0
0

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 9.11.2012 – Den 01 – Přílet Orlando

Tak a máme tu 9.11.2012 a druhý letošní výlet do USA. Právě máme okolo 8:30 a sedíme s Martinem v letadle Lufthansa, Boeing 737, let LH1393 do Frankfurtu. Jsme plni očekávání co nás v USA potká, na východním pobřeží řádil před 14ti dny hurikán Sandy, včera hlásili nějaké sněhové bouřky. Moc jsem toho nenaspal, když jsem šel spát ve dvě ráno a vstával v pět, tak asi večer budu trochu vyřízenej jelikož plánovaný přílet do Orlanda je v 17.50, pak bude následovat hledání půjčovny aut a hotelu. Takže pokud to dobře půjde tak jsme v 20:30 na hotelu což s časovým posunem dělá přes 21 hodin na nohách.

Máme okolo půl dvanácté a sedíme se na Frankfurtském letišti. plánovaný odlet v 13:20 LH464 lufthansa Airbusem 340. V letadýlku strávíme deset a půl hodiny. Právě máme okolo 18:30 středoevropského času a trochu to tu s náma lomcuje. Absolvovali jsme také oběd ale byl to jeden z asi úplně nejhorších. Ještě že jsem si zabalil nějaký sušenky, asi se dneska budou hodit. Přeci jen letíme přes 8000 km… Máme půl deváté a začínáme se tu pěkně nudit. Navíc tu s náma na čtyřce sedí Rumuni který hrozně smrdí a teď začali ještě chrápat. Před námi sedí tipuju nějaký mexičanky který tu dělají bordel a už mi jednou vylili pití. Prostě spolucestující si člověk nevybírá a jak jídlo tak spolucestující jsou na tomto letu opravdu střašní. No a letušky kterým nemůžeme říci jinak než Gertrůdy na tom nejsou o moc lépe. Těch sedmnáct hodin na nohách mě začíná trochu unavovat, ono tři hodiny spánku v noci mi moc nepřidalo. Ale navigace mi prozradila že z půjčovny aut to máme do hotelu necelých 10 km takže to už bychom to mohli nějak doklepat.

Možná vůbec co je cílem naší cesty a jak jsme se k tomu dostali. Původně jsem měl jet do Tibetu ale to úplně nevyšlo jelikož nějaký lidi se na úplně vyprdli a cestovky to buďto měli plný a nebo ten zájezd úplně zrušili. Pak jsme nějak kecali s Martinem a on že by se jel podívat do Chicaga což nevypadalo vůbec marně. Do přírody kam bych chtěl jednou do USA vyrazit ho nedostanu to vím. Pak jsme se nějak jeli v září podívat do Německého Speyeru na raketoplán a tam se asi začala v našich hlavách utvářet myšlenka o návštěvě NASA. Původně jsme chtěli navštívit Houston ale letenky pekelně drahý a nějak se nám to středisko úplně nelíbilo. Pak jsme teda lovili středisko NASA v Cape Canaveral na Floridě a bylo jasný že se letí do Orlanda které je poblíž.

Tak když jsme na tom východním pobřeží tak se přeci zajdeme podívat do Miami ne? No pak se k tomu přidal Key West na doporučení kolegy a k tomu jsme ještě jednou při brouzdání narazili na lodě které odplouvají z Miami na Bahamy. No a kostra výletu byla na světě, přidali jsmě Sea world v Orlandu s kosatkama a Národní park Everglades a bylo hotovo. Trošku jsme to řešili na poslední chvíli, letenku jsme kupovali v půlce října a všechno ostatní až potom. No prostě levný výlet to nebude…

Tak nakonec jsme přistáli načas tzn. po deseti a půl hodinách v 17:50 na letišti v Orlandu. Začala eskapády na imigračním kde jsme skejsli do 19:20. Pak jsme zašli pro zavazadlo a prošli celní kontrolou. A pak jsme lovili naší Dollar půjčovnu aut. Tam nás teda odrbrali neskutečným způsobem. Auto jsme si z Čech zaplatili, stalo to téměř 5000 Kč. A tady z nás vytáhli dalších $350 a to za druhého řidiče, plnou nádrž, nějaký pojištění a za mýtné a nějaký daně. No to nás opravdu dost šokovalo. Pak už jsem vytáhl svou Sygic navigaci a za 15 minut jsme okolo 20:30 dorazili do hotelu Quality Inn Orlando. Takže pokud to shrnu tak jsme právě 21 hodin na nohách. Pokoj je pěknej, jsme v přízemí a před náma tu je bazén. Je to prakticky stejně styl jako byl Days Inn Las Vegas. Cena za dvě noci $113.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 10.11.2012 – Den 02 – Orlando – Seaworld

Máme tu druhý den. Snídaně nás v hotelu úplně neuchvátila ale hlad jsme zahnali. Startujeme náš stroj Ford Fiesta a vyrážíme do Sea World, navigace nás poprvé hodila někam trochu jinam kde se to také jmenovalo Sea World ale naštěstí to bylo správným směrem takže druhý pokus jsme našli za chvilku. Lístky jsme měli koupený za $89 už z Čech, tak jsme vyplatili pouze $15 za parkoviště a po deváté hodině už byli v Sea World. Všechno tu mají mega velký, parkoviště bylo pro několik tisíc vozů a když jsme se pak koukali ze Sky Tower tak bylo úplně plné.

Začali jsme krmením delfínů, v deset pak následovalo show s delfíny který bylo naprosto ale naprosto úžasný. Jako když dělají dva delfíni proti sobě salta tak to Vám hlava nebere. Nebo když pět delfínu pluje a synchronně vyskavují z vody, opravdu těch peněz za tu vstupenku nelitujeme ani po prvním představení. V 11 hodin začalo představení u lachtanů Seamor a Clyde. Docela vtipný něco jako že piráti s lachtany objevují poklad. Lachtani poslouchali na slovo a fakt to byla sranda. Občas se tam velmi vtipně přimotal potkan. A když jednou přinesl v hubě malou mačetu jako že s náma bude bojovat tak jsem fakt bouchal smíchy.

Pak jsme se přesunuli na druhý konec parku kde ve 12 začínala show One Ocean s kosatkama. To bylo také neuvěřitelné až člověka mrazilo co ty lidi je dokážou naučit. Jako kosatka když dělá salto nebo když jich zase víc skáče naprosto synchronně to člověk nechápe. A když si třeba na povel dají pusu nebo na Vás začnou mávat ploutví to je fakt paráda. A nebo vyráží okolo kraje bazénu a ploutvema házejí na lidi až do desátý řady hektolitry vody, to se člověk může umlátil smíchy.

Pak jsme se byli podivat na Sky Tower, 400 stop vysoká věž kam Vás dovezou na otáčecí kabinĕ která pak jede pomalu dolů a otáčí se, vidíte tak celý park a prakticky i všechny ostatní parky které tu jsou a dohlédnete až do samotného Orlanda. V 1:30 jsem šel znova na delfíny a pak jsme šli na želvy 3D což bych oželel, jen standard – promítání o želvách v kruhovým kině kde stojíte a máte brejle. Ve 3:30 vystoupení artistů v divadle. Martin tou dobou už lítal na horských drahách. V 4:30 jsem šel ještě jednou na představení s delfíny kteří mě stále nepřestávají překvapovat a v 5:30 podruhé na kosatky. Úchvatný závěr celého dne. Pak jsme vyrazili do hotelu, nechali jsmě tady auto a že se jako půjdeme projít a ono prdlajs, nemají tu žádný chodníky takže zpět na pokoj. A ještě že tak, v osm hodin jsem spal jak zabitej. Pravděpodobně pozůstatek časového posunu.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 11.11.2012 – Den 03 – Orlando – Universal Studios

Dneska razíme do Universal studios Orlando, prý největší park svého zaměření na světě. Tak jsme se s hotelem rozloučili snídaní a vyrazili směr zábavní park. Už příjezd naznačoval že to nebude žádná malá věc. Navigace nás dovedla na zaměstnanecké parkoviště a to mělo stovky míst. Nakonec jsme dorazili správně, příjezdová cesta měla několik pruhů. Pro dva tematické parky které tu studio Universal má, jsou tady postaveny obrovské parkovací domy jaký jsem nikdy neviděl. Mají pět pater a odhadem na patro se vejde tak tisíc aut. Takových parkovacích domů je tu několik. No lístek stojí $94 takže snad to bude stát za to.

Jdeme do parku Universal studio, je to prakticky postavené městečko s ulicema, obchodama a jednotlivými atrakcemi. Nakonec jsem jich absolvoval deset. Např. v jedné budově nastoupíte do metra a to simuluje zemětřesení v San Franciscu. Metro s náma přijelo do stanice, tam se všechno začalo kejvat, padat na nás, pak tam začaly proudit hektolitry vody. No celkem sranda.

A nebo Simpsonovi, zavřeli nás do takového vozíku, před vozíkem pouštěli video a vozíkem různé pohybovali že to vypadalo jako na horský dráze. Místy fakt hustý když jsme třeba padali rovnou dolů. Šli jsme taky na Man in black, jezdíte v takových vozíkách a střílíte po mimozemštanech laserovou pistolí. Počítá Vám to, vozík s Vámi lomcuje a mimozemšťani různé vylejzaj. Pak tu bylo pár 3D a 4D kin, třeba Shrek nebo Terminator 2.

No prostě občas to fakt stojí za to. No a když jsme se dostatečnĕ vyblbli což trvalo od deseti hodin do půl sedmý, tak jsme se vydali k autu a tradá na Cape Canaveral kam jsme dojeli do hotelu okolo půl deváté. Hotel je v pohodě, je tu taky bazén tak snad zítra se trochu vykoupeme.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 12.11.2012 – Den 04 – Cape Canaveral – Kennedy Space center

Dneska jsme opět zjistili že snídaně v amerických hotelech je všude na tom podobně. Žádný zázrak to prostě není a nezávisí kde bydlíte. No ale nějak se prostě najíst dá ale gurmánský zážitek to není. Před devátou jsme vyrazili do Kennedy Space Center na Cape Canaveral. Je to 36 km od našeho hotelu La Quinta Inn Coca Beach, takže za necelou půl hodinku tam jsme. Lístek stojí $50 a je platný i na prohlídku Astronauts Hall of fame kam plánujeme návštěvu na zítra.

Nejdřív jsme šli na simulaci letu raketoplánu do vesmíru, prý že to bude hodně reálný ale nám to teda moc reálné nepřišlo. Házelo to s náma no ale realita to moc nebyla. Pak jsme sedli autobusu a jeli na projížďku po kennedyho vesmírem středisku. Viděli jsme ale jen obrovskou budovu kde sestavují ke startu raketoplány a pak vozítko a dráhy po kterých vezou raketoplán na rampu. Pak jsme pokračovali dál do budovy kde mají jednu celou raketu. Je moc zajímavý to vidět, když porovnáte jam malý modul mají kosmonauti s tím jak velká obluda letí do vesmíru.

Bylo u toho i nějaký kino. Bohužel jinam nás ale nedovezli což nás trochu zklamalo. Odpalovací rampu jsme viděli jen z velké dálky. Mimochodem hned u této budovy jsou tribuny odkud lidi sledují starty raketoplánu. Pak jsme se vrátili zpátky do visitor centra a šli jsme na dva 3D filmy a to o mezinárodní vesmírné stanici a o hubley teleskopu. Pak jsem šel na přednášku o tom co se plánuje ve vesmírem výzkumu a pak přišel jeden bývalej kosmonaut Sam Durrance a vyprávěl o tom jaké to vlastně je. On to byl vlastně vědec kterého dvakrát svezli do vesmíru v raketoplánu jelikož tam dělal nějaký výzkum a vezli tam teleskopy.

Pak jsme prošli pár budov a koukali po Rocket Garden. Nechal jsem si od Sama podepsat pohled a nějak po páté hodině se rozloučili s Kennedy space center. Skočili jsme se večer podívat na Atlantik. Můžu říci že takový vlny jsem fakt v životě neviděl. Večer jsme uzavřeli plácáním v hotelovém bazénu a popíjením vína.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 13.11.2012 – Den 05 – Cape Canaveral

Dneska máme takový volnější den. Vyrazili jsme na pláž na procházku a pak si užívali velkých vln Atlantiku, koupání jsme zakončili v hotelovém bazénu. Příjemné dopoledne.

V poledne jedeme kousek od Kennedy space center do Astronaut hall of fame. Já jsem tam nakonec strávil přes tři a půl hodiny. Bylo tam hodně moc zajímavých věcí o výzkumu vesmíru a jednotlivých vesmírných programech NASA. Maj tam i kusy vybavení z řídícího střediska letů a celkově moc hezký a interaktivně udělané. Celkovĕ tu Američani mají hodně věcí udělaných moc dobře. Platí se tu fakt velký pálky za vstupy ale pak to také většinou stojí za to. Ono jak je jich hodnĕ tak si mohou dovolit stavět to velký. Těch lidí kterých tu chodí na tyhle věci je tu spousty a spousty.

Pak jsme se jeli podívat na Cocoa beach pier, když už tady bydlíme. Je to takové již hodně staré molo na dřevěných kůlech na kterém jsou restaurace. Původně jsme se tam chtěli najíst ale když jsem to viděl tak jsem do toho nešel. Vypadalo to tam jako kdyby se tam zastavil život před několika desítkami let. Takže nakonec jsme skončili v McDonald kterého fakt moc rád nemám. Ale co se stalo potom to předčilo všechno. Objevili jsme obchoďák s jídlem, ne jen ty jejich blafy které má Walgreens apod., opravdu neuvěřitelná věc. Měli tam i jako jablka, hrušky banány apod. Jak říkám, neuvěřitelná věc, tak se možná začnu cpát i nějakou tou zeleninou a ovocem. Už je na čase.

No a pak jsme se šli naložit zase do bazénu pěkně s vínečkem. Zítra nás čeká 569 km na jih na Key West takže musíme být pořádně odpočatí.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 14.11.2012 – Den 06 – Cesta na Key West

Tak dneska jsme se rozloučili s Cocoa beach a vypravili se na 569 km dlouhou cestu na Key West. Vyjíždíme před půl devátou tak snad tam do 16:00 budeme. Čím více poznávám Ameriku tím více musím uznat že tu spousty věcí mají vymyšlených lépe než u nás. Např. odstavné pruhy mají na dálnici po obou stranách. Nájezdy na dálnice jsou klopené. Dálnice se jmenuji např 96S a 96N aby každej věděl jestli jede na jih nebo na sever. Podle navigace se pak jede perfektně. Když mají odpočívadla tak ho mají občas mezi dálničním směry takže jedno odpočívadlo obsluhuje oba směry akorát se dálnice okolo odpočívadla obepíná. Když mají dálnice dva pruhy každým směrem, tak si mezi směry nechávají asi 10 metrů široký pruh uvnitř aby tu dálnici v případě potřeby mohli jednoduše rozšířit což jsme taky viděli v realitě. Vyjde je to pak mnohem levněji.

Taky vidíme výhody Sunpassu což je obdoba našeho elektronického mýtného u nás. V půjčovně nám ho nacpali asi za $40 na těch našich 10 dní. V té ceně máme Sunpass a Pass24 ale všude jsme zatím projížděli jen pod cedulí Sunpassu. Říkal jsem jim že ho nechceme že budeme platit jednotlivě na mýtnicích. Ale jen cestou do Seaworld a Universal studia bychom stavěli asi 6x. Pak nám taky tvrdil že někde už se dá jet pouze s elektronickým mýtným, mysleli jsme že nás chce jenom natáhnout ale pak jsme viděli už několikrát že někdy už opravdu je vjezd pouze se Sunpass. Když se tam projede bez toho tak by čekala později hezká pokuta $100.

Jinak je taky dobře vědět že na křižovatce se může odbočovat do prava i na červenou a na křižovatce bez světel by měl mít přednost ten kdo na ni přijel první. Pak došlo na první čerpání paliva. Strčíte kreditku do stojanů a chce to zip kód. Tak tam dáváme naše pražský 181 00 ale nejde to a říká že si máme dojít za obsluhou. Tak tam jdu a říkám že jsme u čerpací stanice poprvé, paní se začala smát a vzala si od nás kreditku, strčila jí do čtečky a pak šla s náma. Natankovala nám benzín a pak jsme si s ní došli zpátky pro kreditku a bylo. Říkala něco o tom že tyhle naše kreditky ani do stojanů dávat nemáme a jít hned za obsluhou asi právě kvůli tomu zip kódu. No čerpali jsme plnou. Devět galonu neboli něco před třicet litrů za 32 dolarů. Benzín tu mají fakt strasně levný. Tankovali jsme gasoline neboli benzín unleaded neboli bezolovnatý 87, což je oktanové číslo. To jsme aspoň našli v knížce k vozu a zatím to jede.

Pokračovali jsme na Key West a po téměř 400 km jízdy jsme konečně viděli moře a začínala naše 200 km cesta přes ostrovy a mosty na Key West. Celkem těch mostů mezi ostrovy cestou na key west je 42 a délka té cesty je okolo 200 km. Barva moře je tu nádherná a ty městečka jsou na těch malých ostrůvcích samozřejmě roztomile malá. Je to fakt trochu něco jinýho než známe. Nakonec jsme po půl čtvrté dorazili do našeho hotelu Ibis bay resort. Takže cesta 570 km nám vzala 7 hodin cesty včetně přestávek na benzín a pak jsme se na jednom z ostrovů zastavili na jídlo. Hotel je celkem ok, recepčního dělá Bělorus, takže nám hned začal povídat co umí říci česky, no moc toho ale nebylo… Po ubytování jsme vyrazili pěšky do města, to jsme se teda celkem prošli. Ale mají to tu fakt kouzelný, okolo břehu alespoň teda ze severní strany jsou samé restaurace a bary a jsou to dost staré budovy takže to vypadá kouzelně a jak kdyby se zde zastavil čas.

No opravdu krása, zítra to uvidíme za světla. Viděli jsme také bílý maják, dále pak rodný dům Ernsta Hemingwaye. Pak jsme došli na prý nejjižnější bod usa. Odtud je to na Kubu 90 mil.

Koupil jsem také šnorchl, zítra by jsme měli jet šnorchlovat tak jsem na moje první šnorchlování zvědavej jestli něco uvidíme. A to je asi za tento den tak v kostce všechno.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 15.11.2012 – Den 07 – Key West

Tak dneska jsme vlítli po ránu do recepce, koupili si šnorchlování a po půl deváté vyrazili do města. Zašli jsme na williams street a udělali checkin na jízdu se SunSet watersport. V jedenáct jsme vyrazili na katamaránu. Za 45 minut jsme byli na prvním stanovišti u nějakého starého majáku. Bylo tam hodně mělko takže bylo krásnĕ to mořské dění vidět až na dno.

Druhé stanoviště bylo ještě lepší, krásné shluky nádherných rybiček. Ve dvě jsme byli zpátky a v přístavu pokukovali po výletní lodi s poznámkou : Uvědomuješ si že za pár dní na něčem podobným budeme obeplouvat Bahamy :-) Pak jsme se trochu potulovali po městě, je to sice na konci světa ale fakt to tu žije. A v noci to žije ještě mnohokrát více. Pak jsme si dali bazének v hotelu, bylo nutno smít tu mořskou sůl z těla takže sprcha nutná. No a pak jsme tu autem objizděli kus pobřeží.

Zkusili jsme si i na nejjižnějším místě udělat nějaký snímeček ale bylo to beznadějný. Tak jsme hodili auto do města a šli se navečeřet. Nejdřív jsme si dali v jedný přístavní restauraci hot wings, nedalo se to jíst. Pak byl opravdu velkej hamburger a to už bylo docela dobrý, no prostě klasicky jsem se pěkně přežral. Koukáme na ten kouzelnej přístav okolo nás, opravdu jinej svět.

Není to žádná milionářská čtvrt velkého města. Tohle je městečko které má pouze jednu komunikaci která ho spojuje s dalšími ostrovy, ten přístav tu stojí desítky let, má to všechno prostě pocit historie a starých časů. Opravdu nádherný město, může tu bydlet několik málo set či tisíc lidí i když tu dokonce na tomto ostrůvku mají i mezinárodní letiště.

Letadlo jsme dneska jedno přistávat viděli :-). Pár fotek přístavu v noci a nočního života v přístavu a jede se na hotel. Zítra přesun do Miami…

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 16.11.2012 – Den 08 – Everglades National Park

Tak dneska vyrážíme zpět po 42 mostech z tohoto krásného místa do té velké civilizace. Po 260 km jsme dorazili do městečka Homestead kde jsme to zahli do Everglades National park. Moc hezké místo ale hlavně obrovské. Po parku je několik návštěvnických center mezi kterými jsou natažené krásné asfaltové cesty které u nás občas nejsou ani na jedničkách.

Dostali jsme se jen do prvního návštěvnického centra a pak jezdili chvíli po parku a obcházeli různé vyhlídkové trasy které tu mají pro návštěvníky připravené. Dorazili jsme sem někdy před dvanáctou a odjížděli okolo půl páté. Viděli jsme i pár krokodýlů. Mají to moc hezky udělané, v návštěvnickém centru vyfasujete mapu, pak zaplatíte na bránĕ $10 za vstup a jezdíte si kde a jak chcete. Ke každý trase si dojedete autem, všude mají parkoviště a udržované toalety apod.. Všude si přečtete co na trase uvidíte a jak je dlouhá a jde se na procházku. Trasy jsou tak do 1km.

Ta krajina je moc hezká a každá trasa vede jiným typem, někde je to les, někde to jde nad vodou a někde zase něčím co bych srovnal s tundrou, určitě by se vyplatilo se podívat ještě jinam v parku ale na další návštěvnické centrum je to parkem asi 60 mil. Za to Vás tam ale nechají třeba projet po parku na kánoi a nebo Vás povozí na vznášedle.

Pak jsme jeli tankovat benzín, to byla zase akce. Automat totiž nebere kreditky vydané u nás, chce to zip kód a když zadáte ten českej tak Vám to řekne ať si dojdete k obsluze. Každopádně tak už jsme dopadli poprvé, tentokrát jsme tam ale přišli a říkáme že chceme načepovat gasoline 87 za $10. Koukala na nás jak na blázny, pak se začala smát, pak se začali smát obě pokladní, pak se 3x zeptala jestli určitě nechceme plnou nádrž a nakonec si teda vzala kreditu a z ní strhla za 10 dolarů. Ono jim nechceme toho benzínu moc nechat když za 2 dny to auto vracíme do půjčovny. No nic stojan nám pak vydal přesně benzín za 10 dolarů, pak se zastavil a my jsme pokračovali v naší cestě.

Do Miami beach to máme okolo 90 km a jedeme tam samozřejmě přes Miami. Netušil jsme jak je to velké město, ale když jste na dálnici kde je v každém směru 5 pruhů tak nám bylo jasný že tohle bude o něco větší než např. Orlando. Pak se vynořili v povzdálí ty mrakodrapy a my jen koukali. Jelikož bylo okolo šesté hodiny tak jsme si Miami projeli ve večerní špičce a užili si trochu toho traffic jamu.

Ale nic strašného, projeli jsme most a předpokládali že Miami beach bude absolutně klidné místo. No tady už bylo v každém směru pouze po třech pruzích ale i tak, čekal jsem to mnohem klidnější. Následovalo ubytování v Beach place hotel a pak jsme vyrazili na večeři. Po nějakém tom hledání jsme asi kilometr a půl od hotelu zapadli do Flanigan a neudělali jsme chybu. Sice jsme se přejedli ale to plněné kuře bylo prostě mňam a rozhodně zdravější než např. ten hamburger v Key West. No hotel nemá vyhřívaný bazén, takže má docela studenou vodu takže se jde spát. Musíme uznat že zatím nejlepší hotel jaký jsme v americe měli, byl La Quinta na Cape Canaveral.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 17.11.2012 – Den 09 – Miami Hurricanes

Dneska jsme začali návštěvou těch proslulých Miami beach pláží, když od nich bydlíme asi 200 metrů. Jsou fakt moc hezké. Moře je tu trochu divočejší ale má krásnou zelenou barvu a na pozadí ta silueta s mrakodrapy to je prostě nádhera. Všude samozřejmě ty budky pro plavčíky, prostě akorát chybí Mich z pobřežní hlídky.

Pak jsme s paní recepční řešili lístky na americký fotbal který se dneska hraje v Miami Garden na Sun life stadium. Nastartovali jsme ticketmaster.com portál, ale bohužel pro kreditky které nepocházejí z USA není možno koupit lístek online a rovnou si ho vytisknout. Je nutné jít na přepážku Will call a to se nám nechtělo jelikož jsme nevěděli jak by to dopadlo, jestli je otevřená apod. Nakonec jsme okolo půl jedné prostě vyrazili na stadion. Jeli jsme jiným mostem do Miami a hle mýtné, takže tak jak jsme zvyklý tak jsme zapluli do pruhů pro předplacené, máme přece ten SunPass a ono nic, závora pořád dole, takže zpátečka a do pruhu kde se platí. Tam zase ale jenom čtvrťákama. No naštěstí asi nejsme jediný takže přiběhla paní, dostala od nás jednu dolarovku a pustila nás. Na stadionu nás za $30 pustili na parkoviště a pak jsme koupili lístky za $29 jeden a bylo vyřízeno.

To co se tady před utkáním děje je ale prostě něco pro nás neznámého. Američani prostě přijedou na parkoviště, za autem si roztahnou stan, začnou si grilovat a popíjet, no prostě si udělají takovou malou party. Pro nás opravdu něco nepředstavitelné. No u černošky jsme koupili lístky a šli dovnitř. Hraje Miami Hurricanes proti USF. Hurricanes je univerzitní team a USF předpokládám také. Ten stadion je fakt nádherný a jak jsem nakonec zjistil tak i velkokapacitní, až pro 75000 lidí. Proto jsme se pořád divili že parkoviště je narvaný tisícema aut ale stadion je poloprázdný. Každopádně američani si to užívají.

Americký fotbal je celkem zajímavá hra a vyplatí se jí vidět. V každém teamu je asi 50 hráčů, no prostě ti když nastupují tak je jich plnej stadion. Hra začala okolo třetí hodiny a skončila okolo půl sedmé. Američani se u toho hodně baví a o zarputilé fanoušky tu není nouze. Miami bylo celý zápas na koni a tak to skončilo celkem jednoznačně 40:9. Nejsou to sice profesionálové ale i tak prostě ta hra měla svoji nespornou kvalitu a to hlavně na straně Miami. A lidi si to tu užívají. K našemu překvapení ani po konci utkání ty lidi nikam nejedou, sednou si na to parkoviště k autu, nebo pod stan samozřejmě v barvách hurricanes a party pokračuje.

Když nám skončil fotbal, tak jsme se rozjeli na drobné nákupy do obchodního centra Aventura Mall, nejdřív jsme se zastavily v Best Buy pro čtečky Kindle. To obchodní centrum je fakt obrovský, některý lidi tu vozí na elektrickým malým jeepu. V tom baráku je asi pouze oblečení, takže stovky obchodů. Prostě v Americe, jak jsem se již několikrát přesvědčil se dělá všechno ve velkým a když ne ve velkým tak v gigantickým. Má to několik pater a všude jsou moc ochotný. No zašli jsme do Hollister a tam něco koupili. A pak už jsme raději vyrazili směr hotel. Zase jeden hodně náročnej den kterej končí až po desáté večerní po přejezdu na hotel.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 18.11.2012 – Den 10 – Miami Beach & South Beach

Tak dnešek pojímáme trochu odpočinkovĕji, jedem se podívat na South Beach a Ocean Drive, což je čtvrť pod Miami beach kde mají být ty nejlepší pláže. Mají tam ještě podél pláže tzv. board walk takže se tam dá chodit po krásný dřevěný podlaze a koukat na oceán. Hodně Američanů tam chodí běhat, to se v Čechách nevidí. Ocean drive je pak ulice kde je hromada restaurací a obchodů. Nejlepší je to tam prý ale v noci ale to my teda neplánujeme.

Pořádáme soutěž jak koupit poštovní známky v neděli. Nepovedlo se, pošty jsou zavřený a v obchodě kde jí měli za to chtěli moc peněz. Pak jsme ještě chvíli procházeli po Lincoln drive což je zase dlouhá ulice udělaná jako pěší zóna se spoustou obchodů. No nachodili jsme tak 7 km a pak jsme se jeli podívat na druhý břeh aby jsme se podívali na siluetu Miami.

Prasknul jim tady asi vodovod jelikož ve spoustě ulic mají až 20 cm vody. Tak jsme udělali pár fotek a rozhodli se že už pojedeme vrátit auto na letiště. Musíme jej vrátit do sedmé večer ale říkáme si že to vrátíme a půjdeme se pak vykoupat do oceánu. Při přejezdu do Miami nás čekalo zase mýto tentokrát se platilo za počet osob neboli $1,5 za jednu nebo dvě osoby. Na letišti jsme byli za chvíli. Vrácení proběhlo nezvykle rychle. Ukazatele před letištěm nás přímo navedli do parkovacích domů půjčoven a pak i do správného patra a půjčovny. Tam se hošík zběžně kouknul na auto a vystavil nám papír s kterým že máme jít to čtvrtého patra. To byla obrovská hala kde měli jednotlivě půjčovny své kanceláře. Chlapík si od nás vzal papíry které jsme dostali při přebírání vozu a papír který nám dál ten hošík při vrácení vozů. Pak jen řekl že je to hotový, strčil nám do ruky jeden papír a bylo hotovo.

Následovala bojovka jak se dostat do hotelu. Našel jsem Metrorail kterej Vás za $2 hodí do centra. O víkendu to jezdí každou půl hodinu tak jsme si tam samozřejmě pěknou chvíli počkali. 6 zastávek zvládnul asi za 15 minut, vystoupili jsme na Historical Overtown. Tam jsme někde potřebovali najít BUS 120 kterej jede přímo do Miami Beach k našemu hotelu na Collins Avenue. Chvíli to trvalo, jelikož zastávku co jsem měl najitou tak byla zavřená, byla tam v celém bloku nějaká akce.

Po chvíli si vyřítil z křižovatky ostřeji černoch s 120 BUSem a ani nám neujel. Cesta nám z Miami Downtownu na Collins Avenue 85tou ulici trvala hodinu. Autobus fakt drsnější, zastávky tu označené nejsou a v autobuse je okolo oken natažený žlutý drát, za kterej se tahá když chcete zastavit. Jelikož běžně se nestaví, zastávky jsou tu totiž velice často… Hrozně tu fouká vítr skoro každej den takže dnešní koupání v atlantiku neklapne.

Pokračování zde: viewtopic.php?f=43&t=1741

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .