0
0

Tak přátelé, již máme nakoupené letenky na termín 11.7-10.8.2012! V plánu máme dlouhou cestu přes celý Vietnam od jihu na sever! Aktuálně je nás 6: Velký leader – já, Vítek Jurica, Roman Kroupa, Egon Kunzmann, Vláďa Palivec a Martin Filipec!

pondělí, 16. května 2011

Všechno jednou končí

Finální den tu je… je to hodně smutné, ale co se dá dělat… a protože to bylo tak smutné, tak žádná naše fotodokumentace…

Jak to u nás probíhá… klasika, člověk vstane ráno z mrtvých, skočí na snídaní alá grilovaný bůček… tentokrát rozlučka s dvojitou porcí… a pak jsme si zajeli do města na nákupy. Co všechno koupit? Dárek pro vás přátelé… navíc jsme tu takoví boháči, že si můžeme dovolit koupit více lidem! Předtím než jsme jeli teda na tržnici Dong Xuan, nesměly chybět kila sušeného hovězí (škoda, že ne tuny).

Tržnice byla veliká a dalo se tam sehnat všechno možné za super ceny. Samozřejmě jsme museli smlouvat, jelikož nás brali za cizince… co jsme tam vlastně kupovali? Čajové sety, klobouky, vějířky, obrazy,… a hlavně jsme nemohli zapomenout na týpka Buddhu :-) nebo trička Ho Chi Minha, které po vyprání bilo bílé beze stopy prezidenta. Každopádně bylo toho dost a překročili jsme každý letištní limit (20kg) o 2-3kg a báli jsme se, že se pár věcí budeme muset zbavit.

Krom poslední večeře s rodinou jsme se rozhodli vyzkoušet ostatní jídla, která jsme nestihli. Krom rýžové polévky, která Kryštofovi nechutnala (no hlavně, že to jí u nás malý děti a nemocný) mi pořád vyčítal, že jsme měli zrovna v poslední den jedno z jeho top 3 jídel… a to grilovaný špíz.

Po večeři jsme vyšli s prckama na poslední Café Nau Da a různý shake, utráceli jsme bezhlavě a divím se, že pro 4 lidi jsme dávali dohromady ani ne 150Kč. Navíc to musel být v žaludku dobrý mix, div se, že stolice :-) byla taková, jaká má být.

Horší bylo ráno… rozloučili jsme se s prarodiči a vyjeli na letiště… malý děti dokonce zapekli kvůli nám školu. Na letišti přece jenom jsme si dali na rozloučenou další Nau Da a bagety… špatně se žvejkaly, letíme domu :-(

Odbavení proběhlo v pohodě a dokonce jsme seděli spolu :-) Akorát letištní kontrolou neprošel chudák týpek s turbanem na hlavě, musel jít pod přísnější kontrolu. S rodinou jsme se rozloučili a šli dovnitř čekat na let. Duty free shopy byly rájem pro nás… sice moje rýžová vodka lua moi stála 100Kč, ale karton originálních Mallborek za 14USD se jen tak nevidí.

V letadle bylo smutno, Vietnam nám chyběl a k tomu zítra do školy. To je hnus. Let jsme přežili, i když jsem měl při přistání problém, bzučely mi uši, div se hlava nepraskla… V Moskvě na letišti Sherementiovo opět chaos… prolezli jsme 3x detektorem a dokonce jsme si museli odkládat smradlavý boty. Let do Prahy byl v klidu a na letišti nás vzal Kotyho táta. Cestou jsme mu vyprávěli zážitky z Vietnamu, rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků našeho života…

středa, 11. května 2011

Svátek

Ty lenochu líná, ten blog šidíš… 😀 fajn, napravuju své chyby…

Zbývají nám 2 dny do odletu, dneska je státní svátek 2.9… den, kdy Vietnam získala nezávislost a den, kdy zemřel prezident Ho Či Min… tak jde se slavit! Jako při každých svátcích, všichni vesničané jezdí do Hanoje při svátcích (aby jim náhodou nic neuniklo :-D) počet lidí na ulicích je xkrát více, zácpy na silnicích, dlouhé fronty,…

S rodinkou jsme se rozhodli, že půjdeme na výlet… naskočili jsme na motorky a v pár lidech jsme odjeli do Staré čtvrti na Hanojskou zmrzlinu Trang Tien, která je tak oblíbená, že mi nechutná a dávám přednost konkurenčnímu Thuy Ta, v které jednu dobu pracovali příbuzný na vysokých funkcích a snad lepší jsem neměl (i když mi zrušili výrobu mé oblíbené… tropický mix :-( :-( ) Dlouhé fronty byly už mimo obchody se zmrzlinami, ale co bylo horší, bylo parkování… všude plno a přirážky (z původních 2Kč chtěli 10Kč!!! :-D) Tak jsme zastavili na chodníku a strejda čekal. Situace v zmrzlinárně byla komicka, ne-li k pláči… prostě narváno vesničany… Teta si stoupla poctivě frontu a neustále poctivce předbíhali, až teta a nejen ona vybouchla a já myslel snad, že se poperou… (ano teta je učitelka střední, ale to je detail :-D)… vyhazovači tam byli, ale nic nedělali… tak jsem se musel vyjímečně si zahrát na hrdinu (se svojí vejškou 180cm musím fakt budit respekt s tintítky co mají 165cm :-D) a vyhazoval jsem ty lidi… Koty se tomu jenom smál… a jako vždy byl středem pozornosti mladých holek, které si ho fotily nebo se s ním nechaly fotit… ještě u toho hulákal… „yeah, one dolar for photo“ ale holky ho radši neslyšely… 😀

Dál jsme jeli na Západní Jezero (Ho Tay), kde překvapivě nebyl tak silný provoz a dali jsme si Smažený krevetí bramborové placky… další z Hanojských specialit. Pozvali jsme takhle celou rodinu :-)

Další místo, které jsme navštívili byla taková pagoda… i když všechny jsou stejné..

Pak jsme chtěli na ty labutě na plavbu s děckama, chtěli po nás 40Kč/ osobu tak jsme odmítli… standartní cena je 20Kč pro dva… nakonec jsme jeli domu a připravili se na večerní akci s mojí bejvalou třídou, rozlučkovou se mnou…

Jeli jsme taxíkem k ulici Tang Bat Ho, která je známá hospůdkami, našli jsme hned s Kryštofem hospodu „Hoa Vien“ která údajně dělá české pivo… za 40Kč půllitr to byl docela patok… jezdí sem sládek z nějaké české vesnice, aby vařil tohle pivo, ale chutnalo to jak nějakej levnej lahváč s příchutí růže… GoldMelt byl lepší

Po jednom jsme odešli a šli jsme za třídou do restaurace KICHI KICHI… to byl Japonský bufet :-) Za 100Kč neomezená konzumace všeho, co bylo na běžícím pásu + cola… a protože jsem seděl hned na začátku pásu, byl jsem krále sushi 😀 jinak tam běhalo fakt drahé jídlo… v ČR bych za ty mořské živočichy a svíčkovou, filety,…. prostě nedoplatil… Kryštof tam hlavně našel svojí lásku, zeleninku Rau Muong, kterou on fakt rád a chlemtal ji tam celou dobu víc než masa 😀 ale jinak fakt skvělý místo, kde se dá neomezeně jíst a ani Heinekeny nebyly tak drahý…

Po večeři jsme šli do kavárny hrát hry… fakt, hráli jsme hry a bylo to super… takovou kavárnu bych jednou chtěl vlastnit :-) Krom drinků tu byla i vodnice a hry… hráli jsme takovýho krokodýla, u kterého mačkáš zuby a když je to ten špatný, tak zavře hubu… ve Vietnamu je taková modifikace, že prohrající dostane plastovými kladívky do hlavy… já měl štěstí, ani jednou se mi to nepodařilo 😀

Další her bylo třeba vytahování tyčinek z takové krabičky, z které vypadávaly opičky a kdo jich měl nejvíc, tak dostal…

Nakonec vytahování kostiček, kdo prohrál, musel vypít půllitr vody… jo potom jsme šli na náměstí, takže všichni hledali WC 😀

Šli jsme potom na náměstí, kde byl kotel lidí

opět… žlutej, žlutej,…

Nakonec jsme se s třídou rozloučili a jeli domu… taxíkem… průser byl, že nám žádný na zamávání nezastavil, protože byly plný a i volání na linku nepomohlo… ušli jsme pár kiláků k Barevnému jezeru a tam nakonec zastavil jeden… teda naskočil do něj jinej týpek, ale pak se taxík vrátil, mi nasedli a chtěl po nás 100Kč za odvoz, že nepojede podle tacháče… my souhlasili a místo tradičních 60 Kč jsme mu dali něco navíc… sralo nás to, ale co se dá dělat… celou dobu jsme mluvili s Kotym česko-anglicky, zmíňovali jsme se o mafiánech a o tom, že vytáhnem pistoli, zastřelíme taxíkáře atd. byl docela nervózní chlapec 😀 a aby nebylo málo, zavolali jsme na centrálu, kde jsme ho práskli, takže se mu to asi nevyplatilo… no co, nemá nás podělávat… zítra je poslední den před odletem… sakra…

středa, 30. března 2011

Poslední dny v Hanoji

Naše dny ve Vietnamu pomalu končí, naplno si je užíváme výlety po městě a jezení všeho možného, co jsme ještě nestihli… hlavně grilované špízy za 4Kč, které jsme doposud neměli… to mi Kryštof vyčítal v Čechách, že takovou dobrotu jsme si měli dávat každý den od příletu a ne skoro před odletem… no tak příští cestu bro… Jinak každý večer místo piva si dopřáváme citronády, ledové café „Nau Da“, ovocný shake poblíž domova… 12Kč/Sklenička… fakt paráda… :-)

Jak je strávíme? Třeba procházkou po staré čtvrti, dát si vodnici v baru, koukat na slečny,… a také projížďka mikrobusem…

Zbývá nám poslední dny, tak jak s tím vynaložíme?

neděle, 27. března 2011

Konečně! Vojenské muzeum na třetí pokus!

Dneska nastal ten den, kdy jsme se dostali do vojenského muzea, asi to, co nás nejvíce zajímalo v Hanoji, na třetí pokus měli otevřeno, tak jsme si to pěkně vychutnali… není o čem psát, obrázky a popisky budou mluvit za vše :-) Ale jinak před muzeem tradiční nabídky na „motobajk“ aneb mototaxikáři, naše „oblíbená“ doprava.

No nic, zbývá nám ještě pár posledních dnů, které musíme naplno využít :-(

http://garykiller.blogspot.cz/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .