Pokud se sem vydáte autem, určitě je lepší jej nechat na španělské straně ve městě La Línea. Hraniční přechod je sice otevřený 24 hodin denně, avšak španělské celní orgány provádí důkladné kontroly, jejichž důsledkem jsou dlouhé kolony aut směřujících k hranici. Navíc má Gibraltar, vměstnaný na úzký poloostrov, značně omezený prostor pro zaparkování.
Cesta z Málagy zabere asi 2 hodiny. Jedete celou dobu po krásné dálnici Autopista del Mediterráneo, na níž jsou celkem tři stanoviště výběrčích poplatků za použití dálnice. Sazby jsou 5.5 Euro, 3.7 Euro a 2.65 Euro, ale pokud máte dostatek času a málo finančních prostředků, můžete zvolit cestu neplacenými úseky. Z této dálnice se odbočí na silnici N351, která vede v podstatě až ke Gibraltarské skále. Poslední úsek této komunikace kopíruje pobřeží Algeciraského zálivu a v La Línee je na něm dostatek parkovacích míst (a taky parkovacích hodin). Z těchto míst pak můžete jít pár minut pěšky směrem k hraničnímu přechodu.
Po cestě jdu podél zdánlivě nekonečného hada, kterého tvoří stojící kolona aut. Někde jsem četl, že tu můžete strávit 4 až 5 hodin, než na vás přijde řada. Konečně hranice. Společně s dalšími „pěšáky“ procházíme hraniční kontrolou. Připadá mi až komické, s jakou důležitostí Španělé všem provádějí kontrolu jejich dokladů, obzvláště v dnešní době, kdy panují tendence sjednocování Evropy a bourání hranic mezi národy. Evidentně si tak alespoň částečně kompenzují svůj mindrák jménem Gibraltar. Hned za hranicí se nachází stanoviště taxiků, městských autobusů a prvních naháněčů, kteří nabízejí výlety na skálu.
Cestování autobusem je pohodlným způsobem dopravy po městě. Já jsem tohoto způsobu dopravy využil při zpátečním přesunu z centra na hraniční přechod, přičemž lístek stál 60 pencí. Trasy autobusových linek najdete zde.
Zajímavostí je bezesporu gibraltarské letiště, jehož runway křižuje silnice vedoucí od hranic směrem do města. V případě potřeby jednoduše spadnou závory jako na železničním přejezdu a letadlo může nerušeně vzlétnout nebo přistát. Naštěstí místní letiště nepatří zrovna mezi nejrušnější, takže si takovouto kuriozitku může dovolit. I tak tu můžete zůstat čekat pěkných pár minut.
Jedním z hlavních důvodů, proč se na Gibraltar každoročně vydají statisíce turistů, je možnost výhodných nákupů. Neplatí se tu totiž DPH. Hlavní nákupní zónou a rušnou tepnou města je Main street. Ulice vede od Casemates square až po Southport gates a je plná obchodů se suvenýry, oděvy, elektronikou apod. Najdete tu i The Convent, od roku 1728 oficiální sídlo guvernéra Gibraltaru. Střídání stráží vojaků Royal Gibraltar Regimentu se koná ve všední dny, avšak v různou dobu.
Konečně i já jsem podlehl nabídce jednoho z provozovatelů okružních jízd „Rock tour“ po přírodní rezervaci Upper rock, i když jsem byl původně rozhodnut použít k cestě na skálu lanovku. Nakonec jsem své volby ale nelitoval. Cesta malým mikrobusem vedla po nejzajímavějších místech rezervace a stála 25 Euro. Navíc byly v ceně i vstup do St.Michael’s cave a Great siege tunnels a zajímavý komentář řidiče a průvodce v jedné osobě o Gibraltaru.
První zastávkou byly Herkulovy sloupy, odkud je fantastický výhled na Gibraltarský průliv, město Algeciras na druhé straně zálivu a na Africký kontinent. Auto šplhalo úzkými cestami výš až k jeskyni St.Michael’s cave. Jeskyně se nachází ve výšce 300 m n.m. a za války měla sloužit jako provizorní nemocnice. V dnešní době se zde, díky dobré akustice, konají koncertní vystoupení. Kolem příjezdové komunikace k jeskynnímu komplexu, kde parkuje množství minibusů a taxiků a je zde zvýšená koncentrace turistů, se potulují tlupy opic druhu Makak berberský (Macaca sylvanus). Opice se sem dostaly ze severní Afriky během námořních výprav a v současné době jsou jedinými volně žijícími zástupci opic na evropském kontinentě. Léta soužití po boku lidí je proměnila v nebojácné tvory s chováním za hranicí drzosti. Případy uloupeného foťáku nebo kamery nejsou vzácností a neustálá sháňka po něčem na zub přímo charakteristická. O bezstarostný život opic se stará místní vláda a má proč.
Opice se staly nejen symbolem Gibraltaru, ale navíc se vypráví legenda, že Gibraltar bude britský dokud zde bude žít Makak berberský. Na opice v ještě větší míře narazíte v části skály zvané Apes‘ den. Poslední zastávkou byly The great siege tunnels, tunely vykopané britskou armádou během obléhání Gibraltaru v letech 1779-1783. V chodbách narazíte na figuríny v dobových uniformách, přičemž atmosféra dávnověku je umocněna ještě zvukovými efekty. Při kličkování serpentýnami na cestě dolů do města jsme míjeli nejstarší stavbu Gibraltaru Moorish castle.
Dalším způsobem, jak se dostat nahoru na skálu je lanovka. Cable car má stanici u botanické zahrady, asi 20 minut pěšky z Casemates square. Vzdálenost mezi dolní a horní stanicí je přes 670 m a cesta na skálu trvá asi 6 minut. Trasa lanovky má mezistanici na Apes‘ den.
Na samém jižním cípu Gibraltaru najdete maják Europa point, k němuž se dostanete autobusovou linkou číslo 9. Nedaleko od majáku se nachází vojenská pevnost Parson’s lodge. Pro milovníky historických zbraní a vojenské techniky se vyplatí prohlédnout si obří dělo 100 ton gun, které je kousek cesty od Parson’s lodge. Ve skutečnosti váží ještě o něco víc než 100 tun, měří přes 32 stop a mělo dostřel okolo 8 mil.
Pokud chcete na Gibraltaru strávit ještě nějaký čas, můžete si zaplatit výlet lodí za delfíny a velrybami. Více informací najdete na adrese http://www.dolphinsafari.gi.
- Guest napsal(a) před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.