0
0

13.3.2002 Odlet z Prahy do Nairobi

Gucci nás veze do Prahy. Letos ale nejede, protože má doma problémy. Je to škoda. Odlet na pohodu. V Zurichu čekáme asi 3 hod. na letadlo do Nairobi. Jsme v transferu v restauraci. Utrácíme za pivo skoro všechny Eura. Je to tady drahý jako prase. Až když hlásí v rozhlase naše jména, makáme na letadlo. Stíháme ho, takže letíme.

14.3.Nairobi

Ráno v 9 hod. místního času jsme na letišti v Nairobi. Ještě jdeme na letišti na WC, využíváme asi poslední slušnej hajzl. Před letištěm je banda naháněčů a taxikářů. Kašleme na ně a bereme městskej autobus, kterej staví nedaleko,za pár šilinků do města. Jedeme s místňákama do centra. Už v autobuse se na nás nalepil nějakej negr-nahaněč. Vystupujeme v centru. Nahaněč nám chce ukázat cestovku. Tak jdeme s ním do nějaký budovy. Je to v 5 patře, dveře jsou zamřížovaný. Ty nám otevírá masaj v těch jejich hadrech a rychle za náma zamyká. Cestovka nabízí samý nesmysly. Mizíme pryč.

Jdeme do města na pivo. V Nairobi nic není. Je to hnusný velkoměsto. Tak se domlouváme, že pojedeme ještě dneska do Mombasy na koupačku. V hospodě se na nás hned přilepily kurvy. Dáváme piva, nahaněč nám radí,ať se jedeme podívat na ostrov Mamburi do Lamu, což je městečko na ostrově u Somálských hranic.To může bejt zajímavý. Kurvy čumí a něco mumlají, tak je fotím. Potom jdeme na autobus.

Cesta do Mombasy je na pohodu. Silnice je dobrá a bus ještě lepší. Venku hic. V Mombase nás odchytává další nahaněč. Jdeme do restaurace,ale nemají tady pivo. Až po chvíli jsme zjistili, že pivo se prodává jen na některých místech. V jídelnách je jenom nealko. Tak jdeme do nějakejch postranních uliček, kde jsou palírny. Domlouváme se s nahaněčem a zjišťujeme, že je O.K. Sedíme ještě nějakou dobu a potom s ním jedeme do resortu.

Je to hodně na pohodu. Žádný lidi, ale je tu bazén a na pokoji je lednička. Válíme se v bazénu, černoší nám nosí pivo a drinky do bazénu. Taky tady grilujou, tak si dáváme. Válíme se do večera. Pohoda!!!!Jirka jde spát, zatímco já s Rokem vyrážíme do města. Jdeme do místních baříků. Do rána paříme.

15.3.Mombasa

Po včerejšku přijde koupání v bazénu vhod. Na snídani sedí vedle u stolu nějaká holka. Jde k nám a něco žvatlá, že nám ukáže město. Tak jdeme s ní do města. Ukazuje nám Old Town – starou část města, Fort Jesus – pevnost. Tady se na Rokáče lepí nějakej mrzák vo berlích. Jdeme dovnitř, kde vyžadujou vstup, tak to jenom omrkneme a jdeme dolů k moři. Dělám pár fotek. Mrzák za náma přijíždí na speciální kriplkáře. Lepí se na Roka, a tak mizíme pryč. Roko ještě tlačí toho čpavka do kopce, protože nemůže vyjet nahoru a něco mu dává, aby se ho zbavil. Potom jdeme do nové části města. Nic moc a horko.

Vracíme se do resortu. Loučíme se s Ester, což byla naše průvodkyně a jdem se koupat. Potom se jdeme podívat do okolí. Jdeme do čtvrti, kde jsou hotelový komplexy. Všude jsou brány a závory a hlídají to tady na vrátnici. Domlouváme se, že půjdeme dovnitř, jako že tam bydlíme.Vychází to, vrátnej nás pouští dovnitř. Je to komlpex jako kráva, drahý obchůdky, restaurace, bazén atd. Snobácí, co tady jsou, ani asi nevylejzají ven. Je jich tu docela dost. Samý rudý prasata. Trochu na nás blbě čumí, ale co, hned skáčeme do bazénu. Mají tu dokonce točený pivo!

Potom se vracíme k nám.Večeříme. Já jdu docela brzo spát, ale tak kolem 24. hod. mě klucí budí, ať jedu s nimi na místní disco Mamba. Je to jako ve zlým snu. Nedají pokoj, tak jedu. Probírám se trochu po 4. drinku. Klucí paří na parketu, kde se s nima svíjí dost dobrý hovada – místní Big Mama. Klucí jí přivedou, aby nám udělala glóbus*. Dost dobrý. Vracíme se večer a sedíme v bazénu a popíjíme až do úsvitu.

*Pozn.:glóbus je – prst z jedný ruky na hlavu a prst druhý ruky na zadek a pak se otočit,kolem svojí osy.

16.3.Mombasa – Malindi

Ráno docela kocovina. Po snídani balíme a chceme jet, jak nám poradil týpek v Nairobi do Mamburi – ostrov na severu. Ester přivedla ještě svoje kámošky a mi se loučíme. Bereme autobus do Malindi. Autobusák to praská jako hovado.Po cestě nakládá spousty sraček, jako např. smradlavý kůže plný much – super smrad v tom hicu, krabice se slepicema atd. K večeru jsme na autobusáku. Jdeme do hospody a merčíme ten nejhnusnější taxík. Patří dědovi tak kolem 100let. Bereme ho. Děda hned jede koupit 5l benzínu. Auto jede na asi poslední kšeft, protože je totálně rozhašený. Jedem při pobřeží a potom bereme hotýlek u pláže. Je celkem v pohodě. Domlouváme dědka na ráno, aby nás vzal na autobusák. V hotýlku mají dost dobrý jídlo.

17.3.Malindi – Lamu

Ráno v 9.30 je dědek nastoupenej před ubykací. Ale je tady s nějakým mladým a nemá svojí sračku, ale mladej má docela dobrý auto. Tak to rušíme, že chceme jet s jeho autem. Nezabírá to.

Vyjíždíme z autobusáku kolem 10. hod. ráno. Autobus je narvanej negrama a plno sračkama. Roko s Jirkou musí sedět na motoru a já vyfasoval místo vedle dvou místňáků. Cesta je dost dlouhá, moc dobrá silnice tady není, spíš polňačky. Cestou nastupuje plno dalších lidí, který si nesou sebou různej sajrajt. Nejhorší jsou kůže, protože je s nima plno much a pekelnej smrad. Taky pár místňáků nese pod paží pár slepic. Kuřata se vozí v různých krabicích a dávají se do prostoru na zavazadla. Přede mnou sedí týpek a šňupe na pohodu fet. Ze začátku trochu řve nějaký sračky, ale pak vyvěsí. Ale to nejlepší přijde hned. K nám si sedá hnusná bába, která se ještě navíc za chvíli pochčije. Smrad!!! Peklo!!!

Posledních 100km je už jenom blbá polňačka. Okolí je docela pěkný. Nižší zelenej porost a občas místňáci u silnice. Dorážíme do přístavu a odtud lodí do Lamu. V Lamu obejdeme s nahaněčem pár noclehů, ale podle Roka je všechno předražený (na naše asi 150Kč na noc).Tak nakonec končíme u něj doma.To netušíme, jaký je to prase.

Lamu je zajímavý město. Spleť malých uliček, kde jsou obchůdky . Je to tady dost na pohodu. K večeru se jdeme koupat na přístavní molo, kde je plno místňáků. Skáčeme s nima do vody a koupeme se. Ty se samozřejmě na nás lepí jako smrad, je to docela prdel.

Potom projdeme jediný tři hospody, který v Lamu jsou. Je to poznat, že je tady hodně muslimů a že dodržujou nechlastání na veřejnosti. Mnoho muslimů vůbec nepije alkohol. Všude v jídelnách je jenom nealko. Ale v tom hicu je pro nás ještě horší si dát limonádu.

Dobrej je taky pokřik místňáků „Jumbo!“- to na nás se řine ze všech stran, hlavně děti, ty za náma běží a řvou jumbo, jumbo!!!Potom zjišťujeme, že to znamená svahijsky ahoj.

V hospodě, co je v Police Line, se bavíme s místňákem o problému se Somálcema, kterej tady u hranic mají. Nedivím se, že tady končí všechny silnice a že v autobuse s námi jeli ozbrojení vojáci.Vyličuje nám, co je to za zmrdy, jak nemají co žrát, ale hlavně že zbraně mají všichní, a že prý přebíhávají přes hranice ve skupinách a přepadávají autobusy. Vysvětluje nám, že tam není žádná vláda, jenom pár gangů, který se mezi sebou střílí, takže jdou do sousedních zemí rabovat. Ráno potom taky vidíme na řece policejní čluny hlídat situaci. Možná proto taky sem nejezdí turisti, což je pro nás dobře.

Nad ránem dáváme na ulici opečený maso na ohni a čekáme, až v pekárně dopečou chleba, ten máme potom z první ruky ještě teplej. Roko má strach ať ho nejíme teplej, že nám nakyne v břichu, ale sám ho sní hned celej.

18.3.Lamu

Ráno jdeme do místní jídelničky na snídani a domlouváme se, že se půjdeme podívat na pláž Matondonki. Cesta tam vede přes džungli, kde mají údajně bejt sjetý místní kmeny po banana alkoholu a mají nás obtěžovat. V restauraci sedí mladej místňák s bílou holkou, později zjišťujeme, že je to jeho přítelkyně z Francie. Nabízí nám, že nás na jeho loďce odveze na moře prohlídnout si okolí. Je docela sympatickej, tak se domlouváme, že jo. Bereme s sebou Jacka Danielse a Colu, aby nás nepřekvapila mořská nemoc. Má malou loďku s roztrhanou plachtou a na ní je Bruce Lee. Říká nám, že si jí celou sám rekonstruoval a udělal. Plachta je slátaná i z pytlů od brambor. Fouká vítr, takže docela jedeme.

Stavíme na plážích , šnorchlujeme, koupeme se pijeme, pohoda…….

Cestou zpátky bereme pasažera. Ten chytil krásnou langustu. Tak domlouváme kapitána, ať nám jí večer udělá, že přijdeme večer k němu domů na večeři.

Večer jdeme k němu domů. Má super výhled z baráku na moře. Je to v patře s výhledem. Má tady i čisto. Je u něj ubytovanej ještě nějakej Australan, vypadá, že to tady má na dožití. Je už samej bolák, ale je v pohodě. Domácí udělal langustu na jedničku. Koupili jsme piva v hospodě, co je dost daleko. Taky jsme vzali naší slivovici a nějakej místní chlast. Mísťnáci začali balit hulení. Vysvětlujeme místňákům a Australanovi z čeho se dělá slivovice. Já kreslím na tabuli strom, švestku, ale nic. Můj obrázek tam asi zůstane navěky, protože když jsme odjížděli, bylo to tam pořád. Domlouváme ještě plavbu na potápění na zejtra. Večer se poved. Vracíme se do toho našeho humusu nad ránem. Ráno klasicky kolem pátý začne v mešitě vyřvávat nějakej debil motlitby nebo co. Potom za půl hodiny začne řvát osel jako kráva. Za další půl hodiny se probudí blechy a začnou po nás skákat. Nad ránem ještě Jirka pronese ze spaní nějakej nesmysl, ale nejlepší jeho hláška ze spaní je „už mi serete!“. To bylo dost dobrý.

19.3.Lamu

Ráno před 7. hod. vyjíždíme po domluvě s kapitánem na otevřený moře a nejlepší šnorchlování v okolí. Ještě ráno se stěhujeme k němu domů. Bereme s sebou ještě dalšího místňáka, co má chytit baracudu a že si ji ugrilujeme někde na pláži. Takže jsme zvědavý.J eště včera říkal, že na otevřený moře pojede maximálně s 5-ti lidma, ale dneska je nás 7. Kapitán s praštěnou francouzskou přítelkyní, Australan Mike s bolákama (hlavně na nohou), lovec baracudy s oštěpem, já, Roko, Jirka. Takže jsme zvědavý, jestli nás aspoň na otevřeným moři převrátí. Plujeme kanálem na pohodu. Voda je dost klidná a všude kolem ve vodě rostou stromy. Vodní kanál je krytej z obou stran stromy, takže přestal úplně foukat vítr. Musíme pádlovat, ale nemáme čím. Takže pádla jsou: jeden talíř a naše ploutve na potápění. Je to docela makačka. Po 5-ti hodinách plavby dorážíme na místo, kde má místňák chytit baracudu. Jdeme se potápět. Potápění je fakt pohádka. Korály jsou nádherný a krásně zbarvených ryb a jiných potvor je tu mraky. Tak po hodině vylejzáme ven a čekáme na místňáka, co chytil – samozřejmě hovno. Cesta zpátky je zajímavější, otevřený moře, vlny, vítr a kocábka skáče přes vlny. Francouzska bleje, má poblitý i vlasy, ale pořád se směje?!

K večeru dorážíme zpátky do města, totálně spálený od sluníčka. Večer jdeme docela brzo spát.

20.3.Lamu – Mombasa – Tanga (přejezd do Tanzánie)

Ráno přejíždíme trajektem do přístavu, kde stojí autobusy. Cesta je zase zajímavá, pýchnutý pneu, plno hovad, který si vezou všechno možný.Vedle Jirky sedí starší slušnej muslim. Jirka má strach,aby ho nevokrad. Docela prdel. V Mombase přesedáme do minibusu a jedeme na hranice. Tady nasraně zjišťujeme, že jsme prosrali plno peněz za víza, který jsme si nechali dělat u nás, protože tady za ně chtějí 20 USD a dělají je na počkání. Řidič busíku uplácí celníky, aby nekontrolovali, co veze. Vekslácí zkouší měnit USD na tanzánskej šilink. Začínají na 700. Jelikož nevíme kurz, zkoušíme 900. Měníme 20 USD. Později zjišťujeme, že to byl docela výhodnej obchod. V bance je 950Tzs za 1 USD .Večer přijíždíme do Tangy. Bereme docela slušný ubytování za levno se snídaní. Večer jdeme na jídlo do vedlejší venkovní restaurace u moře. Je tady bandička mladejch asi Amíků. Ty sedí u jednoho stolu a dávají si do nosu. Typujeme, kterej z nich se první pobleje.

21.3.Tanga – Dar Salam – Zanzibárek

Ráno jedeme autobusem do Salámu. Cesta je dost dlouhá, ale po silnici, takže je to dobrý. Tanzánie je na pohled hezčí než Keňa. Čistčí, lepší silnice, okolí. Mají tady dokonce značení na silnicích a značky se vzdálenostma. Před Salámem začne nějakej čpavek řvát na celej autobus. Potom řve na nějakýho negra před náma, asi něco jako proč ho nevzbudil, že přejel vesnici, kde měl vystupovat. Tomu před náma je to očividně fuk. Cpe se ke dveřím, tady, uprostřed džungle, ho řidič vyhodí ven z autobusu i s dvěma těžkejma pytlema, a ujede. Celej autobus z toho má ukrutnou prdel. eště vidíme z autobusu, jak se snaží zvednout pytel na rameno, ale pak na to sere a sedá si rezignovaně a vyjeveně na silnici.

V Salámu kupujeme za 35USD ticket na loď. Večer jsme v Zanzibaru. Chodíme s báglama po městě a za náma tak 20 nahaněčů a nutí nám ubytování. Obejdeme snad celý město,a le nahaněčí jsou vytrvalí, ne teda všichní, ale dost se jich drží. Hic jako kráva, tak 35°C. Super trek městem. Ubytování si ale najdeme v hostelu Santa Monica za super cenu, což se nám už druhej den nepodaří. Dokonce nám sežene paní domácí molitan, takže nemusíme spát na karimatce.

Večer vyrážíme do města. Je to spleť úzkejch uliček, docela labyrint. Dáváme pivo v nóbl baru, využíváme čistej záchod. Potom chodíme v labyrintu a sháníme místní palírnu. V jednej trafice kupujeme u místňáka jointa. Ten nás za to vede do místního lokálu. Barman je dost dobrej, zfetovanej negr. Jirka je už dost kántry a pávě ukazuje negrům na zdi, kde jsou Čechy. Já se bavím s barmanem, chci si s ním dát nějakou kořku, ale on mi tvrdí, že nepije, že jede jenom heroin. Zábava je dost dobrá, já na něj potom už mluvím jenom česky a on něco blebtá svahijsko-anglicky. Paříme u něj až do rána.

22.3.Zanzibar

V přízemí hostelu je galerie s obrazama. Kupujeme nějaký obrazy, na kterých jsou výjevy šílenců, tancující negří atd. Dole ve sklepě je bejvalej sklad otroků. Malý kobky, kde byli otroci skladováni, než si je někdo koupil.

Ráno jdeme zaplatit ještě jednu noc, ale na recepci je nějaká černoška a ta chce po nás dvojnásobnou cenu. Tak se dohadujeme, že jsme platili včera jinou cenu. Ona vysvětluje, že jsme přišli pozdě večer a že dneska měli zrovna jednu cimru volnou atd. Jdeme za starou paní, ale ta s tím nemůže nic udělat, takže si k ní dáváme alespoň bágly a jdeme do města. Procházíme město. Občas nás nahaněči na něco nutí. Nejlepší je jeden,t en má výlet na moře na sousední ostrůvky, na kterých je podle něj snad všechno. Dobrá hláška je, že je tam „Toto“. Když se ho ptáme, co je to Toto, odpovídá, že Toto je Thoto. Radši už se ho na nic neptáme a posíláme ho do hajzlu. U Inďáka, co má asi adidas, dáváme pivo. Je tady dobrej výhled na moře, takže fotím z terásky kolemjdoucí týpky. Docela dobrý jsou tří Číňaní, který vylejzají z loďky a mají na sobě srandovní slípky.

Potom se vracíme pro bágly, bereme je a sedáme do lokál busíku. Lezeme dovnitř, bágly na střechu,s cvrkáváme se mezi místňáky co to jde. Busík, spíš pickup s lavicí,ale hned po rozjezdu zastaví policajtka a nekompromisně brání v další jízdě. Řidič se dohaduje, ale vypadá to na delší spor,t ak bereme jinej přepravník. Po cestě se ptáme spolucestujících na cestu na východní pobřeží. Ukazujeme jim mapu Zanzibaru a osadu Chwaka.Nikdo ale neví, kde to je a v mapě se moc nevyznají. Ale stejně je nám to hovno platný, protože busík dojel jenom na konec města. Tak vylejzáme s báglama zase ven a ptáme se policajta kudy na druhou stranu ostrova. Ukazuje nám směr, kterým můžeme něco chytnout, tak jdeme tím směrem, ale tady nás chytají akorát nahaněči. Radí nám, že už je dlouho a že tímto směrem moc aut nejezdí a doporučujou i jiný pláže, protože Chwaka je vězení a směrem na sever jsou resorty pro bohatý snobáky. Tak jdeme zase zpátky do města tou samou cestou, co jsme jeli busíkem. Hic, bágly na zádech, paráda.

Dojdeme do města a půjčujeme za 25 USD/1 den Suzuki samuraj. Džípek, totální šrot, ale nemusíme šlapat. Přivazujeme bágly na střechu a jedeme. Jedeme dolů na jih. Stavíme na ruinách u moře, děláme potřeby. Ruiny nic moc, na info-tabuli je příběh o vzniku ruin – výmysl pro turisty. Auto blbne. Potom přejíždíme na jižní cíp. Každou chvíli se ozve z džungle nebo z vesnice „Jumbo,Jumbó!!!“ Děti jsou jako šílený, když projíždíme. Jedeme kolem plácku u silnice, kde je plno dětí ve školních oblečcích. Stavíme a jak vytahuju foťák, děti se rozutíkávají. Stačím ale vyfotit.Učitelka asi nemá moc radost, že jsem jí vyplašil celou třídu.*

Dojedeme do vesnice, kde končí cesta, teda spíš náš cross. Tady se na nás seběhla podívat celá vesnice, děti jsou zas jak u vytržení. Dáváme jim propisky, otvírák a píšťalku. Potom k nám přijde nějakej místní učenec a blbě anglicky nám řekne, že jsme už druhý bílý ksichty, co tady dneska byli. Zapisujeme se do jeho knihy, je tu za tento rok zapsáno už 11 lidí. Když odjíždíme, běží za náma asi 30 dětí. Řvou a mávají jako šílený. Potom jedeme po dost blbý cestě, samej šutr, díry a louže. Jedeme už za tmy. Světla svítí asi tak na 1 metr. Na západní část ostrova k plážím dojedeme až dlouho večer. Domlouváme nejlevnější chatku. Jdeme do místní restaurace na pláži. Na celej pláži jsme sami,a ni v okolních resortech nikdo není. Ptáme se, co mají k jídlu, ale má jen ryby, co měli pro sebe. Tak dáváme špagety s kečupem, ale jestli tady zůstaneme, tak nám zejtra vyjedou na moře něco chytit. Tak domlouváme, že jo a ať dají chladit pivo.

*Pozn.:Zanzibar je z 99% muslimskej ostrov. Je tu zákaz focení žen a dětí, chlastání alkoholu na veřejnosti a asi další věci, který nám už nevadili, takže jsme se o ně nezajímali.

23.3 Zanzibar

Ráno domlouváme s místňákem, že nás vezme na moře na potápění. Má tak 200 let starej catamaran. Moře je krásně tyrkysový a je vidět pěkně na dno. Potápíme se na korálech. Je to dost pěkný. Vidíme hodně hvězdic. Cestou zpátky ztratí místňák kapitánovi hodinky. Je z těch digitálek dost hotovej nebo to jenom dělá? Přijedeme z moře docela brzo, tak bereme auto a jedeme se podívat do místního pralesa. Procházíme se pralesem, potom se s průvodcem jdeme podívat na opice – Red Colobus. Na silnici, co vede kolem, je dokonce značka a zpomalovací pásy, aby řidiči nepřejeli přebíhající potvory. Jdeme cestou ke stromům, kde je plno opic. Jsou fakt drzý jako opice. Roko dostal dobrej nápad, zlinčovat je. Roko linčuje Red Colobusy a já je fotím. Místňáci je dokonce zabíjejí, protože jim rozkrádají majetek v domech a na polích. Parchanti! Potom se jdeme podívat na močál, kde rostou mangovníky. Roko tady trefí šutrem velkou opici i s mládětem, hovado.

Bereme auto a jedeme se projet po plážích. Krosíme po plážích a nikde nikdo. Jenom jak děláme peklo na jednom místě, občas se zahrabeme do písku, vynoří se z džungle negr na kole a merčí tu zábavu. Pak šlape vedle nás na kole. My se mu snažíme ujet, ale jsme těžší a zapadáme do písku, auto kucká, ale stále jedeme. Sice nám negr potom zmizí, ale vyjedeme po pár km na cestu. Tady píchneme, tak měníme kolo. Zase se kolem nás seběhne smečka dětí z vesnice a merčí to.

Večer si dáváme dýchánek s kapitánem „Chicky boy“. Vedle je resort s bazénem, chceme se tam jít vykoupat, ale hlídá to nějakej týpek s brokovnicí. Domlouváme se, že tam rychle skočíme a vykoupeme se, ale Jirka nás už vidí plavat na hladině bazénu s prostřelenýma zádama. Paříme s místňákem až do rána.

24.3.Zanzibar

Ráno nám Chicky boy dává na památku 2 trička a 3 pěkný mušle. Na oplátku mu dáváme naše triko a odlejváme slivovici. Říká nám, že je po včerejšku grogy, že nebyl ani běhat a abychom na něj vzpomínali v dobrým. To on na nás asi bude taky. Balíme a vyrážíme, cestou bereme v jedný vesnici opravenou pneu. Projíždíme pobřeží, auto dost blbne, asi jsme po včerejším crossu na pláži nabrali hodně písku. Díváme se do motoru a sací hadice je prasklá a motor saje vzduch přímo bez filtru. Potom jedeme další cross po deštěm rozbahněnejch cestách, teď si to vzalo pro změnu vodu.To už nejede a musíme čistit a sušit. Stavíme u pláže a svítí už sluníčko, takže voda rychle vysychá.Dáváme jídlo – hnusný čudly s bramborama. Jdeme se projít po pláži. O kus dál je slyšet hudba, tak se tam podívat. Nějakej místňák tady slaví narozeniny. Má na pláži aparaturu a je tu plno lidí. Tancujou dokola a rapujou. Hned jak nás vidí,tahají nás dokola. Tancujeme s nima, natáčí nás a všichní se s náma chtějí fotit. Pak nám dávají nějaký piva a jídlo.Začne to upadat, tak mizíme.

K večeru přijíždíme na severní cíp ostrova. Tady je už pár bílejch turistů. Večer jdeme do prima baru, kterej jsme nazvali „Doupě satanovo“. Super bar na pláži, zhulená obsluha, feťácká hudba, studený pivo,d obrý drinky, který občas nezkasírujou, protože barmani zapomínají. Bar je super vymyšlenej, je ze starýho dřevěnýho vraku, peníze si barmaní dávají do záchodový mísy a jiný vychytávky. Tady končíme nad ránem, peklo!

25.3.Zanzibar

Ráno jedu s Rokem vrátit auto do Old Townu. Cestou bereme stopaře. Nemluví. Když ho cestou vyhazujeme, alespoň poděkuje.V racíme auto a děláme dusno šéfikovi z půjčovny, že auto moc nejelo atd. Slevuje alespoň 5 USD za den navíc, ale nechtělo se mu. Vracíme se busíkem. Koupání, večer v doupěti.

26.3.Zanzibar

Roko a Jirka jedou na potápění s bombou. Potom koupání, doupě satanovo.

27.3.Zanzibar

Jedeme se všichni šnorchlovat k soukromému ostrovu Mnemba. Večer jdeme na vynikající stejky z ryb, dělaný na grilu. Super jsou grilovaný filety z tuňáka. Máme štěstí, protože zrovna chytili tuňáka, takže ho hned dáváme. Obsluhuje nás negřík, docela sympaťák. Ptáme se kolik stojí flaška místní kořky Konyagi. Říká nám, že je to tady v restauraci drahý, že nám jí sežene někde jinde levnější. Někam pro ní běží. Tak dostává novou přezdívku Mr.Konyagi. Jemu se to líbí a je spokojenej.

28.3.Zanzibar

Ráno si půjčujeme motorky 250ccm krosky. Roko si rozbije hubu hned po 15-ti km. Je docela vorvanej. Jedeme do nejbližší vesnice sehnat vodu a dezinfekci.Tady nám ale místňák řekne, že voda tady neteče. Tak kupujume flašku s pitnou vodou. Sháníme dezinfekci, ale jediný co nám přinesou, je voňavka ve spreji. Tak ho jedeme obvázat k nám. Potom jedeme všichni, i obvázanej Roko, do džungle na pořádnej cross. Je to bomba, jezdíme po džungli, potom to praskáme po plážích. Super a zase nikde nikdo. Občas stavíme u nějaký restauračky a dáváme pivka.

Večer klasika.

29.3.Zanzibar

Ráno se cachtáme v moři a popíjíme.V 16 hod. jedeme do Old Townu. Dáváme u Arabáše v bufáči jídlíčko. Čapáty, těsto plněný masem a jiný jejich specialitky. Má to hodně levný a dobrý. Potom jdeme do baru Sweet Easy. Má to tady Thajčík. Na stěně má nejvejš obraz krále Zanzibaru, níž tanzánskýho prezidenta, vedle thajskýho krále a Chegevaru. Potom se jdeme ještě podívat na kámoše do lokál baru. Ale mladej tady není, je tu jeho fotr. Ten mu je hodně podobjnej. O nás už slyšel, tak se loučíme s nim a pozdravujeme synáčka vyfetla. Večer jedeme lodí na Pembu.

30.3.Pemba

Ubytováváme se v Mkoani. Docela dobrej privátek s výhledem na rybářskou osadu u moře. Klucí usnuli venku pod přístřeškem. Já se jdu podívat po okolí. Jdu po pobřeží, je to docela zajímavý. Po cestě míjím pár chatrčí. Tak po 2 km už je jenom cestička mezi mangovníky. Je odliv, takže se tudy dá docela v pohodě jít. Je tu spousta jednoklepetých krabů. Dál jdu hustým porostem, vidím docela velký opice. Jsou zvědavý a merčí mě. Chci je vyfotit, ale zalejzají do houštiny. Lezu za nima,ale jsou v pr.. Příroda kolem je super. Džungle, vyschlý bažiny se stromama, nikde nikdo.T ak po 5-ti km už mám žízeň. Blbec jsem si nic nevzal s sebou, jenom trenýrky, boty a foťák. Tak to votáčím a hledám cestu zpátky, taky doufám, že ještě nebude příliv, jinak cesta zmizí. Jdu zpátky docela rychle. Jak vylejzám z jednoho roští, vyskočím na cestu a přede mnou stojí nějakej negr, co si nese v kýblu vodu. Ten se mě lekne jako kráva a pustí kýbl na zem. Čumí na mě jako kdybych spad z višně. Začínám s nim trochu komunikovat, ale moc se od něj nedovím. Tak jdu do hajzlu. Negr pořád stojí a dívá se za mnou. K večeru přijdu zpátky. Roko se jde ještě taky projít, stejnou cestou.

Potom merčíme z naší terásky místňáky-rybáře s dalekohledem .Je to docela zajímavý, hlavně když přišel příliv a začalo jim téct do chatrčí. S lopatama rychle hrabou kanálky. Jeden vaří nějakej sajrajt ve velkým kotli a dalších 10 na něj čumí a řvou na sebe jako paviání. Jo,asi mají víkend.

Večer jdeme do města. Je to super, Roko nás vzal zkratkou, jdeme ve tmě přes nějakej smeťák a vylejzáme u místňáků na zahradě. Potom lezeme přes další chatrče, až dojdeme do městečka. Je tady jenom jedna hospoda, kde mají pivo. Hospoda je taková, e sedíme v recepci brutálního hotelu po tmě s pár místňákama. Prej jsou vedle v hospodě usazený moskyti?! Aspoň má docela studený pivo, i když zamčený v místnosti na dva zámky. Svítíme petrolejkou,t akže černý nejsou moc vidět. Chodíme si na jídlo do stánku přes ulici, má tady na ulici ohníček a dělá docela dobrý maso na klacíku. Hospodská, tlustá negrině, se před náma předvádí – krká a prdí a hrozně se tomu směje. Asi nás na to chce sbalit. Seznamujeme se tady s místňákem Azisem a jeho bráchou. Dáváme s nim Konyagi. Kecáme a on je rád, že má kolem sebe 3 bílý ksichty. Potom jedeme s nim a jeho bráchou do druhý hospody (v městečku jsou pouze dvě místa, kde mají pivo) . Druhá hospoda je kadeřnictví. Vyndavají židličky ven a hostí nás. Sedá si k nám pár místních bosů. Azis jim tady v Ghetu asi velí. Vedle mě sedí tlustej negr, pohodář. Ptáme se Azise na to, jak to udělat s ticketem na loď, protože jsme bílý a chtějí od nás ještě jednou tolik než od místňáků. Azis vymejšlí plán. Říká nám, že je tady kostel, kterej je už pár let zavřenej. Kostel sloužil taky jako nemocnice. Ale misionáři to tady před 5-ti lety vzdali a teď to chátrá a místňáci jsou docela v prdeli. Tak máme říct na lodi, že jsme misionáři a medicinmaní a že jsme přišli znovu otevřít kostel a spasit místňáky. Docela dobrý!

Kolem nás se udělal kruh z místńáků, co nás merčí. Jsme pro ně asi jako,když jdou do kina (tady ale kino nemají). Azis tomu tady docela slušně velí, místňácí jezdí pro pivo, Konyagi. V 1 hod. posílá negříka pro kuře, ten někam maká a za hodinku máme grilovaný kuře v dobrým sosu. Všichní se do něj pouštíme. Azis velí Konyagi, místňácí fungujou, běhají a shání. Zábava je dost dobrá. Brácha Azise bere Rokovo vorvanou nohu do pracek, hnedle mu jí ale zlomí. Potom začne úplně našrot tancovat a chce něco zpívat, ale na nic si nemůže vzpomenout, tak dělá jenom nana nanana. Kolem 2. hod. zapínají elektriku, tak to slavíme. Negr vedle mě prozvání Azise,t en to bere a řeší blbě anglicky jako kšefty, aby se před náma předved, jakej je boss. Je to prdel. Ve 3 hod. ráno posílá místňáky ať jdou sehnat chobotnici a rychle! Za hodinku přiběhne negřík s ugrilovanou chobotnicí. Je super čerstvá s omáčkou. Potom jedeme jeho džípem k nám na ubykaci. On je úplně našrot, ale naštěstí jede pomalu. Vzbudíme všechny, místňáci vybíhají ven co se děje, je to prdel, pak to uklidňujeme.

1.3.Pemba -Tanga

Ráno jdeme na loď. Dohadujeme cenu, asi tak 1 hodinu, ale moc to nefunguje. Potom volá prodejci lístků Azis,tak zlevňuje. Loď se jmenuje Baracuda. Je stará tak 50 let. Dřevěná, totálně rozhašená, motor skřípe. Plno místňáků a nákladu, nedá se ani hnout. Prší docela fest. Přikrejvají co jde plachtou. Začíná se to docela všechno pařit a místňáci vypařovat. Jirka bleje. Odhadujeme tak 50-ti % úspěšnost, že dojedeme. Na moři se loď rozkolíbá, pozorujeme nástavbu na lodi, na kterej sedíme, která se totálně rozjíždí. Motor píská a skřípe.

Po 5-ti hodinách parádní jízdy dorážíme do Tangy. Tady nemáme pro změnu v přístavu kde přistát. Tak odstraňujou zbytečný lodě a místňáci si nadávají. Bereme tágo a jedeme do hotýlku. Taxikářovi dáváme 1/2 peněz co chtěl s tím, že nás ráno hodí na autobusák a mi mu to doplatíme. Jirka si nechává dělat naproti u holek v kadeřnictví copánky. Večer jdeme do lokál hospody. Obejdeme dvě, ale nic moc, tak se procházíme po ulicích, ale nic tu není, špinavý ulice a plno negrů.

2.4. Tanga

Ráno na snídani se ptám místňáka, asi Inďák, kolik stojí bus do Ngorogoro. Ten nám radí, ať se jedeme radši podívat na parky Selous a Mikumi. Tak měníme plán a jedeme do Mikuki a potom do Selousu, ten je prej obzvlášť pěknej. Dá se jet po řece na krokodýly a džípem na lvy, kterejch je tam prej plno. Před hotelem čeká taxi, už asi 2 hod. Jdu k němu a posílám ho pryč, protože jak jsme se dozvěděli od Inďáka autobusový nádraží je tak 500 m daleko. Je trochu nasranej, ale jeho chyba, protože by nás asi vozil po městě a udělal to delší za víc peněz,t akže nás vlastně chtěl okrást. Takže dostal jenom doplatek za včerejšek.

Autobus je docela plnej, takže jedeme na stojáka. Nějaká ženská veze asi 20 krabic s kuřatama, ty lítají po celým autobusu. Je paráda si 300km odstát. Ale když se podívám na ženskou s dítětem na zádech a taškou v jednej ruce a dítětem v druhej a je šťastná, že jede,tak na tom nejsme tak špatně. Vysedáme na křižovatce. Čekáme, až pojede nějakej autobus naším směrem. Přijel jeden, ale ten je narvanej, takže se tam nevejdeme. Ptáme se místňáka, kolik je hodin. Ten nám ukazuje hodinky a říká že jsou dvě odpoledne. Díváme se mu na hodinky, ale ty nemají ručičky. Do dalšího autobusu se nacpeme zase na stojáka. Trochu se to uvolňuje,k dyž se blížíme k Mikumi, tak rychle chytáme fleky. Potom nastupuje stará babka, tak jí pouštím sednout. Místňáci čumí, proč jí pouštím sednout, co jsem to za idiota, protože tady to není zvykem. Bába ani nepoděkuje a dřepne si. Takže zbytek cesty nastojáka. Píchneme, tak uprostřed rezervace měníme kolo. Vidíme pár slonů a žirafu.

Dojíždíme do vesničky Mikumi. Bereme takovej „motorest“ u silnice. Je to dost levný a má to restauraci. Domlouváme safari na ráno v resortu, kde mají Land Rovery. Ale zdá se nám to dost drahý,t ak chceme sehnat ráno něco levnějšího. Večer sedíme před ubykací. Hospodská chce trochu zaškodit a připsat nějaký pivo navíc, tak děláme husto. Voláme šéfika a ten se omlouvá a škrtá piva navíc, ale potvora hospodská to nechce přiznat.

3.4. Mikumi

Jdeme domluvit levnější safari. Prý druhej resort, co má auta, je po silnici 2 km a jmenuje se Kilimajaro village house. Jdeme pěšky po silnici, ptáme se místňáka co nám včera říkal, že jsou to dva km, tak dneska jsou to už tři. Po sto metrech se ptáme policajta,j ak je to daleko a ten nám říká 1/2 km. Takže jsme zjistili, že pro ně vzdálenosti mají dvě hodnoty, buď je to blízko, takže tam někdy dojdou, nebo daleko a tam se jezdí autobusem. Nějaký kilometry tady neřeší. Když tam dojdeme, nikdo tu není. Tak si sedáme a čekáme. Po 2 hodinách přijde šéf a nabízí sice trochu levnější, ale jen na tři hodiny a ještě až zejtra odpoledne.

Tak jdeme zase zpátky k nám a potom na druhou stranu další dva kiláky na včerejší safari, co se nám nelíbilo. Domlouváme celodenní safari. Na zdi mají dva dost dobrý obrazy . Musel to malovat nějakej zhulenej hovaďák. Na prvním je harmonie soužití zvířat, lev tancuje s antilopou, had tančí se žirafou, k tomu jim zpívá nějakej ptáček do mikrofonu, opice bubnuje na tamtamy, hyena hraje na kytaru atd.. Na druhým obrazu je apokalypsa – opice převrátila bubny, hyeně rozšlápnul nosorožec kytaru, had kousnul žirafu do krku, až jí z toho teče krev, lev napadnul antilopu, na ptáka něco spadlo atd..

4.4. Mikumi – Dar Salam

Ráno po domluvě čekáme v 6 hod. na průvodce. Ale nic, tak po hodině se po silnici vydáváme za nim.T en těsně než k němu dojdeme, zrovna vyjíždí. Jedeme do parku. U vstupní brány to šofér domlouvá tak, že platíme vstup jenom za dva, to je gut a odčinění, že nás nechal o hodinu dřív vstát. Všechny zvířata jsou do 2 km od vstupní brány. Stopujeme lva, ale moc se nám nedaří. Vidíme plno žiraf, zeber, pakoňů, hrochy, supy, buvoly atd. Taky vidíme žirafáka, jak naskakuje na žirafici. Čekáme co bude, ale asi jsme jim to zkazili. Začíná silně pršet. Jezdíme po parku a cesty začínají bejt dost na hovno. Tak domlouváme, že pojedeme zpátky, než někde zapadneme.

Ve vesnici bereme bágly a jdeme na silnici chytat autobus. Tady nás ještě dožene bláznivá bába, co nás celou dobu merčila a chodila za náma a při tom něco mlela. Dokonce jí místňáci několikrát vyhazovali a asi jí dali i přes držku. Na silnici stojí s náma a něco mele, a ukazuje rukama, ať se vrátíme zpátky. Dokonce nám něco zpívá a odhaluje ramena. Mele něco o Tanzánii a jak je to tady zkažený a že to tady máme asi spasit nebo co. Docela dobrá show. Chytáme busík. Ten je narvanej jako hovado, lepíme se na místňáky. Jsme tady naštosovaný jako sardinky. Najednou řidič brzdí jako šílenej,letíme dopředu. Díváme se z okna a vidíme jak přes silnici si to v klidu štráduje lev s lvicí a ani se neotočí. O pár km dál sedí velkej opičák u silnice a hraje si s pinďourem. Teď nás mrzí, že jsme místo safari mohli jezdit za pár šupů místním autobusem sem a tam a vidět toho víc. Přesedáme do dalšího busíku v Morogoro. Zase taková malá sračka, ale aspoň sedíme. Sice skříplý, hlavně nohy. Kolena mám vorvaný, protože je to dělaný na trpaslíky. Ještě je na hovno,že máme blbý nahaněče, ty nemůžou sehnat lidi, aby jeli s náma, takže čekáme, než někoho seženou a zaplní bus.

K večeru jsme v Salámu. Nemáme prachy a jedinej bankomat v celý Tanzánii je jenom tady. Tak bereme tágo, který zaplatíme až potom, protože jsme na 0. Je dlouho večer, takže je všechno zavřený, taxikář zkouší domluvit s ostrahou nějakýho komlexu, aby nás pustili dovnitř. Je tady bankomat a funguje, takže vybíráme. Jedeme zpátky na terminál, tady je hotel, docela slušnej. Ještě se hádáme s taxikářem, protože po nás chtěl nehoráznou sumu.

Kupujeme lístky na autobus do Kibiti,místo, odkud se budeme muset nějak dostat do parku Selous. Večer dáváme dost dobrou terminál soup .Sedíme u piva a kecáme. Potom nás napadne, že bychom si mohli půjčit na dva dni džípa a ušetříme za průvodce a auto v Selousu a hlavně přejezd z Kibiti do parku, kterej je podle místňáků dost na hovno, zvlášť teď, když pořád prší. Jdeme ještě večer do recepce a bereme zlatý stránky,v kterých chybí samozřejmě zrovna ta stránka, kterou potřebujeme, ale něco najdeme. Tak voláme, ale nikdo to už nebere. Necháme to na ráno.

5.4. Salám – Arusha

Roko jde brzo ráno na autobus, ať vrátí lístky, ale nikdo kompetentní tam není. Tak dospáváme. Potom jdeme do telefonní ústředny. Tady mají aspoň kompletní telefonní seznam, ale zase z 98. r. Dobrá telefonní ústředna. Plno čísel už neexistuje. Někam se dovoláme, ale skoro všechny tereňáky půjčujou jenom s řidičem nebo nemají žádný volný. Pak nás vede majitel ústředny do nějaký cestovky. Tady nám oznamujou, že do Selousu se nedá jet, že zmizeli cesty a všechno je pod vodou. Asi mají pravdu, protože jsem se ráno díval do novin a byly tam fotky,jako z našeho Blesku. Lidi jak chodí ve vodě a děti brečí. Takže opět změna. Jedeme do Ngorogoro. Tady v Salámu taky prší zdatně, všude voda a plno bláta a sraček.

Kupujeme lístek na autobus do Arushy. Dáváme chechtavou, kupujemeKonyagi a vyrážíme. Celej autobus nás merčí. Přede mnou sedí týpek s placaticí Konyagi v kapse. Posléze to bude náš člověk, mistr Konyagi. Mistr Konyagi už nabízí svojí placatici a mi jemu na oplátku naší. Seznamujeme se. On je už docela na prach a mluví anglicko-svahilsky. Zajišťuje nám vepředu u šoféra V.I.P místečko v separé. Docela se vyzná, protože vyhnal místňáky za pár šilinků, co tam seděli a udělal nám místo nalehačku na molitanech. Mistr kupuje a platí po cestě všechno konyagi, piva a jídlo. Dává peníze bábám, který shání konyagi v igelytovým pytlíku,vždy celý balení. Je s nim docela prdel, chechtáme se, akorát mu nerozumíme.

Jediný, co jsme pochopili, je, že jede na víkend k sestře a chce abychom šli s nim, že tam můžeme přespat. Ještě telefonuje z mobilu svojí manželce, dává mi jí, tak jí říkám, že mistr je v pohodě. Dává mi telefonní číslo a jméno. Jmenuje je Lavrenc. Ale můžeme mu říkat Lora. Pro nás je to stejně Mr.Konyagi. Jízda 700 km napohodu!!! Večer jsme v Arushe, tady nás už čekají místňáci co se domlouvali s šéfíkem v Salámu. Na cedulce mají naše jména. Ještě odvádíme mistra Konagiho do taxíka, protože nemůže ani chodit, a posíláme ho na Konyagi road. Mistr ještě projede kolem nás a něco v leže z taxíka řve, tak mu zamáváme. Ubytujeme se a jdeme do města. Ještě nás chytá bytnej a říká nám, ať nikam nechodíme, že je to velmi nebezpečný v noci ve městě. Má možná pravdu,a le mi už nemáme stejně skoro nic. Jdeme do místních palíren. Tady zavírají dveře a všude to hlídají týpci s klackama. Pár týpků popíjí, jinak nic moc. Potom to zavírají, tak jdeme spát.

6.4.Arusha-Ngorogoro

Vstáváme ráno v 6 hod.Venku prší. Po cestě vidíme ležet na silnici mrtvýho osla. Máme Rovera a malinkýho bubáka průvodce. Auto má rozbitej stěrač, jenom vypadlej a železo rve o sklo. Už se na to nemůžeme dívat.T ak mu to Roko spravuje a šofér je šťastnej. Přijíždíme ke kráteru. Po příjezdovej cestě ženou masajové krávy. Fotíme je, ty řvou, že chtějí prachy, blbečkové. Sjíždíme do kráteru. Jsou tady snad všechna zvířata, co žijou v Africe. Lev, ten je tady na dožití. Lvice leží přežraná. Každý zvíře má trapně svůj rajón. Pár aut s turistama.T akový safari, jako v Hradci, akorát hezčí příroda. Ještě na některých místech jsou masajové, co se nechávají fotit za peníze. Lezou za náma,a bychom si je vyfotili. Říkáme že jo, ale musí nám za to dát 10 USD. To se jim nechce. Cestou zpátky začíná blbnout auto. Ještš stavíme a fotíme termitiště. To zmerčí malej masaj a běží k nám a čumí na nás. Po cestě fotíme masaje z auta za jízdy, dokonce jeden kripl po nás házel šutry. Jedeme kolem Mt.Meru. Je docela dobře vidět. Když jedeme zpátky, tak už na silnici leží dva mrtví oslové.

Večer jdeme do města. Dojdeme do místní palírny. Tady se na nás seběhne podívat celá ulice. Ale moc dlouho je to nebaví, ostatně jako všechno. Prvotní nadšení a pak nic. Nejradši mají povalovat se v chládku a čumět. *masajové jsou hrozný ksichtí. Každej masaj má na sobě kostkovanou rudou deku, klacek, potom vyřezanej klacek jako obušek, asi na praštění lva do čumáku, protože podle Roka to musí lva hrozně bolet a svazek klíčů, to je prej známka bohatství. Taky mají bílý sandály a deštník. Většinou někde sedí a jenom čumí.

7.4. Arusha – Moshi

Ráno jdeme na snídani vedle k Georgovi. Negřík v oblečku, jak z blbýho filmu, co slušňácky obsluhuje a žije jenom pro práci pikolíka. Jdeme na autobus. Je to 2 hod. jízdy. Ubytováváme se v hotelu Cofee Tree. Podle místňáků je to sedmipatrovej hotel, ale mi napočítali čtyři. Sedíme ve třetím patře v restauraci a čekáme, až vyleze z mraků Kili. Domlouváme s místňákem výlet k vodopádům pod Kili, protože za výstup chtějí ty blázní 500 USD na osobu.

Večer jdeme na místní disco, ale nikdo tu není. Tak jdeme do místní hospody, na ulici dáváme kuře na grilu, to je dost bueno. Vracíme se na disco déle, to už jsou tady lidi. Roko paří jako šílenej a mi to merčíme.

8.4. Moshi

Jedeme místním busíkem do poslední vesnice pod Kili. Cesta je dost rozbahněná a busík má problémy, ale šofér to má vychytaný. Dorážíme na konečnou. Jdeme po blátivý stezce nahoru. Je neděle a u cesty před chatrčema sedí místňáci a popíjí banana bier. Některý jsou už chycený, tak se stavíme u jedný chýše a vochutnáváme to jejich banánový pivo. Vypadá to jako špinavá tmavá voda a kvasí to. Piju to, hnus! Radši si dáváme u místní slečny co má palírničku normální pivo, sice teplý, ale lepší než ten jejich sajrajt.

Po cestě k vodopádům se k nám přidává mladej kluk. Jmenuje se Oscar. Tomu dává náš průvodce, kterej se jmenuje John, nějakej bakšiš za to, že půjdeme přes pozemky jeho otce. Jdou s ním ještě dva kluci. Ukazujou nám po cestě rostliny ,chameleony, kytky apod. Příroda je moc hezká. Džungle, výš je potom les a vlhko. Musíme jít pomalu, to pořád kluci křičí „pole-pole!“, pomalu. Dost to klouže, hlavně šutry v potoku. Taky cestičky jsou dost úzký. Dorážíme k vodopádu. Je to bomba. Je vysokej 70 m. Svlíkáme se a lezeme do vodopádu. Je tu strašnej vichr a voda ledová. Moc dlouho to nevydržíme. Místňák si dává trávu. Chci ho vidět jak půjde zpátky, jestli se nezabije.

Cestou zpátky se bavím s Oscarem. Zjišťuju, že je mu 17 let a že má po škole. Myslel jsem, že je mu tak 13 let. Jeho jedinej majetek, co má je, 6 slepic, který dostal od táty. To je všechno. Taky mi vysvětluje, jak jeho slepice je sice o něco dražší, když jí půjde prodat do města, ale zase je větší a z vesnice. Když se ptám za kolik jí prodá ve městě,odpoví hrdě za 40,-Kč na naše peníze. Občas taky něco dostane od turistů, že je provede k vodopádům.* Cestou zpátky se stavíme u slečny v její knajpě. Kupujeme u ní pivo, dělíme se s místňákama, Oscarovi kupujeme colu. Hospodská mi merčí a něco říká Johnovi. Ten mi vysvětluje, že je to ještě slečna a že se chce se mnou vyfotit a jestli bych jí poslal tu fotku, aby se mohla chlubit. Tak jdeme dozádu na dvorek a Jirka nás fotí. Jirka jde dovnitř, ale mě nechce slečna hospodská pustit. Docela dostávám strašáky, tak jako demonstrativně uklouznu na bahně a dělám, že mi to bolí. Vyšlo to! Ještě dávám huličovi nějakej drobák a ten mi za to líbá ruce.

Večer fotíme svatbu před našim hotelem. Jdeme se podívat a že se přifaříme k svatbě,a le je to divný. Všichni sedí jako v divadle a nějakej teplouš tam něco blekotá. Večer jdeme na pokoj. Na patře jsou barely se zásobníkem na teplou vodu. Tak do nich lezeme a koupeme se v nich.

*Pozn.: Oscar mi napsal dopis, ve kterým píše, že je špatná sezóna a že turisti vůbec nejezdí. Že je na tom špatně a jestli bych jemu a jeho rodině nepomohl. Jinak to samý dostal Jirka od barmanky z Malindi.

9.4. Moshi- Mombasa

Ráno jedeme brutálním autobusem do Mombasy. Klasika, nahaněči, plná střecha bordelu, smrad. Nosiči vynášejí na střechu snad 200 kg pytle, tím stylem, že to dají jednomu na záda a ten leze po žebříku nahoru. Zkouší to několikrát, ale je to strašně těžký , tak mu to padá a chlapík, co si to objednal, ho ještě seřve, že je to lempl. Kousek od nás si sedá dědek, peklo, i místňáci si zacpávají nos, jak dědek čpí. Roko pronese větu, teď už stačí jenom, když se dědek posere. Jehlo slova se za chvíli naplní.

Různí týpcí nasedají po cestě. Dva klucí, co vyrazili do světa. Všechno, co mají, je jedno kolo a jednu slepici. Kolo švíknou na střechu a jedou na pohodu za lepším. Nad náma je plno slepic se svázanejma nohama. Dědek, co kšeftuje s dřevěným uhlím, se při zastávce v jedné vesnici běží vychcat a při tom velí, řve, nadává a negří nosí pytle sem a tam. Jeden pytel se mu zdá malej, tak je za chcaní seřve. Vedle něj chčije další blb, ten při tom dokonce klečí?!

Večer jsme v Mombase. Jedeme se ubytovat do stejnýho resortu jako minule. Už na nás zkouší v recepci jinou cenu, že se prý zvedla sezóna a blabla. Sice tu nikdo není, ale musí volat šéfovej. Nakonec to dostáváme jako minule.

10.4. – 13.4 Mombasa

Válíme se v bazénku. Místní barman nám shání african ilegal drink. Nejdříve za cenu 400 Ks. Druhej den toho přinese 1 litr v jednej flašce a 0,3 litru v druhej. Je to hnusný a chce za to 1500 Ks. Tak říkáme, že včera říkal jinou cenu a že chceme jenom 1/2 litru. Tak to píše na lístek a že to vyřídíme zítra. Druhej den si nás volá šéfová,a bychom zaplatili účet. Jdu to zaplatit, ale těch 1500 Ks, že platit nebudem a přinesu jí ty flašky. Ta to vočuchá a říká mi, že v jednej, tej litrovej, je nějakej místní levnej driják a v tej malej,j e african drink. Že je to ilegální tady prodávat a pálit, že je to jako droga. Druhej den už nepřišel barman do práce. Kdyby to ten idiot alespoň nenapsal na lístek nebo neměnil ceny, tak ho nemusela vyhodit, blb.

13.4. Nairobi

Odlet

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .