Do Chorvatska autem, po Chorvatsku motem...

Letošní moto dovolenou jsem začal plánovat již v listopadu loňského roku. Jak to tak bývá nápad se zrodil v hospodě u piva.

Minulý rok jsem si dodělal řidičák na moto a začal jezdit. Po skončení sezóny v měsících zimního motospánku jsem začal plánovat co příští sezonu. Táta jezdí s kamarádem na pánskou jízdu každý rok a tak jsem se k nim letos přidal. V hospodě se naplánoval termín a další podrobnosti včetně zaplacení rezervace za ubytko. Stačilo jen dočkat 15.června kdy měl nastat odjezd.Bohužel táta i kamarád nejsou motorkáři, takže byla první komplikace na světě. jak dostat dva nemotorkáře a jednoho motorkáře s motorkou na ostrov Pag. Ještě že máme v práci k dispozici VW Transporter…Předvečer odjezdu se naložil můj již druhý Alpík do dodávky, auto se zaparkovalo na noc do firmy kde bylo i s cenným nákladem v bezpečí. A je to tady, jedeeeeem na dovču. Ráno vyjíždíme v 6.hodin z Prahy. Cestu autem shrnu celkem rychle. Míříme po D1 k Jihlavě, dále na hranice na Hatě. Přes Vídeň na Graz, Maribor a Záhřeb. Ze Záhřebu jedeme až do Posedarje kde sjíždíme z placené dálnice a dojíždíme v 18.hodin na ostrov Pag do Povljany, která se stane mým základním táborem na příští dva týdny. V rychlosti vykládáme veškeré tašky a Alpíka. Budete mě mít za cvoka, ale opravdu jsem po 12.hodinách jízdy autem ve vedru měl náladu ještě sednout na moto a jet okusit chorvatský asfalt. Odjel jsem na krátkou asi 60km dlouhou projížďku po okolí Povljany, fakt. Večer po návratu jdeme všichni na Ožujsko a nasát dovolenkovou atmosféru. Ráno se vydávám na první výlet, odjíždím ze základního tábora do Novalji a na trajekt Prizna-Žigljen. Přijíždím právě včas, trajekt odplouvá za nedlouho. Platím 30kun za moto a 17kun za sebe. Naloďuji se a jdu s foťákem na palubu. Plavba netrvá dlouho, dá se počítat na minuty. Vracím se tedy k Alpíkovi a vyjíždím z trajektu na pevninu. Od přístaviště se vine pěkná silnička samá serpentina. Nabírám směr na Karlobag kde odbočuji na horu do hor směr na Gospić. V nejvyšším bodě silnice je krásný pohled na pohoří Severního Velebitu a na ostrov Pag. A taky je tady trochu příjemněji co se teploty týče, přeci jen se tady šplhá od moře do 962metrů nad mořem. Rečí čísel u moře 35stupňů nahoře 29 🙂

Vymýšlím kudy kam, vracím se zpět do Karlobagu a po pobřeží chci dojet do Posedarje a zpět na Pag. Nějak se přesně netrefuji v odbočce a najíždím na placenou dálnici, no nic nedá se nic dělat těch pár km mě nezruinuje. Dojíždím k mýtné bráně, při placení si všímám, že mi stéká olej po jednom z válců. Odstavuji moto a koukám co se děje, prostě teče olej asi z víka. A to jsem před cestou nechal moto zkontrolovat v HONDĚ MCH – Praha. Naštěstí mám pojištění Honda Asisstance. Dojíždím pomalu a v klidu do základního tábora, nervózně hlídám jestli se mi nerozsvítí červená kontrolka tlaku oleje. Naštěstí ne. Co se mi v té době honí hlavou bych nikomu na začátku motodovolené nepřál. Po sprše volám na linku pojišťovny, oznamuji co se stalo. Jako řešení mi posílají hned následující pracovní den na osmou ráno odtahovku, která mě veze moto do Zadaru do Hondy. Tam ochotným servisákům sděluji co se stalo atd. Sepisujeme protokol a má moto mizí v podzemí servisu, prý 2-3dny a bude vše ok. Nedá se nic dělat, jedeme s tátou a kámošem na prohlídku Zadaru. Procházíme historické centrum, tam nás uloví průvodkyně výletů lodí na Kornati. Co myslíte, ulovila nás. Domlouvám termín výletu a jedeme na oběd. Vracíme se do Povljany, nezbývá než jít chytat bronz k moři. Chtěl jsem si aspoň půjčit skůtra, ale hlavní sezona ještě není v plném proudu tak nejsou ani otevřené půjčovny. Další dva dny jsem v netrpělivém očekávání co je s moto a hlavně kolik to bude stát. Drnčící telefon…..Halo, přijeďte si pro motorku, oprava za 900kun. Jako střelený vyrážím do Zadaru. V servisu mi oznamují, že v Hondě špatně utáhli nějaké šrouby. Vracím se s motorkou na ostrov a hned mám lepší náladu. V autě mi nestačí táta s kámošem. Situace je o to veselejší, že večer má přijet kamarád z Čech na moto se, kterým se známe zatím jen z Motorkářů.

Honza přijíždí kolem osmé večer k trajektu v Prizně, ale nestíhá ten ve 20hod, tak čeká na další a ten pluje až ve 23hod. To už jsem, ale na rampě kde se bude vyloďovat.Setkáváme se a vedu jej do základního tábora. Dáváme pivko a ubytovávám Honzu. Další den vyrážíme na již zmíněný okruh, který jsem projel sám. Povljana-Prizna-Karlobag-Posedarje-Povlajana. Navíc přidáváme návštěvu památníku Nikoly Tesly.

Honza se zdrží ještě další den kdy nabírá síly na cestu do Čech, pojezdíme spolu jen po nejbližším okolí základního tábora. Je tady den Honzova odjezdu, stíháme první raní trajekt do Prizny a jedeme po pobřeží skoro k Rijece, kam vyprovázím kamaráda. Loučíme se na benzince a jedem si každý po svém. Honza jede směr Volyně a já si jedu projet Severní Velebit. Vracím se silného nárazového bočního větru po pobřeží do Senje a ještě kousek za ní, kde uhýbám do hor. Jedu si sám po správných horských silničkách samá zatáčka. Dlouhé kilometry asi 60km nepotkávám živáčka ani zmínku žádné civilizace, jen si stále častěji všímám cedulí pozor medvědi. Nějak se vymotávám u města Gospić poblíž kterého chci najet na dálnici směr Zadar, bohužel je zavřená. Policejní hlídka mě posílá přes města vesničky podél dálnice. Poprvé si všímám cedulí pozor miny. Dostávám se do silniční zácpy jakou si nedovedu zatím představit, 20ti kilometrový úsek jedu asi 3 hodiny, ano ani na moto jsem se neprotáhl na totálně ucpané silnici. Když se to konečně rozjede všímám si rozstřílené budovy s nápisy UN, později z Googlu zjišťuji, že je to bývalý checkpoint kanadských vojáků.Vracím se do základního tábora, kde se ze zpráv dozvídám proč byla zavřená dálnice. Důvodem byl havarovaný český autobus……bohužel. Následující den jsme se vydali brzy ráno na molo v Zadaru kde se naloďujeme na celodenní výlet lodí na ostrov Kornati. S moto to nemá nic společného tak se nebudu rozepisovat, jen že jsme si to užili. Tím by se dal shrnout první týden dovolené.

Druhý týden začínám asi nejznámější Chorvatskou turistickou atrakcí. Brzy ráno nasedám na Alpíka a vyrážím k Plitvickým jezerům. I když je léto v plné síle a na Pagu svítí slunce až k dálnici na Záhřeb. Hned za projetím prvního dlouhého dálničního tunelu směr Záhřeb vjíždím do mlhy a teplota klesá na 13stupňů. Po několika minutách jízdy sjíždím z dálnice a dále jedu po okreskách až k Plitvickým Jezerům. Přijíždím před devátou hodinou ráno. Parkoviště je tady pro moto zadarmo. Převlékám se do kraťasů a vyrážím na prohlídku národního parku. Je tady opravdu krásná příroda, prohlídka mě zabere celé dopoledne a část odpoledne. Když už jsem tady, chci si to tady prohlédnout a samozřejmě fotím.Kolem 15.hodiny se vracím na parkoviště. Z kufru vyndavám sváču, lovečák a pečivo. Již z Prahy vím, že poblíž Plitvic se nachází kdysi největší letecká základna Željava. Je to komplex ukrytý v horském masivu. Podle GPS nacházím základnu velice snadno, bohužel jsem sám a nechci zbytečně riskovat cokoliv, jsou tady i cedule pozor na miny. Proto jen vyfotím vrak DC-3 a zkusím se ještě podívat do Bosny a Hercegoviny, nedaleko je přechod. Jenže se vloudila chybička, zapomněl jsem pas v základním táboře na na občanku mě nepustí, takže se musím vrátit. Stejně už je pozdější odpoledne tak si říkám, že neva a jedu zpět na Pag. Následující den je počasí jako jediný den trochu nevlídné. Je zataženo a fouká vítr. Nevím co si mám o tom myslet a tak zvažuji, že výlet do Šibeniku a Splitu odložím na jiný den. Jenže po obědě se dělá hezky a mě začíná svrbět pravá zápěstí, koukám do mapy vymýšlím náhradní cestu. Ta na sebe nenechá dlouho čekat. Jedu rovnou za nosem a nechávám dnešní cestu náhodě. Jak se říká i cesta může být cíl. Celkově se mi daří udělat okruh nejprve podél Bosensko-chorvatských hranic, vyrážím na Gračac dále po klidných silnicích na Knin, Drniš a Skradin. Tady najíždím později odpoledne na dálnici a vracím se k večeru zpět do HQ. Opět je tady ráno a mě se světe div se nechce na motorku. Tak konečně se budu válet u moře. Celá den si užívám vod jadranu a večer místní restaurace. Ráno se vzbudím brzy, aby ne když má nařízený budík. Dnes vyrážím na cestu po pobřeží do Splitu. Vyrážím tedy ráno hned po snídani. Z ostrova Pag jedu směr na Zadar přes Paški most. V Zadaru si vyžírám ranní zácpy, ale dá se to prokličkovat. Pokračuji po pobřeží, musím přiznat, že jsem si cestu představoval více v pohodě, je tady silný provoz a samá omezená rychlost, kterou docela často hlídají policija boys s radar gun v ruce 🙂 Do Šibeniku přijíždím v pravé poledne, ale to už se v bundě, kalhotách a helmě, peču ve vlastní šťávě i když mám vše v bílé barvě. Alpíka nechávám na mole mezi ostatníma motorkama a jdu se podívat do samého historického centra Šibeniku. Prohlídku historického centra města doporučuji, je to opravdu hezké centrum. Krásná katedrála a nad ní pevnost. To už se, ale vracím k moto přes molo, kde obdivuji plachetnice. Ještě se nechávám vyfotit a vyrážím dál ke Splitu.

Netrvá dlouho a jsem v Trogiru, který je takovým předměstím Splitu. Ve stínu si dávám sváču a pozoruji jak z letiště pode mnou startují Boeingy Travel service. Dojídám štangli lovečáku, balím serepetičky do kufrů a pokračuji na Split. Za nedlouho se za Trogirem dostávám na místní jižní spojku se vším všudy. Dá se to nějak vydržet a už parkuji v přístavu v centru Splitu. Procházím centrum, kupuji magnetky pro mamču a dávám si obrovský kopec zmrzliny. Za 4kuny tady mám jeden kopec jako v Čechách nemám ani za když si dám 3. Jiný kraj jiný mrav. Musím říct, že Split se mi moc nelíbil. Můj názor. Vyjíždím ze Splitu a v Trogiru odbočuji směr dálnice, musím se přehoupnout přes hory. Nechávám se vést GPSkou, ale ta mě vede i pomalu polňačkama. Mám enduro tak si říkám, že je to příjemné zpestření. Pár kiláků po prášné cestě mě začíná bavit, ale to už vidím mýtnou bránu a najíždím na dálnici. Čeká mě do cela porce kilometrů při zpáteční cestě na Pag do Povljany. Přijíždím domu totálně vyprahlý a to i přes fakt, že jsem celý de dodržoval pitný režim. Svlékám ze sebe motohadry a skáču rovnou do moře. Večer jdeme s tátou a kamarádem na pivko a pokecat, musíme si pomalu přiznat, že nám končí pobyt. Z hospůdky se vracíme poměrně pozdě. Ráno se vyspává skoro až do dopoledne. Po obědě startujeme Transportera a jedeme se podívat do města PAG, nakoupit nějaké ty serepetičky a upomínkové předměty. Tímto můžu udělat tečku za mým vyprávěním o dovolené v Chorvatsku, večer se jen balilo, nakládal Alpík a brzy ráno jsme vyrazili domů do Prahy. Snad se Vám mé vyprávění líbilo a zpestří vám zimní moto spánek.