 1 : 1 s Kč, a pak jste někde jinde. Musíte počítat s horší kvalitou, ale přijatelnou. Proto je čas opustit Havanu a poznat Kubu.

Skvělý způsob, jak tak učinit, je cesta vlakem. Někde jsem četl, že na Kubě 80% vlaků má zpoždění a 20% vůbec nejede. To si přece nemůžete nechat ujít. Pozor, není to pro slabé nátury. Nejprve si musíte vystát frontu, zakoupit lístek, tedy pokud zbude, a prodrat se davem lidí do vagónu. Pak už žádný problém není, protože lístky jsou s místenkou. Cesta z Havany do Santiaga na východ země stojí 50 CUC a podle řádu má trvat 14,5 hodiny. Nevím, kde ten údaj vzali, ale rozhodně se jím neřiďte. Vlaky espesial mají klimatizované vagony, smradlavé záchody, ale jinak jsou celkem pohodlné. Navíc při běžném zpoždění, třeba i 10 hodin, máte dost času na seznámení se s místním obyvatelstvem. Pokud ale nejste zrovna dobrodružné povahy a nejistota vás nenechává chladnými, zvolte raději cestování se společností Víasul nebo Astro v klimatizovaných autobusech. Zavezou vás do všech koutů Kuby.

Vynechat východní část ostrova zvanou Oriente by byl hřích, zvláště pak pro nadšence a milovníky neznáma. Tento cíp ostrova zahrnuje provincie Holguín, Guantánamo, Santiago a Granma. Je to úplně jiný svět. Svět, kde se začala psát historie Kuby. Přistál tu Kryštof Kolumbus, zuřil boj o nezávislost, proti Batistovi… Svět nádherných karibských pláží, ale taky náročných horských túr v pohoří Sierry Maestry s nejvyšší horou Kuby Pico Turquino a nádhernou vyhlídkou do krajiny. Zelený svět deštných pralesů a kávových plantáží, ale taky vyschlých plání s obrovskými kaktusy. V Santiágu budete vtaženi do rytmu salsy. V dusivém kouři z výfukových plynů se budete prodírat davem lidí v rozkopaném městě. Přijedete-li zrovna z poklidného koloniálního městečka Baracoa, bude to pro vás šok. Ale zase kde jinde máte možnost z dálky pozorovat americkou námořní základnu na Guantánamu. Odlišnosti jsou tu i v ceně. Umíte-li aspoň trochu španělsky, pak se zde dá žít jenom za peso. Na tržnicích nakupovat čerstvé ovoce, zeleninu a refresko, spát na plážích, cestovat na náklaďákách, což je ten nejlacinější, a s desítkami lidí namačkaných na sebe i nejkouzelnější, způsob dopravy. Procestovat tak můžete na otevřené korbě spoustu kilometrů za úplný pakatel a ještě si získáte spoustu přátel.

Hřích by byl také nenavštívit koloniální město pod záštitou UNESCO Trinidad v provincii Sancti Spíritus. Možná že někteří budou zklamaní přeplněnými uličkami turistů a spoustou otravných Kubánců, ale není třeba si zoufat. Přilehlá údolí Valle de Los Ingenois, pěší turistika v Topes de Collantes či vyjížďka na koních k vodopádům mají taky svoje kouzlo. Pokud se vám nechce cestovat, můžete sebou plácnout na Playa Ancón a nechat se omývat vlnami modrého Karibiku. Musíte ale vzít na vědomí, že tady se už platí ve tvrdejch, a ne málo. Stačí však popojít o pár uliček dál a pizza za 5 peso či refresko za 1 peso jsou z úplně jiné kategorie. Pokud nechcete smlouvat o cenu a strávit noc v některém z barů v Trinidadu, klidně si ustelte na pláži 4 km od města.

Překonáte-li 20km stoupání po klikatá cestě přes Topes de Collantes s množstvím zatáček, kde i ta nejmodernější auta mají problémy, sjedete do městečka Manicaragua. Ocitnete se v oblasti, kde se pěstuje tabák. Budete-li pokračovat dále na Cienfuegos, pojedete nejprve podél plantáží cukrové třtiny, které jsou záhy vystřídány nekonečnými sady citrusů, pomerančů a manga. Cesta je lemována staletými stromy s hřibovitými korunami. Jen pár kroků odtud je slavná Playa Girón, Zátoka sviní či Playa Larga. Vyznavači potápění a šnorchlování si jistě nenechají ujít. Můžete si zde zapůjčit výbavu a koupit si ponor nebo si jen tak svobodně a nezávisle zašnorchlovat v mělčinách. Pozor ale na ostré korálové útesy.

Dokážete-li se trochu domluvit španělsky, převezou vás místní asi ani ne taxikáři, čekající na cizince, kteří nestihnou poslední autobus do Havany, převést za 70 CUC s koly na střeše o 400 km dále na západ do provincie Pinar del Rio. Zelená pole porostlá metr a půl vysokými rostlinami. Zní to neuvěřitelně, ale všude kolem vás je ten nejlepší tabák na světě. Místní rolníci je v pravidelných intervalech otrhávají a suší nejprve na slunci. Jste v oblasti San Juan y Martines. V dřevěných budovách s velkými střechami se tabák dosušuje.

Ještě se nestačíte ani vzpamatovat z té krásy a šlapete do pedálů dál nádhernou přírodou směrem na Viňales. Před vámi se objevují homolovité skály – mogoty. Úžasné vápencové výtvory přírody porostlé vegetací. Údolí Viňales bývá považováno za nejlepší oblast pro lezení na západní polokouli. To nemohu soudit, ale přidáme-li k tomu vápencové jeskyně, malebnou krajinu a všude roztroušena tabáková políčka, patří toto místo k nejhezčím na Kubě. Když se domluvíte s místními rolníky, nechají vás bez problému postavit stan a přespat na svém pozemku. Ranní pohledy jsou pak ty nejúžasnější. Mlhou zalité údolí, nad kterým vystupují vápencové útvary. Rolníci provádějící s volským spřežení orbu či táhnoucí sud s pitnou vodou. To vše tvoří úžasnou kompozici, stačí jen zmáčknout spoušť.

V této zemi je toho ještě mnoho k vidění. Než se ale přemístíte na otevřené korbě náklaďáku s místními lidmi a dětmi na klíně do Havany, nezapomeňte se okoupat v Atlantiku a záhy i v Karibiku. Vše se to dá stihnout za jeden den, třeba i na kole. Naposledy přespat na pláži a pak už jen návrat do tvrdé reality…

http://www.tern.cz/kuba

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .