0
0

Na levém břehu ledového Rio Guadix, pramenícího v severních svazích Sierry Nevady, leží město Guadix. Poněkud stranou od hlavních turistických tras však nabízí neobyčejný zážitek. Celou severní část města tvoří jeskynní obydlí, jejichž počet je odhadován na dva tisíce. Vytváří specifickou krajinu, kde obílené komíny a vstupní fasády ostře kontrastují s okolními kopci hnědé barvy.

Stoupajícími uličkami severního předměstí Guadixu se dostaneme do krajiny, která byla před miliony let dnem jezer, kde se usazovaly jíly a po vyschnutí jezer vytvořila na pohled zvláštní měsíční krajinu nízkých kopců s erozními svahy a zářezovými údolíčky. Můžete se loudat klikatými uličkami nebo se vydat některou z cestiček po „střechách“ jeskyní mezi sněhobílými komíny, z nichž stoupá kouř a barví vrchní část dočerna. Fasády ve svazích dávají tušit vnitřní komfort obydlí, která jsou velmi různorodá. Najdete zde vše od vkusně upravených předzahrádek s keramikou přes neskutečnou směs železného sběru ze skládky před obydlím nadšeného motorkáře, kterému chybí už jen motor, až po nejchudší obydlí, kde stěží mají na vstupní dveře a kde se na dvorku mezi harampádím a rozbitými židlemi suší na šňůře prádlo. Vnější vzhled vás však nesmí zmýlit. Bezdomovců tu žije skutečně jen mizivé procento, většina obyvatel sedne ráno do auta a vyjede do města za prací. Pryč je doba, kdy prasata, nebo dokonce koně žili s člověkem v jedné jeskyni. Obydlí jsou dnes napojena na kanalizaci, elektřinu, vodovodní síť, a dokonce internet a obyvatelé vlastní běžné domácí vybavení.

Navštívil jsem Guadix jednoho lednového rána, kdy na obloze visely těžké mraky, které po krátké obchůzce překvapily sněžením s prudkým větrem, před nímž jsme se schovali do auta. Po chvíli vyšel z vedlejší jeskyně stařík a zval nás dovnitř, abychom si uvařili čaj. Stále se usmívající muž nás provedl svým obydlím. Každá místnost čistá a útulná, jako z pohádky, vše připraveno pro příjezd rodin jeho synů a dcer, kteří zde tráví léto. Všude sucho, neboť kvůli jílovité hornině neproteče voda dovnitř ani při sebeprudším dešti. V této oblasti, byť položené v nadmořské výšce 1000 m, mají spíše potíže s horkem. Přestože byly jeskyně dříve jen útočištěm pro vyhnané morisky, stálé vnitřní klima kolem 18 stupňů i v letních vedrech sem přitáhlo v průběhu staletí další a další obyvatele. A i proto dnes cena těchto obydlí stále stoupá. „Když se dva vzali,“ říká stařík, „měli pouze jídelnu s krbem, kuchyni a ložnici. Jakmile se mělo narodit dítě, vzali dláto a vytesali další místnost. A tak dále, podle potřeby rodiny.“ Jistě ví, o čem mluví – přestože mu žena zemřela už před dvaceti lety, místností má v domě hned čtrnáct. Nad místním jeskynním muzeem mávne jen rukou, jeho obydlí se prý zdaleka nevyrovná.

Pokud se dostanete do této oblasti a budete mít více času, můžete navštívit vedlejší městečko Purullenu, kde najdete tatáž obydlí. Přijedete-li navečer, nabízí se vám i zážitek přespání v jeskynním hotelu v Guadixu nebo si můžete v Purulleně pronajmout celou jeskyni pro sebe. Určitě nevynechte blízký hrad Calahorra – tato renesanční pevnost postavená pro rytíře křesťanské reconquisty vás odmění nejen nádvořím z italského mramoru a díly florentských řemeslníků, ale i vysloveně pohlednicovým panoramatem s hradem a zasněženými štíty Sierry Nevady v pozadí…

Jak vznikla Řeka života

Guadix je jedním z nejstarších osídlení ve Španělsku, jak dokládají archeologické nálezy z okolí. Díky strategickému umístění v údolí severně od pohoří Sierra Nevada na spojnici mezi pobřežím Středozemního moře a vnitrozemím Andalusie zde založili obchodní osadu jménem Acci staří Féničané. První zmínku o městě však najdeme až v roce 45 př. n. l., kdy se zde na důležité cestě Via Augusta usadila římská posádka. Následující epocha muslimské nadvlády dala městu název Guadh-haix (Řeka života), ze kterého pochází dnešní jméno. Roku 1489 se město, chránící přístup ke granadské Alhambře, poslední muslimské baště dobyté o tři roky později, vzdalo katolickým králům. Zatímco křesťané nabyvší nové ekonomické síly znovu osídlovali město a stavěli nádhernou katedrálu na zbytcích mešity, násilně pokřtění muslimové, takzvaní moriskové, byli vysídleni na předměstí do čtvrti San Miguel a dále vytlačeni až za město, kde poprvé masivně osídlili jeskyně. V této době představovala tato obydlí 60 % všech domů v Guadixu.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .