0
0

Aklimatizace na Tre Chime v italských Dolomitech.

Po úspěšné akci výstup na nejvyšší vrchol Evropy jsme se dlouho rozhodovali, kam by jsme odcestovali strávit prázdniny. Nakonec jsme zvolili Dolomity a oblast Tre Chime.

Sešlo se nás ale nějak moc, a proto jsme podnikali výlety na dvě části. Jedna šla horolezit na nádherně se tyčící Tree Chime a druhá vyrážela na feraty.

Vyhlídli jsme si pěkné místo na táboření nedaleko Tre Chime, které bylo ještě vedené jako kemp. Měli jsme totiž obavu, že pokud by jsme spali mimo vyznačené území pro táboření, že by jsme dostali pokutu.

Měl jsem možnost využít FIP, což je karta federace strojvůdců, která umožňuje i rodinným příslušníkům zadarmo cestovat po Rakousku a Itálii. Tak jsme si dali sraz až pod Dolomity. Aklimatizaci jsme si raději protáhli na celý den, přeci jenom jsme se již pohybovali v nadmořské výšce dva tisíce metrů nad mořem.

Bylo vidět, že vrchol Tre Chime je velice oblíbený, protože na něj každé ráno nastupovalo spousta horolezců. Z naší početné skupiny asi dvaceti lidiček to byly hned čtyři duše. Jelikož jedna dvojice vyrazila hned před rozbřeskem, mohli jsme ji již před naším odchodem z tábora vidět v polovině stěny. My jsme měli namířeno na okružní trek okolo Tre Chime. Měřil necelých dvacet kilometrů, a tak jsme moc nemuseli pospíchat. Bylo zapotřebí ale vzít sedáky a nějaké lana, abychom dokázali v těžko průchodných místech překonat nebezpečné feraty. Někdy jsme měli i nahnáno, neboť se pod námi nacházela místy i půl kilometrová propast. Stát na ocelovém žebříku a soustředit se jenom na chůzi vpřed, to byla naše jediná starost.

Po týdenním pobytu a někdy i namáhavých okruzích jsme usoudili, že by jsme se mohli ještě přesunout někam do oblasti Švýcarských Alp.

A jelikož je Matterhorn znám svojí majestátností s jakou ční do oblak, bylo rozhodnuto. Přesunovali jsme se přes den, abychom mohli vidět po cestě i jiné vrcholy. Zbylo nás už jen dvě auta, a tak s přesunem nebyl takový problém, jako když nás jelo do Dolomit aut šest.

Po Dolomitech nám zbylo ješte hodně času. Rozhodovali jsme se, jak využít ještě další volno, které jsme o prázdninách měli. A jelikož nebyla oblast švýcarských Alp až tak příliš daleko a bylo nás více se stejným úmyslem, bylo rozhodnuto.

škoda, ze naše oblíbenou a osvědčenou sestavu z loňského výstupu na nejvyšší vrchol našeho kontinentu Mont Blanc se nepodařilo zachovat kvůli společné dovolené členů s rodiči.

Po příjezdu do Zermatu jsme si toto malebné městečko, výchozí bod do hor prošlia koupili si zmrzlinu. Po ní jsme se mohli málem utlouci, protože bylo přes den strašné vedro. Lidé byli příjemní.

První den jsme se ubytovali v kempu a už při večeři se připravovali na zítřejší výlet. Naše oblíbené čínské polévky v menu nikdy nechyběly a přidali se oblíbené špagety s klobáskami.

Ráno jsme se vypravili na trek, který nás dovedl až na ledovec.

Další den jsme se vypravili na vícedenní výlet, protože jsme se chtěli projít i po místních feratách. Nocleh jsme strávili poblíž chaty v nadmořské výšce asi 2200 m.n.m.

Udělali jsme během následujícího týdne několik výšlapů, při kterých byl vždy vidět onen majestátní kopec.

Celá cesta byla výbornou fyzickou přípravou na další studium na škole. Byla to pěkná dovolená, na které jsme si všichni odpočinuli očím. Ty totiž na studiích tak trpí, že se o ně musí každý student řádně alespoň o prázdninách starat.

Pro mě ale cesta ještě nekončila, protože jsem měl od zaměstnavatele Českých drah otce volnou jízdenku po státech jižní Evropy. Ty mají totiž smlouvu s evropskou Federací strojvůdců na tyto výhody.

Dostal jsem se vlakem až do slunného Portugalska, ale již mě to vylézt na nějakou vysokou horu ani nelákalo.

Spíše jsem dal přednost relaxaci u moře a opalovaání na pláži.

A to už je zase jiný příběh…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .