ak kam tentokráte? Na jeden semestr jsem se ocitl ve Vídni, městě valčíku a kaváren. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, ze velikonoční prázdniny zde trvají celý jeden měsíc. Ihned jsem vzal do ruky mapu světa a začal přemýšlet, kam jet. Nejprve byla v plánu Venezuela – neumím španělsky. Potom Indie – tou dobou vedro. Indočína – tam už jsem byl. Indonésie – no podivejme se, počasí ujde a letenka také. Tak bylo rozhodnuto, jede se do Indonésie. Přesný plán nemáme jen asi nebudeme vyhledávat místa plná turistů…
Cesta z mesta
Tak jsem konecne na ceste. S Vidni jsme se rozloucili k veceru a po pohodovem letu pres Frankfurt a Singapur jsme se vecer v utery ocitli v Jakarte. Po mych zkusenostech z Thajska jsme se snazili vykoumat, jak se dostat z Jakarty co nejrychleji smerem Bali. Damri Busem jsme dojeli na GAmbir Train station a luxusnim Eksekutif vlakem s klimoskou a mrkajici televizi jsme se promptne katapultovali do mesta na vychode Javy – Surabaya. v sedm rano jsme dorazili do Surabaya a ted zevlujeme po meste. Neubytovali jsme se, protoze chceme jet jeste dneska do mestecka, ktere je vychozim bodem pro vylet na vulkan, stale cinny, ktery je vysoky 2300m. Dale budeme asi pokracovat na Bali, Lombok a pak se uvidi.
1 euro=10000Rp
1-2.4.2004
A jak to bylo dal? Z mesta Surabaya jsme se mistnim autobusem vydali do Probolingo, vychoziho bodu pro cestu na Mount Bromo, stale cinnou sopku. Po trose stresu pri domlouvani ceny na vrchol jsme nasedli spolecne s dalsimi 20ti mistnaky do mikrobusu a jeli az do nadmorske vysky 2200m. To znamena prevyseni 2200m. Trochu scary, ale zazitek jako delo. Ridic nas vysadil primo u hotelu Cafe Lava, kde jsme v dvojluzaku za 35000Rp se spolecnou sprchou {kad s vodou a k tomu hrnec na polejvani se} preckali noc.
Rano ve 4 hodiny jsme se k uzasu pruvodce odhodlali vystoupit na view point, kde je mozne videt vychod slunce nad sopkou, sami s vlastni baterkou {byla tma jak v pytli}. Za svitu hvezd a v pekny zime jsme nakonec uspesne zdolali vystup a videli nadhernou scenerii. Po hodinovem zasnuti jsme behem dalsich 5ti hodin udelali trek kolem celeho udoli a vratili se do hotelu. Po velmi brzkem obede jsme se dosti silenym budem dokodrcali do pristavu, odkud vyrazeji trajekty na Bali. I ten jsme jeste ztihli, ale na Bali se nam jiz nepodarilo sehnat transport na Lavina Beach, kde se prave nachazime, takze jsme prespali v zatuchlem hotelu za 40000Rp a rano jeli dale. Ubytovali jsme se primo u silnice v nadherne cistem hotylku za 30000Rp s vlastni socialkou a snidani v cene. Nikdo tu neni! Myslim, ze obsazenost mistnich hotelu je tak kolem 5ti %
Mistni lide jsou mimoradne pratelsti. Stale se ptaji, odkud jsme a jak se mame. Vzhledem k tomu, ze tu ted je vskutku velice mrtvo, tak nas vsichni prodejci atakuji svymi nabidkami a my musime stale odmitat, protoze to bychom asi domu ani nedojeli, jak bychom byli nalozeni. Trochu problematicke je to s dopravou. Autobusy maji sice fixni ceny, ale vzdycky se zjevi nejaky chytrak, ktery se vas snazi presvedcit, ze tomu tak neni. Zkratka byt v pohode a nenechat se rozhodit. Kdyz dostatecne dlouho pockate a tvarite se jako blbec, tak nakonec odejde a platite stejnou cenu jako mistni.
3.4.2004
Je tu rano, 6AM a my vyrazime na snorchlovani k nedalekym koralovym utesum. Nas „Captain“ je pohodar, ale i na nem je videt jaka je tu ted nouze o turisty. Po snidani pujcujeme motorky a jedeme podle mapy k vodopadu, kde se i nasledne koupeme a k smichu vsech skaceme do vody pomoci lana. Vskutku osvezujici. Za nedlouho nas prekvapi opice zebrajici o jidlo, dosti agresivni a nadherna kaskadova ryzova pole. Obcas na nas kapne, ale to je v tuto rocni dobu bezne. Po budhistickem chramu nestacime zasnout, horke lazne, ktere vychvaloval pruvodce vypadaji jako ze stareho Rima. Kaskadovite bazeny plne 40ti stupnove vody z mistnich vridel. Mistni kluci se bavi jako vsude jinde. Skacou do vody a predvadej se. Zajimave je, ze holky sice do bazenu taky vlezou, ale zcela oblecene, narozdil od kluku, kteri maji plavky jako u nas. Cestou zpatky se jeste zastavujeme na plazi a po internetu mazeme vratit motorky a pujdeme na veceri do hospy, kde jsme se vcera trochu kousli s tremi nemeckymi turisty.
4.4.2004
Rano se konecne delsi dobu valime na plazi a kupujeme nekolik malo suvenyru a take sarung (neco jako ubrus), protoze vecer mame vecer v planu navstivit hinduisticky ceremonial, kde je zahaleni nohou sarungem nutnosti. Premistujeme se do nedalekeho mesta Singaraja a ubytovavame se v hotelu Sentral. Prvni hotel, ktery je koncipovan pro Indonesany. Strohy interier, zasla slava. Pred sedmou vyrazime na ceremonii. Na otevrenem prostranstvi plnem kvetin a velmi barevne oblecenych lidi se odehrava hlucna, ale velmi zajimava hiduisticka mse. Je paradoxem, ze pri hinduistickem ceremonialu slysime hluk z nedaleke mesity. Na Bali ziji Budhismus, Hinduismus a Islam pohromade v miru a pokoji. Ovenceni kvetinami jsme instruovani mistnimi divkami, jak ze se spravne modli a cose vsechno u toho vlastne dela. Jelikoz je v pokrocile vecerni dobe stale vice vericich nez muze chram pojmout. Je hned nekolik bohosluzeb za sebou. Proste na etapy. Po tomto religiosnim zazitku se jdeme obcerstvit na nocni trh. Nekolika spizy a polivkou se vsim moznym zakoncujeme paradni den
5.4.2004
Jsem strasne ospaly, takze jenom v rychlosti. V devet vyrazime na bus terminal, ale chyba lavky. Jsou volby a autobusy nejezdi. Jeste ze jsme z Cech a umime stopovat. Jedem nakladak, dve bemo (mokrobus) a jeden dalkovy mikrobus a jiz jsme v Amplapura na vychodnim Bali. Prochazime okouzlujici krajinou cestou k WaterPalace. S mistnaky si pripijime Becherovkou a Grant’s a my zase ochutnavame nejakou jejich kokosovou calamadu. Pokracujeme dale do mesta Batang Bai, odkud jezdi trajekty na Lombok. K veceri mame cerstveho tunaka a barakudu s bananovym milk shakem. Ubytovavame se v hezkem hotylku a zitra rano v 6 nam jede trajekt. Vychod slunce na mori jsme si nemohli nechat ujit.
6.-16.4.2004
Jsme na Gili Islands na severu Lomboku, ale je tu strasne drahy internet, takze vse podrobne popisi az budeme nekde na poste, tak maji internet zase nejlevnejsi. Je tu krasne a my snorchlujeme a jime mistni speciality. Rozmyslime jakou do jake divociny se po tomhle zevlu vydat.
Loucime se s Gili Trawangan a mizime na plaz Senggigi odkud nam zitra zacina vejlet na Komodo Dragons. 5 dni poplujeme motorovou lodi kolem celeho ostrova SUmbawa . Nejvetsi zijici jestery. Senggigi je pomerne luxusni mestecko. Uplne mrtvo a prazdno a taky draho. Hned vedle Perama Office, kde kupujeme vejlet, bereme hotel Ray (40000Rp). Trochu spina, ale jinak pekne. Pote, co jsme se vratili z vecere (muslimsky warung-jednoducha restaurace) a koupili si jeste pivko na dobrou noc, splysime z vedlejsiho pokoje strasny chrapot. Rano zjistujeme, ze je to taktez cech a jede s nami na lod.
Behem cesty snorchlujeme a obdivujeme se nadherne krajine a ostruvkum, ktere mijime. Podmorsky zivot tu vypada jako v Hleda se Nemo. Mam vazne podezreni, ze se autor musel inspirovat v mistnim mori. Nasi spolucestujici jsou neuveritelne rozdilni. Od americke familie se tremi detmi az po kanadske drevorubce. Po trech dnech se ocitame na Komodo island, kde zije nejvetsi jesterka na svete. Trimetrovy jester budi vskutku respekt. Jeste kdyz je k tomu dva metry od vas a bez jakekoli zabrany kdykoli vybehnout. Po dalsich dvou dnech se ocitame opet v Mataramu odkud jeste v noci jedeme do Lembaru (pristav na Lomboku, odkud jezdi trajekty na bali) a nocnim trajektem se presouvame na Bali. V pristavu Padangbai zadrimavame na odpocivadle na plazi, protoze ve tri rano se nam opravdu nechce hledat ubytovani. Na dve Bema (BEMO=Mikrobus) spolecne s Petrem (onen chrapajici cech) jedeme do Tulambenu se potapet k vraku americke valecne lodi, ze ktere se za dlouha leta stal spise koralovy utes. Je tu Ceska potapecska zakladna, kde se ubytovavame a hned pratelime s osazenstvem. Takove male Cesko v Indonesii. Tomas se dalsi den potopil az do 23 metru. Ja mam zanet prudusek, takze pouze snorchluju a krmim ryby bananem. Nasledne jedeme do Pandangbai na pisecnou plaz s trimetrovymi vlnami. Po ctyrech hodinach blbnuti ve vlnach toho mame dost a po vydatnem obede mizime zpet na zakladnu do Tulambenu. Druha skupina ceskych potapecu rozni prase a my jsme zvani. Tak dobrou chut pokud prave obedvate a drzte nam palce.
Ceska potapecska vyprava sice prase roznila, ale nic nam nenechala, takze jsme se po chvily zase sebrali, vzali prinesene lahvinky a sli kecat na hotel, kde jsme se od Milana (zije tu jiz 15 mesicu) dozvedeli mnoho mouder.
17.4.-18.4.2004
V poledne se presouvame do Padangbai a jdeme pomerne brzy spat, protoze nas zitra ceka narocny celodenni vylet na motorkach. K veceri jiz rutinne tunaka a chobotnici.
Rano pujcujeme dve Hondy Supra a frcime na Besakih – nejvetsi balijsky hinduisticky chramovy komlex. Asi za tri km nas stavi policajti a chtej videt mezinarodni ridicak, ktery samosebou nemame. Mluvime pouze cesky a za 15 minut zase frcime dal, aniz bychom museli poldu (mistni strazci zakona maji na rameni napsano POLDA) uplacet. Spis se smeji, ze jsme takovy polena a neumime ani slovo anglicky. Jedeme dal a za cely den najedeme asi 120km. K veceru se provoz zesiluje, takze drzime hubu krok a jedeme spolecne s houfem motorkaru a nakladaku. Tesne pred Padangbai Tomas bere stopare, stareho dedu, ktery dobiha jak Zatopek. Vecer se odmenujeme zatim nejvetsim Baracuda steak, ktery jsme videli.
19.4.2004
Presun na Balijsou Kutu, kde v roce 2001 bouchla bomba. Varovani takrka vsemi, kdo tam jiz byli, ze je to misto nahanecu a prodejcu vseho, co jen lze zpenezit, jsme mile prekvapeni. Neni to zdaleka tak hrozne a plaz je pomerne cista. Sice je na Kute asi 90% vsech turistu na Bali, ale stejne se to da vydrzet. Obcas kolem projde zamilovany par, laska na prvni pohled (viz. muj cestopis z Thajska,podzim 2003), stale nekdo nabizi travu, holky, kluky, pornofilmy, masaz, kozeny bundy, fake hodinky, stribro a jine cetky, ale i tak se to da vydrzet. Hned po prijezdu jdeme serfovat. HUKOT!!! Je to ten nejtezsi sport, ke kteremu jsem kdy pricichnul. Vlna je kazda jina a davam si poradne na papuli. Po trech hodinach toho mame tak akorat dost a jdeme si dat zaslouzenou Pizzu. Bydlime v hotelu s bazenem. Rikali jsme si, ze kdyz uz jsme na ty Kute jenom na tri dny, tak si budeme trochu uzivat. Hotel Sandat Inn 2 ma ciste pokoje, moderni bazen, jen s asi trojnasobnou davkou chloru nez by bylo nezbytne nutne. Vecer zevlujeme po ulicich. Je tu asi 1000 surfshopu a jinych obchodu a milion prodejcu DVD, CD a dalsich piratskych nosicu. Jdeme brzy spat, protoze surfovani je fakt sileny a jsme uplne mrtvy.
20.4.2004
Hned rano si jdeme pujcit prkna, ale k nasemu udivu nam je nechteji pujcit. Pry jsou moc velke vlny. Tak se jdeme podivat a na mou dusi. Vlny tak 2-3 metry a to je na nas opravdu trochu moc. Tomas si odpoledne pujcuje bodyboard a jde zkouset stesti. Rozsekla noha, od pisku poskrabane vse vcetne jazyka a smrt v ocich. Ja jdu kupovat DVD a zjistovat jak se dostaneme do Yogyakarty. Nakonec zustalo jen u tech DVD a zadrimnuti na pokoji. Den zakoncujeme vybornym pepper steakem, protoze to jejich zradlo fakt neni k jidlu. To je asi jediny nase zklamani. Ve srovnani s Thajskem jsou to bridilove.
21-25.4.2004
Rano po prochazce po plazi a nafoceni mistnich surfaru si jdu zdrimnout, ale zahy me budi cela Tulambenska parta dost brutalne z hlubokeho spanku. Milan i Petr s dalsimi lidmi prijeli holt do Kuty zakalit. Vecer se to potvrzuje a my se opijime pivem Bintang. Dalsi den jedeme autobusem z terminalu Ujung za 140000Rp do Yogyakarty. Dalsi den rano tam jsme a po ubytovani se v hotelu Indonesia za 35000Rp prochazime mesto a jeho poklady. Doporucuji Bird market a Sono-Budoyo muzeum. Dalsi den jedeme na Borabudur a Prambanan. Na obe je vstupne pro studenty 6$, takze zadna lace a je vzdycky jenom jeden temple. Kdo jste byli v Angkor Watu, nejezdit!!!
Lide na Jave jsou mnohem uvolnenejsi nez na Bali. Ne kazdy, kdo se s tebou da do reci chce unbedingt i neco prodat. Jedini, kdo neustale nabizeji sve sluzby, jsou riksove, ale to delaji i mistnim. V Yogyakarte je pry asi 16000 riksu, takze veru nemaji lehky zivot. Koupili jsme si listky na vlak do Jakarty za 150000Rp. Docela palka, ale nejsme sebevrazi, abychom jeli vlakem bez klimatizace. Vyssi teplota ve vagonu by ani nebyl takovy problem, spis mouchy a jina havet, ktere behem jizdy vletavaji v obrovskych hejnech dovnitr a muci cestujici.
26.-27.4.2004
Tak a jsme v Jakarte. Mesto neni zdaleka tak strasne, jak nam ho vsichni licili. Na asijskou megapolis relativne ciste a ani s vsude zminovanou kriminalitou jsme se nesetkali. Prosli jsme si stary holandsky pristav, Dutch City a Nadorni Muzeum. Zasli do kina na nejakou americkou komedii a pali 13 hodin. Hotel jsme nasli na batuzkarske ulici Jalan Jaksa za nehoraznych 75000Rp. Hotel Tator je nicmene cisty a se snidani. Vedro je mezi 11-15 hodinou naprosto nesnesitelne. Vyjeli jsme tez na jakysi monument vyteztvi. Cestou se zbavujeme nekolika vychcanku a nasledne vstupujeme do obri moderni mesity. Sekuritak nas provadi a pak chce 20000Rp, jako ze 10 pro nej a 10ß pro mesitu. Davam mu 3500 a posilam do haje. Kolem treti jedeme Damri busem z nadrazi Gambir na letiste, kde pohodlne boardujeme letadlo. Tim nase cesta konci a priste nashledanou.
Jirka Malous
Pokud jsou v článku uvedeny ceny a není uvedeno jinak, jsou z roku 2004. To znamená že jsou více než dva roky (přesně 9) neplatné! Ale pro orientaci určitě poslouží dobře, aktuálnost cen si ověřte.
- Guest napsal(a) před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.