Katalánsko

Splést si Katalánce se Španělem je skoro takový přehmat, jako zaměnit Skota s Angličanem. Autonomní oblast Katalánsko leží na postupně se zužujícím pruhu od francouzské hranice při středozemním pobřeží Iberského poloostrova až po Alicante (Alacant) a vytváří jakýsi trojúhelník obrácený špičkou k jihu. Severní stranu tvoří Pyreneje s francouzskou hranicí, jihovýchodní Středozemní moře a západní Aragonie.

Na pobřeží Středozemního moře leží provincie Barcelona. Patří k ní východní část Costa Dorady a mezi největší turistické zajímavosti se řadí samotné město Barcelona, pohoří Sierra del Montseny a Montserrat.

Mezi Pyrenejemi a pobřežím se rozkládá provincie Gerona se stejnojmenným hlavním městem. Borové lesy zde pokrývají velmi rozmanitou krajinu. Najdeme tu hory, sníh a na pobřeží v kontrastu k nim palmy. K tomu velké množství architektonických památek od antických sídlišť (Ampurias) až k zachovalým středověkým stavbám (Besalú). Jméno provincie je pravděpodobně odvozeno od iberské osady, jež byla Římany opevněna a pojmenována Gerunda. Na území provincie se nachází rekreační oblast Costa Brava.

Tarragona

Provincie Tarragona tvoří jižní výběžek Katalánska a má typicky středomořské klima bez velkých teplotních výkyvů. Ve vnitrozemí se pěstuje vinná réva, olivy a na jih od řeky Ebro pomeranče. Do provincie patří západní část rekreační oblasti Costa Dorada. Mezi její pozoruhodnosti se řadí město Tarragona a kláštery Poblet a Santas Creus.

Lleida

Vnitrozemí Katalánska pak zaujímá Lérida (katalánsky Lleida). Mezi její pozoruhodnosti patří údolí horního toku Rio Segre, Valle de Arán a Seo de Urgel.

Katalánským jazykem mluví přibližně 6 miliónů lidí (asi jako finsky, norsky nebo dánsky), a to nejen v Katalánsku. Katalánsky se mluví například také v Andoře, kde je katalánština oficiálním státním jazykem, ale také na Baleárách, ve Valencii v jižní Francii a dokonce i v Itálii. Tak je tomu především na Sardinii ve městě Alghero. Ve čtyřech katalánských provinciích Gerona, Barcelona, Lérida a Tarragona se oficiálně používají dva úřední jazyky – jak španělština, tak katalánština.

Roku 1714, kdy král Filip V. oblehl Barcelonu a po třináctiměsíčním obléhání ji dobyl, ztratilo Katalánsko svou autonomii i většinu ze svých privilegií.

Od té doby bojovali Katalánci o to, aby je znovu získali.

Po dvě století trpěli pod autokratickými španělskými vládci a vojenskými vůdci. V roce 1931 jim republika nakrátko přinesla autonomii, ale o pět roků později vypukla občanská válka a pro Katalánsko nejkrvavější úsek jeho dějin. Barcelona se stala baštou republikánských sil proti Frankovi. Tisíce Katalánců zahynulo v boji a tisíce dalších byly popraveny, když Franko zvítězil. Po celou tu dobu s láskou chránili katalánský jazyk jako sjednocovací sílu. Tento starobylý – ale v minulém století už leckde jen živořící – románský, španělštině podobný jazyk vzkřísili k životu národní buditelé v éře připomínající naše národní obrození.

Barcelona

Autonomii získalo Katalánsko opět v roce 1979, několik let po pádu Frankova režimu, za vlády krále Juana Carlose. Byla obnovena nejen autonomie, ale také osm set let stará vláda Katalánska zvaná Generalitat. Ta v oblastním měřítku řídí obchod, základní školství, průmysl a bytovou výstavbu.