0
0

„Po stopách Geralda Durrella“

Úvodní slovo

Při letošním plánování naší společné dovolené jako pokaždé vyhrávají řecké ostrovy. Celá naše rodina miluje Řecko, ale letos nám ostrov, kde budeme trávit společnou dovolenou, vybral náš syn Honza. Ostrov Korfu vyhrál, protože můj syn má oblíbeného spisovatele a přírodovědce Geralda Durrella, který na tomto ostrově pobýval 5 let se svojí rodinou. Na ostrov se dostal v roce 1933 jako osmiletý kluk. Později napsal o ostrově dvě knihy. A protože cestopisy z naší dovolené píše vždy náš syn, letos tomu nebude jinak a tímto mu předávám psaní cestopisu, který jsme nazvali „Po stopách Geralda Durrella“.

9.8. – pondělí

Náš odletový den. Odlétáme až v 18:30 z letiště Praha Ruzyně. Takže chystáme, balíme a všechny ty věci co se dělají před dovolenou. Cestovní horečka snad zatím žádná. V 15:30 jsme vyrazili na letiště, abychom tam v 16:30 byli. Odbavujeme zavazadla u přepážky se slovenskou obsluhou. Poté se jdeme podívat na vyhlídkovou terasu na letadla. Náš Smartwings stojí u východu C9. Poté jdeme k východu, koukáme se na vzlétající a přistávající letadla. Do našeho letadla čerpají palivo a nandávají zavazadla. Ostatní cestující koukají, zda-li jim nakládají zavazadla. Letos, když jedeme takhle pozdě, vidíme alespoň něco z letiště, protože dřív jsme jezdili brzy ráno. Kolem osmnácté hodiny začal boarding, my jsme tedy nastoupili. Sedíme nad motorem na sedadlech 9 d,e,f. Vzlétli jsme kolem půl sedmé. Po půlhodině následovala studená večeře. Kuřecí řízek s bramborovým salátem, celozrnný rohlík, zákusek. Pití 1 x bílé víno, 2 x jablečný džus. Poté teplé nápoje. Do okénka svítí slunce, pod námi jsou mraky. Později se setmělo a pod námi se objevila světla Korfu. Pomalu jsme se blížili k letišti. Pilot před letištěm přidal na rychlosti, pak ubral a my jsme úspěšně přistáli na Korfu.

Vystoupili jsme z letadla, nastoupili do letištního autobusu a jeli jsme k východu. Vše bylo rychlé, ve mžiku vyjela zavazadla, my si je vyzvedli a dostavili jsme se k delegátce naší cestovní kanceláře. Dostali jsme instrukce, nastoupili jsme do minibusu číslo 1. Od delegátky jsme dostali nějaké informace, delegátka odešla do druhého autobusu a my jsme se rozjeli od letiště, do našeho hotelu v Liapades.

Jeli jsme tmavou nocí, v minibusu vedro. Cesta trvala půl hodiny. Po dlouhém manévrováním před hotelem jsme vystoupili, vzali kufry a šli na recepci. Tam jsme obdrželi klíče od pokoje číslo 47. Vybalili jsme, trochu se aklimatizovali, napíšeme domů, umyjeme se a půjdeme spát. Více informací zítra.

10.8. – úterý

Vstáváme kolem půl deváté, poprvé vidíme Korfu v denním světle. Chystáme se na snídani. Cestou na snídani vidíme na motorce sedět zrzavou kočku, ale obráceně. Snídaně jsou stejné jako všude v Řecku. Sedíme venku. Kolem nás létá plno vos. Každá země má své hmyzáky. Na Samosu to byly mouchy, tady jsou to vosy.

Po snídani máme infoschůzku s delegátkou, informace o ostrově, výletech, autech. To nás nezajímá, my máme auto půjčené už z ČR přes půjčovnu.

Zatím se tu, ale rozkoukáváme, ale je tu nádherně. Ta flóra a fauna. Olivovníky, oleandry, borovice a cypřiši !! Z fauny „řecké“ kočky. To mi rok chybělo. Hubené a žebrající, ale krásné. Ráno přijeli popeláři.

Náš dnešní plán ? Zkoumat, objevovat a koupat se na pláži v Liapades. Po desáté hodině vyrážíme a než jsme šli na hlavní pláž, šli jsme po směrové ceduli na pláž Rovinia, po schodech blízko taverny, kde jsme snídali, kolem krásných cypřišů pravých, které mají krásné, malé, asi 3 cm velké šištice, až jsme vyšli na hlavní silnici. Došli jsme až k vile Birlis, koukli jak se dá dostat na pláž Rovinia. Pak jsme uviděli ceduli na supermarket, tak jsme se tam vydali. Nakoupili jsme jedno balení vod, tři pohledy a tři známky. Cena 5,40 Euro. Všechen nákup jsme odnesli do našeho pokoje a vydali jsme se na hlavní pláž u nás v Liapades. První náš pocit byl – voda hodně studená a to může být z několika důvodů – (1) jsme citlivky (2) jsme unavení, (3) ta voda je opravdu studená a nebo (4) všechno dohromady. V půl jedné jsme se sbalili, něco poobědvali a vydali jsme se na pláž Rovinia. Odbočili jsme špatně, myslel jsem si, že je zde načmáraná směrovka na pláž, ale nebyla, pán nám ukázal, že po schodech, takže to maminka věděla správně. Jdeme po schodech nahoru, na hlavní cestě uhýbáme doprava a šli zase dolů. Jezdila tu auta, takže jsme museli chodit po kraji, aby nás něco nepřejelo. A ocitli jsme se na pláži Rovinia. Věci jsme dali do stínu, do chládku a šli jsme se koupat. Museli jsme opatrně, na nás je ta voda opravdu studená. Co se týká světa pod hladinou – hodně ryb při hladině, dole hlavně písek a mořská tráva. Co se týká fauny na povrchu, tak jen homo sapiens a otravný vosy, který lezou snad všude. Kdyby jste viděli, jak žraly na snídani salám. Ukously kousek a odletěly s ním. Na pláž Rovinia připlouvala každou chvílí loďka – vodní taxy a vozila další a další turisty. Pod skalou byla loď – jídelní loďka (Canteen boat). Všude jinde jenom skály, cypřiše. Na pláži Rovinia byly jenom polorozpadlé převlékací kabinky, sprcha žádná (stejně jí moc nepoužíváme, necháváme sůl léčit :o), žádné půjčování lehátek, prostě klid. Nad touto pláží v kopci stojí krásný dům – moje máma si myslí, že je to dům od Emmy Tennant z románu Dům na Korfu (nemůžeme jí v České republice sehnat). Po páté hodině začaly přijíždět davy turistů a my jsme se sbalili a pomalu šli do hotelu. Chceme napsat pohledy, umýt se od soli, napsat deník nafotit okolí.

Já mezitím studuji flóru ostrova, co tady kde mohu potkat za rostliny a nebo co jsem už viděl tak co to je. Některé stromy mi připomínají ostrovy, kde jsem je poprvé spatřil. Blahočet ztepilý na Zakynthosu – roste i v areálu našeho hotelu, rohovník obecný na Samosu – tady jsem ho nepotkal. Korfu pro mě bude navždy představovat cypřiš pravý, hlavně jeho sloupovitá forma. Před večeří jsme šli trochu nafotit okolí hotelu a naší pláž v Liapades. Jsme unaveni, nic moc se nám nechce dnes dělat.

V osm hodin jdeme na večeři, před večeří jsme si vyzvedli ovladač od klimatizace. Usedáme ke stolu číslo pět. Paní na nás začala mluvit německy, tak jsme jí poprosil anglicky, že nejsem z Německa a paní hned – „from *CK* ?“ a já na to „yes“. K pití jsme měli dvě piva (2 x 2,5 Eura) a jeden pomerančový džus (1,50 Euro). Celkem 6,50 Euro. Večeře byla o čtyřech chodech. První chod bylo něco na způsob leča. Brambory, lilek, rajčata, papriky v rajčatové omáčce s chlebem. Druhý chod byl řecký salát bez fety. Já s mámou jsme si to dochutili olivovým olejem, táta octem. Mňam olivy. Miluji olivy. A ty s peckou jsou nejlepší. Třetí chod byl hlavní chod. Tenké vepřové maso v sůsku, hranolky a spařený květák. Byla to mňamka. Čtvrtý chod byly dva kopečky zmrzliny – jeden vanilkový a druhý čokoládový . Po jídle jsme šli zaplatit útratu za pití na bar. Při večeři to tam oblejzaly místní číči, myslím tím kočku domácí. Jedna byla tmavá a měla nějaký problém s kožichem (asi svrab), druhá byla zrzavá a byla nejtlustší (kápo) a pak dvě světlé (oranžovo – bílé). Cestou z večeře jsme potkali tchána majitele, jak zalévá květiny, palmy a dělá potopu. Na pokoji se klimatizujeme klimatizací, takže je nám příjemně. No a dnes je všemu konec, umýt a jde se spát. Zítra máme velký den, budeme mít auto a budeme moci cestovat.

11.8. – středa

Ráno vstáváme v 9 hodin, na snídani se pro jistotu nastříkáme repelentem a sedíme uvnitř. Žádný problém, tchán majitele by jistě řekl „no problem“. Už včera při večeři jsme si všimli, že jsou venku lapače na vosy. Jsou to jakési nádoby, naplněné sladkou tekutinou, cesta dovnitř ano, cesta ven už ne. Ale stejně jich lítá kolem hodně.

Po krátkém odpočinku po snídani, jdeme na recepci, kde nás už čeká paní z autopůjčovny. Jdeme k našemu autu, vyplňujeme papíry, paní nám ukazuje, jak se auto ovládá. Pak se loučí a odchází. Nic neplatíme, máme zaplaceno z Čech. Cena 37 Euro na den, k tomu plné pojištění a osobní pojištění. Naše auto je Fiat Panda, poznávací značka KYM 6328. K autu jsme dostali také zdarma mapu Korfu. Naplánujeme kam vyrazíme a můžeme vyzkoušet naše auto.

Naším dnešním plánem je východní pobřeží na severu. Takže vyrážíme od nás z Liapades a hned v Liapades zahneme špatně a jedeme do Liapades centra. Alespoň jsme se podívali na náměstíčko v Liapades, pobavili jsme místní Řeky a vydali se na správnou cestu. V Liapades je hřbitov, porostlý, jak jinak než cypřiši – hřbitovními stromy. Na křižovatce jedeme rovně, na mapě směrem na Gardelades. Za Gardelades vjíždíme na „hlavní“ silnici. Ty uvozovky jsou tam proto, protože tu hlavní silnice nemají označené. Přes Giatri až k Tavros, kde na světelné křižovatce odbočujeme doleva. Semafory zde na Korfu nemají oranžovou. Je červená, oranžová tam je a nesvítí a pak už jen zelená. Jedeme směrem na Dassii, Ipssos a Pirgi. V Ipsosu zastavujeme, fotíme, točíme, kocháme se. V dáli je vidět Albánie. Chtěli jsme se koupat na Barbati nebo na Nissaki, ale přejeli jsme cestu, tak jsme zahnuli před odbočkou na Kaminaki. Hrozný sešup, přemýšlíme jestli jet dolů nebo ne. Nakonec teda, že jo. Hrozným sešupem dolů. Pláž je malá, oblázková, není kde zaparkovat, tak jedeme nahoru. Před námi jede auto. Zastavilo se a pak se rozjelo, ale naše Panda se rozjet nechtěla. Sjíždíme dolů, řecký motorkář troubí na motorce, že ho brzdíme a jak je úzká ulice, tak se opíráme o jedno řecké auto, ale jenom o zrcátko, takže vše v pohodě. Řekové byli v pohodě. Jedeme rychle nahoru, abychom byli brzy nahoře. Jedeme na pláž do Kalami. Pláž je oblázková, s velkými oblázky, asi jako v Chorvatsku. Koukáme do průvodce na Korfu, na pláži Kalami, v Bílém domě napravo žil Gerald Durrell a hlavně jeho bratr spisovatel Lawrenc Durrell. Dnes je to taverna White House. Takže opravdu jdeme „po stopách“. Nebo „ve stopách“ ? Do moře je v pravé části horší přístup v levé už je lepší. Pokud nemáte rádi kamenné pláže, Kalami nebude nic pro vás. Moře je zde hlavně o hodně teplejší než u nás v Liapades. Pod mořem je celý les mořské trávy, rybičky, nad mořem, v dáli lodě a vodní lyžování a vodní lyžaři posílají větší vlny. V místním supermarketu necháváme za dva crossianty a jedno pečivo z listového těsta naplněného čokoládovou 3,50 Euro. To je náš oběd. Dobrý to bylo. Rozhodujeme se, zda-li jet na vedlejší pláž Kouloru nebo zůstat na Kalami a nakonec zůstáváme na Kalami až do pěti hodin.

Kolem páté se balíme, odcházíme směrem k taverně White house. Fotíme si desku, o tom že zde žil Lawrence Durrell. Že tam žil spisovatel je zajímá, ale že tam žil britský přírodovědec to na desce poznamenáno nebylo. Cestou potkáváme ficus elastica – fíkovník pryžodárný, pro ostatní – prostě fíkus. U auta se převlékáme a jedeme směrem do Liapades. Po cestě v supermarketu nakupujeme jeden pomerančový džus, jeden třešňový džus, jednu fantu a dvoje balení broskvového jogurtu po dvou. Cena 10,12 Euro. Pak už jedeme do Liapades a kocháme se přírodou. Banánovníky, opuncie, borovice, palmy, cypřiše. V Liapades konečně vidíme schránku.

Pak už jsme jenom vybalili a odpočíváme, píšu deník a hlavně brzy bude večeře. Před vchodem do budovy hotelu, pěstují voskovku. Je to liána, my ji máme v obýváku, kvete růžovými voskovými květy a hrozně páchne.

V osm hodin jdeme na večeři. Pití zase dvakrát pivo a jeden jablkový džus. Cena 6,50 Euro. První chod byl špenát s koprem v listovém těstíčku. Druhý chod byl salát z rajčat, oliv a zelí. Třetí chod byl kus skopového masa, hranolky a hrášek s mrkví. Čtvrtý chod byl meloun. Po večeři jsme se šli projít k moři, kde krásně studeně foukalo. Při večeři jsme plánovali, kam zítra pojedeme, naším cílem bude jižní pobřeží.

12.8. – čtvrtek

Ráno vstáváme v devět hodin. Jdeme na snídani, tchán majitele zahradničí. Snídaně jsou pořád stejné, akorát se střídají salámy, marmelády a pečivo. Salámy si zatím moc nedáváme – kvůli vosám. Po snídani si jdu vyfotit hotelový bazén, protože večer mi tam svítí sluníčko.

Než začnu popisovat, jak jsme dnes cestovali na jih, musím upozornit, že následující řádky popisují tvrdé setkání s korfským silničním provozem.

Naším plánem bylo navštívit jezero Korrission a poté se jet podívat a koupat se na pláž v Marathias. Prý je tam písek do červena. Takže jsme vyjeli od nás z Liapades, na křižovatce jsme zahnuli doprava a jeli jsme. Asi osmdesát metrů, před odbočkou na Pelekas jsme v zatáčce najeli na štěrk a auto jaksi nechtělo moc držet na silnici, takže jsme dostali smyk. Bylo to hrozné, ale svatý Spiridion, patron ostrova stál při nás a nejela žádná auta. Dali jsme výstražná světla, vrátili se do vlastního pruhu a jeli jsme dál. Jeli jsme směrem na Pelekas. My si stále drželi rychlost 60 km/h, ale byla to asi souhra více náhod. V Pelekasu jsme zabloudili, místo abychom jeli směrem na vesničky Kouramades, Kastellani, tak jedeme do města. Úzké uličky, úplně všude. Dvě auta před námi se tlačí minibus, ten má ale nervy. Nakonec se nám dál od středu města povedlo otočit a vracíme se, nacházíme správnou cestu a jedeme směrem Kato Pavliana, Vouniatades a Agios Matheos, kde jsme znovu zabloudili. Jedeme přes opravdu úzké uličky. Povedlo se nám najít směrovku na jezero Korrission. A už jedeme kolem něho, dostáváme se až do úzkého pruhu mezi jezerem Korrission a pláží Chalikounas. Zastavujeme, fotíme, točíme, procházíme se. Krásně fouká, jsou velké vlny. Poté se vracíme na hlavní silnici a už jedeme směrem na Ano Mesonghi, Vragiotika, Argirades až do Marathias, kde odbočujeme doprava a jedeme k pláži. Cesta se rozděluje na dvě, my jedeme cestou vpravo až na malé parkoviště. Jdeme se koupat na pláž. Pláž je celá písečná, asi kilometr dlouhá. Písek mi zde připadal stejný jako všude jinde, i když byl opravdu jemný a fakt vypadal krásně. Jdeme kolem zdejší taverny, po schodech dolů na pláž. Dáváme se doprava, tak kde nejsou slunečníky a kde je málo lidí. Když jsme se šli projít dál, nebyli tam skoro žádní lidé, jen nudisté. Na druhé straně bylo plno lidí na lehátkách. Vstup do vody byl pozvolný, i když jste byli daleko, pořád jste dosáhli. Na začátku vstupu byly v písku kamínky. Pod vodou byl jenom písek, žádné mušle. Voda byla teplá, foukalo od moře, velké vlny. Z kamínku stavíme nápis KORFU 2010. Za pět minut není po nápisu ani stopa. Moře udělalo své a vše odplavilo. Po šestnácté hodině vyrážíme zpátky. Cestou jsme v jednom supermarketu nakoupili dvoje balení vody a dvě fanty za 7,40 Euro. Také mi připadá, že se zde vůbec nemluví řecky. Na pozdrav „kaliméra“ odpovídají „hello“. V jedné vesnici jsme hodili pohledy. Cesta do Ano Mesonghi proběhla v pohodě. Chtěli jsme jet rovně a nakonec nás to vyplivlo na východním pobřeží. První plán uhnout za Benitses. Jedeme přes Messonghi, Moraitika, Benitses. Nikde žádné značky, kde jsme. Odbočku míjíme a jedeme přímo do hlavního města. Nikde žádné značky nebo špatně značené. Myslel jsem si, že jsou Řekové ohleduplní k turistům a chápou, že nepojedou po silnici rychle, protože to tu neznají a nevědí kudy kam. Na Korfu umí Řekové snad jen troubit. Nakonec se nám povedlo Korfu dobře projet, vpravo vidím přistávací dráhu letiště. Pak už se držíme na Agios Ioanis a na Liapades. V Liapades u hřbitova proti nám jede větší auto než naše, jedeme až ke zdi, on nás stejně škrtá zrcátkem. Mohl by se taky uskromnit. Dnešní den nám tedy přinesl hodně poznatků a nervů, takže za (1) budeme jezdit pomalu a za (2) na zítřek si uděláme iterinář.

V osm hodin jdeme na večeři. Pití dvakrát pivo a jeden sprite. Cena 6,50 Euro. Po objednání píšeme SMS domů, dávám ruku na stůl a v tom cítím píchnutí. Včela, protože ve mně zůstalo žihadlo a zadeček. Dávám pryč žihadlo, ruka bolí, jdu si to namazat fenistilem. První chod byly tzatziky. Naše oblíbené jídlo. Druhý chod byl řecký salát se sýrem feta. Třetí chod bylo Stifado beef (hovězí maso, cibulky, hranolky), čtvrtý chod byla broskev. Dneska je tu řecký večer, takže živá hudba a veselo. Majitel je hrozně podobný francouzskému herci Pieru Richardovi. Po večeři se jdeme krátce projít a jdeme spát.

13.8 – pátek

Dnes je pátek třináctého, tak snad nás nepotká žádná katastrofa. Snídaně, autem se dnes chystáme na sever. Vůbec tu neteče teplá voda a záchodové prkýnko nedrží. Plánujeme se podívat na mys Drastis, Kanál lásky a vykoupat se na písečné pláži v Acharavi.

Dnes jsme teda také bloudili, ale už jsme neměli žádné nehody, nikdo na nás netroubil, většinou jsme přejeli odbočku, takže jsme se vrátili a jeli správnou cestou. Nejprve jedeme do Sidari přes Gardelades, v Gardelades doprava, v Giatri doleva přes Skripero do Agrosu přes Psathias, Velonades a Tsoukalio. V Sidari se držíme směrem na Peroulades. V Peroulades nacházíme odbočku na mys Drastis, takže jedeme po asfaltové silnici až k místu, kde se silnice mění na prach, parkují tam další dvě auta, tak tam taky parkujeme. Dál jdeme pěšky. Cesta je ze spraše, mám od toho celé bílé nohy. Scházíme až na vyhlídku na mys Drastis. Tam se kocháme pohledem. Dolů se dá jet autem na krásné pláže, ale povrch cesty není zpevněný. Ještě scházíme o kousek níž, dál níž už nepůjdeme a po krátkém rozhledu se vracíme k autu a jedeme směrem ke kanálu lásky. – Canal D Amour. Tam parkujeme před tavernou se stejným názvem, jdeme si prohlédnout kanál lásky a okolní pláže. Jdeme po betonové cestičce, mezi keři a zastavujeme na vyhlídkách, kocháme se. V této oblasti je velice mnoho lidí, na okrajích moře jsou řasy – tato oblast je velice zajímavá a krásná – skutečně stojí za prohlídku. Po prohlídce kanálu jedeme přes Karaussades a Rodu do Acharavi, kde sjíždíme k pláži, parkujeme vedle oleandru. Pláž je písečná, jsou tam ostrůvky kamínků. Pláž je hodně dlouhá. Vstup pozvolný, sto metrů od břehu stačíte. Pod vodou je jenom písek a malé mušličky. Vlny jsou větší. Za pláží je v jedné zahradě plno agáví amerických a plno jich kvete ! Jdeme se tam podívat, je to jakýsi moderní hotel a má opravdu krásnou zahradu, plnou agáví amerických, agáví variegeta, žumar a datlovníků. Opravdu krásná zahrada. V půl páté se sbalíme a jedeme do Liapades přes nějaké vesničky, opět to bylo blbě značené, celou cestou jsme se drželi na Kerkyru (hlavní město – všechny cesty vedou do Kerkyry ať jedete kam chcete – jo ahá, tak proto jezdí všechny autobusy přes hlavní město !) Dostáváme se do Kastellani a jedeme směrem na Skripero a v Giatri směrem na Liapades. Do Liapades dorážíme v 17:45.

V osm jdeme na večeři. Dneska mi není vůbec dobře, jsem unavený a nemám hlad, odcházím po prvním chodu. Pití dvakrát pivo a jeden sprite. Cena 6,50 Euro. První chod byly zapečené těstoviny, druhý chod byl salát, rajče, okurka, olivy, třetí chod byla ryba s bramborem a brokolicí a čtvrtý chod bylo jablko.

14.8. – sobota

Ráno vstávám, už je mi mnohem lépe, ale nemám nějak vůbec chuť k jídlu. Snídaně, při snídani řeší spolucestující nějaký problém. My jdeme do místního obchodu Katarina. Nakupujeme dva pohledy, jedno ouzo, jeden likér kumqat, jeden kompot kumqat., koření na souvlaki a na řecký salát. Cena 14,95 Euro. (Kumqat likér – 4,75, kumqat kompot 2,40, 4 cl ouza 2,60, mix for salad 1,50, mix for souvali 1,70). Po procházce je mi lépe, jenom mě trochu bolí hlava a za krkem.

Dnešní den bude odpočinkový, pojedeme se koupat do Agios Georgios na severozápadní straně. Dnes bez žádného bloudění a nehod. Přes Gardelades, Giatri, Skripero, Troumpeta a Arkadades, tam uhýbáme doleva a držíme se směrem na Agios Georgios beach. Jedeme po uzounké silnici mezi olivovníkovými lesy. Projíždíme i jednou hezkou vesničkou. Úspěšně dorážíme až na pláž, parkujeme hned vedle na pláž. Na první pohled krása. Dlouhá, písčito – kamínková pláž, mezi kopci, všude cypřiši a v dáli širé moře. Moře je teplejší než u nás v Liapades, ale studenější než na východě. U vstupu jsou jemné kamínky, pak je pás velkých kamenů, jde to do hloubky a pak je písek a zase to jde do kopce. Moře je ale plné odpadků – plastové pytlíky, pak odpad z moře – mořská tráva, řasy, mrtvý hmyz. Já se koupu a odpočívám, abych nebyl unavený. Na moři se na chvíli objevila kačenka ! Brzo zase zmizela – odlétla. Natankovali jsme do Pandy benzín, 24 litrů za 36 Euro u Aegean benziny. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme odjeli z pláže a v Liapades jsme byli v pět hodin.

Před večeří jsme se šli projít a posedět na terase. Na večeři jsme měli k pití dvakrát pivo a jeden pomerančový džus. Cena 6,50 Euro. Pořád stejná cena. Chtěl jsem si dát „fresh juice“, který měli v nabídce, ale neměli. Prý je to čistý, přírodní, bez přidaného cukru. Před podáváním jídla jsme šli napsat e-mail domů. První chod byly fazolové lusky s fetou, druhý chod bylo zelí, mrkev, rajčata a olivy. Třetí chod byla grilovaná vepřová kotleta s bramborem a květákem. Čtvrtý chod byl meloun. Cestou na večeři jsem si fotil spící kočku. Ležela natáhlá vedle obrubníku a ani auto jí nezbudilo. Dnes také přijeli popeláři.

15.8. – neděle

Ráno obvyklý rituál. Snídaně. Dneska tam bylo dobré pečivo, které chutnalo jako mazanec. Vedle mě na zemi seděla jedna ze čtyř koček, ta oranžovo-bílá a žebrala. Měla nějaký špinavý koutky očí – chtělo by to vyčistit. Pokud pojedete do Liapades, dejte vědět, zda-li jsou v pořádku. Po snídani koukáme na internet na pláže na Korfu, abychom si vybrali, na kterou jet. Původně jsme měli v plánu jet do hlavního města, ale dnes je svátek nanebevzetí Panny Marie, takže asi bude zavřeno. Dopsala mi tužka, kterou píšu deník. Místo do hlavního města, do kterého pojedeme pondělí, pojedeme někam „zase“ na jih. Koupat se a odpočívat. Rozhodli jsme se pro pláž Agios Gordis na jihozápadě ostrova.

Za Liapades jsme zahnuli doprava a jeli tak až do Kokkini, kde jsme zahnuli doprava a řítili se dolů, tam jsme špatně uhnuli, protože já jsem říkal, že na Pelekas ne a tak jsme se dostali až k Pelekasu jinou, mnohem horší cestou. Ale toto zmatení se nám vyplatilo, protože jsme stavěli na dvou vyhlídkách, točili a fotili jsme. Projeli jsme vesnicí Pelekas, úzké ulice mi naháněli skoro hrůzu, někdy mi připadalo, že se pořád zužují. Když jsme projeli Pelekas, vrátili jsme se na hlavní silnici a jeli do Kouramades, kde jsme zabočili doprava a projížděli jsme vesnici Sinarades. Pěkná vesnice, hodně úzké silnice, všude grilují maso, všude to voní grilovaným masem.Až se budeme vracet, musíme uhnout před vesnicí doprava, abychom jí objeli a nejeli přes ní. Pak už nás čeká vesnička Agios Gordis, na vyhlídce stavíme, točíme, fotíme, prohlížíme a jedeme dolů do Agios Gordis. Jedeme kolem hotelového komplexu v růžové barvě a dokonce i s růžovými autobusy ! Sjíždíme až na rozcestí, vidíme šipku nahoru „parking“, tak jedeme nahoru, ale zjišťujeme, že je to nějaké hotelové parkoviště. Radši jedeme dolů, jenže nakonec není kde zaparkovat a navede nás to na placené parkoviště za 4 Eura, parkujeme tedy tam. Alespoň máme auto pod plátěnou střechou. Jdeme na pláž. Prvně do leva, ale tam je moc lidí, vracíme se zpátky, jdeme doprava a na klidném místě se usídlíme. Pláž je oblázkovo – písčitá, do vody se vstupuje hůře, protože jsou tam kameny a až v dáli je písek. Později zjišťujeme, že je v moři pás menších oblázků, který je vhodný ke vstupu. Pod vodou není nic, jen pár ryb proplouvá kolem nohou. Mírně fouká, nejsou žádné vlny. Čím víc se blíží odpoledne, začíná víc foukat, začínají se tvořit velké vlny. Tak hodně fouká, že létají slunečníky – i ten náš. Musíme postavit mnohem větší mohylu kolem slunečníku. Kolem páté hodiny odjíždíme a v Liapades jsme ve třičtvrtě na šest.

Před večeří se jdeme projít kolem hotelu. V osm večeře. Pití dvakrát pivo a jeden jablkový džus. Cena 6,50 Euro. První chod byly tzatziky. Druhý chod byl řecký salát s fetou. Třetí chod bylo hovězí maso, omáčka, rýže. Čtvrtý chod bylo jablko. U vedlejšího stolu krmili kočky hovězím masem. Hned se tam všechny seběhly. Když už žádné další maso nedostaly, odešly na barbeque. U bazénu mají barbeque – grilují, hraje živá hudba. Plno lidí. Ta vůně grilovaného masa došla až k nám na balkón.

16.8. – pondělí

Ráno vstáváme. Od půlnoci nejde elektrický proud. Na snídani improvizují. Do nádoby s kávou lijí horkou vodu, vodu na čaj nosí v konvičkách. V deset hodin jdeme na schůzku s delegátkou. Řeší se výpadek elektrického proudu, jak se máme, my se ptali na Achilión a jak se dostat na Kanoni. Jelikož jezdíme do Řecka často, nějaký jednodenní výpadek proudu nás nemůže rozhodit – jsme na to zvyklí.

Naším dnešním cílem je hlavní město, místo s názvem Kanoni, kde je vyhlídka na letiště, dráhu a přistávající letadla. Z Liapades jedeme doprava a řítíme se podle nejčastějších směrovek s nápisem Kerkyra na Kerkyru. Zjišťujeme, že už proud jde, takže to snad bude vše v pořádku. Blíží se Kerkyra a začínají odbočky. Hledíme po značkách, hrůza v očích, jsme stále blíž a blíž centru města. Provoz v centru začíná houstnout. Ulicí M. Margariti směrem doprava se dostáváme na ulici Polichronion Konstanta až na San Rocco Squar. Všude jsou jednosměrky, upozornění jsme dostali už od delegátky, že si máme dávat pozor, že hlavně angličtí turisté jezdí rádi do jednosměrek opačným směrem a ještě jedou po špatné straně. Pak už se ztrácím v ulicích na mapě, ale úspěšně se nám podařilo najít směrovku na Kanoni. Držíme se směrovky, jedeme jednosměrkama, kolem Archeologického muzea až na Kanoni. Na Kanoni parkujeme na parkovišti a jdeme k lávce, která odděluje moře od jezera Chalikiopolou. Natočili jsme, nafotili jsme asi čtyři přistávající, asi pět odlétávajících letadel, ale těch letadel jsem viděl mnohem víc. Přistávající letadla nám svištěla nad hlavami a odlétající letadla dorolovala až na konec dráhy k nám, tam se otočily, daly motory na plný výkon, tráva změnila směr, voda se rozfoukala a letadlo se rozjelo. Když jsem natočil a nafotil dost záběrů, prošli jsme se na konec a také jsme šli nahoru k taverně, získat záběry ze shora. Ze shora jsme koukali na ostrov Pontikonissi a klášter Vlacherna, které jsou snad na všech pohlednicích z Korfu. Tam jsem natočil jedno vzlétající a jedno přistávající letadlo. Když jsme byli nabažení letadel, jeli jsme s Pandou pryč z města a vzali jsme to kolem pobřeží se zastávkou na focení Staré pevnosti, jeli jsme i kolem Staré pevnosti, ona byla napravo, park vlevo, kolem starého přístavu,nové pevnosti a nového přístavu směrem na Kontokali. V Kontokali jsme přejeli odbočku na pláž, tak alespoň stavíme, vybíráme 100 Euro, nacházíme pekárnu a tam si kupujeme tři bagety, které nám paní sama udělala. Bagety byly se sýrem feta, rajče, okurka, salám, olivy. Jedna bageta stála 3 Eura plus zdarma plechovka jakéhokoliv pití, protože měli „happy hour“. Celý náš oběd stál 9 Euro. Bagety, pití, brčka a ubrousky. Nadlábli jsme se. Nakonec jsme se koupili někde na pláži v Dassii na malé odlehlé pláži, kde bylo jen pár domorodců. Pláž oblázkovo – písečná. V písku mořská tráva, listí ze stromů, nedopalky. Byl tam stín od stromů a klid, vstup kamenný, pak písek. Byl tam pruh pro vstup, okolo byla mořská tráva. Voda byla teplá, jako ve vaně. Tato pláž byla taková nouzovka, museli jsme se zchladit. V pět odjíždíme do Liapades.

Před večeří jsme šli do obou supermarketů, kde jsme něco nakoupili. V Athéně jsme koupili med, kumqat likér, dárkové balení olivového oleje a koření a broskvový džus. Cena 14,80 Euro. V Katarině jsme koupili jogurty. Cena 2,60 Euro. V osm večeře. Pití dvakrát pivo a jeden sprite. Cena jako vždy 6,50 Euro. První chod byly těstoviny, rajčatová omáčka, sýr. Druhý chod byl salát z okurky, rajčat, oliv a červené cibule. Třetí chod bylo kuřecí stehno, brambory a brokolice. Čtvrtý chod byla broskev. V předsíňce nefunguje světlo.

17.8. – úterý

Snídaně, ranní hygiena. Dneska máme naposledy auto, takže jedeme do Paleokastritsie, do Achiliónu a někam se koupat.

Nejprve vyrážíme do Paleokastritsie, podívat se na vyhlídky a nakoupit. Nakupujeme na začátku města v supermarketu. Dvakrát kumqat likér, dvakrát kumqat marmeláda, vody a buchty. Cena 11,50 Euro. Jedeme až na konec Paleokastritsie, tam se otáčíme a jedeme zpátky. Stavíme asi na třech vyhlídkách, fotíme, točíme, kocháme se. Pak už jedeme zase směrem na Liapades, v Kokkini zabočujeme doprava, držíme se směrem na Pelekas, pak směrem na Kerkyru a nakonec na Achilión. Když už jsme blízko paláce, jsou tam ještě místa na parkování, ale my to netušíme, že jsme tak blízko, takže se dostáváme do kolony a sjíždíme až dolů, kde je volno. Tam parkujeme a jdeme zpátky k Achiliónu. Kupujeme si vstupenky – dvakrát dospělý (14 Euro) a jeden teenager 14-18 (5 Euro). Cena celkem 19 Euro a jdeme dovnitř. Nejprve si prohlížíme zahrady před palácem, poté jdeme do paláce, prohlížíme si interiér, jdeme směrem doleva a protože je tam hodně lidí, bočními dveřmi utíkáme a jdeme se podívat do zahrady za palácem kde stojí socha Achillea a je odtud krásná vyhlídka na hlavní město Kerkyra, na letiště a zase točíme přistávající a vzlétající letadla. Zahrada je plná palem, cykasů, juk, sem tam banánovník a ibišek. U sochy Achillea je velká tlačenice, každý se chce s hrdinou vyfotit. Po schodem jdeme na takovou dalo by se říct „terasu“, tam jsou duby, cykasy a blahočet a dá se jít do horního patra paláce, kde jsou obrazy. My scházíme dolů, cestou kterou jsme přišli, jdeme si projít zbytek paláce, tedy levé křídlo. Když jsme si všechno prohlédli, jdeme zpátky k autu. Cestou nakupujeme dvě bagety, cena celkem 5 Euro a jedeme serpentinami do Benitses se koupat. Tam zastavujeme u pláže a jdeme na pláž. Zdejší pláž je opravdu malá a málo lidnatá. Pláž je oblázková, do vody se jde hůř a je tam hodně mořská trávy. Dnes hodně fouká, tím pádem jsou vlny a voda stříká do obličeje. Voda je teplá a venku jak fouká, tak to jsme „vcukuletu“ uschlí. Vidíme letadla, táta je pozoruje dalekohledem a já běhám neustále pro kameru a „lovím“ je. V pět odjíždíme přes hlavní město, kde do Pandy bereme benzín, protože ji dnes odevzdáváme. Cena 23 Euro, cca 16 litrů. Doma jsme okolo šesté hodiny a odnášíme všechny věcí z auta. Citrony před naším balkonem zmizely – někdo je sklidil nebo spadly.

Před osmou hodinou jdeme na večeři a odevzdat auto. V osm pět přijel maník, bere si klíčky a kontroluje nádrž a nakonec s Pandou odjíždí. Pá pá. Pití dvakrát pivo a jeden pomerančový džus. Na cenu se mě neptejte. Tady mají všechny nealkoholické nápoje za 1,50 Euro. První chod je zeleninový pokrm ala lečo, druhý chod je salát ze zelí, rajčat a oliv, třetí chod skopové, hranolky a hrášek a čtvrtý chod meloun. Dnes to „odsejpalo“ rychle, byli jsme najezení už ve třičtvrtě na deset. Po večeři jsme šli posedět na terasu.

18.8. – středa

Dneska v noci hodně foukalo, ale teď ráno už jenom mírně pofukuje. Ráno snídaně. Ke konci pobytu vždy začínají němečtí turisté hulit a obtěžovat ostatní lidi.

Dnes se vydáváme na oboustrannou pláž Limni. U supermarketu Athena zabočujeme doprava a jdeme po betonové cestě, podle popisu, který jsme si vytiskli na internetu. Jdeme úžasným olivovým hájem a scházíme až na pláž Limni. Je zde hodně větrno, na pláži je asi 11 lidí. Pláž je oblázková s horším vstupem do vody, kameny jsou velké a kloužou a jelikož někteří turisté jsou prasata, je zde i hodně vos. Viděl jsem tam i balení salámu, kolem plno vos. Po schodech se jdeme podívat na vyhlídku. Voda je zde chladná. Na této pláži jsme pobyli asi hodinku. Po té hodince jsme se rozhodli jít na jinou pláž. Náš původní plán byla pláž Klimata, ale náš původní záměr nevyšel, protože jsme jako vždy, přešli odbočku. Neřešili jsme to a šli jsme na Rovinii. Vlny velké, voda chladnější než kdekoliv jinde.

A právě na tomto místě si dovolím malou vsuvku.

Na Korfu jsme procestovali hodně (alespoň myslím) míst a pláží, ale nikde nebyla tak chladná voda jako tady v okolí Liapades. Já vím, je to západní pobřeží, oblázkové pláže, skály. Ale být jedenáct dní v Liapades bez auta … No nevím. Takhle, když jsme měli auto, tak nám to nevadilo, těch pár dní v té studené vodě vydržím. Taky mi připadalo, že se v té vodě nikdo nekoupal, že všichni byli jenom na pláži. Ve vodě jsem napočítal nejvíc 20 lidí. A taky ty vosy nebo včely (delegátka potvrdila, že vosy). V Liapades je jich snad nejvíc. Nikde jinde téměř nebyly (Acharavi, Benitses, Agios Georgios). Opravdu to bylo otravné. Pro ty z Vás kteří budete mít půjčené auto, hmyz Vám nevadí a pár dní přežijte studenou vodu, tak se Vám tady bude líbit jako nám. I ta příroda je zde překrásná !

Toť vsuvka

Z Rovinie jsme se vydali k nám na pláž do Liapades, byly přímo mega vlny. No a dál se chystáme odpočívat a v půl šesté předodletová schůzka s delegátkou. Na schůzce nic zajímavého.

V osm večeře. Naše poslední korfská večeře. Pití dvakrát pivo a cola, o ceně pomlčím. První chod byl špenát, kopr, feta v listovém těstě, druhý chod byl salát (okurky, rajčata, olivy, červ. cibule), třetí chod bylo vepřové, rýže, omáčka, baby karotka. Čtvrtý chod byly dva kopečky zmrzliny (pistáciová a vanilková). Jeden malý kluk jezdil na koloběžce a našel si postupně kamarádky. „Jeho tváře byly červené jako broskve“ pravila maminka. A já se zeptal „taky tak chlupaté ?“ „Tak jako nektarinka“ řekla maminka.

19.8. – čtvrtek

Ráno naposledy vstáváme, jdeme na snídani. Okolo svítání tu hýkal pravidelně osel. Buď ho tady mají místo kohouta, nebo měl hlad a dožadoval se krmení, a nebo chtěl vyparkovat z garáže. Po snídani budeme balit a do dvanácti hodin budeme na pokoji, protože ve dvanáct hodin musíme opustit pokoje. Odevzdáváme klíče a ovládač od klimatizace a jdeme asi na dvě hodinky na pláž do Liapades.

Kolem půl druhé jdeme na oběd do taverny. Dáváme si třikrát kuřecí souvlaki (1 … 5,90 Euro), pití dvakrát pivo a pomerančový džus. Jako předkrm jsme dostali opečenou topinku navrchu rajčata, cibule (prostě rajčatový salát). Jeden předkrm stál 0,50 Euro. Cena dohromady 26 Euro. Necháváme nějaké spropitné a pan číšník po chvíli přemýšlení – řekne „děkuji“. Po obědě odpočíváme na terase. Po odpočinku se jdeme vykoupat do moře, pak do bazénu a tam odpočíváme až do půl šesté, jdeme se převléknout a dát si na terase frappé. Za tři frappé jsme dali 6 Euro.

Asi v 19:37 přijíždí minibus a my nasedáme a jedeme. Ještě máme zastávku u villy Birlis a už jedeme na letiště. Řidič při jízdě čte papír s hotely, volant nedrží rukama a jede do kopce. Z autobusu vidím věci, které z auta nebyly vidět. Slepičky, zahrádky. Na letiště přijíždíme mezi prvníma, odbavujeme zavazadla. Máme sedadla 18 a,b,c. V tranzitním prostoru nakupujeme pití, sušenky a sýr fetu. Cena 6,80 Euro. Čekáme a koukáme na letadla. Z domova přicházejí zprávy, že naše letadlo odlétlo se čtyřicetiminutovým zpožděním. Statujeme ve 22:57. Máme silný protivítr a do Prahy poletíme 2 hodiny a 15 minut. K jídlu jsme měli uzené, bramborový knedlík a zelí. Pití cola, dvakrát jablečný džus, pak třikrát káva. Na letiště v Praze přistáváme v 0:05. Jdeme si vyzvednout zavazadla, slunečník a domů. A tímto definitivně skončila naše letošní dovolená. My blázni už zase kujeme pikle na příští rok a hledáme, kam pojedeme příště. Ostrov Korfu pro nás bude už navždy ostrovem Geralda Durrella.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .