0
0

Letos jsme se na dovolenou vypravili na ostrov Korfu. Učarovala mi totiž fotografie „dvojité“ pláže Afionas. A tak jsem na ni musela vyrazit. A protože jsme s sebou měli 2 teenagery, zvolili jsme letovisko Kavos (tedy jeho klidnější část Agios Petros), ať se mládež taky pobaví. Ubytování s bazénem bylo prima. A naši hoši hned lovili slečny u bazénu. A my „dospěláci“ jsme rádi poseděli u baru s frapíčkem nebo koktejlem.

První den jsme se vydali autobusem do Lefkimi. Autobus nám zastavil na mávnutí u silnice před apartmánem , my naložili slunečníky a batohy do zavazadlového prostoru a naskočili do klimatizovaného busu. „To je aspoň meziměstská doprava!“ pochvalovali si teenageři. Autobus nás vyklopil u řeky Chimaros, průvodčí nám ukázal směr, kterým se vydat k pláži. Jen neřekl, zda po levém či pravém břehu řeky. A to byla osudná chyba. My se vydali po levém a po hodině chůze na parném slunci

se ocitli u moře, ale ne na pláži, ale v hromadě mořských chaluh. Co teď? Buď přeplavat brčálově zelenou řeku nebo se vrátit stejnou cestou zpět a vydat se na druhý pokus správnou stranou. Zvítězilo plavání, jen manžel musel s těžkým nesmočitelným nákladem absolvovat cestu zpět a zase k pláži. Pro mě bylo i plavání na pokraji mých sil, neboť nejsem až tak dobrý plavec a nemám ploutve jako naši hoši. Takže když jsem v polovině cesty potkala vlasec od nahozeného rybářského prutu, lekla jsem se, že na udičce zůstanu já a ke břehu se už ani nedostanu. Naštěstí pobřeží bylo plýtké, což mě zachránilo. A pak už následovalo odpočinkové válení se na břehu moře do doby, než dorazil schvácený manžel s 2 slunečníky, 2 batohy a 4 molitanovými lehátky. Po manželově zchlazení v teplém moři a krátkém odpočinku následovala cesta zpět, která utíkala nějak rychleji. Autobus měl, jak je v Řecku zvykem, 40 minut zpoždění, takže jsme poseděli na lavičkách u místní kavárny s domorodými muži a slízali kornouty zmrzliny. Teenageři po návratu hbitě běželi do bazénu, aby jim jejich úlovky neuplavaly.Takže se házená v prosvíceném bazénu protáhla až do půlnoci.

Na další dny jsme si u delegátky objednali auto. Jo, výlety, to je moje. Už z domu jsem měla naplánovaný itinerář, kudy všudy se vydat na cestu a co všechno vidět. A všichni výlety sdíleli se mnou, aby si z ostrova odnesli také řadu vzpomínek. No co vám budu povídat, teenageři byli leckdy hodně nadšení .

Náš první výlet směřoval k zámečku Achilleon . Císařovna Sissi nás přivítala před vchodem a opravdu prohlídka zámečku a především přilehlé zahrady stála za to. Za působivou kolonádou múz naleznete sochy vítězného i umírajícího Achillea. A při prohlídce zahrady můžete obdivovat okolní květenu. Ale horko se brzy dostavilo a my spěchali k moři. Kdo ovšem zná značení řeckých křižovatek, jistě pochopí, že trefit správnou odbočku je někdy dost problém. Takže po menším bloudění se zajížďkou přes Agios Gordis jsme dorazili na pláž Ermones . Moře bylo ale po zemětřesení poněkud rozbouřené a vlny zabíhaly daleko na souš. Nezbylo téměř suchého místečka k ulehnutí a pláž tak osiřela. I my se vydali o výběžek pobřeží jižněji na známou pláž Glyfada . Po koupání a slunění a návštěvě taverny jsme zamířili na okraj hlavního města Kerkyry na vyhlídku Kanoni, na kterou jsme přišli po úzké hrázi za mohutných poryvů větru a vydatného přistávání letadel nad našimi hlavami. Když nás vítr neshodil do moře, navštívili jsme klášter Vlacherna a z vyhlídky Kanoni pozorovali přistávání letadel nad Myším ostrůvkem.

Další den byl odpočinkový. Navštívili jsme blízkou pláž Santa Barbara , oblíbenou Řeky, a také zvláštnost ostrova – polopoušť Issos u jezera Korission. Písek zde byl tvrdý, dělal úplné hrudky a procházka po něm nebyla příjemná. Po brzkém návratu se naši hoši vydali do internetové kavárny.

Následující den byl zadán pro dlouhý výlet. Z jihu jsme cestovali přes celý ostrov až na sever do Sidari, aby nám neunikly krásy pískovcových útesů a především kanálu lásky. I moře zde bylo od útesů zakaleno bělobou. Ze Sidari jsme pokračovali do přiléhající vesnice Peroulades, kde ční do moře velmi často fotografovaný mys Drastis . Ani můj fotoaparát nezahálel. Ale dost cestování, horko sílí, jde se k moři! O kousek dále jsme zaparkovali u pláže Longa . Po schodech jsme seběhli dolů a šup do mořských vln. Jen doufám, že ty skály na nás nepadnou … Ale když už jsme tak na severu ostrova, tak vzhůru na nejvyšší horu Pantokrator. Ještě že to „naše“ autíčko vyšplhalo až na vrcholek. Po prohlídce kláštera s jediným mladým mnichem nás už čekala jen cesta „domů“.

Po náročném dnu musí následovat trochu válení u moře. A tak se další den vydáváme na nejkrásnější pláž ostrova – Mirtiotissu . Cestou zastavujeme na vyhlídce „Císařský trůn“ a rozhlížíme se po opravdu zelených kopcích tohoto smaragdového ostrova. Ale pak už z kopce dolů na pláž Mirtiotissu. Klesání je pořádné, snad se nám autíčko přes čumáček nepřevrátí  . Koupání zde bylo nádherné a i „pan Fotoaparát“ mrkal na všechny strany. A protože nás popadla chuť na výborné řecké zákusky, vydali jsme se na zpáteční cestě do hlavního města Kerkyry. Nejdříve pod naším útokem padla Nová pevnost , u které jsme zaparkovali. Vystoupali jsme až na horní ochoz i sestoupili spletitými chodbabi do podzemí. Pak jsme procházkou přes město kolem Radničního náměstí a známého Listonu , napodobujícího francouzskou Rue de Rivoli, došli ke Staré pevnosti . A protože se už začalo stmívat, prohlídku jsme vzali zkrátka a přes náměstí Esplanada kolem chrámu sv. Michala a Jiřího jsme došli ke kostelu sv.Spiridona – patrona ostrova. Kostel byl už však uzavřen. Ale to už se ozýval žaludek. Gyros a palačinky přišly k duhu.A poté s krabičkou zákusků s námi autíčko uhánělo „domů“. Naši hoši ovšem znaveni nebyli a tak se vydali i s děvčaty do nočního víru Kavosu. Jejich chyba, měli se vyspat na další výlet. Ale mládí jen tak přece něco nezmůže .

Další den jsme se vydali totiž na severozápad ostrova, do Paleokastritse. Městečko rozsypané podél několika menších zálivů působilo poklidně a mile. Mě samozřejmě lákala návštěva kláštera a jeho zákoutí. A také krásná vyhlídka od něj na městečko a okolí . Cestou ke klášteru jsme se vykoupali na pláničce pod klášterem a navštívili přilehlou tavernu. Po prohlídce tohoto kláštera jsme zajeli do 1 km vzdáleného Liapades . A protože jsem věděla, že se poblíž nachází krásná Paradise beach, chtěla jsem ji stůj co stůj najít. Odbočili jsme do úzkých uliček Liapades, snad se nám podaří městečko projet a přiblížit se vysněné Paradise beach. Uličky se ale zužují čím dál víc. „Běž se podívat za roh, jestli projedeme,“ povídá mi manžel. Otočit se nebylo kde a cesta zpátečkou také nepřipadala zrovna moc v úvahu. Za rohem jsem se zděsila! Mezi dvěma domy byl úzký průjezd a na zdech obou domů zanechaly zrcátka aut pěkné rýhy. Šířku cesty jsem odkrokovala. Sedm a půl stopy. A naše auto mělo sedm stop! Sklápíme zrcátka a na „plný“ plyn vpřed! Vyšlo to. Uf! Pak se před námi ovšem objevilo auto s místní dámou. Zajeli jsme někomu do dvora, aby dáma projela . Po vycouvání se naše cesta rozdvojovala, jedna do lesa a druhá zpět do městečka. Manžel – dobrodruh ještě volí poslední pokus najít Paradise beach. Lesní cesta se klikatí, některé kopečky naše autíčko neudýchá a musíme couvnout a pořádně to do kopce rozpálit. Chvílemi je na cestě kousek asfaltu, chvílemi beton a jinak jen lesní cesta. Jedeme, kam až se dá. Leč naše „Safari“ cesta záhy končí, ještě že je tu místo na otočku. Cestou zpět jsme museli v kritických místech i vystoupit a zatlačit, aby se autíčko vyhrabalo nahoru. Tak teď to chce zchlazení v moři. Sjíždíme k místní pláži Elli, brouzdáme se hrubým pískem a chladíme se ve vlnách moře. Na dnešek bylo zážitků dost, tak šup „domů“.

Stávka! Následujícího rána teenageři stávkují, nikam prý nejedou. Hodlají strávit žhavé odpoledne s dívkami u bazénu. Proč ne? Co si budeme povídat, i my si dáme rádi den klídečku. A tak sami s manželem vyrážíme k letovisku Pelekas vyhledat zastrčenou pláž Gialiskari . Na křižovatce ke Glyfadě a Pelekas beach si všímám papírové cedulky popsané fixou „Yaliskari“. Zabočíme tam. A udělali jsme dobře, pláž s jednou tavernou jsme našli. Hned se nám zalíbila. Každá strana pláže, jak jižní , tak i severní je jiná. Na řadu přišlo i šnorchlování za rybičkami ukrytými mezi balvany ve vodě. Báječný den. Cestou zpět se zastavujeme na Pelekas beach , kterou jsme ráno míjeli. Je neděle a je zde dost lidí.

V pondělní dopoledne budíme hochy ještě znavené noční jízdou kavoskými bary a diskotékami. Berou si polštářky do auta a cestou dochrupkávají, co v noci zameškali. Tentokrát je cílem cesty můj „tahák“ návštěvy ostrova Korfu – dvojitá pláž Afionas na mysu Arilla. Přijíždíme na konec cesty u zvonice a už nás čeká pěší túra. Bohužel přehlížíme směrovku k taverně Dionýsos, pod kterou vede pěšinka

na pláž Afionas, a vydáváme se na vyhlídku, z které vidíme pláž Arilla. U hochů se projevuje noční únava a zůstávají odpočívat na lavičce pod stromem. Já ale rázně vyrážím za svým cílem následována manželem.. Můj sen si nemohu nechat ujít. Leč volím špatnou (tu horní) lehce zarůstající pěšinu, ze které záhy nelze sestoupit na kýženou pláž . Ještě kousek to zkoušíme, zda by to přece jen nešlo, ale ne. Nezbývá nic jiného, než se vrátit. Otáčíme se a ouha. Nemůžeme poznat cestu (spíše necestu) zpět! Křoví se po průchodu za námi zavřelo, ale které to vlastně bylo? Jen šestý smysl nám radí, kudy jít. Naprosto uřícená a poškrábaná křovím se po hodině s manželem vracím zpět k lavičce s hochy. Ti jásají, že byli tak prozřetelní a na slepou cestu se nevydali. Jen představa stínu taverny Dionýsos nás nutí udělat ještě pár kroků. Usedáme zde do křesel a odpočíváme a chladíme se frapíčkem a sklenkou vody. Ručička na hodinách však popoběhla a dostáváme hlad a tak si objednáváme u velmi pozorného vrchního jídlo. Jeho vtípky a usměvavá tvář spolu s chutným obědem nám zase vrací energii a pohodu. Takto posilněni se vydáváme nyní již správnou pěšinkou i s hochy na dvojitou pláž Afionas. Vodička je krásně tyrkysová a láká nejen nás ke koupání. Je ovšem velmi studená. Po krátkém osvěžení se vydáváme do kopce na cestu zpět. Mineme tavernu Dionýsos, nasedáme do auta a sjíždíme na severní stranu mysu, na pláž Arilla. Pláž na mne moc nezapůsobila a tak přejíždíme na jižní stranu mysu a jdeme si zaplavat na pláž Ag. Georgios (severní).Písek je zde hrubý a o něco světlejší , než jinde na ostrově. I moře je zde klidnější. Ale hoši již slyší volání nočního Kavosu …

Ráno vstáváme a rozmýšlíme se, jaký výlet podniknut, poněvadž večer máme vrátit auto a další den jet lodní výlet. A tak jsme se vydali na hrad Angelokastro netušíc, že je uzavřen z důvodu rekonstrukce. Ale skulinka v plotu se našla a tak jsme si, jako i další návštěvníci, část zříceniny prohlédli a především měli možnost nafotit krásný výhled na Paleokastritsu. Cestou zpět jsme zastavili na vyhlídce Bela Vista v taverně, kde jsme u frapé shlédli řecké národní tance. A protože jsme byli blízko u Liapades, stále mě lákala pláž Paradise, kterou jsme, jak jsme si mysleli, z vyhlídky viděli. Zaparkovali jsme v Liapades s cílem podniknout průzkumnou cestu. A hele, o kousek dál se pásl šedobílý oslík. Ten mi ještě na fotografiích chybí. Zatím co oslíka fotím, prochází kolem mladý pár a vydává se pěšinou mezi křoví. Že by věděli, kde je Paradise beach? Jdeme za nimi. Cestička vede křovím, kolem olivovníků a pak přes kapradí a dál kolem velké kamenné zdi. Na ní je směrovka Rivinija. Tak jsem se pletla, není to Paradise beach , ta musí být za některým z dalších výběžků, ale tam se mnou nechce nikdo pokračovat. Ale i oblázková Rovinija je velmi pěkná pláž a téměř liduprázdná. My si ale v zápalu hledání nevzali s sebou ani plavky ani osušky, prostě nic, jen fotoaparát. A tak koupel byla na „Adama“. Při návratu „domů“ na nás čeká vzkaz od delegátky, že se následující den lodní výlet ruší pro nepřízeň počasí. Větrník rozfoukal moře do vln.

Ráno ihned měníme plán a auto si nadále ponecháváme. Je ještě kam se podívat. Po delších výletech se ovšem chceme raději vrátit na oblíbenou Gialiskari a trochu relaxovat. Nejdříve však zajíždíme na nejjižnější výběžek ostrova – mys Asprokavos . Cesta je jen lesní, ale přesto jedeme směle až k zřícenině starého kláštera, odkud fotím z útesů až 130m vysokých moře. Pak sjíždíme dle značení k nejjižnější pláži Arkoudia . Je několik kilometrů dlouhá a úplně prázdná. Máme z ní dobrý dojem, cítíme se zde příjemně. Ale nás čeká Gialiskari . Otáčíme auto směr náš dnešní cíl. Ale Gialiskari nás vítá rozbouřená, větrná. Hoši řádí ve vlnách. Až se vln dostatečně nabaží, jdeme posedět do taverny. Celé západní pobřeží je rozbouřené a vítr rozfoukává písek do vysoka, až nás na kůži píchá jako jehličky. Tak raději sbíráme své věci a míříme zpět k našemu bazénu. Dobrý koktejl jistě čeká …

Nové ráno nás probouzí do oblačné oblohy. Dopoledne i chvíli zaprší. Vyrážíme na cestu východním pobřežím s nadějí, že se mraky rozplynou. Moc nám to nevychází a tak zajíždíme do hlavního města nakoupit nějaké dárky rodině. Večer vracíme auto.

Protože se počasí umoudřilo, poslední den se přeci jen vydáváme na lodní výlet na ostrov Paxos a Antipaxos. Mám od lékaře prášky proti mořské nemoci, tak to snad zvládnu bez úhony . Sluníčko krásně svítí, ale vlny po větrech z předchozích dnů stále ještě trochu zbyly. Snad to nebude tak zlé , uklidňuji se v duchu. Z počátku to jde, ale když se loď dostává na otevřené moře, můj žaludek usuzuje, že to není nic pro něj. Snažím se udržet v klidu, ale moc to nejde. K mému žaludku se přidává i žaludek mého syna i dalších cestujících. Třepe s námi zimnice. Poleháváme po lavičkách a z krásných jeskyní , do kterých kapitán s lodí zaplouvá, nevnímáme nic. Jen manžel vesele pobíhá po lodi, tu natáčí na kameru, tu fotí snímky , která já nezvládám vyfotit. Obeplouváme Paxos a zastavujeme před bílou pláží Antipaxosu . Následuje koupání z lodi. Manžel hned bere ploutve a potapěčské brýle a vrhá se do tyrkysu nádherného moře. My ostatní se vyhříváme na sluníčku a občerstvujeme sebe i místní ryby . Konečně se chápu fotoaparátu já a fotím krásné skalní útvary na pobřeží. Pak se loď vrací na Paxos do města Gaios, kde máme 2,5 hodiny času na prohlídku městečka a chutný oběd. Stihli jsme i krátké osvěžení v moři, které se již zklidnilo. A tak cesta zpět je v pohodě. A tímto výletem končí naše dovolená. Zbývá jen zabalit kufry a zpět domů.

Ostrov Korfu v naší mysli zanechal spoustu vzpomínek. Hodně jsme cestovali, i když vzdálenosti nejsou nejkratší, viděli jsme hodně míst, i když všechna se stihnout nedala. Jako výchozí místo pro výlety by jistě bylo nejlepší ubytování kolem letoviska Pelekas. I když je ostrov dosti komerční, lze najít i prázdná zákoutí. Každopádně na nás ostrov svými sceneriemi zapůsobil a připravil nám pěknou dovolenou.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .