0
0

Je středa ráno, den na který jsme se skoro rok oba těšili. Ani já, ani přítelkyně jsme nemohli dospat a ještě za tmy vyrazili ze Zlína do Prahy na letiště. Po odbavení čekáme na odlet a tady nastaly první problémy. Kvůli poruše na kole letadla neodletíme! To nám to pěkně začíná pomyslíme si oba dva. Mechanici kolo vyměňují a odlet má být posunut o 3 hodiny. To už ale víme že letadlo ve Frankfurtu, kde máme přestup, nestihneme. Letušky nám dávají na výběr 2 možnosti. Buďto zůstat v hotelu v Praze, nebo pokračovat do Frankfurtu, kde se uvidí. Nocleh v luxusním hotelu byl sice vždycky náš sen :), přesto pokračujeme do Frankfurtu. Tady se situace podobná a máme na výběr buď nocleh v luxusním hotelu, nebo pokračovat dál do Bangkoku, ale přes Singapur. Neváháme ani vteřinu a za hodinu už sedíme v letadle do Singapuru. Tam přestupujeme na letadlo, které už konečně míří do Bangkoku. Přilítáme v 23:00 hodin v noci. První šok nás čeká když opouštíme příletovou halu. Po celém dni v klimatizovaných prostorách jsme byli celkem promrzlí a tak při východu z haly nás praštilo přes nos neuvěřitelné horko. Skoro jsme nemohli popadnout dech. K tomu ještě to šílené vlhko. Okamžitě jsme mokří jak myši a doufáme že si na to brzy zvykneme. Před halou, hned vedle stání taxikářů jezdí autobus A2, který jede přímo na Kao San Road – tam začínají snad všichni baťůžkáři svoji cestu. Ulice plná hostelů, dealerů autobusů, letenek apod. Autobus stojí 100 Bahtů na osobu (1 USD = cca 43 Bahtů – tedy přibližne 1 Baht = 1 koruna), jak později zjišťujeme, nedaleko je autobusová zastávka kde jezdí normální autobusy které stojí 3,5 Bahtů bez klimatizace a 7 Bahtů s klimatizací. Musíte sice jednou přestoupit, ale na K.S. Road se takto dostanete za 7 Bahtů! To jsme ale hned po příletu nevěděli a tak platíme každý 100 B. A jsme na Kao. Uprostřed Bangkoku. Bangkok je blázinec ze kterého je nejlépe co nejdříve vypadnout. Zhruba v 1:00 v noci se ubytováváme a zničeni zaleháme ke spánku. Jsme už předem rozhodnuti co nejrychleji získat víza a vypadnout do Kambodže, a tak taky činíme. Zjišťujeme že Kambodžské víza získáme na hranicích a tak tím v Bangkoku neztrácíme čas. Hned ráno vyrážíme na Laoskou ambasádu. V průvodci Lonely Planet byla chybně uvedená Laoská ambasáda a tak doporučuji na místě ověřit. Víza získáváme za půl hodiny a vracíme se zpět. Vše potřebné vyřízeno a tak si platíme minibus do Kambodže, konkrétně Siem Reapu. Stojí nás to 150B na osobu. Buďte připraveni že pojedete po hranice autobusem, pravděpodobněji dodávkou a od hranic dále na korbě teréního pick-upu. I když vám cestovní agent bude ukazovat fotky autobusů, kterými se povezete, nevěřte jim … S hranicema Thajska totiž také končí silnice proto ten pick-up. My konkrétně po cestě od brzkého rána překračujeme hranice s Kambodžou něco po poledni, a po čtyřhodinovém čekání pokračujeme na korbě onoho pick-upu. Ke všemu jsme nebyli sami, ale jelo nás celkem 15 lidí na korbě. Cesta trvala 4 hodiny a my dojeli naprosto vyčerpáni a zabláceni. Ubytováváme se v nečekaně luxusním pokoji spolu se švédkou, která s námi jela na pick-upu a všichni chceme ušetřit náklady na ubytování. Na první nocleh v Kambodži je to opravdu pěkný pokoj, se spoustou ještěrak na zdech. Angkor WatTy ale jak se později dozvídáme nikdo nemá snahu vyhánět z pokojů, ba naopak, Kambodžani jsou za ně rádi. Hubí totiž noční hmyz. Za pokoj platíme $5 za pokoj v Baphoun Guest Housu, což je na 3 lidi pohoda. Myslím si, že než trávit spoustu času hledáním pokoje levnějšího o půl dolaru, je lepší sehnat někoho, kdo s vámi bude sdílet pokoj a rozdělí si náklady. Má to taky tu výhodu že se poznáte jinými cestovateli. Druhý den hned ráno vyrážíme na Angkor Wat. Kambodžská vláda s nějakého důvodu kontroluje pohyb lidí v jungli kolem Angkor Watu a proto nelze dovnitř například na kole, nebo na vypujčeném mopedu, ale můsíte si tento moped najmout i s řidičem. Lidi v Kambodži jsou ale neuvěřitelní a tak když je budete přemlouvat, tak vám možná někdo moped pujčí, ale když vás chytnou policajti, mohou tento moped zabavit. Takže to radši nedělejte, protože by jste neměli problémy vy, ale ti neuvěřitelní Kambodžané. Moped i s průvodcem seženete od $4 / den, dle vašich smlouvačských schopností. Vstup na Angkor je neuvěřitelné drahý – $20 / $40 / $60 – 1 / 3 / 7 dní. My platili vstup na 3 dny … Myslím že jde vše stihnout i za 1 den. V celém chrámovém „komplexu“ je stovka chrámů neuvěřitelné nádhery. Je to největší chrámový komplex na světě. Vše je ukryto uprostřed džungle, kde běhají opice. Angkor byl objeven až v roce 1920 a dlouhou dobu bylo do Kambodže nemožné cestovat a tak až teď se z Angkoru stává meka archeologů a historiků. První z chrámů postavili Khmerové někdy kolem 9 stol. Je nepopsatelné jaké to je procházet se už od tmy po Angkor Watu. Když jsme tak jedno ráno vylezli do prudkých schodů Angkor watu a rozhlíželi se kolem, odněkud jsme slyšeli zpěv mnichů. Šli jsme tedy za tímto úžasným zpěvem, který nás zavedl do nedaleké monasterie. Byli jsme velmi mile přivítáni a dostali jsme snídani. To ale až po mniších, kteří vždy jedí jako první. Pobaveně nás sledovali při ochutnávání jídla, o kterém jsme neměli ani tušení co to je. Po únavném dni si ještě dáváme k večeři hada a žábu :) zapíjeli jsme kokosem, no lahůdky.

Před cestou do JV Asie jsme měli největší strach z počasí, protože probíhal vrchol dešťové sezóny. Jak jsme se ale i později přesvědčili, je to možná nejlepší období na cestu. Prší totiž skoro každý den, ale pouze v noci. Téměř nikdy v průběhu dne. Vegetace je krásně zelená a džngle jenom pučí.

PavoukPo nádherném Angkor Watu pokračuje většina cestovatelů lodí do Phnom Penhu. Ta je ale celkem drahá cca $12, pick-up stojí $4. Do Battambangu, kam jsme se rozhodli jet my, se dá jet také lodí, nebo pick-upem. Loď je rychlejší a dražší. My zvolili levnější variantu – pick-up ($3,5). Cesta trvala 8,5 hodiny a jelo nás na korbě rekordních 18 lidí. Dalších 9 uvnitř pick-upu Tady jsme už jeli sami, bez turistů, což jako vždy oceňujeme, ale samotná cesta byla utrpením. Ještě další 3 dny mámo doslova modré zadky a nemůžeme si sednout.

Battambang je ale nádherné městečko, odkud vede železnice do Phnom Penhu. V každém průvodci varují před používáním železnice. Ta je údajně stará a nespolehlivá. Občas se stane že se vlak pokazí a zůstane třeba dva dny uprostřed džungle. To rozhodlo že pojedeme do Phnom Penhu vlakem. Jdeme tedy na vlakové nádraží v Battambangu. Už zdálky vyhlíží nedůvěryhodně, a když se ptáme kdy vlak odjíždí, je nám oznámeno, že je pokažený a pojede zhruba za 3 dny :) Takže budeme muset do Phnom Penhu pokračovat opět pick-upem. V průvodcích se ale uvádí, že celkem solidní úsek vlakem je až po Pursat. Dále do Phnom Penhu doporučují pokračovat pick-upem. Ještě zde ale trávíme nocleh v ubytovně za $3 / double a máme dokonce teplou vodu! Cesta do hlavního města byla vyvrcholením kambodžského cestování – co se náročnosti týká. Osmihodinové dobrodružství nás stálo $3,5 / os. Občas jsme pomáhali při přejezdu mostů, teda spíše přes to co z nich zbylo. Někde nebyly mosty vůbec a cesta? Na to že až na vyjímky nemají asfaltové cesty jsme si už zvykli, ale na díry až metr velké, na to budeme asi ještě dlouho vzpomínat. Naštěstí jsme měli jenom jeden defekt.

Všudypřítomné vonné tyčinkyV Phnom Penhu se na nás vrhli dohazovači hostelů, na které jsme si v Asií už dávno zvykli, pár jich objedeme a zůstáváme v Happy Guest Housu kde pokoj s koupelnou na chodbě stojí $2 a s privátní koupelnou $3 / double. To byl taky první pokoj kde jsme měli na pokoji švába, kterého chvíli naháníme. Druhý den trávíme procházením hlavního města, královského paláce a relaxací. V poslední době, jak už to bývá, se stalo hlavní atrakcí filmové místo „killing fields“, které si myslím, že toho moc nenabídne. My už ale přemýšlíme kam povedou naše další kroky a rozhodujeme se vydat lodí na sever. Přes Kompong Cham do Kratie (lodí 30 000 Rielu / $8 os.). Samotná cesta je zážitkem. Pobřeží žluté řeky – tedy Mekongu opravdu nabízí spoustu scenérií, kde si můj foťák jenom liboval. V Kratie je taky místo, kde sídlí posledních pár Mekongských delfínů a je celkem snadné je najít a pozorovat. Samozřejmě s průvodcem, který má loďku a ví kam jet. Našli jsme ale jenom jednoho průvodce a tak pokud budete mít smůlu a v Kratie bude více cestovatelů, může se vám stát, že bude tento chlapík s lodí pryč. My trávili na loďce asi hodinu, než jsme dorazili k místu, kde lze delfíny pozorovat a další skoro dvě hodiny samotným pozorováním. Výlet to byl docela drahý na Kambodžské poměry – $10 / loď, a my byli čtyři lidi. Je pravděpodobně nejlepší vyrazit navečer, a západ slunce na Mekongu stejně jako delfíni jsou neopakovatelným zážitkem. Večer jsme potom oba měli trochu problémy s trávením a ještě další asi 3 dny. Pomysleli jsme zda to není tím hadem a žabou kterou jsme včera jedli. Mimochodem cestou jihovýchodní Asií narazíte na nejrůznější dobrůtky. Hadi, žáby, červi, švábi, sarančata … ale bát se nemusíte, protože se dobře najíte i jiných, nám trochu bližších věcí. Rýže se smaženou zeleninou, případně nějakým masem je jistota. McDonnald tady nepotkáte a řekl bych, že pokud vyrážíte do země jako je Kambodža, tak vás to rozhodně bude těšit.

Ale zpět k cestě. Takže z Kratie a pozorování delfínů jsme stejnou cestou, tedy po Mekongu (cena stejná jako tam), pokračovali zpět do Phnom Penhu, a dále do Silhanoukville ($4/os). Cesta byla neuvěřitelně rychlá, tedy alespoň na Kambodžské poměry, protože zde vedla, světe div se, asfaltová silnice. Silhanoukville je krásné město na pobřeží, kde ještě pořád najdete naprosto liduprázdné pláže. Přijíždíme do Silhanoukville pozdě večer a ubytováváme se v Guest Housu kde měli pouze jeden pokoj, tedy velice příjemná rodinná atmosféra. Ještě večer se jdeme projít k moři a při měsíčním svitu se koupeme. Usínáme unaveni. Ráno přemýšlíme co dál. Protože chceme okoli Sillhanoukville trochu objet, tak asi nejlepší způsob je zapůjčení mopedu. Zvláště pak pro dva lidi. Moped stojí $5 / celý den a benzím potom čepujeme za 4000 Rielů. Tj. zhruba 1 dollar a celý den jsme s tím vystačili. Trochu problémy jsme měli asi po prvních dvou kilometrech. Já totiž dostal pětivteřinový rychlokurz řízení takového stroje a vyrazili jsme. Po oněch dvou kilometrech se silnice výrazně zhoršila a měli první a naštěstí poslední nehodu. Naštěstí jsme jeli snad jen 40 km v hodině a vyvalili se do blata a trávy :) . Po tomto drobném zpestření a sprše v kádi u chýše nedaleko, jsme pokračovali do Reamu, kde je národní park, vodopády, krásné pobřeží, a spousta Kambodžanů na pikniku. Večer ještě potom při projížďce okolo Silhanouville vyjíždíme na blízkou horu kde trávíme večer s mnichy. Z jejich monasterie byl nádherný výhled na pobřeží. Říkáme jim jaké mají štěstí vést takový pokojný život. Po dlouhé a příjemné debatě se vracíme zpět do guest housu, vracíme motorku a po pár pivech a výborné večeři usínáme. Mimochodem čepované pivo v Kambodží stojí 1600 Rielu. A pranic si nezadá s pivy českými. Ještě jeden odpočinkový den trávíme v Silhanoukville, koupáním na plážích – to nám ale nikdy dlouho nevydrží.

Druhý den chceme odjet do zpět do Thajska a protože loď ze Silhanoukville jede jenom jednou denně a to ve 12:00 a my jdeme do přístaviště vzdáleného asi 5 km pěšky, tak vyrážíme v celkem brzy dopoledne. Loď ze Silhanoukville vyráží na čas my ji opouštíme jednu zastávku před cílovou stanicí Koh Kong (cena $15) – je to druhá zastávku ze Silhanoukville. Loď sice pokračuje ještě dále, na druhou stranu řeky, do města ale protože to leží na druhé straně než hranice, je lepší vystoupit těsně zastávku předem. Hned po vystoupení naskakujeme do malého motorového člunu za $3/os které už čekají na příjezd lodě. Teď jde totiž o čas. Pokud chcete dojet ze Silhanoukville do Thajska ještě týž den, musíte pospíchat. Hranice jsou otevřeny jen do pěti hodin večer a vzhledem k tomu že loď přijíždí ve čtyři cca 15 km před hranice, tak času není mnoho. Motorovým člunem tedy jedeme ještě blíže k hranici, k místu kde stojí „taxikáři“. Za cca 12 km cestu taxikem potom platíme $1/taxi a hranice stíháme. Protože Thajsko není naším cílem, pouze jako tranzitní stát mezi okolními zeměmi, tak se příliš nezdržujeme, a pokračujeme do Bangkoku, kde přespáváme na nádráží a ráno odjíždíme směrem k Laoským hranicím. Jak jsme se později na naší cestě přesvědčili, Thajsko je, v porovnání se zeměmi ostatními, země plná turistů – a to nejen na jižních ostrovech a plážích, země méně příjemných lidí než třeba v Laosu a o Barmě nemluvě… ale to už je na další pokračování cestopisu …

http://www.icestovani.cz/main.php?ID=45

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .