Keňa - leden 2008 (Nákupy)

NÁKUPNÍ centrum NAKUMATT NYALI

Na nákupy do nedalekého marketu, jsem se vydal ze známými a to hned ráno po snídani, pokud byl teploměr ještě pod třicítkou .

U hlavního vchodu hotelu byli ve stínu pod stromy připraveni „boda – bodas“, bicyklové taxíky.Je to kolo, z „roku jedna dvě“, které má vypolstrované křeslo vzadu.Cena je mladými muži stanovená pevně 100 KES ( keňských šilinků). Abychom se snadno orientovali v této měně, dělíme jí třemi a máme to přibližně v naších korunách.

Jelikož jsme chtěli poznat i zdejší okolí a cestou udělat další neopakovatelné snímky, jízdu jsme odmítli.Hakuna matata – žádný problém.

Přesto, že to nebylo daleko viděli jsme, jak se místní lidé připravují k prodeji. A sebemenší starosti, si opravdu nedělají.Postačí kus staré plachty, která se dá na zem, na ní se vyloží zboží a prodej může začít.Někdo prodává v boudách a na slušnější stánek tady nenarazíte.

Zato Nakumat už z dály vypadal slušně.U vchodu byla socha obrovitého slona, v přízemí, směnárna a krámky plné suvenýrů, kavárna i cukrárna.Nákupní prostory na patro, byly obrovské a k dostání nač si vzpomenete.Elek­tronika,spotřeb­ní zboží, oblečení, hračky, potraviny, ovoce, zelenina a tak bych mohl v široké nabídce pokračovat.Velkou nabídku a reklamu tady měl i Baťa.

Ceny, ať už šlo o mléčné výrobky,oblečení, nebo,zboží s elektronikou se pohybovalo prakticky jako u nás.Balená voda, Coca-Cola, pivo a cigarety, byly určitě levnější.

Ve sportovním oddělení jsme viděli též naše trička s vlajkou a nápisem Czech.Neodolali jsme a v nákupní vozíku s drobnými dárky, přibyly CD s keňskou hudbou. Ochotný prodavač, nás rád přesvědčil o kvalitě nahrávky. Jiní koupili i značkovou sportovní obuv.Nikdo z prodávajících nebyl vtíravý a v klimatizovaném obchodě se nakupovalo dobře.Domorodců zde bylo málo, a ti co zde nakupovali do kapsy hluboko neměli.

Fotit nám nikdo nebránil a tak mám i dost záběrů o čem píšu.

U pokladny jsme se nestačili divit.Pokladní a tři – slovy tři – keňané nám zboží slušně nabalili do „jednorázových tašek“ a vše proběhlo naprosto hladce.Platit totiž s ušmudlanými bankovkami není zrovna snadné.Naše Asante sana – děkujeme pěkně, bylo odměněno hlubokými úklony.

Jeden z kolegů nás už netrpělivě čekal ve zmiňované kavárně a testoval nejen zdejší zmrzlinu, ale i zakoupený RUM.

Konečně jsem se dočkal.

Bylo pondělí 14.ledna 2008. V deset hodin, když jsme vycházeli z marketu, mi konečně přišla sms zpráva, na kterou jsem dennodenně netrpělivě čekal.Vnouček Sebastián je na světě!Přiřadil se v pořadí jako desátý !!! k mým už osmi vnukům a jedné vnučce.S rumem jsme známému „pomohli“, ale oslava dalšího potomka do mé početné rodiny měla pokračování na hotelu.

Dopolední vedro, nás nepřinutilo využít „boda – bodas“ ani na cestu zpátky.

Vidět totiž, jak se na prašné ulici dělají a prodávají sedací soupravy, opravují kola, motorky a mezi tím pobíhající kozy či slepice je opravdu zážitek.Navíc se k nám přidalo početné stádo opic, rády vzaly za vděk banánu a bonbónům, které jsme měli stále při sobě a vesele nás doprováděly.

Na hotelu jsme „zahasili“ žízeň kvalitním pivem a oslava mohla začít.

Moře nám zase někdo „ukradl“,tak jsme využili pohodu v bazénech a u „napajedla“.

Naše dovolená už pomalu končí.Snažím se přemýšlet, kde bylo lépe.Srovnávat nejede.Kouzlo každé země, je jiné a neopakovatelné.

Nocovat v buši v objetí divočiny s nebem plných hvězd, je jiné než na druhé straně zeměkoule.Tady na jižní polokouli byl severní vítr teplejší, než ten jižnější.Měsíc je naruby.Když je v „céčku“, necouvá ale roste.Sluníčko vychází okolo šesté a večer v šest zapadá.Pořád je to stejné. I to jsme v Keni z úžasnými lidmi a safari zažili.

Asante sana – děkuji mnohokrát

Kwaheri – na shledanou

http://www.fmzfm.estranky.cz/clanky/nakupy–v-keni—to-k-dovolene-patri.html