0
0

Cesta ze Sapy do Luang Prabangu je dlouha cca 550 km. Tuto vzdalenost jsme vsak prekonavali tri dny, nebo-li 28 hodin cisteho casu. Dalkovy autobus na tuto trasu neexistuje, i kdyz spojuje dve turisticky hodne atraktivni destinace. Po prvnich par hodinach jizdy, jsme pochopili proc. Cela cesta ve Vietnamu a cast cesty v Laosu vede pres jedno velke staveniste. Nepredstavujte si ale staveniste evropskeho stylu. Vyznamna cast cesty vedla pres hory a nejen ze tu o asfaltu nikdy neslyseli, ale misty to vypadalo, ze tu prasnou cestu teprve buduji. Nekolikrat jsme museli zastavit a pockat nez nam bagr doslova prorazi cestu.

Nase prvni zastavka byla po 9ti hodinove jizde v prihranicnim mestecku Dien Bien Phu. Je to typicke provincni mestecko, ve kterem neni nic zajimaveho a bylo pro nas pouze mistem k prespani. Uz v minibuse s nami cestoval italsko – nemecky par, ktery s nami pokracoval az do Luang Prabangu. Druhy den nam ukazovali fotku menu z jedne poulicni restaurace, na kterem byly anglicky napsany veci jako: Special fried cat, Delicious cat a dalsi kocici pochoutky. Dali si pry ryzi se zeleninou.

Druhou noc jsme stravili v prijemne ospalem laoskem Muang Khua.

Prvni vec, kterou jsme zaznamenali bylo ticho, nikdo netroubil a nikam nespechal. Laove jsou podstatne vic relaxovani nez Vietnamci. V jednom hotelu chlapik dokonce ani nevstal z postele, kdyz jsme se ho ptali na ubytovani.

Zaverecna etapa se sice odehravala na asfaltce, ale i tak se nam nevyhnuly jiste neprijemnosti v podobe prorazenych pneumatik. Napoprve ridic kolo vymenil, ale kdyz prorazil druhou, tak jen presunul lidi v autobusu na dobrou stranu a dojel zbytek cesty.

Dnesni den jsme se vicemene jen vzpamatovavali z tohoto presunu.

Luang Prabang je nadherne mesto plne turistu. Mame stesti, ze tu nejsme v hlavni sezone.

V Luang Prabangu a okoli jsme nakonec stravili 4 dny. Prvni den jsme skoro cely jenom odpocivali, abychom se dostali z nasledku tridenni cesty ze Sapy. V patek rano jsme nejdrive sli na prohlidku Watu {Budhisticky chram} Xieng Thong a po nem zbytku mesta. Luang Prabang, prestoze patri mezi nejvetsi mesta v zemi, tak pusobi spis jako vesnice. Odpoledne jsme si pak vzali tuk-tuka a vyrazili se podivat k vodopadum Kuang Si, ktere jsou asi 25 km od mesta. V arealu vodopadu je utulek pro asijske medvedy, zachranene od prekupniku. Nekteri mistni totiz veri povere, ze jejich zluc ma lecivou silu.

V sobotu jsme se rozhodli navstivit Narodni muzeum – drive kralovsky palac, ktery ale vypada jako vetsi vila. Mohli jsme v nem obdivovat artefakty z historie Laosu. Odpoledne jsme pak sli do blizke vesnice, kde vesnicani rucne vyrabi papir a hedvabne vyrobky.

V nedeli jsme si pujcili motorku {lehoucky fichtl na kterem tu jezdi i deti} a jeli na vylet k Budhovym jeskynim v Pak Ou. Jsou zde celkem dve jeskyne, obe naplnene soskami Budhu, protoze se zde uz od dob kralu kona budhisticky festival. Jedinou vadou na krase bylo, ze mistni si z cele veci udelali protivnym zpusobem zivnost.

Pondeli jsme opet stravili v autobuse na presunu mezi Luang Prabangem a Phonsavanem. Tato cesta spise pripominala horskou drahu, ale videli jsme, podle Lonely Planet, nejake omracujici scenerie.

Phonsavan sam o sobe neni vubec nicim zajimavy, ale v jeho okoli se nachazeji tzv. Plane dzbanu. Jak jiz nazev napovida, jedna se o plane s desitkami kamennych dzbanu, z nichz nejvetsi vazi asi tunu. Kvuli absenci jakehokoliv organickeho materialu {tudiz radioaktivniho uhliku} je pomerne obtizne urcit jejich stari. Odhaduje se, ze jsou stare zhruba 3000 let a puvodne slouzily k pohrebnim ucelum. Ale mistni legenda pravi jinak: rika se, ze kdysi davno je nechal vyrobit mistni kral a na oslavu sveho vitezstvi je nechal naplnit Lao-Lao {ryzova whisky}, kterou na te oslave vsechnu vypili.

Nejjednodussi zpusob jak navstivit tyto planiny, je zaplatit si organizovanou turu. My jsme spolu s dalsimi vyuzili sluzeb naseho guesthousu. Soucasti teto tury byla i zastavka u sovetskeho tanku a v nekolika vesnicich. Skoda, ze nemuzeme vlozit fotky.

Tank byl opravdu pusobiva pripominka Vietnamske valky,ackoliv z nej nezustalo skoro nic, protoze mistni vetsinu tanku bud prodali do sberu, nebo pouzili na stavbu svych domu. Dal jsme pokracovali do „Bomb village“, kde jsme udajne meli videt americky arzenal vyuzity na stavbu domu. Vesnicane uz dnes od teto tradice upustili a z bomb jsme videli postaveny vseho vsudy jeden chlev. Posledni zastavkou byla tresnicka na dortu v podobe „Whisky village“, kde mistni pali Lao-Lao {tez prezdivana svecena voda}. Palirna to byla opravdu primitivni. Jedine co jsme videli, byla misa s kvasici ryzi a jeden zrezly barel s trubickou {destilacni kolona}. Nikdo z nasi skupinky nevypadal moc zklamane, kdyz nam bylo receno, ze nam bohuzel nemuzou dat ochutnat, protoze zrovna nic nemaji. Jinak se nam ale vylet libil.

Dnesni den jsme pro zmenu stravili na ceste. Tentokrat do turisticky vykriceneho Vang Viengu.

Ve stredu 14.7. jsme se presunuli z Phonsavanu do Vang Viengu, ktery se nachazi v centralnim Laosu. Vang Vieng je turisticky vyhlasene mesto obklopene vapencovymi krasy. Stravili jsme tam pouze jeden den, pri kterem jsme navstivili nekolik jeskyni. Jeskyne jsou lehce dosazitelne pesky, na kole ci na motorce. Pred kazkou jeskyni sedi parta kluku a vybira vstupne. Ochotne vam udelaji pruvodce {v nekterych jeskynich se clovek bez nich neobejde}, ale pak si nestydi rict o pomerne solidni baksis. Je potreba s nimi smlouvat, ale to trochu kazi celkovy dojem z jeskyni.

Na nasi obedove pauze jsme se seznamili s panem z Thajska, co momentalne zije v Laosu a uci deti vesnicanu angicky. Vypravel nam, ze zil pomerne dlouhou dobu v Evrope, ale pak se rozhodl vratit zpatky do Asie a stal se na 4 roky mnichem v dzungli.

V patek jsme se presunuli VIP autobusem do Vientiane {hlavni mesto}. VIP autobus se vyznacoval tim, ze v nem byli jen zapadni turisti – a to jeste princove a princezny, co si do Vang Viengu odskocili z Thajska, tak to podle toho vypadalo. Pro nas to bylo pouceni, ze priste uz jen s mistnimi.

Hlavni mesto Laosu se za poslednich nekolik let hodne zmenilo. Z maleho, ospaleho mesta se pomalu stava metropole {na Laoske pomery}. Vsude se horecnate stavi a ulice jsou plne aut. Naopak spousta malych stanku na brehu Mekongu zanikla. Po obhlednuti situace, jsme se rozhodli stravit zde jen jeden den a pak pokracovat dal na jih.

Behem tohoto dne jsme stihli projit hlavni pametihodnosti. Nejprve jsme vyrazili do Xieng Khuang {Buddha park}. Toto je od centra asi 20 km vzdaleny, nove postaveny {70. leta} pomnik budhistice a hinduisticke mytologie. Jsou zde k videni pomerne bizardni betonove sochy, ktere sice nejsou remeslne moc dobra zvladnute {a beton taky nevypada taky zrovna atraktivne}, ale jsou svym silenym zpusobem krasne. Po navratu do mesta jsme se sli podivat na Patuxai {Vitezny oblouk}, coz je Laoska imitace slavneho Arc de Triomphe. Legenda pravi, ze na jeho stavbu byl pouzit beton darovany americkou vladou na stavbu letistni drahy. Na oblouku je plaketa, ktera v posledni vete rika neco jako: z blizka vypada jeste hur nez z dalky – jako obluda z betonu. …. Laoska uprimnost mluvi za vse. Zlatym hrebem, a to doslova, byl nejvyznamnejsi narodni pamatnik v zemi {je i na bankovkach} – Pha That Luang {neboli Velky Svaty Relikviar neboli Zlute raketove silo}. Tento je vyroben z oblibeneho Vientianskeho materialu, kterym je beton.

Dale jsme jiz mistnim autobusem pokracovali v ceste na jih. Abychom nasali atmosferu, rozhodli jsme se na jednu noc zustat v mestecku zvanem Tha Kaek. Za zminku stoji snad jen to, ze jsme spali v cinskem guesthousu a primo pred okny nam drncela strasliva cinska diskoteka.

V pondeli jsme dorazili do Savanakhetu, ktery je hlavnim mestem stejnojmenne provincie a kde se planujeme na chvili zdrzet. Je to prijemne mestecko lezici na brehu v techto mistech jiz dost mohutneho Mekongu.

V Savannakhetu jsme se nakonec zdrzeli 3 dny. Prvni den jsme jen prozkoumavali mesto a zjistili pozici Dinosauriho muzea. Druhy den hned po snidani jsme plni nadseneho ocekavani vstoupili do slavneho Savannakhetskeho Dinosauriho muzea. V nem je k videni nekolik fosilnich nalezu pochazejicich z Laosu. Krome dinosaurich kosti jsou to ruzne mineraly a meteorit. Dohromady je to jenom jedna mistnost a ani slovo anglicky. Nastesti se nas ale ujal mistni pan, ktery nam vylozil, co ktera kost je a kteremu dinosaurovi patrila. Navic nam jeste ukazal dilnu, kde se pripravuji silikonove kopie nalezu.

Pote jsem si v nasem guesthousu pujcili kola a vyrazili na cyklovylet. Kvuli tomu, ze se ten den udelalo rekordni horko, nedojeli jsme tam, kam jsme puvodne chteli, ale spis jsme se jen tak projeli v okoli Savannakhetu. To jsme ovsem napravili hned druhy den, kdy jsme si pujcili motorku a vyrazili…

Prvni zastavka na nasi ceste bylo jezero Bungva. Od nej jsme pokracovali dal ke stupe That Ing Hang, ktera je povazovana za jedno z nejposvatnejsich mist v Laosu. Je stara asi 500 let, ale podle legendy stoji na miste, kde slouzil ceremonii samotny Budha. Od stupy jsme pak jeli jeste kus dal k Zelvymu jezeru, kde uz bohuzel zadne zelvy nejsou. Cestou nas zastihnul krasny monzunovy dest, ale u jezera byly nastesti pristresky, kde jsme se schovali a obdivovali vodni buvoly. Pak uz nas jen cekala stejna cesta zpatky vedouci pres nekolik opravdu ospalych vesnicek a ryzova pole.

Ve ctvrtek jsme absolvovali 6 hodinovy presun do Pakse, kde jsme pouze prespali a druhy den rano hned pokracovali do blizkeho Champasaku. Ackoliv byl Campasak jeste zacatkem minuleho stoleti kralovske mesto, dnes skvele zapada mezi ostatni ospale laoske vesnicky. Co je ovsem na nem zajimave, je nedaleky Wat Phou Champasak. Tento wat stoji na miste byvaleho hinduistickeho chramu, ktery byl zalozen dynastii, ktera pozdeji vladla celemu angkorskemu imperiu. Stojici na uboci hory, obklopeny dzungli a svoji historii byl pro nas predzvesti toho, co nas ceka v Angkor Watu. Wat Phou Champasak byva razen k tomu nejzajimavejsimu, co je v Laosu k videni, cemuz davame za pravdu.

V sobotu jsme se dostali na Si Phan Don {4000 ostrovu}, ktere jsou uz temer nadohled od Kambodze a jako takove jsou nase posledni zastavka v Laosu. V teto casti mocneho Mekongu se {jak nazev napovida} nachazi velke mnozstvi ostrovu a ostruvku, z nichz nektere jsou obydlene a my bydlime na jednom z nich.

Na zacatku posledniho cervencoveho tydne jsme se rozloucili s Laosem a po neuveritelnych procedurach na hranicich vstoupili do Kambodze.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .