0
0

Úvod

Cesta z Brna na Kubu je dlouhá. Nejprve autobusem na vídeňské letiště, potom letadlem do Madridu, kde se přesedne na jiné, větší letadlo, které vás konečně ‚donese‘ až do Havany, vstupní brány ostrova. Celé to létání zabere něco málo kolem dvanácti hodin.

Díky časovému posunu (na Kubě je o šest hodin méně než v čechách) je cesta tam vcelku příjemná. Když vyletíte z Vídně po poledni, přiletíte do Havany, která právě ožívá nočním životem.

Zato cesta zpátky je krutá. Když budete startovat o půlnoci z Havany, ani se nenadějete a budete vystupovat z autobusu (před hotelem Grand) právě ve chvíli, kdy budou na Petrově odbíjet další půlnoc.

Havana

Havana je hlavní a největší město ostrova. Je krásná a zárověň ošklivá, je okouzlující a zárověň strašidelná, je autentická a zároveň plná turistů. A je tam toho hodně.

Takže jen stručně.

Začneme výhledem z hotelového pokoje, pak knižní trh na Plaza de Armas, poštovní schránka ve tvaru lidské tváře, Plaza de Catedral, Plaza Vieja (s květináči), Plaza de San Francisco de Asís se souchou místního podivína a s ‚dívkou s holuby‘. Dále pak muzeum rumu s ochutnávkou, havanský Capitol, přehlídka místní dopravy a Čínská čtvrť. Zbývá ještě hřbitov Colón a Plaza de la Revolución.

Druhý den začal intenzivním kurzem salsy pod vedením dvou rozkošných lektorek…, pak přesun do městečka Cojimar, kde je vila E. Hemigwaye, jeho oblíbená restaurace a jeho busta. Zpět do Havany, čtvrť Casablanca, bílá socha krista, pevnost Morro a večerní ceremoniál ‚zavírání bran‘ v pevnosti Cabaňa.

Pinar del Rio

Provincie Pinar del Rio je nejzápadnější z celého ostrova. Cestou jsme se zastavili v orchideáriu Soroa. Přivítala nás spousta rozmanitých květin, keřů a stromků obsypaných množstvím známých i netradičních květů. A taky baculatá průvodkyně.

A pokračujeme dál do údolí Viňales, chráněné rezervace tvořené kopci, které připomínají kupky sena. Kupky jsou z vápence, a tak nepřekvapí, že se jedná o krasovou oblast protkanou množstvím jeskyní. Navštívili jsme jeskyni indiánů.

A venkovem se řítíme dál k Mural del Prehistoria. Je to obrovská nástěná malba zobrazující vývoj života od mořských šneků až po člověka.

A po příjemné noci v chatce jednoho z motorestů ještě návštěva místního pěstitele tabáku a výrobce doutníků v jedné osobě. V tomto kraji se tabáku daří!

Cienfuegos

Ačkoliv jsou kubánské dálnice široké a provoz je minimální, cesta do Cienfuegos se vleče. A tak přijde vhod zastávka v motorestu „U lokomotivy a želvy“. A po zdolání několika dalších kilometrů už nás vítá předměstí města Cienfuegos. Ale koho by zajímaly paneláky na periferii, když v centru je tak krásně. Katedrála de la Purísima Concepción po boku s všudypřítomným „Che“. Čistě upravený park Joseho Martí lemovaný místním ‚domem kultůry‘ (ten modrý) a divadlem Tomase Terryho. A teké Palacio Valle, nádherná budova z roku 1917 vybudovaná plantážníkem Oclico Valle Blancem. Postupem času mimo jiné sloužila také jako kasino, muzejní depozitář a hudební škola. V současnosti je zde luxusní restaurace s vyhlídkovým barem na střeše. A že by se bylo na co dívat, i kdyby nebyl zrovna úplněk. Dobrou noc !

Trinidad

Trinidad je malé město, napěchované koloniální architekturou.

Na úvod jsme navštívili místního umělce, tvořícího keramiku a šperky. V mládí se setkal s Fidelem a na dvoře měl starou fordku. Prý plně funkční.

A potom jsme se zanořili do bludiště ulic, uliček a náměstí, které byly okupovány turisty mísícími se s „domorodci“. Téměř každý oční kontakt s místními obyvateli končil významným mrkáním domorodce, za kterým se skrývala nabídka na zprostředkování konspirační schůzky s překupníky doutníků. Ještě je mám doma schovaný!

A pokračujeme dál. Tentokrát na sever do pohoří Sierra del Escambray, klenoucí se nad Trinidadem. I zde jsou značené turistické stezky. My zvolili stezku La Batata.

A druhý den pokračujeme dál na východ. Cestou navštěvujeme další motorest. Tenhle je zvláštní venkovním lisem na cukrovou třtinu a záchody vyzdobenými orchidejemi.

A kus za motorestem bydlí kamarád Ramón.

Camaguey

Camaguey je třetí největší město na ostrově. Kvůli jeho rozlehlosti, a také kvůli velmi ‚nepravidelnému‘ systému ulic, který značně znepříjemňuje orientaci, je vhodné využít k jeho prohlídce místní „bicitaxikáře“. Chlapci jsou to vesměs veselí a usměvaví. Avšak brzy po startu některým z nich úsměv ve tváři ztuhnul.

Postupně jsme objeli a obešli vše důležité: náměstí Plaza del Carmen s galerií Joela Jovera, tvůrce koláží, který ke své práci využije cokoliv, například i zátky od piva. Ulici Hermanos Aguero posetou sochami místních obyvatel, kteří se rádi nechají se svým „dvojčetem“ vyfotografovat. Náměstíčko Parque Ignacio Agramonte s vyhlášeným barem El Cambio a s ateliérem malířky naivních obrazů Ileany Sánchez.

A samozřejmě také Náměstí Pracujících (Plaza de los Trbajadores) s ‚Che‘.

A na závěr ještě ptačí pohled na město Holguín.

Santiago de Cuba

První ‚kafepausa‘ po cestě do Santiaga de Cuba byla ve městě Bayamo. Ochutnali jsme kávu v Kafé Oriente na rohu náměstí Parque Céspedes, prošli jsme promenádu, a jelo se dál.

Další zastávka následovala v městečku El Cobre, kde se nachází bazilika s názvem Basílica del Nueastra del Cobre. Uvnitř baziliky je vystavena soška ‚Panny Marie milosrdné‘ (Virgen de la Caridad), která je patronkou ostrova. Zvláštní na této 40 cm vysoké sošce je to, že je to mulatka.

Další santiagskou atrakcí bylo Delfinario Baconao. Kdo chtěl, mohl se nejdřív s delfíny vykoupat. Potom nám cvičitelé předvedli, co všechno ti dva ‚lesklí chlapíci‘ umí, a potom přišlo na řadu ‚duo veselých lvounů‘. Legrace to byla převeliká.

Odpoledne nás čekala prohlídka ‚muzea veteránů‘. A na závěr rychlá zastávka u Valle de la Prehistoria (Pravěké údolí) s betonovými maketami pravěkých příšer.

Baracoa

Guantánamo je provincie ležící na nejvýchodnějším cípu ostrova. Stejné jméno nese i hlavní město této provincie, ze kterého vede jediná autobusem sjízdná cesta do městečka Baracoa. Silnice se jmenuje La Farola a klikatí se skrz pohoří Sierra del Puril.

Baracoa byla první španělskou osadou na ostrově. Kolumbus zde se svou lodí přistál 1.12.1492. Tuto významnou událost připomíná replika dřevěného kříže, který zde údájně Kryštof zabodl do země. A u kříže „domorodec“ Pýtr.

V okolí Baracoa se také nalézá mnoho pannenský a divokých pláží, nad kterými se dme dominanta tohoto kraje, stolová hora El Yungue.

Protože je tato oblast proslulá svými kakaovými plantážemi, nemohli jsme si nechat ujít návštěvu jedné z nich. Stejně tak jsme si nemohli nechat ujít ochutnávku osvěžujících mandarinek, které zde prodávají svázané do pletenců jako cibuli.

Santa Clara

I řidič je jenom člověk, který se čas od času potřebuje najíst. A ten náš už byl hlady nebezpečný. A tak jsme ze strachu o vlastní životy přijali jeho návrh a zastavili se ve městě Sancti Spiritus. Na oběd, samozřejmě! K jídlu a tanci hrála místní kapela Campesino se sólistkou Niurkou. A pak nás konečně spokojený řidič dovezl do Santa Clary.

Celé město je protkáno duchem revolucionáře Ernesta Che Guevary. Je zde ‚muzeum ozbrojeného vlaku‘, které upomíná na událost z roku 1958, která v podstatě odstartovala kubánskou revoluci. Guevara, spolu s 18 dalšími muži, tehdy pomocí buldozeru vykolejil a posléze se i zmocnil ozbrojeného vlaku, který převážel vládní vojáky, zbraně a munici.

Je zde také Guevarovo mauzoleum a památník s jeho sochou v nadživotní velikosti.

Varadero

Konečně na Varaderu. Říká se, že dva ze tří návštěvníků ostrova směřuje právě na Varadero. A nevytáhnou odsud paty. Varadero je poloostrov na severním pobřeží Kuby ležící asi 140 km východně od Havany. Celou severní stranu poloostrova tvoří bílá, písečná, 16 km dlouhá pláž.

Naše putování po ostrově tady mělo svoje finále. A jak lépe zakončit třítýdení dovolenou, než v kabaretu „Tropicana“.

Následující den byl pak věnován bloumání po Varaderu, odpočinku na pláži, nákupu suvenýrů, a zase válení na pláži.

A pak už následoval odjezd směr letiště Havana. Cestou jsme z autobusu omrkli město Matanzas. Ano, i na Kubě mají paneláky. Potom jsme se ještě zastavili u mostu Bacunayagua, který je prý nejvyšší na ostrově a klene se nad údolím zhora obletovaným hejny supů. A nakonec nás náš řidič ‚Rudolfito‘ zavezl na havanské letiště. Hasta la vista Cuba!

Pláže

První pláž, ktrou jsem na Kubě navštívili byla pláž Ancón na stejnojmeném poloostrově. Nachází se asi 10 km jižně pod Trinidadem. Byla to klasická hotelová pláž se slunečníky a lehátky. Hotel byl naštěstí obsazen sotva z poloviny a pláž byla vcelku rozlehlá, takže místa na koupání i na opalování bylo dostatek. A to i ve chvílích, kdy se k plážovému baru přišel bavit hotelový personál. Jedinou stinnou stránkou pláže byly písečné blechy, které vylézaly po západu slunka.

Další pláž, kterou jsme navštívili, byla pláž Guardalavaca, která se rozprostírá v délce tří kilometrů podél stejnojmeného hotelového komplexu. Tady byla návštevnost už o něco větší, voda však stále krásně modrá a písek čistě bílý. A taky tady byly ještěrky.

A konečně třetí pláž, kterou jsme měli možnost detailněji prozkoumat, se jmenovala Santa Lucia.

http://cuba.hu.cz/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .