0
0

Dovolená u moře by měla být ve znamení relaxu, sluníčka a cachtání se ve slané vodě. Přesně taková byla i ta moje.

Cachtání každodenní (jen moře na můj vkus příliš teplé), sluníčko se za celý týden schovalo pouze na půl dne a odpočinek to byl dokonalý: ranní vstávání o půl devaté, snídaňový bufet nachystaný, procházka k pláži, slunění se, plavání a potápění, sem tam nějaká procházka po pláži či do kopců, jeden celodenní výlet přes ještě větší kopec ke dvěma kouzelných zátokám, západy slunce, více méně chutná večeře na stole a pak zase spánek. Ono to relaxování strašně vyčerpává… :)))

Dovolená to byla nejen odpočinková, ale hlavně i velmi veselá. Počínaje hledáním cesty k moři první den, kdy jsem skončila v jakémsi příkopě a z porostu mi koukala jen hlava, přes všechny veselé zážitky se spoludovolenkáři (byl tam pán, co skoro prošel sklem, kdyby jeho nárazu neodolalo, a pár dní na to se totéž povedlo jedné slečně!), hry, abychom se nenudily (že citronovník není zvíře? nebyla jsem jediná, kdo ho napsal do kolonky zvíře při hře „jméno, město…“!), a konče třeba následující historkou se naše třígenerační dámská sestavala bavila.

Před cestou jsem se trochu obávala, jak se v Řecku domluvíme, protože angličtinou téměř nevládnu, němčinu jsem už dávno zapomněla a Korfu není Djerba, kde bych se domluvila francouzsky. No ale občas jsem anglicky zvládla i promluvit a potřebné vyřídit. V čem jsem se však mimořádně zlepšila byla polština!

Sezóna na Korfu pomalu finišovala, v hotelu nás bydlelo deset Čechů a dvě Angličanky a krom majitele a kuchaře v jedné osobě a jeho dcery recepční, která v hotelu víc nebyla než byla, se o nás staraly dvě Polky, uklízečka a pak servírka a taková holka pro všechno Bóža. Strašně mi připomínala bývalou sousedku, shodou okolností také původem z Polska, když po hotelu neustále pobíhala jen v sukýnce a tílečku bez podprsenky. Asi nějaký polský zvyk. S českými hosty komunikovala zásadně polsky, s anglickými komunikovat schopná nebyla. Naší trojce říkala „cholky“.

Mimochodem trojka jsme byla nepřehlédnutelná a maličkým městečkem se informace o našem pohybu nesly velmi rychle. Označované jsme byly jako „ty tři“ nebo „ta maminka s těma dvěma holčičkama“ (naše věkové složení: 58, 30 a 11)… :)))

Cestou z letiště do hotelu jsme byli poučeni, že v Řecku se použitý toaletní papír nesplachuje do toalety, ale odhazuje se do koše. Záležitost, která mě udivila už při čtení pokynů k zájezdu! Co jsme však nedostali, byla informace, jak si pustit ve sprše teplou vodu. Neteři netekla, ať dělala s pákovou baterií cokoliv. I přišla jsem tam já s dotazem, k čemu je tady ta šňůrka nad vanou. No, přece na tu teplou vodu! Nebylo to úplně spolehlivé, ale občas, když se za šňůrečku zatáhlo, teplá najednou tekla… 😉

Tak každý večer ve sprše všechny tři taháme za šňůrku. Poslední večer jsem tahala opravdu vehementně, protože ta teplá netekla a netekla… čekáte, že jsem šňůrečku utrhla? Ale kdeže! Volala Bóža, aby nám řekla, že jak je tam ta šňůra v té sprše (vysoko nad vanou), tak ať za ni netaháme, že prý se jí tam celý týden v kuchyni spouští alarm… 😀 😀 😀

Zajímavé, že zachraňovat nás nepřišla ani jednou! :)))

Toť jedna veselá historka za všechny. Rozhodla jsem se jich víc nerozepisovat, protože by stejně postrádaly kouzlo okamžiku.

Fotila jsem jen to hezké, takže se Vám na fotkách mohlo zdát, jak tam bylo krásně. Příroda hezká je, ne že ne – krásné moře, nad ním útesy a kopce, olivové háje, palmy a jiné středozemní rostlinstvo, ale Řekové to hodně kazí. Neudržovanými pozemky a spoustou rozestavěných a opuštěných staveb. To jsme si vysvětlovaly krizí, ale pro ty skládky, kterých je nepočítaně, vysvětlení nemám. Řekové jsou bordeláři, čímž mi hodně připoměli Tunisany. Ovšem do Tunisanů jim z mého úhlu pohledu trošku něco chybí.

A není to to, že by neuměli francouzsky! 😉

Čekala jsem od Řecka víc, protože jsem na něj vždy slyšela jen samou chválu, ale mě osobně to trochu zklamalo a tak jsem se balila s pocitem, že mi Korfu chybět nebude. Ale už na letišti mi to začalo být tak nějak líto… že už se třeba nikdy nepodívám k těm dvěma krásným zátokám (i když to byl strašný kopec, do kterého jsem sotva funěla!)… že s sebou neplácnu na své oblíbené místo na pláži… že si nebudu chodit kupovat ty jejich výborné jogurty (přestože byly za 1,50 €)… že už nikdy neuvidím toho sympatického řidiče autobusu, kterému to v té světle modré košili tak slušelo (díky za to více než dvouhodinové zpoždění letadla, alespoň jsem se kolem jeho autobusu ještě parkrát „nenápadně“ prošla :))) )… že už nám Bóža nebude říkat „cholky“… že už se neskamarádím s tou sousedkou z Vysočiny, která měla pokoj hned vedle nás a byla trošku ulítlá, ale maximálně pohodová….. Nebylo mi líto snad jen toho, že už neuvidím toho pána, co prošel sklem.

A je mi to všechno líto i po pár dnech od návratu. Bylo tam prostě hezky!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .