Tři dobrodruzi Martin Králíček, Jan Sixta a Peter Hruška se rozhodli vyzvednout v čínské továrně tři endura Kentoya, nasednout a po vlastní ose dorazit do Prahy.
Na odvážlivce čeká přes dvanáct tisíc kilometrů v těžko představitelných podmínkách a trasa vede přes víc než deset států. Nejdříve se dobrodruzi vydají podél hranic přes polovinu jižní části Číny, následně přes Kyrgystán, Uzbekistán a Turkmenistán do Turecka a spodem přes Rumunsko a Slovensko do Čech. Všichni jsou zkušení cestovatelé a mají za sebou expedice do míst jako například Mongolsko, Indie, Rusko nebo Skandinávie. Jan Sixta je navíc zkušený mechanik a popularitě akce hraje do karet i olympiáda, díky které se zraky celého světa upírají právě na nejlidnatější stát světa. Expedice třech odvážných motorkářů je v každém ohledu hodná respektu a po jejich návratu přineseme kompletní materiál o cestě.
Z deníku – č. 1
Posílám první větší pozdrav z Číny. Jinak jsme v pohodě dorazili do Chongqinqu, let z Prahy měl 2 hoďky zpoždění, takže jsme nestihli přípoj v Pekingu a sem jsme dorazili už s 6 hod zpožděním 🙂 ale tady máme rezervu, jedeme až za 4 hodiny vlakem a po jednom a kousků dne se potkáme s králíkem. Měli jsme první čínské jídlo, všechno to plave v oleji, a ještě než to dáš do pusy, tak si to ještě jednou namočíš do oleje. Tak už mám pokecané kalhoty. No jedl jsem poprvé v životě hůlkama. Kupodivu to šlo, ale jde to pomalu. Ceny tady jsou zatím jako u nás, je to tu dost luxusní, nové silnice a dálnice, na nich nová auta (jeli jsme s Lexus 400), všude nové domy nebo se právě staví nové. V restauraci se ale chovají stále stejně, během jídla jim všechno všude padá, plivou při tom na zem a když odcházejí od stolu, tak je kolem nich fakt bordel. Jídla je tu hodně a je to celkem jedlé, tady se hubnout nebude 🙂 směnný kurs je asi 2.5czk=1rmb. Takže velké jídlo s pivama pro tři za 110, taxík 12km za 15, sim karta za cenu kreditu (50rmb) a volání v rámci sítě za 0.20, zkusím s ním posílat sms domů. Mobil od 300, je to barevné se vším všudy, jen to má obrázky místo tlačítek měnu 🙂 a pro krácení volného času, pivo velké 6, hodina internetu 3. Počasí je tu hodně teplé a vlhké, fakt těžké jak se na člověka všechno lepí, je pod mrakem. Má se ochladit, tak uvidíme. V horách bude určitě super krásně 🙂 Z domova jsem provezl v pohodě úplně všechno, tři malé lovečáky, tři krabičky taveného sýra a dvě láhve tekutých vzpomínek na domov 🙂 neptali se ani na víza, prostě jsme v klidu prošli a dostali razítka. Blbé je, že opravdu se teď do Tibetu nesmí. No uvidíme. Zajímavosti: v Číně je odlet letadla rychlejší – není na začátku letu bezpečnostní přednáška jak s vestou a tak – protože žádné vesty v letadle nejsou. Lidé tu mají evidentně hooodně peněz, hodně se investuje, mají nová a velmi dobrá auta (ne z Číny) a chodí velmi slušné oblečení. To je pro dnes vše.
Z deníku – č. 2
Tak máme dvě motorky !!! ono to půjde ! 🙂 Peterovi jede celkem pěkně, trochu se mi zdálo, že šmajdá zadní kolo, ale to bylo jen špinavé a zdálo se mi to. Moje je na tom trochu hůř. No, zítra jdu pro nový karburátor a možná ještě CDI unit (zapalování). Králík asi bude mít nějakou motorku zítra. Uvidíme. Ta moje se dost přehřívá, no teplo tu není, nedivím se jí, ale nevím co bude dělat pak v horách. Jinak to nemá startovací páku, jen startér. Asi tak 350 ccm, 6 rychlostí, celkem dost moderní. Silnice tu jsou široké betonky, jak u nás dálnice, to by se dalo jet krásně, ale člověk nikdy neví, kdy tam vběhne nějaký blbec nebo dobytek, všichni jezdí pomalu. Je to dost jiné než starý Enfield, hlavně řazení a brzdy to má normálně, tedy pravou nohou se brzdí. Ražení je jednička dolů a dvojka nahoru, no prostě vsecho obráceně. Hodně dobře to brzdí. Je to mnohem lehčí, sám ji nadzvednu a postavím jinam, se mnou to má ale mnohem vyšší těžiště.
Řešíme, jak na to přidělat cyklobrasny, co máme. Jejich metoda velké koule přivázané provázkem (tzv. Afro-Asijský styl 🙂 se nám nezdá být příliš vhodná. Druhak řešíme zámek, no jsme zvědavý, jestli nám to dříve zabaví nebo nám to ukradnou. Výborné je, že máme s sebou svoje značky, co jsme zařídili ještě doma předem „do foroty“ :-), protože jako cizinci na to značku fakt nedostaneme. A že máme hooodně papírů, to funguje na úředníky dobře. Ještě že mám s tímto státním zřízením alespoň nějaké zkušenosti 🙂
S oblibou jezdíme s místními autobusy a učíme se čínsky, dobrá zábava, třeba když busik uvízne v koloně a objíždí to pruhem pro cyklisty. Jsou to takové menší busíky, jako třeba u nás dělá moravský SOR. Jízdné je 1 rmb. S jídlem je to tu dobré, vůbec to není pálivé, když už vím, co si dát, navíc mi to hodně chutná 🙂 K snídani tu dělají výborně houstičky s marmeládou nebo rozinkama nebo podobně, něco jako buchty, ale z bábovkového těsta. Ovoce tu je méně, ale v pohodě se dá koupit. Tady se hubnout nebude ! 🙂 Zato lidí je tu fakt mraky. Nejsou ale jako třeba v Indii nebo Africe, skoro si nás nevšímají. Naháněči jsou jen u nádraží na hotely, nejsou vůbec tak neúnavní, stačí říct, že nic a je klid, až jsme je museli hledat, když jsme hledali hotel. Nafotíme a pošleme fotky, snad už zítra všichni budeme pojízdní. Tady v Yongkang asi ještě nějakou dobu vydržíme, je to tu kousek k moři, tam jsme ještě nebyli (a nikdo krom mě ani nechce) a je tu klid a levno. Hotel s klimoškou za 70rmb pro tři (cena celkem), dobré jídlo za 5-7, pivo 3-5, pití 2-8 a to vedro se tu nějak dá přežít 🙂 máme tu každý čínský telefon a čínskou simku. Hlavně si s tím voláme navzájem, když každý jdeme jinam, ale píšu vám z toho i domů. Ale zpět mi prosím pište na český mobil !!! na cisnky nic z ciziny přijít nesmí, je to blokované (na unlock už pracujeme). Satelit tady v civilizaci nepoužívám. Moje stránky tu nefungují, jsou blokované. Králík si koupil čínský apple iphone a fakt mu funguje, jen v tom jsou ms windows 6.1, peta má nokii 1100 za 380, já si koupil nějaký malý čínský, který budu mít jako vzpomínku za 150, ale funguje… Zatím 🙂 uffff, jdu spát, mějte se tam pěkně a až se vám bude zdát, že je vedro, vzpomeňte si na nás 🙂
Z deníku – č. 3
Ahoj všichni, máme 3 motorky, máme na nich značky, všechny 3 nám jedou. Máme na nich už úchyty pro naše cyklotasky. Zítra nás čeká rozloučení v továrně a jedeme ! 😉 dneska jsme se byli všichni 3 projet, jen pár kilaku, zato jsme zažili pěkný slejvák. Motorky jedou pěkně. Jezdí se tak do 60 km/h, ve městě kolem 30. Máme na motorkách už i úchyty na cyklobrasny, dneska jsem to testoval a jde to, ještě udělat něco na přivázáni velkého batohu. Sedí se mi na ní trochu blbě, no přeci jenom takový pohodlný posez jako měl enfield jen tak nějaká motorka nemá. Je to ale celé lehčí a snadněji ovladatelné.
Úplně v pohodě ji sám udržím na boku a to má těžiště celkem vysoko. Má ale sedátko tak nějak divné, že je hodně skloněné dopředu dolů. Sedím vlastně až na sedátku spolujezdce, cicnani mají trochu jiná měřítka. A pořád někam zklouzavam. No není to původně motorka na ježdění po silnici, ale v terénu ve stoje a ne v šedé. Ještě to budu muset nějak poresit. Nejvíc by mi zajímalo, kdo to zkonstruoval, to už vůbec není taková ta jednoduchá motorka, toto je už poměrně složité a moderní řešení. A nemohu přijít na to, z čeho to mohli zkopírovat, podobně stroje nejsou, přitom toto je celkem dobře navržené. Ve fabrice si nás hrozně váží, vůbec to nechápu. Strašně moc se nám snaží vyjít na pomoc, až se občas stydím. Máme fotku s technickým ředitelem a generálním ředitelem. Je to tu největší fabrika v okolních provinciích. A tato motorka je jejich naprostá novinka.
Volně chodíme po fabrice, protože všichni vědí, kdo jsme a co tam děláme. Po halách jezdím na motorce, protože jsou obrovské. Zítra si chci říct ještě o jejich „značkové“ montérky :-). Šéfka marketingu mluví pěkně anglicky, technický ředitel aspoň trochu a jinak nikdo, ani generální, je to dobrá komunikace 🙂 mám už i první zážitek s policajtama, na pokoji jsem zůstal sám, kluci šli na nákup a já potřeboval ještě něco dodělat, najednou přišla policie, jeden v uniformě, velmi slušné, ale abych si vzal doklady a šel s nimi. Dole ukazoval na naše zaparkované motorky a ve mě byla opravdu malá dušička. Nikdo tu neumí ani slovo anglicky. Venku jsem nasednul na motorku za krojovaného policajta a v doporovodu dalších dvou jsme odjeli, za chvilku zastavili u většího hloučku, kde byl asi každý nějaký policajt nebo já nevím co, koukali na doklady, něco opisovali, fakt netuším, pak se usmívali a to bylo celé. Nechápu. Vůbec nevím, co to bylo. Pak mi chtěli odvést do hotelu zpátky, ale už jsem se nebál a rukama nohama jsem vysvětlil cestu a nechal se odvést sem na internet 🙂 No uvidíme 🙂
Z deníku – č.4
Ahoj všichni Zdravím vás z prvního dne cesty – dali jsme dneska prvních 250 km z YongKang přes Jinhua do ShangRao. Prostě stále na západ, a tak to bude ještě dlouho 🙂
Máme za sebou první poruchy, jako spínač polohy stojánku, natažení řetězu a tak. Jinak to jede pěkně. Silnice tu jsou krásné, že by se za ne nemuseli stydět ani soudruzi v němečku. Teda posledních 50 km bylo trochu horších – jak naše D1, ale jinak je to paráda. Podél silnic jsou udržované okrasné keře a jiný plevel :-), většinou to má dva pruhy, někde tři pro jeden směr jízdy. Musí se jet ale stále opatrně, ti borci klidně vyjedou s traktorem na tuto silnici v protisměru. Viděli jsme z toho i nějaké bouračky. Takže naše rychlost je kolem 60, mimo lidí se rozjede na max 70. No v obcí se jede krokem, jak chodí lidí.
Z deníku – č. 5
Ahoj, Už jsme trochu v horách. Dneska už to šlo pomalu, silnice se kroutí a stoupá 1000m nahoru a dolů. Před dvěma dny bylo třeba zima a občas padla nějaká kapka, měl jsem na sobě i tři vrstvy, dnes to vedrem nešlo vydržet. Hodně rychle se to mění. Máme zážitek. Konečně si nás všimla policie. Opsali si aspoň pasy a vyptávali se, kde jsme byli a kam jedeme. Včera jsme naštěstí byli v rodišti MaoZeDunga.
Máme totiž jednu zvláštnost – jedeme na českých spz, které jsou bílé s černým písmem – to tu používá jen armáda a policie, dokonce v podobném formátu. Normální lidí mají spz zelenou a firmy modrou. Už nás několikrát zkoušeli zastavit, ale když viděli naše spz, hned nás posílali dál. Bojím se, kdy na to přijdou. Na svém stroji jsem v tom vedru měl dneska problém – jak jsem jel do kopce na plný výkon, od výfuků a v tom vedru a pomalé rychlosti se mi prohrál krýt výfuků, na něj se přimáčknul jeden batoh a skoro chytnul odesl to ručník a dvě trička. Kalhoty mají jen hnědý flek. Už jsem to vyřešil, výfuk jsem profesionálně po cinsku vypodložil kusem střešní krytiny z azbestu. Tašku budu muset zasít. Uvidíme, zatím to funguje dobře.
Pivo tu mají v různých velikostech, teď držím v ruce 635ml – nevadí, rozměr je dobrý a stojí kolem 10 czk chlazené a celkem ujde. Nevím, jestli jsem to už nepsal, ale vzpomínám na diplomku Míši Setvinove, srovnání Číny a indie. Fakt jsem Čínu takto nečekal. Jsou tu vidět obrovské investice, především do infrastruktury a do dlouhodobých hodnot. A je vidět, že peníze mají. Pracují trochu pomaleji, ale pracují. Všichni. Řekla to tak strana a vláda. Na druhou stranu tu jede kapitalismus v dost tvrdě podobě. Ve fabrice, co od ní máme motorky, mají jeden volný den v měsíci (ano, jeden v měsíci) a jedou na dvě směny. Hrozný. Pak teda ty jejich výrobky vypadají. Pracovní a občanské právo žádné. Je hrozně moc vidět, jak jdou dopředu rychleji, než někteří lidé vůbec dokáží stíhat. Stále vidíme jak se někde staví, jak budují nové a nové silnice v horách a bažinách, elektrorozvodný, vodárny a i čistírny odpadů. Škoda jen, že na dálnice nesmíme, jsou krásné a všude. To by i německé dálnice bledla závisti. Na druhé straně tu jsou chudé vesnice, kde se žije jak před 50 – 1000 lety stejně. Obrovské kontrasty. Televize stále vysílá jak domácí tak i zahraniční tvorbu, ale i nějakou propagandu. Kam ta cina jede ???? co z toho bude ???? teď bych s vámi, dámy a paní ekonomové, rád mluvil a slyšel vás názor 🙂 jinak včera jsem byl na váze, pěkných 82 kg čistě váhy, energetické rezervy si nechávám do hor 🙂 Jídla je tu dost a je fakt dobře, vůbec není tak pálivé a jednotvárné, jako v českých čínských restauracích. Pálivé jídlo jsme zatím měli jen jedno. Je tu trochu málo ovoce (na to, jak ho mám rád), teda výběr je trochu užší, ale není problém si ho dát. Jdu se na zítřek zase vyspat, čeká mi připravit zase motorky a pak zase pěkná porce cesty 🙂 Ahoj Honza
Z deníku – č. 6
Trochu o řízení v Číně. Je to síla!!!!!!!! Je nutné očekávat nečekaně a to furt a neustále a pořád. Velmi důležitý je klakson. Troubí se na kohokoliv a furt – člověk musí upozornit na sebe, že jede, ale někdy je mu to stejně prd platný, takže vždy předvídat a předvídat. Co se může rozjet proti tobě, to se taky rozjede, co může vjet z vedlejší, to taky vjede. Všude kolem jsou sebevrazi, kteří nekoukají doleva ani doprava, natož do zrcátka, ale prostě jedou. No ale dá se na to zvyknout, člověk je sice protroubi, ale nevychová 🙂 Jinak na silnici se objevují různé věci a zvířata. Že zvířat jsou nejlepší slepice a kuřata – ty rychle zdrhaj. To je safe. Horší jsou krávy a kozy, ty jsou pomalé a ležérní. Největší problém jsou ale psi a kachny. Kachny jsou strašně pomalé a neutečou a psi jsou zase nevypočitatelní – buď stojí a nehnou se, nebo se naprosto nečekaně robehnou právě směrem, kterým je chceš objet. Občas je na silnici hejno husí nebo stádo koz nebo krav, ale ty jsou vidět zdaleka, takže to není takový problém. Jinak se na silnici valí různé věci klidně uprostřed – napr šutry, cihly, haldy písku, dřeva atd… Ale ty jsou většinou taky vidět z dálky. Místní občané – hlavně venkovani na silnici taky často něco suší – bylinky, dřevo, obilí… To se musí objet. Taky si někdy pokecají přímo uprostřed silnice a vůbec jim to nevadí…
Zvláštní kategorie jsou všechny možné místní druhý povozů – dvojkolky, tříkolky, čtyřkolky, kola, moto kola, elektrokola atd. – jezdí všude a všelijak – klidně v protisměru – s tím se musí počítat. Blinkry tady víceméně zapínáme jenom my, ale asi s tím skončíme, jsme pak za exoty 🙂 Důležité jsou i náklaďáky – na ty bacha! Na dvouproudé silnici jezdí téměř zásadně v ‚rychlém pruhu‘ pomalu a když chtějí zabočit doprava, tak to tam švihnou bez ohledu na to, jestli něco jede v právem pruhu, stále troubí a ty jejich houkačky mají sílu jak lodní sirény – občas mám z toho chvíli zalehlé uši 🙂 No abych vás nevystrašil – není to tak hrozně a dá se tomu prizbusobit, jen je to prostě jiné než u nás a tak člověk nemůže čekat přednost nikdy, ale musí jet pomalu a s očima na stopkách a předvídat – a to se my snažíme a proto taky už máme cca 1600 km ujeto. Příště snad něco o typech a kvalitě místních komunikaci… Z rozpálené olympijské Číny
Z deníku – č.7
Ahoj, tak jsme byli dva dny v Tibetu, no jednu noc, soudruzi příslušníci nás velmi slušné, ale jasné, donutili se vrátit. Tibet je otevřený, to znamená, že se smí letecký do lhasy a jinak nic. A čeká se na povolení 17 dní, ani nevím jestli pracovních, a musí se zaplatit cestovka, která s vámi pojede. Ale i tady dole je pěkně. Nejvíce jsme teda zatím byli myslím 4330 mnm 🙂
Směřujeme teď do sechuanu, kouknout do litangu a dál pak podle hranic s Tibetem. No jo no, nedá se nic dělat 🙁 motorky jedou, ale dá to zabrat. Opravují minimálně jednou denně. U králíka zlobí karburátor, výměna plováku a jehly, a pak čištění hlavní trysky…. Máme najeto 4000 km (je to i na fotkách, koukněte, jestli se tam nahrají všechny) už je celkem vytahaný řetěz, je vidět na pneumatikách i dalších částech opotřebení. Ale jede to. Teď, jak jsme se dostali k Tibetu, je krásné vidět, jaký je rozdíl mezi Číňany a Tibeťany. Konečně to jsou lidí hodní, usměvaví a v pohodě a přitom těžce pracovití. A je tu nádherná příroda, už jsme viděli vrcholky zasněžených sedmitisícovek, to je prostě paráda. Už se tu dají koupit placky chápati, jako v indii, je to přeci jen ‚přes kopec‘ 🙂 viděli jsme nová výstavní města, kde jezdí auta jako x70, a6, bmw a tak. K tomu krásná historická města, některé už jen jako kulturní a turistická lákadla, některé jako ještě funkční. Teď, jak se tu míchá kultura Číny a Tibetu, tak je to ještě zajímavější pozorovat. Už jsme zkoušeli spaní pod stanem, a vůbec veškeré turistické vybavení a to je ok, jo a koupil jsem si za pár kaček novou bundu na zimu, no uvidíme jaká bude, barva oranzovo černá snad bude ok 🙂 mám tu trochu problém se satelitním telefonem, nejde na něm vše, jak má, čínský zase už nemá vždy v horách pokrytí a navíc jsem zjistil že sms občas neodešle a to mi pravidelně chodí kladně doručenky.
Z deníku – č.8
Ahoj všichni domů 🙂 Hlásíme se z pouště asi 700km před Kashgarem. Už nejedeme žádný offroad, stroje šetříme, aby jsme ok dojeli těch 700km. Jsme na poušti. Ale takové divné. Dokonce nám tu před pár dny i pršelo. Jsou tu jen šutry a písek a místy, kde teče voda z hor, je i něco zelené, kde toho teče víc, je i město. Jasné a jednoduché. Někde bývá i teď sama od sebe v nějakých prohlubních i voda. Někde je zase sucho, ale je vidět všude rákos a jiné podobně rostliny. Prostě divná poušť. Jo a je tu často (třeba dnes celý den) úplně zataženo, že je vidět třeba jen 500 m a není vidět vůbec slunce.
Je to písečný prach. A fouká vítr kolem 60 kmh. Cesta je většinou pěkný asfalt, ale kde není, je to poušť (šutr a písek). Lidí: no to je pěkně, už tu nejsou Číňani, ale Usgurove (píšu to český). Píšou arabský a jejich řeč je podobná arabštině. Dokonce na rozdíl od cinanu mluví i občas anglicky. Jsou hodný a moc se s nima nesmlouvá. A šikovní a pracovití. Oči normální kulaté, holky už mají normální prsa a zadek (prostě mají), dámy prominou 🙂 a chlapům rostou vousy a vlasy šedivý. Občas i docela tlustí a kulatí, třeba takový pořádný řezník. Prostě takový normální lidí, kteří by se v evrope už klidně ztratili. Jídlo: jo jo, blížíme se do evropy :-), je to čím dál lepší. Všude se dá koupit ovoce, které tu v oázách pěstují, hlavně melouny (na posraní 🙂 ), ale i víno, broskve, jablka, koupil jsem i meruňky. Vaří už i normálně maso, dá se koupit něco jako chleba nebo placky. Čínské polévky se tu už vůbec nevidí, budu si je muset nakoupit do zásoby! komunikaace: mobil tu stále funguje čínský. Internet je jen v velkých městech a musí se dost hledat. Na rozdíl od Číny tu buď nefunguje cenzura nebo cina na olympiádu vypnula firewall a přístupné je vše. Takže i moje stránky, doplnil jsem fotky a tak.
Satelitní telefon thuraya mne maximálně zklamal, fungují jen sms a to jen někdy. Jo a odešlo mi pda HTC, které jsem měl z oskara a krásné mi sloužilo a byly v něm tracklogy. Škoda. Jo a blížíme se 8000 km najeto, to jen tak 🙂
Z deníku č. 9
Ahoj všichni, hlásím dobytí dalšího postupového bodů – dushanbe. Z kashgaru vedla cesta přes kousek kyrgyzstanu do tajikistanu a po Pamír highway přes murgab a chorog do dushanbe. Cesty se rázem změnily na kamenité prašné. Nejhorší byl asi úsek z čínských hranic, kde jsem dokonce několikrát musel couvat, protože tam byly takové kameny, které s moto nesly přeskočit. Samotná pamir hgw je docela v pohodě, krásné výhledy na kopce. Cesta z chorogu do dushanbe je zase poněkud horší, až 70km před dushanbe zase začíná pěkný asfalt. Samotné dushanbe je město jako z jiného státu, pěkně čistě a relativně (ke zbytku země) moderní. Byl jsme se ještě kouknout na sever, jednou asi 25km v údolí barzov na vodopády, kam ještě vede krásný asfalt, podruhé do fanskych hor. Tam teď postavili nový tunel a to je kapitola sama pro sebe. Tunel o délce 5 km byl právě otevřen, to znamená, že se jim právě podařilo prokopat na druhou stranu.
Jel jsem ho celkem 3x. Poprvé to fakt bylo dobrodruzno. Z tunelu tekla voda, no pěkná říčka. Asi po 1.5km přestalo být osvětlení – protože tam se už nepracovalo. V tunelu byl jen základní povrch, občas díra jako past na mamuta, vše zakryto kalnou vodou, ještě že jsem vodák a poznám kudy voda teče (je tam mělko) a kde stojí (je tam tůňka a díra a hluboko). Tunel na odvětrání a odtok vody se teprve bude stavět. Po 2km se otočí stoupání a jede se z kopce, voda za chvilku teče a ještě víc a navíc od náklaďáku je tam strašný smard. Na druhé straně výjezd z tunelu a odtok řeky že by se na tom dalo jet na kajaku. Druhý průjezd jsem jel na náklaďáku, to napíšu dále, a třetí dneska už bylo zase něco jiného, skoro celou dobu bylo osvětlení, dokonce tam dali doprostřed tunelu velký větrák, už udělali nějaký odtok vody a hlavně všude v tunelu byl beton nebo to jsou asi nějaké panely, nevím. Tunel nahrazuje cestu přes sedlo asi o skoro tisíc metrů výše, cesta je to už neudržovaná a nakaladaky úplně zničena. Co jsem tu už opravoval: ford granada, žigulík, moskvič, 2x volha. Auta tu jezdí hodně na CNG, něco jako lpg, systém autogas. Mají často proraženou nádrž, tak mají náhradní – buď kanystr u spolujezdce nebo je benzín v nádobce ostrikovace, kam se každých 10 km doleva. No jsou to dobré vraky, ale jezdí. Na moto jsem si dál taky pár oprav, mám konečně nový a pořádný ventilátor chlazení, je to ruský, říkal, že je to z zigulika, ale toho znám dobře a tam je ventilátor hnány řemenem z kliky. Tak nevím.
Nechtěl se mi tam vejít, musel jsem mu trochu uříznout listy vrtule. Z moto jsem vyhodil starý a ještě všechny plechy a blbosti co bránily pořádnému průtoku vzduchu a po dnů práce instaloval tento. No panečku, to je teďka průvan! povoluje se mi výfuk, bude to tam chtít dát nový šroub a hlavně pořádnou matku. Jo a udělal jsem si zase novou tepelnou izolaci výfuků, je to fajn že tu mají opět střechy z azbestu dále mám na moto novou přední gumu, ta stará už byla úplně sjeta. Zadní mi čeká tak během tisícovky. Dráty z kola z koňského potahů se ukázaly jako výborně, drží krásné. Jo a pravidelná výměna oleje. Hory: pamir : krásné kopce, ale naprosto bez zelené a velmi málo vody.po pravdě se mi to ani tak moc nelíbilo, když jsem byl před tím v krásné zelených čínských himalaya. No ne, jsou krásné, ale je to rozdíl. Jezdí tam spousta cyklistů, potkal jsem jich fakt hodně. Možná by stalo za úvahu. Samotná pamirhwy je často asfalt, dokonce občas i celkem slušný. Fanske hory: krásné kopečky, tam by stalo ještě zajet na treky. Je tu taky spousta turistů, dá se tu i na horské kolo. Nejlepší je ale naložit věci na osla, to bych taky někdy rád vyzkoušel, třeba v důchodu.
Lidi: no to je pro mne největší překvapení. Proti těm uzavřeným a uniformním cinanum je to přesný opak. Většina starších mluví ruský. Domluvit se tak není problém. Jsou strašně hodní, až se někdy stydím nebo se mi chce radosti brečet. No třeba, zastavím u stojícího motorkáře s uralem a ptám se, kde se tu kupují náhradní díly. Říká co potřebují a že mne povede. Jsme u něj doma před panelákem, bere mi do sklepa, má dvě staré cezety. A že jsem cech a on má české motorky, tak že mi musí pomoct, rychle sundává přední gumu že své cezety a dává mi ji, pomáhá mi ji nasadit na moji moto. Nakonec vůbec nic nechce, ještě mi dává víno od něj že zahrady a doprovází mě i s dalšíma motorkarema na hlavní cestu a k hotelu kde spíme. Nebo třeba v tunelu z dushanbe do ayini na sever – zastavím a hned jsou u mne, a ať chvilku počkám, že tam je voda (vždyť já vím) a je tu náklaďák. Takový ten obrovský důlní na balónových pneu. Za chvilku dorazí JCB nakladač, ale čeká se. Dorazí mechanik a hlavní mistr bagrista. Sundají otáčky motoru bagru aby se dál jemně ovládat, najedu si na lžíci a velmi jemně a opatrně mě naloží na náklaďák. A jedeme tunelem a bagr za námi. Na konci se dozvím že na něj musím počkat, protože tu na stavbě mají funkční pouze jeden opět mi opatrně jak miminko sundají, ale nikam se nejede, je tu šéf stavby a jdeme všichni na oběd, obrovská kantýna. Míso, tady jsem myslel na tebe. Základem je maso a to tlusté a třaslavé. K tomu rozvařené brambory a špagety a chleba. A čaj bromicek. Dostal jsem lžíci a baštil a povídali jsme. Nevěřil jsem. Policajti tu jsou aby lidem pomáhali, přijedu, zastavím, pozdravím, podám ruku, zeptám se a mohou se přetrhnout. Jeli se mnou přes město když jsem se ztratil, dokonce vysílačkou volají, aby mi zastavovali dopravu, abych mohl stále plynule jet a nepřehříval se mi motor (to jsem měl ještě starý větrák). Většinou se tu spí u někoho doma, jsou hrozně moc pohostinný a moc hodný. Třeba když jsme spali v chorogu, bylo nás tam vlastně dohromady celkem přes 10, tak se šlo pomáhat do kuchyně mamce s vařením a pak se o nás starala stejně jak o své děcka :-)) počasí: je tu fakt strašně vedro. A to prý ještě teďka jde a dál cestou to bude ještě horší. Normálně jsem tu odpoledne viděl ve stínu na teploměru 38, dneska bylo prý přes 40 a to nic není. Navíc tu bývá hrozný smog neb prach nebo co ve vzduchu a vítr. Na fotkách to je krásné vidět, že všechno vzdálenější vidět není v horách nebo třeba v údolí varzob to je celkem pěkně, voda to počasí pěkně uklidní. Víza: no to je problém sám pro sebe. Dál víza nejsou, žádá se tady, všichni tu žádají o víza, velké fronty a odpovědi, přijďte v pátek, pak přijďte v pondělí, pak přijďte v pátek… A nic se neděje. Ještě že tu mají v okolí pěkně hory Jídlo: jedním slovem dobře. Ji se tu hodně maso. Není to už pálivé. Dneska jsem cestou měl půlku kuřete s chlebem, bramborem a velkým zeleninovým salátem, hroznové víno a čaj vše za 10 som, tedy asi 40czk. Najedeny na dva dní. Zmrzlina je za dvě kačky a je moc dobrá, smetanová, ne jako u nás z rostlinných tuku. Mají tu na rozdíl od Číny už dokonce i čokoládu. Ráno dělají dobré sladké koláče. Kafe je taky fajn, je to instantni káva zalitá sladkým plnotučným mlékem bez vody. To já mužů je tu jedna věc, že se tu nehubne, ba možná naopak. Sport: jo to mi chybí. Byl jsem už na několika trekach, jeden den v pamiru z chorogu, pak v tom zmiňovaném údolí na vodopády a pak na 2.5 dne v fanskych horách. Pak jsem tam měl půjčené na půl dne i horské kolo. Kolo mi moc chybí, na to se domů moc těším. A na kajak a na zimu na lyže a vůbec. Na té moto mě sice bolí celý člověk, ale pohyb to není. Rozcvička je pravidelně nutná. Kupodivu mě neboli zadek, ale vše ostatní. Kam dál: no to se uvidí zítra, je pátek, jdu se opět zeptat jestli nebudou nějaká víza toto i starší maily můžete číst na china.sixta.net, kde jsou i odkazy na králíkův server hlodoun.net. Fotky z pamiru jsem tam ještě nedal, je tu hrozně pomalé připojení do netu. mějte se a držte palce! h.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.