Jak jsem absolvovala ruční tkaní koberců v Turecku

Velmi zajímavou možností, o které jsem se nejprve dočetla a poté si ji rozhodla vyzkoušet na vlastní pěst pro mě bylo ruční tkaní koberců. Moje maminka tuto lidovou tradici ovládala naprosto mistrně a sama mám k šití blízko. Říkala jsem si, že se při plánované dovolené do Turecka alespoň něčemu přiučím. Že je možné zkombinovat tkaní v rámci fakultativních výletů jsem se dozvěděla od cestovní kanceláře. S manželem jsme nedávno zájezd spojený s kurzem absolvovali a tak bych se ráda podělila o zážitky.

Od delegáta jsme se dozvěděli, že ruční tkaní koberců má v Turecku dlouhou tradici, už z dob antiky. Vyrábí se ručně vázané koberce se specifickým vzorováním a zvláštní výrobní technikou, prý například takzvaného dvojitého tureckého uzle. Při své dovolené jsem se tak měla naučit utkat malý kobereček v typické turecké tkalcovně koberců a dozvědět se i další zajímavosti o procesu a historii ručního tkaní. Ačkoli nebyl kurz v manufaktuře v oblasti Pamukkale nijak levný, vyšel na 8 tisíc korun. Nelituju. Za jeden den jsem se naučila jakou technologií a postupy tkát, jak si připravit osnovy, vzory a velikost koberce i výběr materiálů pro práci nebo napínání na tkalcovské stavy. Zajímavé, složité a zároveň zábavné byl postup při samotném tkaní, od jednobarevné plochy až po vytkávání začátku a kompozice zvolených různobarevných vzorů, tkaní základních vazeb a zatkávání barevné ovčí vlny i bavlny.

Nakonec jsem si domů dovezla svůj vlastní a snad i podařený výrobek a poznala tradiční turecké řemeslo.